Rallye Dakar patří k nejnáročnějším motoristickým závodům na světě. O tom, co obnáší příprava, jak vysoké jsou investice a jaké dovednosti musí závodník ovládat, si povídal Amar Ibrahim v pořadu Přežít na webu FocusOn s českým dakaristou Ondřejem Klymčiwem, který má za sebou osm účastí na této legendární soutěži - čtyři na motorce a čtyři autem. Za svou jedenáctiletou kariéru startoval osmkrát jako jezdec a třikrát působil jako manažer týmu po vážném zranění. Klymčiw odhaluje, že investice do tréninku a přípravy často převyšují náklady na samotný závod, a přesto se do této extrémní výzvy opakovaně vrací.

Rallye Dakar není jen otázkou talentu či odvahy, ale především systematické přípravy a značných investic. ,,Dřete celý rok a ještě za to platíte peníze, které vyděláte. Platíte si svoje utrpení,'' říká s nadsázkou Klymčiw. Paradoxem je, že náklady na samotnou přípravu často převyšují výdaje spojené s účastí v závodu. ,,Když jsem dřel a jel jsem na Dakar, svému trenérovi jsem vykal. A když jsem se s ním šel rozloučit před odletem, tak on mi podal ruku a řekl: Tak ať se vám ta dovolená líbí. A musím říct, že ten Dakar byl vždycky snazší, mnohem snazší než ty tréninky, které on se mnou dělal.''

Klymčiwova příprava zahrnovala dvě fáze tréninku denně. V případě závodů v Bolívii, kde se jede ve výšce kolem 5000 metrů nad mořem, příprava vyžadovala i adaptaci na řídký vzduch. ,,Někteří závodníci spí měsíc před Dakarem v hypoxickém stanu, nespí doma, ale ve výšce tří kilometrů, šlapou na kole s maskou doma u televize hodinu ve čtyřech kilometrech,'' vysvětluje Klymčiw metody aklimatizace, které mohou představovat další značné náklady pro závodníky.

Fyzická příprava jako klíč k přežití v extrémních podmínkách

Příprava na Rallye Dakar vyžaduje mimořádnou fyzickou kondici, zvláště pro jezdce v kategorii motocyklů. Ondřej Klymčiw popisuje rozdíl mezi běžnou představou o jízdě na motorce a skutečností závodění.

,,Kategorie motorek je vlastně gymnastika. Mnoho lidí si myslí, že na motorce se jen sedí a tahá za plyn, ale ve skutečnosti pracujete nohama, zády a celým tělem. Motorka se neřídí rukama, řídí se přenášením váhy,'' vysvětluje Klymčiw. ,,Musíte být naprosto soustředění každou vteřinu, třeba pět-šest hodin denně. Když ztratíte koncentraci nebo vidíte hůř kvůli nedostatku minerálů, můžete se zabít, protože jedete vysokou rychlostí.''

Extrémní klimatické podmínky představují další výzvu.  vzpomíná na etapu, kdy bylo 52 stupňů ve stínu: ,,Přijížděl jsem do cíle a měl jsem zimnici, třásla mnou zima. Nepamatoval jsem si, kdy jsem naposledy pil. Bál jsem se pít i nepít, protože i z přepití můžete dostat šok. Ten den jsem vypil 14 litrů tekutin, a ještě mi dali půllitr infuze lékaři. Druhý den ráno jsem byl stále extrémně dehydrovaný a ty minerály už nikdy nedoplníte.''

Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:

1. Jak vypadaly nejtěžší Klymčiwovy pády na Dakaru a jaké zranění si z nich odnesl?
2. Jaké nebezpečné situace zažil na expedičních cestách v Maroku a proč tam již nechce cestovat?
3. Jak se liší cestování po arabském poloostrově a v Jižní Americe z hlediska bezpečnosti?
4. Proč závodníci v běžném provozu jezdí většinou pomalu a opatrně?
5. Jaké konkrétní bezpečnostní zásady dodržuje Klymčiw při spaní ve stanu v divočině?

Společnost Spokojený pes, jeden z největších tuzemských e-shopů s chovatelskými potřebami, má ambiciózní plány. Nový CEO Matúš Karaffa chce firmu během pěti let dovést k miliardovému obratu a rozšířit její působení nejen na Slovensku, ale i v dalších okolních zemích.

Matúš Karaffa převzal vedení společnosti Spokojený pes od Soni Fialkové a do firmy vstoupil s jasnou vizí: posunout e-shop ještě dál. V rozhovoru pro FocusOn vysvětlil, proč nabídku na pozici CEO přijal, jaký je aktuální stav trhu s chovatelskými potřebami a kam chce firmu směřovat.

