Nedávný blackout ukázal, jak málo jsou české firmy připraveny na výpadky internetového připojení. Pavel Hübner, spoluzakladatel a CEO společnosti Hardwario, vidí v digitalizaci průmyslu obrovský potenciál, ale upozorňuje na nutnost lépe zvládnout krizové situace, jak upozornil v rozhovoru v pořadu Inside Tech na platformě FocusOn. Firma z Liberce, která vznikla jako spin-off Jablotronu, pomáhá digitalizovat zdravotnictví, zemědělství i energetiku. 

Nedávný blackout, který zasáhl Českou republiku, byl pro technologické firmy neočekávanou zkouškou odolnosti. Pavel Hübner, který byl v době výpadku na služební cestě v Londýně, sledoval situaci zpovzdálí a zjistil, že jeho společnost nebyla na takovou situaci připravena.

„Na dobré straně všechna naše IoT zařízení fungovala, většinou mají nezávislé napájení. Co se ale týče našeho týmu, když není internet, viděl jsem, jak postupně lidé odpadávali," vzpomíná Hübner na páteční odpoledne, kdy se Česko potýkalo s výpadkem internetového připojení.

Od vývojáře k CEO technologické firmy

Pavel Hübner začínal jako vývojář v libereckém Jablotronu. „Vždycky mě zajímal celý životní cyklus produktu – nejen když dokončím vývoj, ale i jak se prodává, jaká je zpětná vazba a jaká je servisovatelnost,“ vysvětluje Hübner svou cestu od technika k podnikateli.

Společnost Hardwario vznikla v roce 2015 jako spin-off z Jablotronu. „Začali jsme s kolegou rozvíjet aktivity přímo ve společnosti Jablotron. Hledání nových příležitostí a projektů. Tam se zrodila myšlenka, že bychom mohli být součástí jednoho z projektů i my sami,“ popisuje vznik firmy. Dnes má s mateřskou společností neutrální vztahy a každá jde vlastní cestou.

Digitalizace průmyslu jako hlavní obchodní model

Hardwario se specializuje na digitalizaci odvětví prostřednictvím IoT technologií. „Pomáháme partnerům řešit problematiku hardwaru – převést něco z fyzického světa do digitální podoby a poslat do cloudu nebo systému, kde se data zpracují,“ vysvětluje Hübner.

Firma umožňuje obchodním partnerům soustředit se na jejich vlastní byznys, zatímco infrastrukturu zajišťuje Hardwario.

Expanze do USA: opatrná strategie

Hardwario má obchodní entity v USA a Velké Británii, bez fyzických kanceláří. „Nemáme tam žádné budovy ani kanceláře, ale pomáhá nám to být blíž projektům a lépe komunikovat,“ říká Hübner. Jako příklad uvádí projekt v Portoriku, kde rozhodující byla možnost fakturace z americké entity.

Firma se vyhýbá riziku tzv. „fantomových obchodníků“. „Slyšeli jsme různé příběhy těchto obchodníků, kteří se stěhují mezi startupy a spoléhají na setrvačnost. Tomu se chceme vyvarovat,“ dodává Hübner.

Základní pilíře společnosti 

Tři hlavní pilíře byznysu společnosti Hardwario tvoří energetika, zemědělství a zdravotnictví. V oblasti energetiky spolupracovala například s ČEZem a s německou společností KSB, výrobcem průmyslových čerpadel pro jaderné elektrárny. V zemědělství stojí za projektem Naše rajče ve spolupráci s farmou Tušimice. Ve zdravotnictví spolupracovala s Canadian Medical a skupinou Agel, přičemž během covidu realizovala projekty s OK Servis zaměřené na monitorování léčiv a vakcín.

Precizní zemědělství a chytrá světla

Jedním z nejzajímavějších projektů je spolupráce s již zmiňovanou farmou Tušimice na projektu Naše rajče. Jde o jednu z největších hydroponických farem v České republice, která dodává produkty například do Kauflandu.

Celý rozhovor si můžete pustit jako podcast nebo video, kde se dozvíte více o:

• Konkrétních zkušenostech s blackoutem a jak se technologické firmy mohou lépe připravit na krizové situace
• Strategii expanze do USA a výzvách českých firem na americkém trhu
• Detailech spolupráce s velkými korporáty jako ČEZ nebo německá KSB
• Budoucnosti IoT technologií a trendu edge computing versus cloud computing
• Konkrétních příkladech digitalizace v nemocnicích, farmách a energetických systémech

Výroky šéfa Monety Tomáše Spurného o tom, že finanční poradci „berou marže“ a klient je až na posledním místě, vyvolaly odpor. Marek Černoch, výkonný ředitel České asociace společností finančního poradenství a zprostředkování (ČASF), je označil za nefér a podložené nepravdami. V rozhovoru pro pořad eMoney hájil současný model provizí a upozornil na rizika, která by přineslo zavedení čistě placeného poradenství.

