Mozek bez kyslíku začíná odumírat po pěti minutách. Přesto se v krizové situaci odváží pomoci jen každý pátý Čech. První pomoc stále obestírá strach, mýty a neochota zasáhnout. Lektor Václav Melka v rozhovoru pro pořad iMedical na platformě FocusOn varuje, že i malý zásah může znamenat rozdíl mezi životem a smrtí. V rozhovoru odhaluje, proč Češi raději přihlížejí, jaké chyby dělají nejčastěji a proč technologie ani záchranka nestačí, když selže lidská odvaha.

Podle dat, která zmiňuje Václav Melka, v případě náhlé zástavy oběhu reaguje správně pouze každý pátý člověk. Tedy přibližně 20 %. Zbývajících 80 % buď přihlíží, nebo propadne panice.

„Lidé se bojí, že zraněnému ublíží. Ale i zlomené žebro je lepší než smrt. Prioritou je vždy okysličení mozku. To rozhoduje o budoucí kvalitě života," upozorňuje Melka. Když je člověk v bezvědomí a nedýchá, mozek začíná odumírat po 3 až 5 minutách bez kyslíku. Každá minuta navíc znamená o 10 % nižší šanci na přežití.

Navzdory těmto alarmujícím číslům zůstává první pomoc pro většinu populace okrajovým tématem. Nejčastěji se s ní lidé setkají během autoškoly, bohužel i tam jen kvůli testu. „Většina kurzů se bohužel omezuje na to, jak uspět u zkoušky. Neučí lidi zvládat stres a jednat v reálné situaci," doplňuje Melka.

Filmy jako škodlivý učitel: mýty z Hollywoodu zabíjejí

V praxi lektora první pomoci se opakovaně objevuje jeden fenomén: vliv popkultury. „Lidé věří tomu, co viděli ve filmu. Ptají se mě, jak se píchá adrenalin do srdce jako v Pulp Fiction. To je naprostý nesmysl," říká Melka.

Mezi nejčastější filmové mýty patří:

• použití defibrilátoru při tzv. „rovné čáře" (v praxi se používá při fibrilaci, nikoliv asystolii)
• vytahování jazyka rukou u člověka v bezvědomí
• vyvolávání zvracení při podezření na intoxikaci
• snaha změřit tep – přestože laici často cítí spíše svůj vlastní

Melka zdůrazňuje, že filmová dramaturgie sice vypadá dramaticky, ale v reálu vede k fatálním chybám. „Měření tepu u krku je zbytečné a složité. Stačí zkontrolovat, zda člověk dýchá. Pokud nedýchá, přejdeme rovnou k masáži srdce," vysvětluje.

Tři kroky k záchraně života: Zastavit, zhodnotit, jednat

Představa, že někdo zkolabuje přímo před vámi, je pro většinu lidí paralyzující. První reakcí bývá šok a pocit bezmoci. Právě proto Václav Melka doporučuje jednoduchý postup, jak situaci zvládnout.

V první řadě je nutné se zastavit, nadechnout a rozhlédnout se kolem sebe. „Zjistěte, co se stalo, zda vám nehrozí nebezpečí. Může jít o úraz elektrickým proudem, otravu plynem, nebo třeba konflikt v okolí," upozorňuje.

Pokud je situace bezpečná, je potřeba přistoupit k člověku, hlasitě ho oslovit a lehce s ním zatřást. Pokud nereaguje, následuje kontrola dýchání. Ucho přiložené k ústům a pohled na hrudník spolehlivě odhalí, zda postižený dýchá. V případě, že dech chybí, je nutné okamžitě zahájit masáž srdce.

Masáž se provádí stlačením hrudníku do hloubky 5 až 6 centimetrů, ideálně tempem 100 až 120 stlačení za minutu. „Nebojte se síly. Přirovnávám to ke stlačení jako když zmáčknete krabičku od cigaret. I pokud někomu zlomíte žebra, pořád mu zachráníte život," připomíná Melka. Právě včasná a rozhodná reakce často rozhoduje o tom, zda se člověk po kolapsu vůbec ještě probere.

Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:

1. Jak konkrétně reaguje dispečer linky 155 a jak vás provede první pomocí krok za krokem?
2. Jak poznat, kdy je epileptický záchvat nebezpečný a kdy není potřeba volat záchranku?
3. Co dělat, když někdo zkolabuje na festivalu a není nablízku žádný zdravotník?
4. Proč jsou edukační komiksy efektivnější než letáky a jak je přijímají učitelé i veřejnost?
5. Jak vypadá běžný den lektora první pomoci a jaké krizové situace už zažil na vlastní kůži?

Nezaměstnanost v Česku je nejnižší v EU a přesto si firmy zoufají. Chybějí lidé nejen na montážních linkách, ale i v administrativě nebo v IT. Automatizace, stárnutí populace a složitá imigrační politika situaci dál zhoršují. „ Demografie je jako tichá tikající bomba,“ varuje Jaroslava Rezlerová, ředitelka ManpowerGroup. V rozhovoru pro pořad Big Deal mluví o zásadních změnách, které čekají český pracovní trh.

Česká republika se stále drží na špici žebříčku zemí s nejnižší nezaměstnaností v Evropské unii. V květnu 2025 činila 2,7 %, což by na první pohled mohlo vypadat jako pozitivní zpráva. Realita je ale jiná.

