Jaroslav Kaucký, bývalý CMO společnosti ZOOT a současný marketingový ředitel Fabini, která se specializuje na výrobu kvalitního kuchyňského nádobí, hovoří o své profesní cestě. Od hereckých ambic k marketingu, o tom, jaký je rozdíl mezi dobrým nápadem a precizní exekucí, a jaký význam přikládá time managementu a work-life balanc. Rozhovor moderoval Tomáš Rajchl, CEO společnosti Foxdeli, který se Kauckého ptal i na jeho osobní přístup k vedení týmu a na strategické myšlení. „Marketing není jen o skvělých nápadech, ale i o schopnosti je správně exekuovat a přizpůsobit se trhu,“ řekl v pořadu Smart Money.

Jaroslav Kaucký měl původně herecké ambice. „Chtěl jsem být právníkem námořní prokuratury na letadlové lodi, protože Harmon Rabb ze seriálu JAG byl mým dětským idolem,“ říká s úsměvem. Po odmítnutí na DAMU, kam se původně hlásil, hledal alternativní cestu a zakotvil v marketingu. „Marketing je také divadlo, jen publikum nepřivádíš k potlesku, ale k akci,“ dodává.

Moderátor Tomáš Rajchl k tomu poznamenává: „Je fascinující, jak mnoho lidí, kteří začínali úplně jinde, končí v marketingu. Přitahuje kreativní myslitele, ale vyžaduje také analytický přístup.“

Jeho cesta do marketingu nebyla přímá, ale dnes je za ni vděčný. „Marketing mě naučil disciplíně a tomu, jak efektivně kombinovat kreativitu a analytiku. Pořád je to trochu divadlo, ale cílem je reálný výsledek,“ vysvětluje.

Exekuce vs. Nápad

V marketingu podle Kauckého není nejdůležitější nápad, ale jeho provedení. „Sebelepší nápad je k ničemu, pokud ho nedokážete realizovat. Ve Fabini se snažíme tyto dvě složky propojit – vize zakladatele a precizní exekuce celého týmu,“ říká Kaucký.

Začátek jeho působení ve Fabini přinesl mnohé výzvy. „Překvapilo mě, že předobjednávky byly tak úspěšné, že jsme vyprodali vše, co mělo dorazit na sklad. Na jednu stranu skvělé, na druhou stranu jsem si říkal: Co budeme prodávat dál?“ vzpomíná s nadsázkou.

Time management a work-life balance

Jedním z klíčů k úspěchu je podle Kauckého důraz na time management a rovnováhu mezi prací a osobním životem. „Od pátku večer do neděle odpoledne nepracuji. Telefon zvednu jen v krizi, jinak se plně věnuji rodině,“ vysvětluje.

„To je osvěžující slyšet. Dneska je trendem být neustále dostupný a přetížený. Ukazuje se ale, že dlouhodobě udržitelný přístup je právě ten váš,‘‘ směje se Rajchl.

Kaucký doplňuje, že je důležité nastavit si jasné hranice a umět efektivně plánovat. „Naučil jsem se říkat ne a soustředit se na to, co je skutečně důležité. Je snadné spadnout do pasti neustálého řešení drobností, ale pak vám uniká podstata vaší práce,“ říká.

Manažer potřebuje ještě lepší tým

Pro úspěšnou marketingovou strategii je podle Kauckého klíčový jasně definovaný cíl a dobrý tým. „Potřebujete mít vizi, KPI a plán s rozpočtem. Vše ostatní je na týmu. Správný manažer by se měl obklopit lidmi, kteří jsou v něčem lepší než on sám. Jeho role je spojovat jejich potenciál a směřovat ho k cíli,“ vysvětluje.

Kaucký zdůrazňuje, že důležitá je i schopnost učit se z chyb. „Každá výzva a chyba vás posouvá. Věřím, že stres je indikátorem důležitosti vaší pozice. Pokud nejste pod stresem, pravděpodobně neřešíte nic zásadního,“ uzavírá.

Budoucnost marketingu

V závěru rozhovoru se Kaucký zamýšlí nad budoucností marketingu a leadershipu. „Myslím si, že budeme čím dál více závislí na datech a umělé inteligenci. Kreativita ale nezmizí, naopak – bude klíčová v tom, jak data správně interpretovat a použít,“ říká.

Poslechněte si celý rozhovor v našem podcastu!

1. Jak Jaroslav Kaucký propojuje kreativitu a analytiku v marketingu.

2. Jak zvládá vedení týmu a budování značky ve Fabini.

3. Proč je podle něj exekuce důležitější než samotný nápad.

4. Jak si nastavuje work-life balance a proč je to pro něj zásadní.

5. Jaké výzvy a úspěchy zažil během své kariéry.

6. Jaký vliv budou mít data a umělá inteligence na budoucnost marketingu.

Praha žije z podstaty a Varšava nám ukazuje záda. Bývalý pražský primátor Tomáš Hudeček a ředitel Institutu plánování a rozvoje (IPR) Ondřej Boháč se v pořadu Městověda věnovali klíčovým problémům českých měst. Od bytové krize přes legislativní zátěž po nedostatečnou strategii rozvoje – oba experti se shodli, že Praha i další velká města potřebují zásadní změny. 