Spokojený pes aktuálně dosahuje obratu 640 milionů korun ročně, což z něj dělá významného hráče na trhu. Společnost si stanovila ambiciózní cíl v podobě miliardového obratu, kterého chce dosáhnout v horizontu pěti let.

„Ta miliarda je pro nás spíše číselné vyjádření našich ambicí a směru, kterým jsme se rozhodli vydat. Je to takové magické číslo, ale není to tak, že tu miliardu musíme dosáhnout nebo je to náš absolutní cíl. Pokud si tu sedneme za pět let a obrat bude 930 milionů, tak si myslím, že ani já, ani akcionáři Spokojeného psa to nebudou považovat za selhání," říká Karaffa.

Cestu k tomuto cíli vidí především ve zlepšování kvality služeb, zaměření na zákazníka a expanzi na Slovensko. „Ten trh je ještě poměrně velký, i když je samozřejmě rozdělen mezi různé hráče. Myslím si, že zlepšováním nebo dodržováním kvality služeb, kterou my máme, a určitým zaměřením na zákazníka a na expanzi na Slovensko, se ta miliarda dá dosáhnout v rámci toho časového horizontu," dodává Karaffa.

Stav trhu s chovatelskými potřebami v ČR

Přesná velikost trhu s chovatelskými potřebami v České republice není podle Karaffy zcela známá, protože neexistují oficiální data. Odhaduje však, že český trh dosahuje zhruba 9 až 10 miliard korun, zahrnující jak online, tak offline prodeje.

„Trh je rozdělený na tři části. Jedna je supermarkety a hypermarkety, druhá je čistý online a třetí jsou hybridní prodejci, kteří mají řadu kamenných prodejen, ale zároveň fungují online," vysvětluje Karaffa strukturu trhu.

Po pandemii COVID-19 podle dostupných informací převažuje online prodej, který tvoří asi 60 % celkového objemu. Spokojený pes má na tomto trhu přibližně 11-12% podíl, což Karaffa považuje za solidní pozici, která však stále skýtá potenciál pro růst o několik procentních bodů.

Online versus offline: strategie kombinace kanálů

Přestože je Spokojený pes primárně e-shopem, společnost provozuje také tři kamenné prodejny – dvě v Praze a jednu v Říčanech. Tyto pobočky podle Karaffy dosahují vynikajících ekonomických výsledků, což vede k plánům na rozšíření sítě.

„Ekonomika a ziskovost té prodejny jsou skvělé. Takže to chceme zkusit i v dalších velkých městech nebo v dalších atraktivních lokalitách," popisuje Karaffa.

Společnost nechce budovat rozsáhlou síť prodejen, ale zaměřit se na strategické lokality, kde mají své zákazníky. „Naším cílem není mít stovky malých prodejen, jako mají někteří hráči v rámci pet foodu, a být v každém nákupním centru, ale najít si své lokality, kde máme své zákazníky, kteří ocení to, že si mohou buď vyzvednout své objednávky, nebo na místě osahat, vyzkoušet produkty," vysvětluje strategii.

E-commerce: stále prostor pro růst

Navzdory tomu, že boom e-commerce proběhl před několika lety, zejména během pandemie COVID-19, Karaffa věří, že online prodej má stále potenciál růst. Upozorňuje však, že tempo růstu se zpomaluje

Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:

1. Proč Matúš Karaffa odešel z předchozí pozice a co ho přivedlo právě do Spokojeného psa?
2. Jak velký je podíl českých domácností, které vlastní psa, v porovnání s okolními zeměmi?
3. Jaká je průměrná hodnota objednávky v e-shopu oproti kamenným prodejnám?
4. Proč je zákaznický servis v kamenných prodejnách důležitou součástí strategie firmy?
5. Jak by mohla vypadat potenciální privátní značka Spokojeného psa a na jaký segment by cílila?

Jak se opravdu efektivně učit cizí jazyk? Neuro- a psycholingvistka Kateřina Chládková z Univerzity Karlovy a Akademie věd ČR v pořadu Jazykověda vysvětluje, proč děti zvládnou vícejazyčnost přirozeně, proč nás školy často učí špatně a jak může pomoci umělá inteligence.