Černoch reagoval na ostrá slova šéfa Monety bez obalu. „Zazněla tam spousta lží a nefér výroků nejen vůči finančním poradcům, ale i vůči bankám a konkurenci. Za mě to bylo spíše PR, kdyby si tam dal cedulku ‚zaplatil jsem si reklamní rozhovor‘, bylo by to fér,“ řekl.

Spurný se podle něj neoprávněně odvolával na Asociaci pro kapitálový trh (AKAT). „Tvrdil, že AKAT podporuje placené poradenství. To není pravda. Vedení asociace to přímo dementovalo,“ dodal Černoch.

Británie odstrašujícím příkladem

Největší rozpor panuje kolem odměňování. Spurný navrhuje, aby poradce platil klient přímo. Černoch považuje tento model za nebezpečný. „Ve Velké Británii v roce 2012 zavedli tzv. Retail Distribution Review. Výsledkem bylo, že téměř 16 milionů klientů zůstalo bez poradenského servisu. Buď na to neměli peníze, nebo to nechtěli platit,“ uvedl.

Podle něj by se v Česku odehrál stejný scénář. „Když se zeptáte deseti lidí, zda chtějí platit přímo, možná jeden nebo dva řeknou ano. Osm nebo devět lidí z deseti preferuje provizní systém,“ řekl.

Černoch upozornil i na data ČNB: „Stačí se podívat na statistiky České národní banky. Počet stížností na investice se pohybuje zhruba mezi 40 a 50 ročně. Vzhledem k objemu obchodů je to zanedbatelné číslo.“

Hypotéky: 80 miliard bez známek nespokojenosti

Černoch odmítl tvrzení, že provize hypotéky prodražují „Za minulý rok byl objem sjednaných hypoték přes 80 miliard korun. Pokud by lidé nebyli spokojeni, s poradci by je neuzavírali,“ zdůraznil.

Poradci jsou navíc pod přísným dohledem. „Musí s klientem projít test vhodnosti, test přiměřenosti, AML procedury a složit odborné zkoušky. To není práce na dva měsíce pro rychlý výdělek, je to náročná profese,“ řekl.

Typaři existují, ale hlavní hrozbou je šedý trh

Na výtku, že část poradců funguje jen jako „typaři“ lovící provize, Černoch odpověděl, že asociace proti tomu aktivně bojuje.

„Máme etickou komisi, která řeší všechny stížnosti. Přijali jsme samoregulační standard, aby členské společnosti tyto lidi nepoužívaly,“ uvedl.

Podle něj jsou skutečným problémem neregulované subjekty. „Tam může působit v uvozovkách kdokoliv. To dělá excesy typu Growing Way, kde spadly miliardy a klienti o ně přišli,“ řekl.

Nedostupné bydlení: 2+kk za 10,5 milionu

Černoch upozornil i na stále horší dostupnost bydlení. „V developerském projektu mimo Prahu jsem viděl byt 2+kk za 10,5 milionu. Pro běžnou rodinu je to čím dál složitější,“ řekl.

Podle něj kombinace vysokých cen a sazeb situaci zhoršuje. „Před třemi lety ČNB zvýšila úrokové sazby a objem sjednaných hypoték se tehdy propadl o 87 %. To je velmi významné číslo,“ uvedl Černoch. „Dnes sazby klesají, ale ceny bytů zůstávají vysoko. Mnoho lidí v polovině splácení zjistí, že na to nemají,“ varoval.

Poradci versus technologie

Černoch zdůraznil, že roli poradců nenahradí ani umělá inteligence. „Poradce ví, kde je pro klienta hypotéka nejideálnější. Dává možnosti a nechává na klientovi výběr. To stroj nenahradí. I když budou supermoderní technologie, lidský faktor zůstane strašně důležitý,“ uzavřel.

Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:

• Proč by Marek Černoch chtěl osobní debatu s Tomášem Spurným?
• Jak přesně funguje etická komise ČSF při řešení stížností?
• V čem se podle Černocha liší regulovaná a neregulovaná část trhu?
• Jaký dopad mělo zvýšení sazeb ČNB na trh hypoték před třemi lety?
• Jakou roli přisuzuje Černoch umělé inteligenci ve finančním poradenství?

Zahraniční investoři skupují celé bloky bytů, které nechávají ležet ladem nebo je po rekonstrukci prodávají s obrovskou přirážkou. Pražská střední třída mezitím ztrácí šanci na vlastní bydlení a je tlačena do stále dražších nájmů. Realitní makléřka Alice Wolf v rozhovoru pro pořad On the Ground na platformě FocusOn otevřeně popisuje, jak se česká metropole dostala do začarovaného kruhu vysokých cen a co by mohlo přinést změnu.

Situace na pražském realitním trhu dosáhla kritického bodu. Podle realitní makléřky Alice Wolf z Wolf Reality je Praha v rámci Evropy na nejhorší pozici, co se týče dostupnosti bydlení. „Co se týče Evropy, jsme na tom úplně nejhůře,“ konstatuje Wolf.

Na koupi bytu je dnes v Praze potřeba přibližně 18 průměrných ročních mezd, což je extrém i ve srovnání s dražšími lokalitami západně od českých hranic. Důsledky jsou dramatické pro všechny vrstvy obyvatel. „Ani střední třída už nemá možnost koupit si vlastní bydlení a musí do nájemního bydlení, které se také zvyšuje. Je to začarovaný kruh,“ vysvětluje Wolf.