„Český trh práce je dlouhodobě zamrzlý. Lidé málo mění zaměstnání, přestože je nabídek víc než uchazečů. Nízká nezaměstnanost dnes brzdí naši ekonomiku,“ upozorňuje Jaroslava Rezlerová.

Podle údajů ManpowerGroup se 66 % zaměstnavatelů v Česku potýká s nedostatkem pracovníků a nedokážou obsadit své volné pozice. Situaci komplikuje i strukturální nesoulad, kdy uchazeči nemají kvalifikaci odpovídající požadavkům firem. Úřady práce přitom evidují zhruba 300 000 neobsazených míst.

Nízké mzdy a vysoké odvody

Přestože v některých odvětvích mzdy meziročně rostly až o 10 %, vývoj reálných mezd zaostával za inflací_. „Letos jsme teprve začali dohánět propady způsobené inflací. Česká ekonomika je postavena na levné pracovní síle, což je strukturální problém,“_ říká Rezlerová.

Průměrná mzda v roce 2024 dosahovala přibližně 46 000 korun, ale medián činil jen 38 400 korun. Dvě třetiny pracujících se k průměru ani nepřiblíží. „Obrovskou bariérou jsou i vysoké odvody. Zvlášť u nízkopříjmových skupin by mělo dojít k jejich snížení. Pomohlo by to jak zaměstnanosti, tak spotřebě,“ doplňuje moderátor.

Automatizace zruší statisíce míst

Do roku 2030 zanikne kvůli automatizaci přibližně 300 000 pracovních míst. Nejvíce ohrožené jsou opakující se manuální pozice ve výrobě, ale i rutinní administrativní činnosti.

„Už teď odchází z průmyslu každý rok zhruba 20 000 lidí, protože jejich práci přebírají stroje. Tito lidé často nemají dostatečné digitální dovednosti a jen těžko hledají nové uplatnění,“ upozorňuje Rezlerová.

Dnes už 75 % všech zaměstnanců v Česku pracuje ve službách. Automatizace se však postupně prosazuje i tam. Například právní koncipienti nebo účetní budou nahrazováni nástroji umělé inteligence.

Demografická bomba tiká

Velkým problémem je i stárnutí populace. Podle údajů z roku 2024 dosáhlo věku 50 let 190 000 lidí, zatímco 25. narozeniny oslavilo jen 95 000.

„To je obrovský rozdíl. Do 15 let nám odejde do důchodu silná generace Husákových dětí a nebude je mít kdo nahradit,“ varuje ředitelka ManpowerGroup.

Prognóza Boston Consulting Group předpovídá, že v roce 2040 bude v České republice chybět až 400 000 pracovníků. Stát zatím nepřijal žádná razantní opatření. Stávající sleva 5 % na odvody pro lidi v předdůchodovém věku je podle Rezlerové nedostatečná. Navrhuje motivaci v podobě 10 až 12 % a větší nabídku zkrácených úvazků.

Ženy a senioři jako nevyužitý potenciál

Velkou příležitostí jsou dvě často opomíjené skupiny: ženy s malými dětmi a lidé nad 55 let. Obě čelí překážkám, které jim brání v návratu na pracovní trh.

„Ženy chtějí pracovat, ale nemají kde. Není dost školek, chybí nabídka flexibilních úvazků a zaměstnavatelé jim nevycházejí vstříc. U starších lidí chybí motivace a podpora pro postupný odchod do důchodu, místo aby odešli pozvolna, prostě ze dne na den zmizí,“ shrnuje Rezlerová.

Celý rozhovor si můžete poslechnout jako video nebo podcast:

1. Jak firmy reálně přicházejí o investice kvůli nedostatku lidí a kam odcházejí?
2. V čem konkrétně selhává česká byrokracie při uznávání zahraničních kvalifikací?
3. Jak lze změnit přístup zaměstnavatelů ke zkráceným úvazkům a co je k tomu motivuje?
4. Co si o sobě myslí generace Z a proč ji starší ročníky často nepochopí?
5. Jaké nové dovednosti se vyplatí rozvíjet v době AI, ale školy je zatím neučí?

Český pivní trh prožívá revoluci. Třeba pivo Guinness dobývá česká srdce rychlostí blesku, nealko pivo už není jen pro řidiče a mladí lidé si radši dají třetinku než půllitr. Pije se méně, ale rozmanitěji. „Guinness nám roste o třicet procent ročně. Jakmile ho někde čepujeme, lidé stojí fronty," říká pro pořad Brand Date na platformě FocusOn.cz Martin Smejkal z Pivovarů Staropramen. 

Tmavý irský stout si oblíbil národ vychovaný na ležácích, zatímco nealko pivo s hořčíkem láká na zdravý životní styl. Jak se mění česká pivní kultura a proč má budoucnost chuť po menších porcích a větší rozmanitosti?

Zní to jako protimluv: národ vychovaný na desítkách a ležácích si oblíbí hořký, tmavý stout s irskými kořeny. Jenže právě to se děje. Guinness roste v Česku neuvěřitelným tempem.