Chládková odmítá zastaralé teorie o zavřených oknech učení. „Citlivé období pro učení jazyka sice existuje, ale to neznamená, že po něm už se nic nenaučíme. Jazyk se dá naučit i v dospělosti – rozdíl je spíš v metodě.“

Děti se podle ní jazyk učí skrze hru a interakci, dospělí často spíš přes systém pravidel a testování. „Problém je, že jazyk ve škole často chápeme jako cíl, ne jako prostředek. A pak zapomínáme, proč se ho vlastně učíme.“

Školní systém? Výkon místo přirozenosti

Výuka jazyků ve školách podle Chládkové často ignoruje zásady přirozeného osvojování. „Funguje to tam přes slovíčka, překlady a testy. Ale děti se tak jazyk vlastně neučí používat. Chybí tam radost, kontext, komunikace.“

Někteří osvícení učitelé podle ní sice respektují moderní poznatky, ale systém jako celek zůstává rigidní. „A co hůř – takový způsob učení si pak přenášíme i do dospělosti a do aplikací. Chceme mít body, ale ne vždycky chápeme jazyk jako nástroj pro skutečný život.“

Děti i dospělí se podle výzkumů učí jazyk nejlépe, když mají možnost ho zažívat v reálném kontextu. „Poslech a pozorování jsou úplně zásadní. Neučit se jednotlivá slova, ale sledovat situace, sledovat lidi, jak spolu komunikují, a to opakovaně,“ doporučuje.

Například sledování pohádek v cizím jazyce funguje lépe, když se na ně děti dívají společně. „Sociální aspekt učení je obrovský – sám mozek si totiž na základě interakce vybírá, co je důležité a co ne.“

Vícejazyčnost? Naprosto přirozená

Dítě, které vyrůstá v bilingvní domácnosti, se podle Chládkové naučí oba jazyky přirozeně. „Důležité je, že slyší oba jazyky v přirozených situacích. Vědecké studie potvrzují, že ani přítomnost více jazyků v prostředí nezpůsobuje zmatek – naopak.“

Bilingvní mozek podle ní funguje trochu jinak – například je schopnější rychle přepínat mezi jazyky. „Není to ale žádné sci-fi. Většina lidí na světě je vícejazyčná. Jednojazyčnost je spíš výjimka.“

Dospělí by podle ní měli změnit přístup a nebát se dětského způsobu učení – nejdřív naslouchat, pozorovat a až pak začít mluvit. „Dát si čas, netlačit na výkon, nevkládat si hned titulky. Jen pozorovat a nechat mozek, ať se chytá sám.“

Ideální je podle ní sledovat videa nebo poslouchat podcasty k tématům, která nás zajímají. „Mozek si pak nový jazyk propojí s tím, co už známe. A motivace i porozumění tím rostou.“

Umělá inteligence jako nástroj, ne náhrada

AI podle Chládkové může výuce jazyků výrazně pomoci – například personalizací obsahu nebo hodnocením smysluplnosti odpovědí. „Ale nikdy nenahradí živou interakci. Jazyk není jen o přenosu informace, ale o budování vztahů.“

Mobilní aplikace jako Duolingo nebo Kubova English podle Kateřiny Chládkové motivují, ale nenaučí jazyk do hloubky. „Pomáhají nám udržet si pocit, že se učíme,“ říká a dodává, že se sama podílí na vývoji vlastní aplikace. 

Podle ní je zásadní pochopit, že jazyk není seznam slovíček ani sada pravidel, ale nástroj, jak se dorozumět. „Učení by mělo probíhat v přirozených situacích, kde jazyk slouží jako prostředek komunikace, ne jako izolovaný předmět hodnocení.“

A co přízvuk a talent?

Přízvuk se podle ní dá zlepšit, pokud výuku začneme poslechem. „Mozek se naladí na zvukovou strukturu jazyka a tím se přiblížíme přirozenému přízvuku. Nemusí to být drilem, stačí vnímání.“

A co takzvaný jazykový talent? „Pokud se někdo naučil mateřský jazyk, buňky na to má. Jen možná používá špatnou metodu. Paměť není všechno, klíčem je přístup,“ uzavírá.

• Proč se s dětmi dívat na pohádky v cizím jazyce společně, ne samostatně.
• Co dělá mozek jinak u bilingvních lidí a jak to ovlivňuje učení.
• V čem se jazykový přístup dětí a dospělých zásadně liší.
• Proč barvičky a slovíčka nestačí – a co místo toho funguje.

V České republice dramaticky narůstá počet lidí s nadváhou a obezitou, což představuje obrovskou zátěž pro zdravotní systém, uvedli pro FocusOn.cz nutriční terapeut Pavel Suchánek a ředitel zdravotního odboru Zaměstnanecké pojišťovny Škoda Petr Šmach. Až dvě třetiny dospělé populace mají problémy s tělesnou hmotností. U starších věkových kategorií je situace ještě horší. Experti diskutovali o příčinách tohoto trendu, ekonomických dopadech i možných systémových řešeních.