Kombinace faktorů žene ceny nemovitostí nahoru

Vysoké ceny nemovitostí v Praze způsobuje kombinace několika problémů. Wolf identifikuje snížené úrokové sazby, vysokou poptávku a nízkou nabídku jako klíčové příčiny. Významnou roli však hrají i zahraniční investoři. „Hodně zahraničních investorů kupuje celé bloky činžovních domů a pak už je málo bytů pro standardní rodiny,“ popisuje Wolf jeden z hlavních problémů současného trhu.

Situace je umocněna omezenou rozlohou hlavního města. „Praha se nedá nafouknout, každý chce za lepší prací do Prahy,“ konstatuje makléřka. Tlak na pražský trh je tak neustálý a nabídka nových bytů nestačí pokrývat rostoucí poptávku.

Mikrobyty za 200 tisíc korun za metr čtvereční

Extrémní ceny na pražském trhu vedou k bizarním nabídkám mikrobytů o velikosti pouhých 15–25 metrů čtverečních za několik milionů korun. „Takový byt stojí čtyři, pět milionů a když si to vynásobíte těmi metry, jste na 200 tisících za metr čtvereční,“ vypočítává makléřka.

Tyto mikrobyty se objevují zejména v atraktivních lokalitách jako Karlín či Vinohrady. Wolf však vidí problém nejen v ceně, ale i ve společenských dopadech. „Lidé by neměli být tlačeni do takových mikrobytů. Je to sociální problém. Kdo tam bude bydlet? Samostatný jedinec, který nezaloží rodinu,“ varuje před negativními důsledky tohoto trendu.

Investoři versus mladé rodiny

Na pražském trhu se střetávají dva typy kupujících: ti, kteří hledají bydlení pro sebe, a investoři. Wolf má zkušenosti s oběma skupinami ze své praxe na Vinohradech. První skupinu tvoří lidé, kteří chtějí v dané lokalitě skutečně bydlet a jsou ochotni i přeplatit.

Na druhé straně stojí profesionální investoři se zcela odlišnou strategií. „Říkají mi: kupujeme byty před rekonstrukcí, už to je náš desátý byt v okolí, zrekonstruujeme ho a prodáme dráž,“ cituje Wolf typickou strategii investorských skupin. Makléřka se snaží v těchto situacích pomáhat rodinám, které byt skutečně potřebují.

Regulace jako možné řešení

Wolf vidí možné řešení v legislativní regulaci zahraničních investorů. „Pokud sem přijde velký investor s hotovostí a koupí spoustu bytů, které pak nechává prázdné, měla by existovat nějaká regulace,“ navrhuje makléřka.

Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:

1. Proč Wolf říká, že se jí nelíbí trend mikrobytů a jaké konkrétní sociální dopady v nich vidí?
2. Jak Wolf popisuje situaci, kdy se jí sejde pět zájemců o jeden byt a jak rozhoduje mezi mladou rodinou a investorem?
3. Jaký konkrétní příklad uvádí Wolf o vývoji cen bytů ve své lokalitě v Průhonicích?
4. Co Wolf říká o mobilních a modulových domech jako alternativním řešení bydlení pro mladé?
5. Proč Wolf kritizuje myšlenku „tak to je i na Západě“ a jakou roli vidí pro družstevní bydlení?

Platforma Investown má přes 120 tisíc investorů a ročně profinancuje projekty v hodnotě stovek milionů korun. Její zakladatel Alan Pock a obchodní ředitel Václav Veselý v rozhovoru pro pořad eMoney na platformě FocusOn odhalili, jak platforma funguje, proč se liší od bank a jaké vidí trendy v realitním financování.

Investown funguje jako webová a mobilní platforma, která propojuje dvě strany: investory a realitní developery. „Umožňujeme zhruba 120 tisícům Čechů investovat své volné prostředky a zároveň poskytujeme financování developerům a podnikatelům v realitách,“ vysvětluje Alan Pock.

Běžný uživatel, tedy investor, je nejčastěji ve věku 30–40 let a měsíčně do projektů vloží v průměru 6 000 Kč. Většinou jde o lidi, kteří si spoří na důchod, hypotéku nebo jiné velké výdaje. Na druhé straně stojí klienti z řad developerů, kteří potřebují kapitál na výstavbu či překlenutí období před získáním povolení. Platforma tak financovala již několik set projektů, od rodinných a bytových domů až po retailové parky.

Od pěti milionů po stamiliony

Typický úvěr poskytovaný Investownem začíná na částce 5 milionů korun, horní hranice ale sahá mnohem výš. „Některé projekty mají rámce i 300 milionů korun a dokážeme financovat výstavbu trvající dva až tři roky,“ uvádí Václav Veselý. Celkově už přes Investown investoři dohromady vložili více než 8,5 miliardy korun.