„My jsme si letos stanovili cíl. Zdvojnásobit prodeje oproti roku 2022. A jsme na dobré cestě. Guinness nám roste o třicet procent ročně,“ říká Martin Smejkal. Přes 50 % prodejů míří do restaurací a barů. Guinness má podle něj image, která oslovuje široké publikum. _„Jakmile Guinness někde čepujeme, lidi stojí fronty,‘‘_dodává.

Lidi podle něj fascinuje především textura. „Krémová pěna, lavinový efekt při čepování... to není jen chuť. Je to zážitek,“ říká Smejkal. Ostatně i plechovka Guinnessu má uvnitř speciální kuličku, která při otevření aktivuje proces podobný čepování. Důraz na vizuální a smyslový zážitek je součástí úspěchu.

Z nealka je životní styl. Beermixy už nejsou jen pro řidiče

Možná největší revoluci zažívá segment nealkoholických piv. Ještě před pár lety okrajová záležitost, dnes naprostý mainstream. A ne jen tak ledajaký. „Nealko pivo už není jen pivo pro šoféry. Stává se běžnou součástí spotřeby, v hospodách i doma,“ říká Smejkal. Zvlášť silně roste poptávka po tzv. beermixech – ochucených nealko pivech. Pivovary Staropramen pod značkou Cool a nově i Cool Plus těží z trendu zdravého životního stylu.

_„Cool Plus Mind má třeba výtažek z ginkga a hořčík. Pomáhá to koncentraci a paměti. Je to pivo s přidanou hodnotou,‘‘_popisuje Smejkal produkt, který letos zamířil do regálů jako novinka. A zákazníci reagují nadšeně.

Guinness také nezůstává pozadu. Uvedl nealkoholickou variantu svého ikonického piva. „Když jsem to poprvé ochutnal, sám jsem si nebyl jistý, jestli v tom není alkohol. Fakt povedené,“ pochvaluje si Smejkal. Značka vsází především na konzistenci a chuť. 

Trend čtvrtlitrů a třetinek: Pivo se pije jinak. A méně

Česká pivní kultura se nezmenšuje, jen zjemňuje. Místo „piva na žízeň“ přichází pivo jako doplněk k jídlu nebo k zážitku. A lidé tomu přizpůsobují i objem. „Dnes už lidi nechodí do hospody kvůli tomu, aby se opili. Dají si jedno, dvě, menší porce. Čtvrtlitr nebo třetinku,“ popisuje nový trend Smejkal. 

Podle něj to souvisí se změnou životního stylu. Pivo dnes patří do pikniku v parku stejně jako na degustační večer s přáteli. „Mladí lidé nechodí do hospody tolik jako dřív. Setkávají se u sebe doma, v parcích. A tam si dají třetinku,‘‘ říká.

Ostravar dobývá Česko, Staropramen Evropu

Silnou stránkou Staropramenu zůstává i důraz na regionální značky. A ty se daří exportovat dál, než by se dalo čekat. „Ostravar jsme začali distribuovat celostátně zhruba před třemi lety a funguje to. Letos jsme uvedli Mustang - hořkou dvanáctku. A ta se prodává dobře i mimo Moravu,“ uvádí Smejkal. Regionální identita podle něj značce paradoxně pomáhá i mimo domovský kraj. „Má to punc výjimečnosti,“ říká.

 Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:

1. Jaký je rozdíl mezi čepováním a točením piva? A proč dnes už vlastně netočíme?
2. Proč má Guinness v plechovce speciální kuličku a jak funguje jeho „lavinový efekt?
3. Jak čeští pivovarníci učili Švédy správně čepovat pivo a proč v Anglii pijí „Praha 10?
4. Jak mladí lidé proměňují styl konzumace a co to znamená pro budoucnost hospod?
5. Co zaznělo na focus groupech o značce Staropramen a proč značka „Cool“ vlastně není vnímána jako oddělená?

Spoluzakladatelka a obchodní ředitelka cestovní kanceláře Blue Style Lenka Pátek v rozhovoru pro pořad Big Deal na platformě FocusOn otevřeně popisuje aktuální kondici trhu s cestovním ruchem, proměnu českého turisty, rizika spojená s levnými nabídkami i důvody, proč v létě roste poptávka po „all inclusive“ destinacích. Firma letos očekává obrat přes devět miliard korun a ročně odbaví více než půl milionu klientů.

Rozhovor začal reakcí na kritické články v médiích, které zmiňují nespokojené klienty nebo nedostatky v nabídce cestovních kanceláří. Lenka Pátek zdůraznila, že zveřejněné informace často neodpovídají realitě.

„Informace jsou často vytržené z kontextu. Média otisknou i věci, které nejsou pravdivé. Například fotografie části pláže, která ve skutečnosti nepatří k danému hotelu,“ vysvětlila. V některých případech se navíc kancelář kvůli probíhajícím reklamačním řízením nemůže vyjadřovat vůbec: „V konkrétním případě, který probíhá, jsme vázáni mlčenlivostí i GDPR,“ dodala.

Navzdory těmto incidentům zůstává spokojenost klientů vysoká. „Ročně odvezeme přes půl milionu lidí. Reklamace řeší jen velmi malá část. To je důkazem, že nabízíme kvalitní služby,“ shrnula.