„V posledních pěti letech zkolaudovala Praha pouze 30 000 bytů, zatímco Varšava jich postavila přes 100 000. Tento rozdíl ukazuje, že naše legislativa a řízení města nejsou dostatečně efektivní,“ řekl Tomáš Hudeček.

Podle Ondřeje Boháče je problém také v přístupu k výstavbě. „Ve Varšavě se město snaží přitáhnout investory a developerům umožnit rychlejší schvalování projektů. V Praze je proces zdlouhavý a komplikovaný, což investory odrazuje,“ vysvětlil. Dodal, že bez zásadní reformy legislativy se situace nezlepší.

Zrušení malých obcí nic neřeší

Česká republika má přes 6 000 obcí, což je jedním z nejvyšších čísel v Evropě. „Ano, je to neudržitelné, ale rušením malých obcí nic neušetříme. Tyto obce nemají rozpočty, které by stály za zmínku, a jejich zrušením se náklady zásadně nesníží,“ vysvětlil Boháč.

Problémem podle něj není samotná existence malých obcí, ale to, že velká města jsou legislativně i politicky brzděna. „Velká města, jako Praha nebo Brno, generují většinu ekonomického výkonu země. Pokud se těmto městům uvolní ruce, aby mohla rychleji rozhodovat, získáme mnohem větší přínos než rušením několika malých obcí,“ dodal.

Tomáš Hudeček přidal příklad z Německa. „Tam funguje jasná hierarchie obcí a měst, která umožňuje efektivní správu i rozvoj. U nás stát nerozlišuje mezi malou obcí a velkoměstem, což vede ke zbytečným překážkám pro obě skupiny.“ Reforma veřejné správy by podle něj měla začít odbrzděním velkých měst, která jsou klíčem k hospodářskému růstu.

Praha jako ekonomický motor

Praha generuje více než 25 % HDP České republiky, přesto město čelí nedostatku investic a podpory ze strany státu. „Praha má obrovský ekonomický potenciál, který by mohl růst ještě rychleji, pokud by měla více autonomie v rozhodování,“ zdůraznil Boháč.

Hudeček dodal, že problém není jen v politické struktuře, ale i ve vnímání měst státem. „V západní Evropě jsou města vnímána jako strategičtí partneři, kteří přispívají k celkovému rozvoji země. V Česku je stále zakořeněné, že města a obce jsou jakousi přítěží,“ uvedl.

Podle obou expertů je klíčové změnit legislativní rámec, který brzdí velká města. „Reforma musí začít u velkých měst. Potřebujeme zjednodušit rozhodovací procesy, posílit roli primátorů a umožnit rychlejší realizaci strategických projektů,“ navrhl Boháč.

Hudeček doplnil, že zbytečně komplikované procesy odrazují zahraniční investory. „Ve městech jako Berlín nebo Barcelona trvá schválení stavebního projektu podstatně kratší dobu. Praha by se měla inspirovat těmito modely,“ uvedl.

„Bez velkých měst se Česko nemůže rozvíjet. Praha, Brno nebo Ostrava generují většinu HDP a jsou klíčem k naší konkurenceschopnosti,“ uzavřel Boháč. Reforma veřejné správy by podle něj měla začít právě u nich, nikoliv u rušení malých obcí.

Pražský Institut plánování a rozvoje (IPR) dosáhl mezinárodního uznání, když získal prestižní ocenění od společnosti Esri za práci s prostorovými daty. „Je to jako datový Oscar. Ocenění před námi získali například MIT nebo město Amsterdam,“ vysvětlil Boháč.

IPR využívá pokročilé technologie, které umožňují modelovat a analyzovat dopady různých projektů na městskou infrastrukturu. „Máme nástroje, které používá více než 200 zemí světa. Přesto se stát často tváří, že naše práce není důležitá,“ uzavřel Boháč.

Celý rozhovor si můžete poslechnout jako video nebo podcast:

• Jaké konkrétní legislativní změny navrhují odborníci pro rychlejší výstavbu bytů.

• Jaké příklady z Varšavy a Barcelony mohou inspirovat Prahu.

• Jaké další městské projekty chce IPR realizovat v nejbližší době.

• Jak by mohla reforma počtu zastupitelů zefektivnit rozhodování.

V pořadu Průmyslová zóna Pavla Janečka se generální ředitel Vítkovice Steel Radek Strouhal a prezident Asociace ocelových konstrukcí Tomáš Měřínský zaměřili na výzvy, kterým čelí český ocelářský průmysl. Diskuze se dotkla témat od energetické politiky po závislost na dovozech z Asie a zelené politiky EU. Jak se český průmysl vyrovnává s tlakem na dekarbonizaci? A jaké dopady má nedostatek strategické podpory od státu?