Výhodou je flexibilní přístup. Financování může být poskytováno postupně v jednotlivých fázích, které se uvolňují podle toho, jak stavba pokračuje. Průměrná doba splatnosti úvěru je tři roky, ale v individuálních případech lze poskytnout až pětileté financování.

Investiční hlad roste

Na českém trhu je podle Alana Pocka nyní více kapitálu než kvalitních projektů. „Měsíčně se podíváme na projekty v objemu 900 milionů až 1 miliardy korun, ale na platformu se dostane zhruba třetina. Vše se profinancuje prakticky okamžitě,“ říká.

Rekordem Investownu je vybrání 120 milionů korun za pouhých 22 hodin. Průměrně se vybírá 30–40 milionů denně. Sezónnost u investorů prakticky neexistuje, u developerských projektů ale bývá silnější druhá polovina roku, například v jednom měsíci roku 2023 se podepsaly smlouvy za 470 milionů korun, které se zároveň stihly celé profinancovat.

Proč banka vždy nepomůže?

Zkušenosti z bankovního sektoru umožňují Investownu přistupovat k projektům jinak. „Banky často posuzují jen klientovu minulost a chtějí vidět dvouleté výsledky z jiného podnikání. My se díváme projektově: i u menších záměrů kolem deseti milionů korun,“ říká Veselý.

Tento individuální přístup umožňuje financovat projekty, které by banka odmítla ne proto, že by byly špatné, ale protože se nevejdou do jejích standardizovaných produktů. Podmínkou je vždy kvalitní zajištění nemovitostí.

Platforma jako marketingový kanál

Investown se stává nejen finančním partnerem, ale i místem, kde investoři sledují růst projektů a vytvářejí si k nim vztah. „Už se nám několikrát stalo, že investoři si od developera následně koupili byt nebo jinou nemovitost, protože viděli, jak projekt vzniká,“ popisuje Pock. Pro developery je tak platforma zároveň marketingovým kanálem.

Budoucnost financování a plány platformy

Objemy financí, které Investown zpracovává, za poslední dva roky narostly z 30 milionů na 300 milionů korun měsíčně. Pock vidí velký potenciál v tzv. skupinovém financování, které se stalo nově regulovaným segmentem a nabízí alternativu k bankám.

Václav Veselý dodává: „Chceme být nejoblíbenějším nebankovním poskytovatelem úvěrů v Česku a zároveň největší investiční platformou. Teď jsme druzí a cílem je první příčka.“

Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:

1. Jaké konkrétní projekty si Alan Pock jezdí osobně prohlížet a proč.
2. Jak funguje proces trančového financování v praxi krok za krokem.
3. Proč byl mlýn v Herlíkovicích pro zakladatele Investownu srdcovou záležitostí.
4. Jak přesně se vybírá rekordních 120 milionů korun za den.
5. Jaký je vztah mezi platformou a developery při následném prodeji nemovitostí.

Jak vypadá autentické ruské saunování a proč má každá etapa svůj rituál? Co se skutečně děje v japonských klubech s gejšami? A je kombinace kaviáru s vodkou opravdu tak luxusní, jak se traduje? Leonid Kushnir, který má zkušenosti z různých kultur, bourá předsudky v pořadu Guilty Pleasure na platformě FocusOn a odhaluje, že realita je často překvapivě odlišná od filmových klišé.

Představa japonských nočních klubů z hollywoodských filmů má ke skutečnosti daleko. „Celý den vyjednáváš, podepisuješ smlouvy, řešíš parametry. Jenže nikdy se nestane, že bys to večer podepsal. Jdeš do klubu," vysvětluje Kushnir mechanismus japonského byznysu.

Vstup se platí na hodiny a zahrnuje nápoje all inclusive. Prostředí připomíná spíše maturitní ples než erotické podniky – tlumené osvětlení, elegantní gauče a dámy v koktejlových nebo dlouhých večerních šatech.

Klíčovou součástí je dvacetiminutový rytmus s gejšou. „Po 20 minutách prochází klubem takový pán a ozve se něco v překladu jako ‚vašich 20 minut končí, rozhodněte se'," říká Kushnir. V tento moment si můžete vybrat, zda pokračovat v konverzaci se současnou dámou, nebo požádat o změnu. Komunikace probíhá především prostřednictvím překladačů.

Ruské sauny: Byznysový rituál s hodinovou sazbou 3500 eur

Ruské „baně" představují zcela odlišný koncept od českých saun. „Když se bavíme čistě o veřejných saunách, tak nikdy nejsou společné," vysvětluje rozdělení prostorů. Teploty se pohybují mezi 75 až 85 stupni, maximálně 95 až 110 stupňů pro extrémní nadšence. Jde o vlhkou saunu.

Saunování probíhá v několika etapách s použitím speciálních metel z březového listí. „Ta metlička slouží především k rozhánění horkého vzduchu, aby tě to rozehřálo," popisuje proces, který začíná při 65 až 70 stupních a postupně se zvyšuje. Celý rituál má čtyři hlavní fáze, přičemž poslední spočívá v pokládání metel na hruď a přes obličej pro vdechování aromatických výparů.