Loňský obrat 8,2 miliardy, letos míří přes devět

V roce 2023 dosáhl Blue Style obratu 8,2 miliardy korun. Letos firma očekává další nárůst.

„Letos překročíme devět miliard. Stále rosteme, i když už ne tak skokově jako v letech 2021 až 2023, kdy klienti po covidu chtěli cestovat a měli našetřeno,“ uvedla Pátek. Poptávka podle ní nadále roste i díky novým destinacím a rozšiřování portfolia. Firma však přistupuje k expanzi opatrně.

„Nechceme jezdit úplně všude jako konkurence. Cílem je vozit klienty do destinací, které mají kvalitní turistickou infrastrukturu a hotely, za které se můžeme zaručit,“ vysvětluje.

Rizika krachu cestovky? České právo chrání klienty

Velké krachy cestovních kanceláří jsou podle Pátek stále možné, jak ukazují příklady jako Thomas Cook nebo FTI. Český trh je však díky legislativě výrazně bezpečnější. „Každá CK registrovaná v ČR musí mít pojištění proti úpadku a přispívat do garančního fondu. Pokud by pojistné krytí nestačilo, použijí se peníze z fondu,“ uvedla.

Zvláště varovala před zahraničními subjekty, které působí na českém trhu, ale nespadají pod tuzemské právo. „Zájezd prodávaný v češtině neznamená, že firma podniká v Česku. Pokud je organizátorem subjekt z Polska, klient pak musí řešit problém v zahraničí podle cizího práva,“ varovala.

Proč Češi dávají přednost all inclusive u moře

Jedním z důvodů, proč Blue Style drží stabilní růst, je podle Pátek výhodnost zahraničních pobytů oproti tuzemské rekreaci. „Pokud chcete jet do čtyřhvězdičkového hotelu v Česku nebo na Slovensku, často zaplatíte víc než za dovolenou v zahraničí. A navíc nemáte jistotu počasí,“ konstatuje.

Typická destinace českého klienta? „Turecko, Tunisko, Egypt, Bulharsko nebo Albánie. Mají nižší vstupní náklady a vyšší pravděpodobnost stabilního počasí,“ vyjmenovala. Češi tak podle ní stále častěji volí zájezdy s all inclusive službami, které přinášejí komfort a jistotu.

Hello Jet a Blue Class: Dovolená začíná už v letadle

V květnu Blue Style spustila lety s novou leteckou společností Hello Jet. Letadla létají do Egypta, Tuniska nebo Bulharska. „Zavedli jsme službu Blue Class. Chtěli jsme, aby dovolená začínala už na palubě, především s pohodlím, novými sedačkami, dětskými omalovánkami nebo dárky pro oslavence,“ popsala novinku.

Letadla jsou nová a obrendovaná. „Posádka je vyškolená, poskytujeme nadstandardní služby. Pro klienty je to důležitý detail, který jim zážitek z cesty výrazně zpříjemní,“ dodala.

V pořadu Avokádo na webu FocusOn zazněl příběh dvou studentů, kteří se rozhodli změnit trh práce pro mladé. Vytvořili platformu FirstBucks, která studentům pomáhá najít práci v jejich oboru, nejen za kasou nebo ve skladu. „Začali jsme, protože jsme sami nic pořádného nenašli,“ říkají její zakladatelé Radek Stropnický a Rastislav Lipták. Startup už funguje v Plzeňském kraji, má desítky úspěšně propojených studentů a ambice expandovat dál.

Podle obou zakladatelů FirstBucks vznikl nápad z frustrace. „Byl to náš vlastní problém, kdy jsme si sami nedokázali najít ke studiu zaměstnání, které by nám bylo blízké,“ vysvětlil Radek Stropnický. Právě chybějící kvalitní nabídky na tradičních portálech jako Práce.cz je přiměly vytvořit alternativu.

Rastislav Lipták doplňuje, že většina portálů cílí na full-time zaměstnání, což pro studenty není vhodné. „Firmy chtěly zkušené pracovníky, ale studenti zkušenosti nemají. A brigády, které existují, bývají často úplně mimo obor. Chtěli jsme vytvořit něco, co bude studentům opravdu pomáhat v jejich rozvoji,“ shrnuje.

Úspěšnost přijetí přes 75 %. A studenti to potvrzují

Platforma zatím funguje převážně v Plzeňském kraji, ale už za tři měsíce má konkrétní výsledky. „Aktuálně se pohybujeme na nějakých zhruba 70 žádostech o práci, a co víme od firem, tak máme asi pětasedmdesátiprocentní úspěšnost přijetí,“ uvedl Stropnický.

Podle zakladatelů to není náhoda. FirstBucks totiž propojuje studenty přímo s personalisty a HR odděleními firem. „Když student přijde a má zájem, firmy si ho většinou alespoň vyzkouší. Třeba formou stáže nebo tréninkového programu. Nejdůležitější je, aby se ten student osvědčil,“ dodává Stropnický.

Transparentnost mezd: studenti chtějí vědět, kolik dostanou

Zakladatelé testovali chování uživatelů a sledovali, co je na portálech nejvíc zajímá. Výsledek byl jasný: „Hlavní parametr, na který studenti koukají, jsou mzdy,“ říká Lipták. Platforma FirstBucks tak zpočátku požadovala, aby firmy vždy uváděly finanční ohodnocení.