Podle posledních dostupných dat trpí obezitou 18,5 % české populace. U mužů dosahuje nadváha až 47 % a u žen 33 %. Situace je však ve skutečnosti ještě horší, jak upozorňuje Petr Šmach: „Tato čísla nejsou úplně přesná, vycházejí z šetření, která jsou několik let stará, a současný trend je ještě tristnější. V podstatě uvádíme, že asi dvě třetiny dospělé populace mají problémy s tělesnou hmotností. Pokud jdeme na věkovou kategorii nad 50 nebo 60 let, dostáváme se až na úroveň tří čtvrtin."

Hlavní příčiny tohoto nepříznivého trendu vysvětluje nutriční terapeut Pavel Suchánek: „Prudce klesla pohybová aktivita jak při zaměstnání, tak po zaměstnání, tedy ta nesportovní, nevedená pohybová aktivita. Zároveň se výrazně zvýšila dostupnost energeticky velmi bohatých potravin, přičemž jejich cena je relativně nízká. Díky tomu je možné bez jakéhokoliv omezení v podstatě v jakoukoliv denní i noční hodinu nakupovat energeticky bohaté potraviny."

Ekonomické dopady obezity na zdravotní systém

Obezita nepředstavuje jen zdravotní problém jednotlivců, ale má zásadní dopady na celý zdravotní systém. „Víme, že například obézní pacient, a to jsou čísla z roku 2001, má až sedmkrát vyšší čerpání zdravotního pojištění než pacient s normální tělesnou hmotností," uvádí Petr Šmach. „A když to začíná být populace, která je majoritní, dříve to byla minoritní, tak zátěž zdravotního systému je obrovská."

Situace má navíc dalekosáhlé společenské důsledky, které přesahují rámec zdravotnictví. Pavel Suchánek upozorňuje na dopady obezity u dětí: „Pokud vychovám obézní dítě, tak to znamená nejen zátěž pro zdravotní systém, ale i vyšší nemocnost a vyšší riziko, že dokud bude průběžný systém financování důchodů, tak tento člověk bude mít co dělat, aby uživil sám sebe, natož aby přispíval do průběžného systému důchodového zabezpečení. Na to se úplně zapomíná."

Preventivní programy pojišťoven

Zdravotní pojišťovny se snaží na situaci reagovat různými preventivními programy. „Jsme v tom velmi aktivní. Naše pojišťovna má rekondiční centrum pro obézní pacienty a hradíme z fondu prevence nutriční terapeuty, což se v posledních letech posunulo ve všech pojišťovnách," popisuje Šmach aktivity Zaměstnanecké pojišťovny Škoda.

Kromě obezity se pojišťovny zaměřují i na další onemocnění zatěžující zdravotní systém. „Kromě obezity jsou to určitě onkologická onemocnění. Pojišťovny se v rámci preventivních programů nebo i základního fondu zdravotního pojištění snaží vytvářet a realizovat screeningové programy, které odhalují onkologická onemocnění v raném stadiu," vysvětluje Šmach. Zaměstnanecká pojišťovna Škoda jako regionální pojišťovna odstartovala mnoho pilotních programů v oblasti onkologické prevence, které se později staly celostátními.

Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:

1. Jak konkrétně ovlivňuje obezita u dětí jejich budoucí výkonnost v zaměstnání?
2. Jaké další preventivní programy kromě nutričního poradenství nabízejí zdravotní pojišťovny?
3. Proč je podle odborníků důležité zachovat systém závodních jídelen místo paušálních příspěvků?
4. Jaká by byla optimální struktura zdravotního systému podle ředitele zdravotního odboru pojišťovny?
5. Jak se změnilo čerpání zdravotního pojištění během a po covidové pandemii?

Přílišná regulace, přetížený podnikatelský „batoh“ a slabá spolupráce státu se soukromým sektorem. Prezident Hospodářské komory ČR Zdeněk Zajíček v diskuzi s Markem Atanasčevem, CEO společnosti Enantis, otevřeně mluví o tom, co brzdí české podnikatele, proč nejsme konkurenceschopní a jak by měla Česká republika vypadat za deset let. S odkazem na Estonsko, Izrael či Polsko navrhuje konkrétní cesty ke změně. Zajíček tvrdí, že dokud stát neodlehčí podnikatelům, zůstaneme ekonomicky na místě – a ztratíme krok nejen se západní Evropou, ale i s východními sousedy.

Byrokratický batoh je příliš těžký a dusí iniciativu

„Podnikání se nám začíná zahušťovat všemi možnými povinnostmi,“ varuje Zdeněk Zajíček hned v úvodu rozhovoru. České firmy podle něj čelí přemíře byrokracie, která je brzdí nejen v domácím prostředí, ale i na světových trzích. Zajíček mluví o „batohu plném cihel“, který podnikatelé musí denně nést. „Pokud máte nést zbytečná kila, zatímco vaši konkurenti běží nalehko, nemůžete s nimi držet krok,“ přirovnává.