Nejluxusnější varianta stojí až 3500 eur (89 250 Kč) za hodinu. „Představ si ten nejluxusnější Mercedes Maybach, řidič vystoupil, otevřel dveře, podal ruku a vystoupil pán vysoký asi 155 centimetrů," vzpomíná na setkání s touto klientelou. Tyto exkluzivní prostory slouží primárně k uzavírání obchodních dohod v diskrétním prostředí.

Kaviár a vodka: Mýtus versus realita

Kombinace kaviáru s vodkou, kterou Hollywood prezentuje jako vrchol luxusu, je ve skutečnosti mnohem prozaičtější záležitost. „Červený kaviár není nic luxusního. Je to jako když si u nás namažeš chleba s máslem. Máš ho v ledničce mezi jogurty a mlékem," objasňuje Kushnir každodenní realitu.

Rozdíl mezi červeným a černým kaviárem je zásadní. Zatímco červený se běžně konzumuje jako obyčejná pomazánka, černý kaviár představuje skutečný luxus. V pražském obchodě stojí 50 gramů černého kaviáru značnou sumu, což odpovídá přibližně jedné polévkové lžíci. „V restauraci může být 50 až 100 gramů kaviáru klidně za 700 eur (kolem 17 000 Kč)," uvádí cenové relace.

Co se týče vodky, kvalita hraje klíčovou roli. „Když máš kvalitní vodku, tak vypiješ šest až sedm panáků a teprve potom si možná řekneš, že se to opojení alkoholem přibližuje," vysvětluje rozdíl oproti nekvalitním variantám dostupným v Česku.

Mezinárodní networking: Pravidla různých kultur

Každá kultura má svá specifická pravidla pro obchodní vztahy. „S východními národy se dělá byznys mnohdy jenom podáním ruky," konstatuje Kushnir rozdíl oproti západnímu přístupu. „Tady musíme mít 150 smluv, 80 právníků a 4000 připomínek, než se vůbec něco udělá."

Celý rozhovor si můžete poslechnout jako video nebo podcast:

1. Jak probíhá skutečný networking v japonských klubech a kolik stojí jedna hodina s gejšou?
2. Jaký je rozdíl mezi ruskou saunou a kdo si může dovolit tu nejdražší?
3. Proč je červený kaviár běžná svačina a černý luxusem?
4. Které národy uzavírají obchody jen na slovo a proč Češi potřebují 150 smluv?
5. Jaké jsou nejdekadentnější akce v Česku a jak se na ně dostat bez správných kontaktů?

Zatímco tradiční chatboti jen mechanicky následují scénáře, nová generace AI agentů už samostatně rozhoduje a jedná. Věra Janičinová, obchodní zástupkyně Salesforce, představila v pořadu InsideTech na platformě FocusOn český start služby Agentforce, která dokáže bez lidského zásahu rezervovat schůzky, měnit objednávky nebo vyřizovat reklamace. Podle analytiků představují AI agenti tržní příležitost za 61 miliard dolarů. Klíčová otázka už nezní, jestli umělá inteligence nahradí zaměstnance, ale jak rychle se firmy přizpůsobí nové realitě digitálních kolegů.

Umělá inteligence prochází podle Věry Janičinové třemi vývojovými fázemi. První byla prediktivní AI, která uživatelům navrhovala další kroky nebo doporučovala hudební playlisty. Druhou fází byla generativní AI pomáhající dokončovat úkoly: například psaní e-mailů zákazníkům nebo vymýšlení receptů podle obsahu ledničky.

„Dnes se bavíme o třetí vlně. Je to autonomní fáze AI agentů, kteří už dělají úkoly samostatně. Sami vyřídí požadavek zákazníka, sami zarezervují schůzku, sami změní dodání zboží nebo udělají výměnu produktu," vysvětluje Janičinová klíčový rozdíl současné generace AI nástrojů.

Tato autonomie představuje zásadní změnu oproti tradičním CRM systémům, které fungují podle předem definovaných workflow. Zatímco klasické automatizace reagují na konkrétní akce zákazníka podle přednastavených scénářů, AI agenti sledují situaci a samostatně rozhodují o nejlepším postupu.

Agentforce míří do českých firem s lokalizací

Salesforce představil řešení Agentforce v říjnu 2024, takže na trhu působí necelý rok. Významnou novinkou pro český trh je spuštění české jazykové verze v srpnu 2025. „Pro některé zákazníky to není problém, ale pro jiné je zásadní, aby s jejich klienty agenti komunikovali v českém jazyce,‘‘ poznamenává Janičinová.

Zájem českých firem o toto řešení se projevil již na konferenci Gen for Summit v dubnu 2025, kterou Salesforce pořádal ještě před spuštěním české lokalizace. Společnost tehdy zaznamenala překvapivě vysokou účast a zájem ze strany tuzemských podniků. Nejčastějšími případy využití je podle Janičinové zákaznický servis. Komunikace ohledně objednávek, rezervací v cestovním ruchu nebo domlouvání schůzek s obchodními zástupci.