Brzy se ale ukázalo, že to není jednoduché. „Firmy často argumentují tím, že mzda záleží na úrovni konkrétního studenta – začátečník versus student s praxí má jiné možnosti. A zveřejnění pevné částky by mohlo některé odradit,“ vysvětluje Lipták. Přesto věří, že větší transparentnost by trh stabilizovala.

Od Plzně do Německa? Ambice jsou větší než zůstat v regionu

V současnosti FirstBucks funguje v Plzeňském kraji. Ale ambice mají zakladatelé větší. „Chceme nejdřív obsadit náš region, vybudovat jméno a komunitu. Pak chceme jít dál. Minimálně po celé České republice,“ plánuje Stropnický.

Do budoucna uvažují i o zahraničních trzích. „V Plzni je spousta studentů, kteří by mohli pracovat v Německu nebo Rakousku,  za dvojnásobné mzdy. Propojit české studenty se zahraničními příležitostmi je rozhodně součástí naší vize,“ dodává. Cesta k tomu podle nich vede přes lokální ukotvení a postupné rozšiřování.

Práce jako experiment. I gastro má své místo

Platforma se zaměřuje na oborové brigády, ale podle Liptáka to neznamená, že by gastro úplně ignorovali. „Když se ptáme studentů, tak kluci chtějí spíš technické pozice, ale holky často říkají, že by šly klidně do kavárny,“ vysvětluje.

Rozhodující je podle nich možnost volby. „Student může chtít o prázdninách odpočívat. A pokud mu vyhovuje brigáda mimo obor, třeba na letním táboře nebo v kavárně, je to v pořádku. My chceme hlavně nabídnout širší spektrum možností, aby si každý našel to své,“ uzavírá Stropnický.

Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:

1. Jak konkrétně funguje systém registrace firem na FirstBucks bez nutnosti kontaktu?
2. Jaký je reálný rozdíl mezi studenty, které firmy opravdu chtějí, a těmi, kteří zájem nenašli?
3. Proč se mzdy na portálu musí uvádět, ale přitom to firmy často nechtějí?
4. Jak se startupisté snaží vymezit, co je a není „zajímavá práce“?
5. Jak konkrétně studenti reagují na nabídky, a co říkají o práci nalezené díky FirstBucks?

Bezhotovostní ekonomika? Ve střední Evropě jsme k ní ještě zdaleka nedospěli, myslí si bývalý guvernér České národní banky a současný předseda dozorčí rady Generali Česká pojišťovna Miroslav Singer. V pořadu eMoney na platformě FocusOn rozebíral budoucnost bankovnictví, digitální měny i měnící se roli hotovosti. V rozhovoru také varuje před oslabováním důvěry v peníze i tím, že skutečnou výzvou pro finanční svět není inflace, ale stárnutí populace a demografický zlom.

Singer upozorňuje, že přesun ke zcela bezhotovostní ekonomice v Česku a střední Evropě je stále spíše mýtus než realita. „Středoevropané mají peníze rádi. Množství hotovosti v oběhu je vysoké nejen u nás, ale i například v Německu,“ říká. Zároveň ale přiznává, že trend digitalizace se projevuje jinak – například v podobě proměny role bankovních poboček.

Banka dnes podle něj slouží méně jako místo pro běžné transakce, ale více jako poradenské centrum: „Lidé přicházejí spíš s konkrétními dotazy ohledně složitějších operací, jako jsou investice nebo hypotéky.“ V praxi to znamená, že banky pobočky neruší, ale mění jejich účel. Nově obsluhují klienty s vyššími nároky.

Právo na hotovost: Evropská hodnota nebo přežitek?

Zatímco skandinávské země hotovost téměř eliminovaly, ve střední Evropě zůstává důležitou součástí života. „Hotovost je mimořádně robustní a nenákladná technologie, která umožňuje anonymizaci transakcí,“ vysvětluje Singer.

Podle něj není důvod se znepokojovat návrhy některých politiků na zakotvení práva na hotovost do ústavy. Naopak. Singer tvrdí, že jde o pokračování evropského důrazu na ochranu soukromí: „Senátoři v podstatě jen navazují na snahy evropských poslanců chránit osobní data v digitálním světě.“

Digitální měna centrální banky? Pro ČNB zatím krok stranou

Zavedení digitální měny centrální banky (CBDC) je podle Singera téma, které hýbe mnoha zeměmi, ale Česká národní banka k němu přistupuje zdrženlivě. „Je to technologie, která už funguje v některých regionech – například v Karibiku. Ale zároveň vyvolává otázky ohledně technického zabezpečení i zachování anonymity,“ uvedl.

Podle něj CBDC může paradoxně podkopat důvěru ve stabilitu měny: „Jestliže z peněz děláme něco, co připomíná poukázku na konzumaci, oslabujeme jejich roli jako uchovatele hodnoty.“ Právě tento faktor považuje za jeden z největších rizik digitálních měn.

Důvěra v banky a role poradenství

Navzdory rostoucím ziskům a časté kritice z veřejnosti si podle Singera banky svou roli udrží. Jejich síla spočívá v transformaci krátkodobých vkladů na dlouhodobé úvěry a ve schopnosti nést riziko. „Někdo musí rozhodnout, komu půjčit, a to banky dělají. Bez nich nemůže fungovat tržní ekonomika,“ zdůrazňuje.