Požaduje proto kompletní audit podnikatelských povinností. „Neexistuje jediný oficiální přehled, který by shrnoval všechny administrativní úkony, které po podnikateli požaduje stát. To je naprosto nepřijatelné,“ říká. Chce vytvořit centrální registr, který by jasně ukázal, co, kdy a jak musí podnikatel vyplnit, doložit či ohlásit. Takový nástroj by mohl být začátkem cesty k reformě státní správy a byrokracie.

Zajíček upozorňuje, že státní aparát často vytváří nové povinnosti, aniž by stíhal rušit ty staré. „Antibyrokratické balíčky, které vláda předkládá, jsou krok správným směrem, ale nestačí. Zatím se nedokázalo dosáhnout systémové změny,“ konstatuje.

Konkurenceschopnost jako zapomenuté slovo v EU? Už ne

Zajíček v rozhovoru upozorňuje na zásadní posun v rétorice Evropské unie. „Ještě před dvěma lety jste se v Bruselu nemohli o konkurenceschopnosti ani zmínit. Dnes ji najdete v každém druhém dokumentu,“ říká. Tento obrat připisuje zejména Draghiho zprávě, která důrazně upozornila na úpadek evropské výkonnosti a rostoucí rozdíly oproti USA nebo Asii.

„Evropa se začíná probouzet. Zatím je to ale jen v analytické rovině – všichni říkají, že je potřeba něco dělat, ale zatím nikdo nepřichází s konkrétními nástroji,“ hodnotí situaci Zajíček. On sám se zasadil o vznik návrhů na zjednodušení daňového prostředí, podporu technického vzdělávání i digitální transformace veřejné správy.

Export je pilíř české ekonomiky. Ale jen dodávat nestačí

Podle Zajíčka je export naprostým základem české ekonomiky. „Jsme malá otevřená ekonomika. Bez vývozu bychom neměli šanci udržet náš životní standard.“ Upozorňuje však, že většina českých firem je zapojena jen jako subdodavatelé – dodávají komponenty, nikoliv finální produkty. To je podle něj dlouhodobě neudržitelné.

„Musíme přejít z pozice dodavatelů k tomu, abychom byli generálními dodavateli. Umíme vybudovat nemocnice, elektrárny, školy. Máme know-how, ale nevyužíváme ho,“ říká a připomíná příklady úspěšných firem, které se dokázaly prosadit i v oblasti projektového inženýrství.

Zajíček také chválí obchodní diplomacii. Hospodářská komora podle něj každý rok zorganizuje 14 podnikatelských misí do zahraničí. „Díky misi do USA jsme se dostali na jednání do institucí, kam by se česká firma sama nedostala. Tohle je role státu, která má smysl.“

Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast. Dozvíte se například:

• Kde přesně v legislativě leží největší bariéry pro podnikání a co s tím.
• Jak by mohl vypadat centrální registr podnikatelských povinností.
• Co podle Zajíčka brání českým firmám ve výrobě finálních produktů.
• Proč Hospodářská komora cílí podnikatelské mise mimo EU.
• Jaké konkrétní kroky by přiměly české experty k návratu domů.

Čeští inženýři uměli v minulosti sami stavět celé jaderné elektrárny, dnes ale budou v Dukovanech rádi za minimální podíl. Podle Radka Škody z ČVUT je problém v obchodní politice a nedostatku zkušených vyjednavačů. Korejsko-americký kontrakt výrazně omezuje potenciál českého průmyslu.

Češi mohli elektrárnu stavět sami, ale nechtěli

Československo v minulosti zvládlo postavit jaderné elektrárny Dukovany a Temelín. Navíc stále existují firmy, které jsou schopné vyrobit vše kromě jaderného paliva. Podle Radka Škody z ČVUT jsou schopnosti českých firem stále vysoké, ale stát nevyužil příležitosti a místo samostatnosti zvolil složitou cestu přes zahraniční dodavatele.

„Technicky jsme schopní postavit téměř celou elektrárnu sami, s výjimkou jaderného paliva, ale bohužíl, stát tento potenciál nevyužil. Naši politici neměli odvahu jít vlastní cestou,“ uvedl Škoda.

Podle něj existovala dokonce možnost odkoupit hotové reaktory stejného typu jako v Temelíně z Bulharska, ale chyběla politická vůle. „Kdyby někdo nahoře chtěl, mohli jsme mít hotové řešení doma,“ upozorňuje expert.