Ocelové srdce republiky

Radek Strouhal poukázal na klíčovou roli ocelářství pro české hospodářství. „Česká republika dříve vyráběla 8–9 milionů tun oceli ročně, dnes jsme na 5,4 milionu a klesáme. Dokonce nás předběhl i Bangladéš s 8,9 miliony tun,“ poznamenal. Zatímco Třinecké železárny stále drží krok, ostatní hráči jako Liberty Steel bojují o přežití. „Evropa jako celek klesla z 150 milionů na 130 milionů tun ročně během pěti let,“ dodal.

Podle Tomáše Měřínského jsou klíčovými překážkami vysoké ceny energií a nepředvídatelné regulační prostředí. „Bez stabilních cen energie nemůžeme plánovat investice. To se týká nejen primární výroby oceli, ale i zpracování a finální produkce,“ uvedl.

Závislost na dovozu z Asie

Strouhal zdůraznil riziko rostoucí závislosti na dovozech. „Evropa se stále více spoléhá na ocel z Číny, což z bezpečnostního hlediska není udržitelné. Viděli jsme to během pandemie, kdy jsme byli odkázáni na dovoz roušek,“ varoval.

Měřínský přidal příklad z Británie, kde domácí výrobci oceli tlačí na vládu, aby upřednostnila nákup od místních dodavatelů. „Program UK Steel mobilizuje britský ocelářský průmysl. Česká republika by měla zavést podobnou iniciativu,“ řekl.

Diskuze se dotkla i konceptu „zelené oceli.“ Strouhal byl k této myšlence kritický. „Zelená ocel je marketingový trik. Skutečná udržitelnost závisí na tom, co počítáte. Lodní přeprava železné rudy nebo surovin z Asie ekologická rozhodně není,“ poznamenal.

Měřínský upozornil na technologické limity. „Pro některé komponenty, jako jsou součásti jaderných elektráren, není ocel z elektropecí vhodná. Klasická vysoká pec je nenahraditelná,“ vysvětlil.

Energetická politika jako klíč k přežití

Strouhal také zmínil vysoké náklady na energie jako zásadní překážku pro investice. „Zvažování investic do nové elektropece je dnes sebevražedné. Ceny energií jsou nepředvídatelné a proces povolení trvá roky,“ uvedl.

Janeček doplnil, že bez strategické podpory české vlády se budou podobné problémy jen zhoršovat. „Diverzifikace energetických zdrojů je nezbytná. To platí nejen pro ocelářství, ale i pro další odvětví průmyslu,“ řekl.

Na závěr diskuze Měřínský varoval před úpadkem technického vzdělávání. „Lidé dnes nerozumí, jak zásadní roli hraje ocelářství pro národní hospodářství. Bez oceli nemůžeme rozvíjet infrastrukturu ani průmysl,“ řekl.

Strouhal dodal, že změna je možná pouze s podporou státu. „Český průmysl potřebuje stabilní podmínky a jasnou strategii. Bez toho se budeme dál propadat,“ uzavřel.

Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:

• Jak Británie podporuje svůj ocelářský průmysl prostřednictvím programu UK Steel.

• Proč je elektropec nevhodná pro výrobu některých typů oceli.

• Jak Polsko chrání svůj průmysl před zahraniční konkurencí.

• Jaká je budoucnost jaderných elektráren v ČR z pohledu ocelářství.

• Proč je důležité zlepšit povolovací procesy pro výstavbu infrastruktury.

Dolarových milionářů v Česku přibývá. Aktuálně jich je kolem 30 000, což představuje 0,3 % populace. Ve srovnání se západní Evropou, kde tento podíl dosahuje 1–2 %, jde stále o relativně nízké číslo. V rozhovoru pro pořad Big Deal diskutovali Petr Sklenář, hlavní ekonom J&T Banky, a Jaroslav Cír, zakladatel výzkumné agentury PerfectCrowd, o tom, jak se čeští milionáři mění, kam investují a jak vnímají svět kolem sebe.

Termín „dolarový milionář“ může být zavádějící. „Pokud máte byt v Praze za 1 milion dolarů, tedy přibližně 23–24 milionů korun, nejste podle naší definice dolarový milionář,“ vysvětluje Sklenář. Klíčové je totiž mít disponibilní investiční majetek v této výši – tedy volné finanční prostředky, které lze investovat.

Zvyšování bohatství však ovlivňuje inflace. „Milion dolarů dnes neznamená to samé jako před 20–30 lety. Tehdy šlo o ohromné bohatství, dnes je tato částka reálně nižší,“ upozorňuje Sklenář. Přesto se hranice nezměnila a stále jde o standardní měřítko.

Počet milionářů v Česku roste, ale Západ je dál

V Česku je přibližně 35 000 dolarových milionářů, což odpovídá 0,3 % populace. Na Západě je tento podíl 3–6krát vyšší. Sklenář vysvětluje, že je to dáno ekonomickou úrovní a strukturou bohatství.