Data jako základ fungování AI agentů

Klíčovým faktorem úspěšného nasazení AI agentů je kvalita a připravenost firemních dat. „Ta data jsou úplně alfou a omegou toho, jak budou naši agenti do budoucna fungovat," zdůrazňuje Janičinová. Salesforce se proto se zákazníky na začátku vždy zabývá stavem jejich dat, kde je mají uložená, zda je možné se k nim dostat a propojit je pro potřeby AI.

Stav dat v českých firmách označuje Janičinová jako „velkou výzvu pro mnoho firem". Pozitivně však hodnotí, že implementace AI agentů povede k „určitému úklidu dat", což firmám pomůže se lépe zorientovat ve svých informačních zdrojích. Salesforce přitom zdůrazňuje, že data zákazníků nepřebírá ani nevlastní – zůstávají na straně klienta a společnost pomáhá pouze s jejich roztříděním a efektivním využitím.

Měření efektivity a ROI implementace

Pro hodnocení přínosu AI agentů je klíčové měření jejich efektivity. Salesforce nabízí praktickou kalkulačku ROI na svých webových stránkách, kde si zákazníci mohou spočítat potenciální úspory času. „Chceme měřit efektivitu a dosáhnout posunu, například v podobě úspory času zaměstnanců, aby se jejich živí kolegové mohli věnovat složitějším úkolům,‘‘ vysvětluje Janičinová přístup k vyhodnocování výsledků.

Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:

1. Jak konkrétně funguje TrustLayer a jaké má bezpečnostní mechanismy pro ochranu citlivých dat?
2. Které české firmy už Agentforce testují a jaké jsou jejich první zkušenosti s implementací?
3. Jaké jsou nejčastější chyby firem při přípravě dat pro AI agenty a jak se jim vyhnout?
4. Jak vypadá praktická kalkulačka ROI a jaké konkrétní úspory můžete očekávat?
5. Co přesně znamená, že AI agent „halucinuje" a jak Salesforce tento problém řeší?

Bývalá policejní vyjednavačka Hana Kvasničková má za sebou téměř tři stovky zásahů, při nichž šlo o lidské životy. Ve 100 % případů s rukojmími a ve více než 99 % případů se sebevrahy dokázala situaci vyřešit bez ztrát. V rozhovoru pro pořad Přežít na platformě FocusOn odhaluje nejen detaily své práce, ale i důležitá čísla a data, která ukazují, proč je připravenost na krize klíčová nejen pro policisty, ale pro celou společnost.

Kvasničková prošla i speciálním kurzem FBI, který probíhal v Česku za účasti amerických kolegů. „Co se týče metod a postupů, jsou velmi podobné – ať už vyjednáváte s únosci, sebevrahy nebo ozbrojenými osobami,“ popisuje.

Základní princip je stejný: navázat kontakt, získat důvěru a postupně vést rozhovor směrem k bezpečnému konci. Velký důraz kladou vyjednavači na práci se syndromem rukojmí, známým jako stockholmský syndrom. „Naší strategií je, aby si rukojmí vytvořili důvěru spíše k nám než k pachatelům. Známe jejich jména, víme, že mají rodiny, a zajímáme se o ně osobně,“ vysvětluje Kvasničková.

Tvrdá čísla: úspěšnost vyjednávání

Za 17 let služby jako vyjednavačka se Kvasničková účastnila téměř 300 případů se sebevrahy a dvou případů zadržení rukojmích. „V obou případech s rukojmími jsme dosáhli 100% úspěšnosti. U sebevrahů se nepodařilo zachránit pouze dva lidi. Jeden se zastřelil přímo přede mnou, druhý svůj čin dokončil po roce,“ říká.

Nejdelší vyjednávání trvalo 20 hodin, v některých případech se ale jednalo i o dny. „Vyjednávání je vždy týmová práce, kde se lidé střídají. Není to sólová disciplína,“ dodává.

Krize náctiletých a sociální sítě

Zkušenosti z praxe ukazují, že mezi nejzávažnější případy patří zásahy u náctiletých, často spojené se šikanou a sociálními sítěmi. „U náctiletých je velký problém v tom, že často komunikují na sociálních sítích pomocí skrytých symbolů a kódovaných výrazů. Řešili jsme tragický případ, kdy student poslal kamarádovi SMS s takovým skrytým vzkazem, který znamenal, že se loučí se životem. Kamarád význam nepochopil a zprávu ignoroval. My jsme naopak okamžitě věděli, že jde o velmi vážný signál, a potvrdilo se, že šlo o rozloučení před sebevraždou,“ popisuje Kvasničková.

Podle ní rodiče často chrání děti až příliš, což snižuje jejich odolnost vůči životním krizím. „Krize jsou součástí života a posilují nás. Pokud je dítě nikdy nezažije, nebude připravené na realitu,“ upozorňuje.

Nepřipravená společnost

Kvasničková upozorňuje i na obecný nedostatek připravenosti lidí na krizové situace. „Dnešní generace není zvyklá mít doma ani základní potraviny. Pokud by přišel blackout, většina lidí nemá hotovost, zásoby ani základní znalosti,“ varuje. Přitom jde o jednoduché návyky, které starší generace považovaly za samozřejmost – od držení základních zásob až po schopnost uvařit si jídlo bez pomoci moderních technologií.