Zároveň se domnívá, že poradenská role bank bude dál růst. A to nejen pro starší klientelu, ale i pro mladé. „Lidé si sice dnes všechno vyhledají online, ale pak stejně chtějí lidský kontakt a potvrzení,“ popisuje praxi například z prostředí Monety nebo Generali.

Neobanky jako Revolut: konkurence, která pomáhá

Na adresu nových hráčů typu Revolut má Singer ambivalentní, ale spíše pozitivní názor. Oceňuje, že tyto platformy nutí tradiční banky zlepšovat služby, zejména v oblasti směnárenských operací.

„Revolut je spíš směnárna než banka. Ale ukazuje, že v oblasti, kde dříve dominovalo pár kamenných míst, je dnes možné nabídnout klientovi komfort a výhodnější podmínky,“ říká.

Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:

1. Jaké konkrétní zkušenosti vedly Miroslava Singera k odinstalaci Google Pay ze svého telefonu?
2. V čem selhává finanční gramotnost ve školách navzdory úsilí o její podporu?
3. Proč je pro banky klíčové mít pobočky i na venkově – a jak se liší jejich využití v regionech?
4. Co si Miroslav Singer skutečně myslí o regulaci kryptoměn a ochraně mladých investorů?
5. Jaká osobní zkušenost ho vedla k angažmá v evropské regulační agentuře?

Elektromobily si na českém trhu razí cestu rychleji, než se čekalo. Podle generálního ředitele AURES Holdings (AAA AUTO) Petra Vaněčka se prodeje ojetých elektrovozů každoročně více než zdvojnásobují. „Letos to bude stejné,“ říká v rozhovoru pro pořad ElektroDrive. Tesla Model 3 už dnes běžně spadla pod hranici 500 tisíc korun a zmizí z nabídky během 30 dní. Zásadní bariérou zůstává stále cena, nikoliv infrastruktura.

Skupina AURES Holdings, provozovatel mezinárodní sítě autocenter AAA AUTO a Mototechna, za první polovinu roku 2025 prodala v Česku přibližně 830 ojetých elektromobilů, téměř tolik jako za celý rok 2024. „Každý rok více než zdvojnásobujeme prodeje a letos to vypadá stejně,“ říká Petr Vaněček. Skupina působí kromě Česka i v Polsku a na Slovensku. Na celém polském trhu bylo letos prodáno 7 500 elektromobilů, na slovenském 3 000, na českém 5 000.

 Český trh je podle Vaněčka napřed: „V Čechách je nástup elektromobility do jisté míry vepředu oproti Polsku nebo Slovensku.“ Trend zdaleka neplatí jen pro velká města – silná poptávka je i v krajských městech jako Plzeň, Olomouc nebo Hradec Králové.

 Cena padá. Tesla do 500 tisíc se prodá do 30 dní

Průměrná cena ojetého elektromobilu letos spadla pod 720 000 Kč. „Cena elektromobilů klesla za rok zhruba o 150 tisíc korun a jakmile se dostane pod půl milionu, poptávka začne výrazně akcelerovat,“ uvádí Vaněček.

 Za největšího tahouna považuje Teslu Model 3: „Pětiletý vůz se zdravím baterie nad 80 % dnes pořídíte i za 450 tisíc korun. A tyto vozy prodáváme zhruba do 30 dnů.“ Podle dat z celého českého trhu se běžný spalovací automobil prodává průměrně 58 dní. Elektromobily se pak obecně stále prodávají o něco pomaleji (přes 70 dní), ale levnější modely tempo otočily. „Navíc zatímco průměrná cena aut se spalovacími motory na trhu roste, cena elektromobilů postupně klesá,“ dodává Vaněček.

 Kdo je dnešní kupující? Firmy, běžní lidé, žádné výjimky

Zákaznický profil prošel změnou. „Na začátku to byli pionýři. Dnes už to jsou běžní zákazníci. Lidé si často kupují elektromobil jako druhé nebo třetí auto do rodiny,“ říká Vaněček. A překvapení? Většina z nich nemá fotovoltaiku, ani vlastní dům.

 „Lidé si auto běžně nabijí ze zásuvky. Jezdí 30 až 50 kilometrů denně, takže není problém jednou za týden nebo čtrnáct dní auto přes noc dobít,“ vysvětluje. Významnou roli hrají i firmy. „Téměř 40 % zákazníků, kteří si kupují elektromobily, jsou malé a střední firmy. To je zhruba dvojnásobek oproti autům se spalovacím motorem.“

 
Pobočky vs. infrastruktura: vítězí univerzálnost

Zatímco dříve firma plánovala specializované pobočky pro elektromobily, dnes od toho ustupuje. „Prodáváme elektromobily napříč republikou, není to jen o Praze a Brně. Proto je začleňujeme do všech stávajících poboček,“ říká Vaněček.