„Česká ekonomika je mladší a kapitál se akumuluje postupně. V Německu nebo USA mají bohaté rodiny často majetek předávaný po generace, což u nás kvůli komunismu chybí,“ dodává Cír. Přesto se rozdíl mezi českými a západními milionáři postupně stírá – mají podobné investiční strategie i životní styl.

Kdo jsou čeští milionáři?

Dolarový milionář v Česku je nejčastěji muž kolem 50 let. „Je to jiný padesátník, než když jsme výzkum začínali před 13 lety. Dříve to byli hlavně podnikatelé, dnes už mezi milionáři přibývají vrcholoví manažeři,“ říká Cír.

Zásadní změnou je také přechod od aktivního podnikání k investování. „Vidíme trend, kdy podnikatelé přestávají řídit firmy a začínají se věnovat správě svého majetku. Investice se pro ně stává hlavním zdrojem příjmů,“ dodává Sklenář.

Velkým tématem mezi dolarovými milionáři je generační výměna. Řada z nich budovala majetek od 90. let a nyní přemýšlí, jak jej předat dál. „Vidíme dva přístupy. Někteří rodiče zakládají svěřenské fondy, jiní už aktivně zapojují své děti do správy majetku,“ říká Cír.

Zároveň ale přibývá mladých milionářů, kteří se k bohatství dostali sami – zejména v technologickém sektoru. „Tihle lidé nezdědili majetek, ale vybudovali ho vlastními silami. To je velká změna oproti dřívějšku,“ dodává Sklenář.

Jak milionáři vidí svět?

Čeští milionáři mají silný vztah k Evropě a chtějí, aby byla konkurenceschopná. „Bojí se, že Evropa ekonomicky zaostává za USA a Čínou. Proto podporují investice do technologií, energetiky a obrany,“ říká Sklenář.

Zároveň sledují rostoucí vliv globálního Jihu a změny v mezinárodním obchodě. „Vnímají geopolitiku pragmaticky. Chápu, že válka na Ukrajině vyžaduje investice do zbrojení. Nehledí na to ideologicky, ale čistě racionálně,“ doplňuje Cír.

Počet českých milionářů roste a jejich chování se stále více podobá západní ekonomické elitě. Mění se i struktura bohatství – přibývá manažerů a investorů a klesá dominance podnikatelů.

„Je důležité, aby se české bohatství nadále rozvíjelo. Musíme podporovat investice, inovace a konkurenceschopnost Evropy, jinak budeme ekonomicky zaostávat,“ uzavírá Sklenář.

Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast: 

• Jaké konkrétní investiční chyby nejčastěji dělají čeští milionáři.

• Proč milionáři upřednostňují investice v Evropě a ne v USA.

• Jak vidí českou politickou scénu a co očekávají od budoucí vlády.

• Jak se liší strategie starší a mladší generace dolarových milionářů.

• Jaké faktory nejvíce ovlivňují jejich rozhodování o investicích.

Družstevní bydlení má v Česku dlouhou tradici, ale stále ho provází nálepka minulého režimu. Jaké jsou jeho výhody a nevýhody? A proč je pro mnoho lidí jednou z mála dostupných možností? O tom jsme hovořili s Martinem Hanákem, ředitelem metodiky Svazu českých a moravských bytových družstev.

Mnoho lidí si bytová družstva spojuje s komunistickým režimem, ale jejich historie sahá mnohem dál. „Družstva začala vznikat už v 19. století, a to nejen u nás, ale i ve Velké Británii. Před rokem 1948 bylo v Československu více družstev než za komunismu, což dokazuje, že tento model fungoval i v tržním prostředí,“ vysvětluje Hanák na úvod.

Přesto si družstevní bydlení nese stigma minulosti. „Po roce 1989 jsme se snažili ukázat, že družstva nejsou přežitkem, ale moderní formou vlastnictví, která má své výhody,“ dodává.

Proč má družstevní bydlení výhody?

Podle statistik žije v družstevních bytech přibližně třetina obyvatel Česka. Proč se stále jedná o atraktivní model?

„Družstevní bydlení kombinuje výhody vlastnického i nájemního bydlení. Člen družstva má právo byt užívat a rozhodovat o jeho správě, ale zároveň nemusí řešit některé administrativní a právní náležitosti jako vlastník,“ říká Hanák.

Výhodou je i snazší převod družstevního podílu, protože se nejedná o převod vlastnického práva. To usnadňuje například výměnu bydlení bez složitého papírování. „V praxi to znamená, že pokud se rozhodnete byt opustit, jednoduše převedete svůj podíl na jinou osobu bez nutnosti řešit katastr nemovitostí a další složitosti,“ doplňuje Hanák.

Hypotéka? U družstev je problémem

Jedním z hlavních negativ družstevního bydlení je jeho financování. „Na rozdíl od vlastnického bytu si na družstevní podíl nelze vzít klasickou hypotéku. Kupujete podíl, ne nemovitost, takže banka vám na to nepůjčí,“ upozorňuje Hanák.