Právě schopnost improvizace a samostatného řešení problémů podle ní rozhoduje o přežití v krizích. „Pokud neumíte použít svůj mozek, žádná umělá inteligence vám nepomůže, když nebude signál,“ říká.

Psychická odolnost a role rodičů

Kvasničková zdůrazňuje, že psychická odolnost je klíčová nejen pro krizové vyjednavače, ale pro každého člověka. „Krize, kterou překonám, mě posune dál a udělá ze mě silnějšího člověka,“ tvrdí. Rodiče by proto podle ní měli dětem umožnit řešit menší problémy samostatně, místo aby je okamžitě ochraňovali.

Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:

1. Jak vypadá první věta, kterou policejní vyjednavač řekne člověku v krizi?
2. Proč někdy pomůže s člověkem v absťáku mluvit lépe než s tím, kdo je „pod vlivem“?
3. Jak se řeší situace, kdy pachatel žádá o kontakt s rodinným příslušníkem, který odmítá?
4. Jak konkrétně vypadá týmová práce při vyjednávání a kdo má poslední slovo?
5. Jaké osobní zkušenosti Kvasničková využívá při výuce krizové komunikace na univerzitách?

Výkonný ředitel Czech Aerospace Cluster Petr Tomášek v rozhovoru pro pořad Export na platformě FocusOn popisuje, jak se české letecké a vesmírné firmy prosazují na zahraničních trzích. Od subdodávek pro Airbus a Boeing, přes export sportovních letadel do celého světa, až po rostoucí roli bezpilotních systémů. Klíčovými tématy jsou kvalita, certifikace, dlouhé obchodní cykly a nutnost státní podpory při propagaci českých technologií.

Czech Aerospace Cluster vznikl v roce 2010 z iniciativy samotných firem. „Firmy vycítily, že bude dobré se spojovat, využívat synergií a nabízet přidanou hodnotu v leteckém průmyslu i v kosmickém a obranném sektoru," uvedl Petr Tomášek.

Z původních 10–15 firem se klastr rozrostl na 60, přičemž má kontakty na téměř celý český letecký průmysl. Jeho cílem je pomáhat členům prosazovat se v zahraničí, získávat partnery, dodavatele a příležitosti pro vědu a výzkum.

Tomášek zdůrazňuje, že klastr se zaměřuje nejen na export finálních produktů, jako jsou letadla, ale i na zapojení českých firem do subdodavatelských řetězců velkých hráčů. Přidanou hodnotou je i schopnost nabídnout speciální technologie pro globální trhy od Jižní Ameriky po Asii.

Hlavní exportní trhy: Evropa, Severní Amerika a dál

Podle Tomáška se trhy dělí na dvě hlavní skupiny. V subdodavatelských řetězcích dominuje Evropa, a to kvůli blízkosti zákazníků a nákladům na dopravu. „Výroba pro Severní Ameriku se většinou realizuje přes evropské partnery, kteří pak dodávají dál," vysvětluje.

Naopak výrobci finálních letadel, od ultralehkých po regionální, cílí globálně. Česká letadla létají doslova po celém světě, ať už jde o sportovní stroje, nebo specializované technologie pro kosmický průmysl.

Zajímavé příležitosti se otevírají také v Japonsku, Austrálii, Jižní Americe, na Středním východě i v Africe. V těchto regionech často existuje silný průmyslový ekosystém kolem velkých výrobců, do něhož se české firmy mohou zapojit.

Kvalita jako hlavní konkurenční výhoda

„Dříve jsme byli konkurenceschopní i cenou, dnes už často býváme dražší než západní konkurence. Hlavní výhodou je kvalita," říká Tomášek.

Letecký průmysl je postavený na přísném principu Safety First – od prvního šroubku po komplexní systémy. Česká republika má dlouhodobou strojírenskou tradici a zahraniční zákazníci si kvalitu české výroby uvědomují.

Blízkost evropským výrobcům je výhodou zejména v době, kdy velcí hráči nestíhají plnit objednávky. U malých sportovních letadel je česká značka synonymem kvality a spolehlivosti, což potvrzuje jejich globální rozšíření.

Bariéry vstupu: certifikace a dlouhé obchodní cykly

Jednou z největších překážek pro nové firmy je certifikační proces. „Dostat technologii do letectví je vrchol ověření její spolehlivosti," upozorňuje Tomášek.

Certifikace je náročná, drahá a časově náročná. Pokud však firma uspěje, může následně snáze vstoupit i na další trhy, protože certifikace z Evropy lze díky bilaterálním dohodám převést i do USA a dalších zemí.

Obchodní procesy v letectví jsou mimořádně pomalé. Od prvního kontaktu po reálný byznys může uplynout 3–5 let. U etablovaných dodavatelů to bývá minimálně rok a půl. To ztěžuje měření úspěšnosti podpůrných programů a exportních misí.