Korejci uzavřeli nevýhodnou dohodu s Američany. Těm spadnou do klína desítky miliard

Aktuální situace okolo dostavby Dukovan se komplikuje kvůli nevýhodné dohodě mezi Korejci a americkou firmou Westinghouse. Korejci podle Škody prodali technologii, na kterou neměli práva, a byli nuceni Američanům zaplatit vysokou částku za povolení.

„Američané získají 150 milionů dolarů jen za povolení stavět reaktor a dalších 800 milionů dolarů v garantovaných zakázkách bez soutěže. Český průmysl tím ztrácí obrovské peníze i příležitosti,“ vysvětlil Škoda.

České firmy se tak podle něj dostávají na úroveň zemí, jako je Bangladéš, kde je lokální účast na stavbě elektrárny minimální. „Je velmi reálné, že budeme dodávat pouze štěrk a písek,“ varoval Škoda.

Hrozba ztráty klíčového know-how

Pokles účasti českých firem na stavbě Dukovan ohrožuje budoucí schopnosti českého průmyslu. Firmy, které nyní čekají na zakázky, musí mezitím řešit jiné, méně perspektivní projekty, aby přežily.

„Dlouhodobě je to velký problém. Firmy raději vezmou menší zakázky, než aby riskovaly, že se velký projekt nakonec vůbec nerozběhne. Česká jaderná odbornost tím ztrácí perspektivu,“ řekl Škoda.

Budoucí inženýři a technici tak přicházejí o příležitost učit se na významné stavbě a Česká republika ztrácí významnou příležitost pro hospodářský růst.

Vláda nemá zkušené vyjednavače

Podle Radka Škody je jedním z největších problémů nedostatek zkušených vyjednavačů na české straně. Politici prý upřednostňují rychlé podpisy před dlouhodobými strategickými zájmy země.

„Je potřeba mít u jednacího stolu někoho, kdo dokáže bouchnout do stolu a jasně říct, co je pro Česko důležité. Současná vláda bohužel nikoho takového nemá,“ kritizoval Škoda.

Škoda navíc zmiňuje, že například Mirek Topolánek nebo Andrej Babiš by podle něj byli schopni tvrdě vyjednávat a jasně si říct o potřebné podmínky pro české firmy. „Současná vláda se snaží hlavně podepsat kontrakt před volbami, ale strategické body pro český průmysl zcela opomíjí,“ dodal.

Celý rozhovor si můžete pustit jako podcast nebo video. Dozvíte se:

• Detailní vysvětlení obchodní dohody mezi Korejci a Američany.
• Konkrétní příklady českých firem, které by mohly dodávat klíčové komponenty.
• Jak by měla vláda jednat, aby zvýšila podíl českých firem.
• Možnosti alternativních řešení, pokud současný projekt selže.
• Proč se nevyplatí vyrábět turbíny v Česku pouze pro dva reaktory.

Být připraven na každou situaci je základ přežití. Jan Žižka, zakladatel speciálních jednotek SOG, instruktor střelby a výrobce taktického vybavení, v rozhovoru s Amarem Ibrahimem popisuje extrémní situace, kterým čelil v zahraničních misích, důvody rozpuštění jednotky SOG i to, jak vznikají špičkové taktické doplňky. Jaké dovednosti potřebuje člen speciálních jednotek a jak se vybavit na přežití? Sledujte v novém díle pořadu Přežít. 

Být členem speciálních jednotek není jen o fyzické kondici, ale také o psychické odolnosti a schopnosti pracovat v týmu. "Základ je být ve skvělé fyzické formě, ale stejně důležité je mít psychickou odolnost a schopnost improvizace," říká Jan Žižka, zakladatel speciálních jednotek SOG, který dnes vyrábí taktické vybavení pro elitní složky. Cesta do speciálních jednotek není přímočará – musí se začínat od základů. "Pokud se chce někdo dostat k zásahovým jednotkám, měl by začít u policie nebo armády a projít si běžnou službou. To je klíčové pro pochopení základních principů fungování bezpečnostních složek."

Více než jen elitní vojáci

Jednotky SOG byly součástí vojenské policie, ale jejich činnost se prolínala jak s armádou, tak s policií. "Byli jsme kombinací obou složek. Měli jsme volnější pravidla, což nám umožňovalo větší flexibilitu v akcích," vysvětluje Žižka. Tento přístup se ukázal jako efektivní zejména v zahraničních misích, kde byla potřeba rychlá reakce a schopnost improvizace.

Žižka zdůrazňuje, že členové speciálních jednotek musí být schopni fungovat jak samostatně, tak v týmu. "Potřebujeme individuality, které ale zároveň akceptují týmovou práci. Někdy jste na operaci sami, jindy pracujete v týmu pod velením někoho jiného a musíte se s tím srovnat."