To znamená, že zájemce musí mít k dispozici větší hotovost nebo využít jiných forem financování, například úvěru přímo od družstva. „Často se setkáváme s tím, že lidé řeší financování kombinací vlastních úspor a úvěrů od stavebních spořitelen, které jsou v tomto případě ochotnější než banky,“ dodává.

Jaké jsou překážky rozvoje družstevního bydlení?

V Česku se dlouho preferovalo vlastnické bydlení, což podle Hanáka brzdilo rozvoj družstev. „Ve většině západních zemí je běžné, že lidé žijí v nájemním nebo družstevním bydlení. U nás ale panuje představa, že kdo nevlastní byt, je neúspěšný. To se ale postupně mění,“ říká.

Dalším problémem je legislativa, která podle něj družstvům nenahrává. „Například řešení neplatičů je u družstev komplikovanější než u společenství vlastníků jednotek. Neexistují dostatečné nástroje, jak efektivně vymáhat dluhy,“ vysvětluje.

Družstevní výstavba jako řešení dostupného bydlení?

V posledních letech se objevují snahy o podporu družstevní výstavby, zejména ve spolupráci s obcemi. „V některých menších městech, jako je Dobruška nebo Pacov, se podařilo úspěšně postavit nové družstevní byty. Pro města je to výhodné – mohou tak podpořit dostupné bydlení pro své obyvatele,“ popisuje Hanák.

Problémem však zůstává financování. „Stát zatím nepřipravil žádné výraznější podpůrné programy, jako tomu bylo dříve. V minulosti existovaly státní příspěvky nebo nízkoúročené úvěry, což pomohlo rozvoji bytových družstev,“ říká Hanák.

Celý rozhovor si můžete poslechnout jako video nebo podcast:

1. Jaké jsou hlavní rozdíly mezi vlastnickým, nájemním a družstevním bydlením?

2. Jaké překážky brání většímu rozvoji družstevní výstavby?

3. Jak funguje financování družstevních bytů a jaké jsou možnosti pro běžné zájemce?

4. Jaké legislativní změny by mohly družstvům pomoci k větší dostupnosti?

5. Jaké jsou reálné možnosti pro lidi, kteří hledají dostupné bydlení, ale nechtějí se zadlužit na desítky let?

Hypoteční sazby v České republice pokračují v poklesu, ale návrat k extrémně nízkým hodnotám minulých let už nečekejme. Co to znamená pro ty, kdo chtějí investovat do vlastního bydlení? O budoucnosti hypoték, úrokových sazbách i o tom, jakou roli hraje ekonomická situace ve světě, jsme hovořili s Tomášem Kadeřábkem, ředitelem produktového oddělení Swiss Life Select.

Podle posledních údajů klesla průměrná úroková sazba hypoték na 5,22 %. Jak ale upozorňuje Tomáš Kadeřábek, reálné nabídkové sazby bank jsou o něco nižší, pokud klient aktivně vyjednává. I podle jeho názoru to však stále není lákavé číslo.

Klesající trend je pozitivním znakem

„Dnes se u některých bank můžeme dostat i lehce pod 5 %, konkrétně třeba na 4,80 % nebo 4,70 %. I tak ale platí, že dřívější úrokové sazby kolem 2 % jsou už minulostí," říká Kadeřábek.

Další vývoj bude záležet na řadě faktorů. Podle Kadeřábka je pokles sazeb pozvolný a nelze očekávat jejich rychlý propad. ,,Na druhou stranu vidíme klesající trend, a to je pozitivní."

Čekání na tři procenta? Raději ne

Část ekonomických analytiků spekuluje o tom, že by hypoteční sazby mohly klesnout až ke 3 %. „Tento pokles je spíše nepravděpodobný. Ano, už nyní existují banky, které nabízejí sazby začínající trojkou, například 3,99 %, ale vždy jde o hypotéky s velmi přísnými podmínkami, například pouze pro LTV (Loan to Value – poměr výše úvěru k hodnotě nemovitosti) - do 50 % - musíme mít mnohem vyšší zástavu oproti půjčce. Realita bude spíše nad 4 %," dodává Kadeřábek.

Proč banky nesnižují sazby rychleji?

Jedním z častých argumentů je, že banky nemají důvod snižovat sazby rychleji, i když Česká národní banka upravuje repo sazbu. Tomáš Kadeřábek vysvětluje, že sazby hypoték se neřídí jen krátkodobými sazbami ČNB.

„Hypotéky se odvíjejí od dlouhodobých úrokových sazeb, tzv. swapů, které určují, jak trh vidí vývoj sazeb v horizontu pěti nebo deseti let. A právě zde vidíme mnohem pomalejší pokles než u krátkodobých sazeb."

Jak ovlivňuje hypoteční turistika ceny úvěrů?