Česko si podle Vaněčka vede nadprůměrně i v evropském srovnání: „Máme nejlepší poměr dobíjecích bodů vůči počtu registrovaných elektromobilů.“

 Hybridy stagnují, čisté elektro je na vzestupu

Hybridní vozy se sice stále dobře prodávají – 6 000 kusů za pololetí – ale jejich růst výrazně zpomalil. „Hybridy rostly jen o 22 %, zatímco elektromobily o více než 70 %. Očekávám, že elektromobily je brzy překonají,“ říká Vaněček.

 Budoucnost plug-in hybridů vidí skepticky: „Dlouhodobě je plug-in hybrid slepá vývojová větev. Musíte se starat o spalovací motor i baterii. Ve výsledku to nic zásadního neřeší.“

Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:

 * Tesla do půl milionu? Zmizí za 30 dní

• Až 40 % kupujících elektromobilů jsou malé firmy
• Většina lidí nabíjí jen ze zásuvky – a stačí to
• Enyaq vyhrál Ojeté auto roku – přestože se skoro neprodává
• Česko je „popelnicí Evropy“ – 1/3 dovozu starší než 15 let

Firmy v Česku se potýkají s nedostatkem kvalitních lidí. Ti nejlepší často odcházejí do zahraničí, protože doma nenacházejí prostředí podporující jejich růst. Trenér manažerů Jiří Kastner a HR konzultantka Michaela Smit pojmenovávají zásadní chyby, kterých se firmy dopouštějí při náboru i práci s talenty. A proč koncept work-life balance patří na smetiště dějin? O tom diskutovali v pořadu Big Deal na platformě FocusOn.

Navzdory nízké nezaměstnanosti (v květnu 2025 podle ČSÚ kolem 3,5 %) si firmy stále stěžují na nedostatek kvalitních lidí. Ti nejlepší totiž na nabídky nečekají – jsou dávno zaměstnaní nebo odcházejí za příležitostmi jinam. „Šikovní lidé byli, jsou a budou. Ale rozhodně neběhají po trhu práce s transparentem, že hledají práci,“ zdůrazňuje Michaela Smit.

Podle Jiřího Kastnera je zásadním problémem samotný styl managementu a firemní kultury v českých firmách.„Mnoho talentovaných a úspěšných lidí, bez ohledu na věk či pozici, si mě najímá, abych jim pomohl udržet vlastní tempo růstu. Česká realita je často brzdí, nebo dokonce zcela odradí. Mnoho schopných lidí odchází z firem se slabým managementem, zato plných benefitů a EZO firemních kultur. Talentovaní lidé oceňují prostředí, kde je cílem odborný, finanční a skutečný byznysový růst. Často však narážejí na snahu udržet týmovou pohodu, osobní klid a lpění na zavedených postupech – a raději odcházejí i mimo Českou republiku,“ říká Kastner. „Chceme do firem špičkové odborníky, ale nabízíme jim jídlo zdarma, meditační polštářky a hromadu benefitů, které oslovují úplně jiný typ lidí,“ dodává.

Work-life balance podle nich způsobuje víc škody než užitku

Zaměřit bychom se měli na efektivitu, výsledky a viditelný růst kvality. „Work-life balance je přežitý koncept, který má lidem dávat falešný pocit, že mají život pod kontrolou. Ale nemají! Navíc pro jednoho znamená rovnováhu to, že ve čtyři vyzvedne dítě, pro jiného to, že může pracovat na projektu od rána do večera. Nelze paušalizovat přístup k životu ani rozdělovat čas na práci a všechno ostatní,“ vysvětluje Smit.

Ani Jiří Kastner neskrývá kritiku současných firemních trendů: „V práci se má člověk s ostatními soustředit na co nejefektivnější a nejkvalitněji odvedený výsledek! Tento základní vzorec jsme rozbili. Do firem taháme aktivity, které tam nepatří – a mnohým lidem ani nechyběly,“ doplňuje. Michaela Smit dodává, že jde často jen o marketingový zkrat: „Je snazší nafotit usměvavé zaměstnance na firemní akci a sdílet to na LinkedIn než ukazovat spokojenost zákazníků.“

Kvalitní nábor není úkolem jen HR – je to týmová disciplína

Jednou z nejčastějších chyb je podle Smit přehazování odpovědnosti za nábor výhradně na HR. „Oddělení HR dostane zadání: najděte nám X.Y. Ale to nestačí. Pokud má nový člověk zapadnout, musí být do procesu zapojen i jeho budoucí šéf a tým. HR má být podporou, ne jediným hráčem,“ říká.
Další slabinou je váhavost managementu. Firmy často samy sabotují vlastní nábor – místo rychlého rozhodnutí nechávají i skvělé kandidáty čekat a hledají další „pro jistotu“. Jenže ti kvalitní o váhání nestojí a mezitím přijmou jinou nabídku.

Podle Smit je klíčovým faktorem tzv. magnetismus firmy – tedy to, jaké hodnoty a prostředí firma navenek komunikuje. Prezentuje-li pohodu a stabilitu, přitahuje ty, kdo po nich touží. Mluví-li však jasně o výkonu, růstu a rozvoji, oslovuje skutečné profesionály.

Firmy řeší často více sebe než zákazníka

Podle Kastnera je slabinou českého byznysu přehnané řešení interních témat. „V mnoha firmách se většina času zabývá vlastními problémy. Na byznys a zákazníka pak zbývá málo prostoru.“

Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast.