Drony: rychlý vývoj pod tlakem konfliktu

Segment bezpilotních systémů zažívá dynamický růst, zejména kvůli vojenskému využití na Ukrajině. „Ukrajinské firmy mají velmi rychlý vývoj díky přímé reakci na potřeby bojiště. U nás se výroba často přesouvá licenčně kvůli kapacitám," popisuje Tomášek.

Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:

1. Jaký osobní příběh přivedl Petra Tomáška k letectví od dětství.
2. Jaká je skutečná rychlost inovací v letectví oproti automobilovému průmyslu.
3. Proč je certifikace v letectví někdy „zabijákem" slibných technologií.
4. Jak funguje licenční výroba dronů pro Ukrajinu v českých firmách.
5. Proč může od prvního setkání s klientem k reálné zakázce uběhnout i pět let.

Dostupnost bydlení v České republice se stala palčivým tématem. Ceny nemovitostí rostou dvouciferným tempem, hypotéky se zpřísňují a lidé se ocitají ve slepé uličce. Startup Ownest, za kterým stojí Martin Machala, přináší na trh inovativní model přístupu k vlastnímu bydlení. V rozhovoru pro pořad On the Ground na platformě FocusOn mluví o strukturálních problémech trhu, statistických trendech i o tom, proč se z vlastního bytu stává luxus.

Dlouhodobý růst cen nemovitostí v Česku nekončí. Podle dat citovaných Martinem Machalou se meziročně jedná o nárůst okolo 10 %, a to i po předešlých dvouciferných skocích. „Z pohledu někoho, kdo hledá své první bydlení, je ta situace opravdu kritická," říká Machala, zakladatel a CEO společnosti Ownest.

Do situace zasahuje hned několik paralelních trendů. Průměrná délka života se podle Machaly za posledních 30 let prodloužila o více než 10 %, což zpomaluje „obrátku" bytového fondu. Byty zůstávají déle v držení starších generací. Navíc klesá počet osob v domácnostech, což zvyšuje poptávku po bytech. Zásadní roli ale hraje i institucionalizace trhu, tedy vstup velkých fondů do segmentu bydlení.

„Praha je schopná produkovat v dlouhodobém průměru zhruba 5 000 bytů ročně. Pokud by fondy v horizontu 5–10 let začaly skupovat 1 500 až 2 000 z nich, co pak zbyde pro retailové kupující?" ptá se Machala. Připomíná, že Česká republika patří k nejvíce liberálním trhům v Evropě, kde pronajímatelé mohou relativně volně zvyšovat nájmy. To nahrává fondům, nikoli jednotlivcům.

Chybějící byty a uzamčený kapitál

Podle dat, se kterými Ownest operuje, žije v České republice až 200 000 domácností v prostorech, které jsou pro jejich potřeby příliš malé. Přesto se nemohou jednoduše přestěhovat do větších. Často kvůli hypotékám, které již splácejí, a nemožnosti financovat další úvěr.

„Lidé jsou v pasti. Vlastní nemovitost, která jim přestává stačit, ale nemají možnost ji jednoduše prodat, přestěhovat se do nové a financovat rozdíl," vysvětluje Machala. Ownest proto nabízí model, kdy klient získá nové bydlení do nájmu, a teprve poté prodává svůj starý byt. Po prodeji může novou nemovitost odkoupit za předem dohodnutou cenu.

Systém podle Machaly zvyšuje i prodejní cenu starých bytů. „Když se nemovitost ukáže bez dětí, nábytku a nepořádku, může se její cena zvýšit o statisíce korun. K tomu slouží tzv. home staging," říká. Společnost klientovi zároveň garantuje fixní odkupní cenu právně vymahatelnou smlouvou.

Bonita není všechno. Stačí tři procenta

Jednou z největších bariér pro mladé kupující je nutnost složit 10–20 % vlastních prostředků při žádosti o hypotéku. Ownest tuto hranici stlačil až na 3 %. „Jsme ochotni nést až 98 % rizika. Kupujeme nemovitost sami a pronajímáme ji klientovi s možností budoucího odkupu. Když říkáme, že je to dobrá koupě, ručíme za to i vlastním jménem vůči investorům," říká Machala.

Proces je maximálně digitalizovaný a zahrnuje právní, investiční a technickou prověrku nemovitosti. „Kupující je při klasickém nákupu často hozený do vody. My mu poskytujeme kompletní servis a zajišťujeme i výhodnější cenu," dodává Machala.

Klient za tuto službu zaplatí 2 % z ceny nemovitosti, další procenta pokrývá investor, který výměnou získává zajištěnou a stabilní investici do nemovitostí v atraktivních lokalitách.

Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast

1. Jak se startup Ownest vyrovnává s konkurenčními realitními službami a proč věří, že jejich model má větší společenský dopad.
2. Jak přesně funguje spolupráce s investory a kdo za nimi vlastně stojí.
3. Kolik domácností už službu využilo a jaké mají reálné zkušenosti s odkupem nemovitosti.
4. Jak Ownest plánuje expanzi mimo Prahu a které regiony mají podle nich největší potenciál.
5. Proč je pro Martina Machalu bydlení základní lidské právo – a jak chce s Ownestem změnit celý trh.