Významným faktorem ovlivňujícím hypoteční sazby je tzv. hypoteční turistika – tedy předčasné splácení úvěrů a refinancování u jiných bank. „Troufám si říct, že tento jev má zásadní vliv. Hypoteční sazba se stanovuje podle délky fixace a odvíjí se od dlouhodobé úrokové sazby. K té si banka připočítává svou marži, která zahrnuje jak zisk banky, tak i míru rizika spojenou s konkrétním klientem. V posledních letech do této kalkulace významně vstupuje také obava bank z předčasného splacení hypotéky, což je přímý důsledek hypoteční turistiky."

Donedávna měli klienti možnost předčasně splatit nebo refinancovat hypoteční úvěr bez nutnosti platit bance sankční poplatky, což se částečně změnilo od 1. září 2024.

Pro banky toto předčasné splacení představuje finanční zátěž. Důvodem je, že si banka půjčuje peníze na delší období, například 3-5 let, ale když klient splatí úvěr již po roce, banka musí dál platit původně sjednaný vyšší úrok. Pokud mezitím hypoteční sazby klesnou například ze 3 % na 2 %, banka na každé takové transakci prodělává. To je hlavní problém spojený s hypoteční turistikou.

„To je důvod, proč některé banky nastavují vyšší úrokové sazby, aby se chránily před touto nejistotou," vysvětluje Kadeřábek.

Změní se hypotéky kvůli Americe?

Jak americká politika ovlivní náš trh? „Americká situace nás může i nemusí ovlivnit. Důležité je, jak to ovlivní naši inflaci. Velké ohrožení by nastalo, pokud by Donald Trump zavedl politiku celních tarifů. Je otázka, jak se k tomu postaví centrální evropské banky. Budou řešit dilema, zda se věnovat cenové stabilitě a sazby tolik nesnižovat anebo pokračovat v trendu snižování," dodává Kadeřábek.

S návratem Donalda Trumpa do Bílého domu přicházejí nejen politické, ale i ekonomické změny, které už nyní ovlivňují finanční trhy. Pavel Peterka, hlavní ekonom investiční platformy XTB, v rozhovoru vysvětluje, jaké příležitosti a rizika přináší tento turbulentní vývoj pro globální i české investory.

„Trumpova politika zatím nemá jasné obrysy, ale již samotné oznámení o jeho návratu posílilo americký akciový trh. Jeho plány na snižování daní a deregulace podporují růst firem, což zvyšuje jejich atraktivitu pro investory,“ říká Peterka. Index S&P 500 již překročil hranici 6000 bodů, což ilustruje optimismus na amerických trzích**.** 

Trumpovy plány přinesly příležitosti i rizika

Trumpovy sliby o nižších daních a lepším podnikatelském prostředí dávají americkým firmám jasnou výhodu. „Investoři očekávají, že díky nižším daním porostou výnosy velkých firem. To podporuje růst akcií a zvyšuje atraktivitu amerického trhu pro zahraniční investory,“ vysvětluje Peterka.

Na druhé straně však varuje před riziky spojenými s jeho politikou. „Zavedení cel by mohlo zvýšit inflaci, což by přinutilo FED zastavit pokles úrokových sazeb. To by se mohlo negativně promítnout na dluhopisovém trhu a zdražit dovoz,“ upozorňuje.

Jak na to v českém kontextu?

České domácnosti tradičně drží většinu svého majetku v nemovitostech, což podle Peterky omezuje jejich možnosti zhodnocení. „Češi by měli diverzifikovat a přidat do portfolia rizikovější aktiva, například akciové indexy nebo americké dluhopisy,“ doporučuje.

Desetileté americké státní dluhopisy v současnosti nabízejí výnos přes 4,3 % ročně. „V kombinaci s nízkou inflací jde o atraktivní příležitost s nízkým rizikem, ideální pro dlouhodobé investory,“ zdůrazňuje.

Kryptoměny: malý podíl, vysoký potenciál

Kryptoměny zůstávají tématem pro odvážné investory. „Vysoké riziko je vyváženo potenciálně vysokými výnosy, ale kryptoměny by měly tvořit jen malou část portfolia,“ varuje Peterka.

Trumpova příznivá rétorika vůči kryptoměnám zvýšila zájem investorů. „Jeho sliby o volnější regulaci přilákaly mnoho nových investorů, kteří kalkulovali s růstem cen. Ti, kteří do kryptoměn investovali před volbami, dnes zaznamenali zisk,“ dodává.

Evropa vs. Amerika – Kde investovat?

Podle Peterky zůstávají americké trhy jednoznačně atraktivnější než ty evropské. „V Americe máte stabilní právní prostředí, nízké náklady na investování a vysoký potenciál růstu,“ říká. Technologické firmy jako lídři inovací nadále lákají investory, a to i přes vyšší valuace.

Naopak Evropa se podle něj potýká s řadou problémů. „Vysoké náklady na podnikání a přeregulované prostředí odrazují investory. Evropské firmy stagnují, což snižuje jejich hodnotu. Proto investoři přirozeně hledají příležitosti jinde, například v USA nebo Asii,“ uzavírá.