• Jak probíhá spolupráce sparring partnera s top manažery?
• Proč některé manažerky tají, že na svém rozvoji spolupracují s mužem?
• Proč do moderní firmy nepatří Maslowova pyramida ani work-life balance?
• Jak firmy ztrácejí potenciální talenty během výběrového řízení?
• Jak lze využít umělou inteligenci pro vedení a vyhodnocení porad?

„Máte nápad? Tak ho nejdřív zkuste za své. Teprve pak se bavme o investici,“ říká v pořadu eMoney zakladatel a CEO Venture Clubu Petr Šedivý. V rozhovoru pro pořad eMoney mluví o tom, co rozhoduje při výběru startupů, jak se mění investiční trh pod tlakem inflace i proč v Česku chybí zdravé sebevědomí prodávat dobré nápady.

Podle Šedivého většina startupistů, kteří se ucházejí o investici, podceňuje přípravu a přeceňuje svůj nápad. „Nestačí mít jenom nápad. Je potřeba, aby ten člověk přišel s něčím, co už odpracoval, co vyzkoušel, s čím potřebuje pomoct,“ říká Šedivý.

Jedním z hlavních kritérií pro něj je, zda už zakladatel do projektu investoval vlastní prostředky. „Já chci, aby tam nejdřív ten člověk spálil nějaké vlastní peníze, aby tím žil. Každý projekt musí být napojen na krevní oběh někoho, kdo to strká dopředu,“ dodává.

Excel je důležitější než emoce

V rozhovoru Šedivý opakovaně zdůrazňuje, že investoři se neřídí dojmy, ale čísly. „Jedna věc je mít vizi, ale druhá věc je marná sláva – jde o čísla. Pokud to nevyjde ani na papíře, tak to nemůže vyjít ani v praxi,“ říká.

Důležitá je i schopnost připravit byznys plán, byť jednoduchý. „Nemusí to být složité a sofistikované, ale nějaká úvaha, kupecké počty, když to funguje na papíře, bude to fungovat i v praxi,“ popisuje.

Investoři chtějí otevřenost. Mlžení je konečná

Další častou chybou začínajících podnikatelů je podle něj neupřímnost nebo zamlčování problémů. „My nemáme čas zabývat se tím, co kdo myslí vážně a co ne. Potřebujeme, aby lidé otevřeně řekli, jak to je,“ říká Šedivý.

Transparentnost vnímá jako základní předpoklad důvěry. „Nemá cenu pak dodatečně na něco přijít. Hrajeme si na pravdu – a nejen, že si hrajeme. Při ověřování se stejně zjistí reálný stav,“ dodává.

Češi mají nápady, ale neumí je prodat

Na rozdíl od americké startupové scény mají čeští zakladatelé podle Šedivého problém s prezentací. „Speciálně mladší občas prodávají i něco, co ještě není. Ale i to k tomu patří. U nás pořád chybí dostatek sebevědomí, nebo schopnost prodat to, co máme,“ popisuje.

Dobrý projekt musí podle něj splňovat dvě podmínky: „Jedna věc je mít dobrý produkt, ideálně škálovatelný. A druhá věc je schopnost ho prodat. Obvykle se tyhle dvě vlastnosti nespojí v jedné osobě,“ říká.

Investice není sprint. Hledáme, co dává smysl

Rozdíl mezi rychlou návratností a smysluplným růstem je podle Šedivého zásadní. „Když je něco příliš rychlé, snadné a slibuje extrémní výnosy, tak to smrdí,“ říká. Sám se dnes zaměřuje na projekty, které jsou v růstové fázi - mají za sebou první výsledky, ale ještě potřebují podporu.

„Pokud má do startupu investor vložit peníze, musí mít větší výnos než běžný fond nebo dluhopis. Jinak by nemělo cenu do tak rizikové věci jít,“ upozorňuje.

Kolik investují? 10 až 20 milionů korun

Venture Club se podle Šedivého typicky pohybuje v investicích od 10 do 20 milionů korun. U větších projektů pak v částkách 1 až 2 miliony eur. „Pod 10 milionů skoro neděláme. Pokud bychom přinesli to, co jednotlivec, nemá cenu, abychom do toho šli jako skupina,“ vysvětluje.

Cílem je podle něj získat pozici ve správní radě a možnost dohlížet na vývoj firmy. „Potřebujeme držet dostatečně velký podíl, aby to firmě stálo za to se s námi bavit,“ dodává.

Technologické srdce Brna? Potenciál na jednorožce

Na otázku, zda mají v portfoliu firmy s ambicí stát se jednorožcem, Šedivý odpovídá: „Máme. Je to brněnská firma, která dělá software pro programování síťových karet.“ Cíl je podle něj stát se jednorožcem v horizontu 3–4 let. Ale jak říká: „Když to nevyjde a vyděláme dvakrát nebo třikrát, i to je dobrý výsledek.“

Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:

1. Jak investor pozná už u dveří, že startup nemá šanci?
2. Proč některé startupy „vyhodí“ už po první větě?
3. Jaká je konkrétní strategie: „firma na maso“ versus „firma na mléko“?
4. Proč Venture Club odmítá projekty pod 10 milionů korun?
5. Jak vypadá realita, když se investor aktivně zapojí do každodenního rozhodování startupu?