Konec jednotky SOG bylo politické rozhodnutí

Jednotka SOG fungovala úspěšně několik let, než byla zrušena. "Nebyl to vojenský, ale politický tah. Naše jednotka se podílela na vyšetřování korupčních kauz na Ministerstvu obrany, což se některým lidem nelíbilo," říká Žižka. Spolu s jednotkou SOG byl rozpuštěn i speciální vyšetřovací útvar vojenské policie, což podle něj svědčí o tom, že šlo o cílené rozhodnutí.

Extrémní situace a nejnebezpečnější okamžiky

Během misí v Afghánistánu a Iráku zažili členové SOG nespočet nebezpečných situací. "Nejhorší na psychiku bylo to, že jsme věděli, že kdykoliv může explodovat mina pod naším vozidlem. Můj bratr jel v autě, které najelo na improvizované výbušné zařízení, a jen díky tomu, že to bylo Iveco, vyvázl živý," vzpomíná Žižka.

K improvizaci museli vojáci přistupovat neustále. "Američané nám pomáhali lokalizovat nepřátelské bojovníky pomocí laserových značek z letadel. Jednou nás navigovali k podezřelému domu, ale my na místě nic neviděli. Až když jsme se dostali blíž, zjistili jsme, že se jedná o obrovský maskovaný stan, ve kterém se ukrývali nepřátelé."

Od zkušeností v boji k vlastní značce

Po odchodu z aktivní služby se Žižka rozhodl využít své zkušenosti v oblasti vývoje taktického vybavení. "Vybavení, které jsme používali, často neodpovídalo našim potřebám, tak jsme si ho začali upravovat a vylepšovat sami. To mě přivedlo k myšlence založit vlastní firmu na výrobu výstroje," vysvětluje.

Dnes jeho firma vyrábí oblečení, batohy, střelecké doplňky a další vybavení pro speciální složky. "Zakládáme si na tom, že vše vyrábíme v Evropě, především v Česku a Bulharsku. Odmítáme materiály z Asie, protože chceme mít kontrolu nad kvalitou."

Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast, dozvíte se detailní povídání o: 

• Extrémních situacích, které Žižka zažil během misí v Afghánistánu.
• Důvodech, proč byla jednotka SOG rozpuštěna.
• Vývoji taktického vybavení a testování v reálných podmínkách.
• Klíčových dovednostech, které musí mít každý člen speciálních jednotek.
• Praktických radách pro osobní bezpečnost a přežití v krizových situacích.

Z malého startupu ve sklepě až k valuaci přes miliardu dolarů. Mews, firma poskytující komplexní software pro hotely, dnes obsluhuje 7 000 ubytovacích zařízení po celém světě a jen za loňský rok zpracovala platby ve výši 10 miliard dolarů. O cestě k úspěchu, expanzi na americký trh, vlivu umělé inteligence, výzvách rychlého kariérního růstu i budoucnosti celého odvětví mluvil v pořadu Inside Tech technický a produktový ředitel Josef Starýchfojtů.

Mews, česká firma se sídlem v Praze, se od svého založení v roce 2012 proměnila ve světového hráče v oblasti hotelového softwaru. Dnes ji používá přes 7 000 hotelů. „Naše řešení dnes běží ve všech typech ubytovacích zařízení – od klasických hotelů po studentské koleje,“ říká Josef Starýchfojtů.

Původní myšlenka vycházela z potřeby zefektivnit a digitalizovat provoz recepcí a back-office hotelů, které se často stále spoléhají na papíry a Excel tabulky. „Cílem bylo vytvořit platformu, která bude jednoduchá, modulární a propojená s celým ekosystémem služeb, které hotel provozuje."

V Evropě i Americe je potenciál obrovský – jen v USA existuje více než 100 000 hotelů, v Evropě pak dalších 150 000. A právě Ameriku si Mews stanovil jako další klíčový trh.

Investice 1,7 miliardy korun otevírá dveře v USA a Německu

Nedávná investice ve výši 75 milionů dolarů (přibližně 1,7 miliardy korun) firmě umožňuje další globální expanzi. „Soustředíme se hlavně na Severní Ameriku a oblast DACH – tedy Německo, Rakousko a Švýcarsko,“ přibližuje Starýchfojtů, který vede 500členný produktově-technologický tým rozdělený do šesti hlavních oddělení.

Firma už dnes zpracovává platby z hotelů v hodnotě přes 10 miliard dolarů ročně a její loňské tržby překonaly hranici 200 milionů dolarů. Ambice ale sahají dál. „Trh hotelnictví je obrovský. Už dnes obsluhujeme 7 000 hotelů, ale potenciál je ještě násobně větší,“ dodává. Hlavním cílem je zvyšování tzv. „customer lifetime value“ – tedy hodnoty zákazníka v čase.