Diverzifikace a strategie

Peterka připomíná, že správná diverzifikace je klíčem k úspěchu. „Portfolio by mělo obsahovat aktiva s různou mírou rizika. Přílišná diverzifikace však může snížit výnosy v klíčových sektorech, kde očekáváte růst,“ upozorňuje. Doporučuje proto zaměřit se na dlouhodobě výnosná aktiva a vyhnout se příliš bezpečným strategiím.

„Češi mají tendenci přeceňovat nemovitosti. Ty by měly být doplněny dynamickými aktivy, jako jsou ETF fondy nebo americké akcie, které zajišťují lepší zhodnocení v čase,“ radí.

Celý rozhovor si můžete poslechnout jako video nebo podcast:

• Jak Trumpova politika ovlivní americké i české trhy.

• Která aktiva mají největší potenciál zisku v roce 2024.

• Proč jsou americké dluhopisy a akcie stále top volbou.

• Jaký podíl rizikových aktiv zařadit do portfolia.

• Srovnání amerického a evropského investičního prostředí.

Německý automobilový průmysl se má podle výzkumů snížit o 40 % během příštích 10 let. Česká ekonomika potřebuje silné trhy a stabilní prostředí, což czexit rozhodně nenabízí. To řekl v pořadu Export Lukáš Kovanda, hlavní ekonom Trinity Bank. Diskuzi vedl Marek Atanasčev, CEO společnosti Enantis a společně se podívali pod pokličku toho, co čeká českou ekonomiku v roce 2025, na co bychom se měli zaměřit a co je naopak největším strašákem našeho HDP.

Export je stále motor české ekonomiky

Český export tvoří až 4,4 bilionu korun ročně, což je téměř třetina HDP země. „Bez exportu bychom výrazně pocítili pokles životní úrovně,“ uvedl Kovanda. Přes 80 % vývozu míří do zemí Evropské unie, což zdůrazňuje význam jednotného trhu.

Marek Atanasčev se zajímal o možné důsledky czexitu. Kovanda odpověděl jednoznačně: „Czexit by znamenal ekonomickou sebevraždu. Nejenže bychom ztratili přístup na jednotný trh, ale museli bychom i nadále plnit evropské normy, aniž bychom měli možnost je ovlivnit.“ Dodal, že snaha nahradit EU jinými odbytišti, například v Asii či Latinské Americe, by byla nerealistická, protože tyto regiony nenabízejí srovnatelnou kupní sílu.

Potenciál mimo EU

Přestože EU zůstává klíčovým trhem, Kovanda varuje před přehnanou závislostí. „Například německý automobilový průmysl se má podle výzkumů snížit o 40 % během příštích 10 let, což ovlivní i české subdodavatele,“ vysvětlil.

Jako alternativu vidí Kovanda trhy v Indii, Saúdské Arábii a zemích jihovýchodní Asie. „Indie je geopoliticky důležitá a nabízí obrovský růstový potenciál. Spolupráce s těmito zeměmi nám může pomoci snížit rizika spojená s vývozem do EU,“ uvedl.

Geopolitická rizika: Čína a Ukrajina

Jedním z hlavních rizik pro české firmy je eskalace geopolitického napětí, zejména mezi USA a Čínou. „Americká politika zpřetrhávání vazeb s Čínou (decoupling) přináší nejistotu na globální trhy,“ upozornil Kovanda.

Atanasčev dodal, že konflikt na Ukrajině zasáhl energetickou stabilitu v Evropě. Kovanda k tomu řekl: „Poválečná obnova Ukrajiny bude vyžadovat investice v řádu stovek miliard eur. Pro české firmy to představuje příležitost, ale i nutnost strategické přípravy.“

Proč klíčová ocelárna propouští? 

Diskuze se dotkla i současné energetické politiky EU, zejména Green Dealu. Kovanda byl kritický: „V době války a energetické krize by měla být zelená agenda pozastavena. Evropská ekonomika potřebuje prioritizovat bezpečnost a stabilitu.“

Zároveň upozornil na paradoxní situaci: „Největší evropská ocelárna v Duisburgu čelí propouštění více než 10 000 zaměstnanců, přitom ocel je zásadní pro obranu i průmysl.“ Dodal, že Green Deal zvyšuje závislost na Číně, která dominuje výrobě solárních panelů a větrných elektráren.

Úroky se sníží

Co se týče ekonomických výhledů, Kovanda odhaduje, že inflace v roce 2025 klesne na 2–3 %, což odpovídá tolerančnímu pásmu České národní banky. Základní úroková sazba by se měla snížit ze současných 4 % na 3 %.

„Firmy by se však měly zajišťovat proti výkyvům kurzu, zejména kvůli rizikům, jako jsou obchodní cla USA na evropské zboží nebo geopolitické konflikty,“ doporučil Kovanda. Atanasčev přidal otázku na přijetí eura, na kterou Kovanda odpověděl: „Zachování koruny nám umožňuje reagovat na krize efektivněji než členství v eurozóně.“

Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:

• Jak může Indie pomoci diverzifikovat český export.

• Proč by Green Deal měl být pozastaven a jak ovlivňuje průmysl.

• Jaký dopad mají americko-čínské konflikty na českou ekonomiku.

• Jaké příležitosti nabízí poválečná obnova Ukrajiny.

• Proč se inflace v ČR nikdy nevrátí na úroveň roku 2021.

V pořadu Přežít diskutovali Amar Ibrahim, bezpečnostní expert, a Marek Fryš, záchranář Horské služby, o nástrahách hor a chybách, kterých se turisté často dopouštějí. Rozhovor se věnoval podceňování přípravy, lavinovému nebezpečí, nezkušenosti moderních turistů, technologickým pomůckám i nečekaným rizikům, jako jsou setkání s divokou zvěří. „Dobrá příprava může znamenat rozdíl mezi životem a smrtí,“ shrnuje Fryš.

Hory nejsou městský park

„Lidé často do hor vyráží s oblečením a vybavením, které by stěží obstálo i na kratší výlet v parku,“ začíná rozhovor Marek Fryš. Typickým příkladem jsou turisté v teniskách, legínách nebo dokonce pantoflích. „Když přijdou první problémy, jako je prudký pokles teploty, ztráta orientace nebo náhlý déšť, ocitají se v situaci, která se snadno může stát nebezpečnou,“ varuje.

Amar Ibrahim k tomu přidává vlastní zkušenosti z kurzů přežití: „Vidím to pořád – lidé si neuvědomují, že i v létě může být na horách počasí extrémně proměnlivé. Z batohů jim chybí základní věci jako náhradní oblečení, mapa, čelovka nebo lékárnička.“ Fryš dodává, že moderní technologie jako GPS a aplikace Záchranka jsou skvělé, ale nenahradí základní schopnost plánování a respekt k přírodě.

Lavina jako smrtící hrozba i pro zkušené turisty

Jedním z hlavních témat byla lavinová nebezpečí, která jsou častým rizikem především pro skialpinisty a freeridery. „V Krkonoších máme 43 svahů s rizikem lavin a každý rok se setkáváme s tím, že lidé tato varování ignorují,“ říká Fryš. Dodává, že i menší lavina může dosahovat rychlosti až 300 km/h a zasypaný člověk má pouze 15 minut na přežití pod sněhem.

Amar Ibrahim přidává, že laviny nejsou jen problémem horolezců. „Často se to týká i běžných turistů, kteří se pohybují mimo značené trasy a nemají ani základní vybavení, jako je lavinový vyhledávač nebo sondu.“ Fryš apeluje, aby lidé absolvovali lavinové kurzy, kde se naučí pracovat s vyhledávačem a správně reagovat v krizové situaci.

Nezkušenost moderních turistů

Podle Marka Fryše je jedním z hlavních problémů dnešní doby nezkušenost s pohybem v přírodě. „Generace, která dnes vyráží na túry, často nezažila zimní lyžařské kurzy nebo víkendové výlety s rodiči. Nevědí, jak správně číst mapu, jak se pohybovat v hlubokém sněhu nebo co dělat při změně počasí,“ vysvětluje.

Amar Ibrahim k tomu dodává, že turisté často podceňují i základní přírodní zákonitosti. „Lidé nevědí, že pocitová teplota při větru může být o 5–6 stupňů nižší než teplota vzduchu. To, co začíná jako příjemná procházka, se může změnit v boj o život,“ varuje.

Když jde o minuty

Moderní technologie podle Fryše zachránily mnoho životů. „Lavinové vyhledávače dnes umožňují lokalizovat zasypané v okruhu 40 metrů a s aplikací Záchranka můžeme snadno získat GPS souřadnice volajícího,“ vysvětluje. Přesto zdůrazňuje, že technologie nenahradí zdravý rozum. „Vyhýbat se rizikovým oblastem je základ. Technika vám nepomůže, pokud ignorujete varování,“ říká.

Amar Ibrahim připomíná, že i s nejlepší technologií záleží na rychlé reakci. „U laviny je každá minuta důležitá. I když vás najdou, podchlazení nebo zranění mohou být fatální,“ dodává.

Setkání se zvěří: Mýty a realita

Další zajímavé téma bylo věnováno setkání s divokými zvířaty. „Lidé mají často přehnané obavy z medvědů nebo vlků, ale reálně se s útoky téměř nesetkáváme. Největším rizikem jsou zmije nebo jelení říje, kterou si lidé občas pletou s medvědem,“ vysvětluje Fryš.

Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:

• Praktické tipy na přežití v nepříznivých podmínkách hor.

• Jaké chyby turisté nejčastěji dělají při výpravách do hor.

• Jak lavinové kurzy mohou zachránit život.

• Jak funguje lavinový vyhledávač a co patří do povinné výbavy skialpinisty.

• Jak se chovat při setkání s divokou zvěří.