Získaná investice umožňuje nejen obchodní expanzi, ale také rychlejší vývoj nových funkcionalit. Mezi prioritami je například rozšíření platební brány, datových dashboardů pro manažery nebo chytré predikce obsazenosti pomocí AI.

AI pomáhá personalizovat péči o hosty i vyvíjet produkt

Umělá inteligence hraje v Mews stále důležitější roli. Firma ji využívá jak interně – při vyhledávání dokumentů nebo generování odpovědí –, tak přímo ve svém produktu. „Naše AI sbírá data z různých systémů hotelu a shrnuje je do přehledné poznámky pro recepčního. Ten tak ví, že host má rád ovoce místo čokolády, trpí alergiemi a už hotel navštívil třikrát,“ uvádí konkrétní příklad Starýchfojtů.

Výrazný je také přínos AI v oblasti vývoje. „Zhruba každá třetí řádka kódu je dnes psaná pomocí umělé inteligence,“ říká technický ředitel Mews. Zároveň dodává, že AI v jeho týmu nikomu práci nebere. Naopak. Pomáhá odbourávat rutinní úkoly a vývojářům nechává víc prostoru na kreativní řešení.

Mews také sleduje novinky v oblasti tzv. generativní AI a zkoumá, jak ji integrovat přímo do zákaznického prostředí. Uvažuje například o virtuálním concierge, který by hostovi doporučoval program ve městě nebo rovnou rezervoval stůl v restauraci.

Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast. Dozvíte se například:

• Proč Mews funguje i v horské chatě a jak se adaptuje na různé typy hotelů.
• Jaké chyby udělal Josef Starýchfojtů jako šéf na začátku a co by dnes udělal jinak.
• Jaká data sbírá Mews o chování hostů a jak je využívá.
• V čem je rozdíl mezi americkými a evropskými hotely a proč je expanze do USA složitější.
• Jak Mews uvažuje o budoucnosti bez recepce a jak na ni připravuje své zákazníky.

České firmy nadále dosahují exportních rekordů navzdory globálním krizím. Agentura CzechTrade rozvíjí své služby, aby podpořila inovativní přístup českých vývozců, říká její generální ředitel Radomil Doležal v pořadu Export, který moderuje Marek Atanasčev,  CEO společnosti Enantis. 

Česká ekonomika je jednou z nejotevřenějších v Evropě, s poměrem exportu k HDP převyšujícím evropský průměr. Podle Radomila Doležala, generálního ředitele agentury CzechTrade, je Česká republika dokonce největším exportérem na společný trh ze všech 27 zemí EU v přepočtu na obyvatele. V aktuálním rozhovoru pro pořad Export vysvětluje, jak jeho agentura pomáhá českým vývozcům překonávat překážky na zahraničních trzích a adaptovat se na současné výzvy.

Transformace CzechTrade: Od úřadu k byznysovému partnerovi

CzechTrade prošel za téměř 27 let své existence výraznou transformací. Doležal, který přišel z korporátního prostředí, dostal za úkol přeměnit organizaci v byznysově orientovanou entitu.

„Přešli jsme od takové té epizodní podpory k dlouhodobé podpoře, která jde od A do Z, od přípravy plánu až k úspěšnému vstupu na trh a možná i investicím v další fázi na zahraničním trhu," popisuje Doležal. Důležitou součástí transformace bylo i zlepšení profilu lidí pracujících v zahraničí. „Nechali jsme úspěšné ředitele vyplnit mnoho dotazníků, abychom poznali jejich profil a našli společné znaky. Zjistili jsme, že nejsou v tvrdých kompetencích, ale více v osobnostních charakteristikách," říká.

Zásadní změnou bylo také přeorientování agentury na spolupráci s top managementem firem. „Přešli jsme od jednotlivých referentů, kteří nám často nedůvěřovali, k partnerské bázi s majiteli, generálními řediteli malých, středních, ale i velkých firem. Stali jsme se jim důstojnými partnery," dodává Doležal.

Klientské služby: Od tradičních po inovativní

Portfolio služeb CzechTrade se postupně rozšiřuje, aby reflektovalo měnící se potřeby exportérů. Mezi tradiční služby patří například ověření zájmu o výrobek.

„Je to služba, kdy na základě požadavku našeho klienta najdeme vhodné partnery v zahraničí. Nedáme mu jen seznam s telefonními čísly, ale jdeme za nimi a otestujeme jejich prvotní reakci na nabídku české firmy. To zásadním způsobem zkrátí namlouvací fázi mezi dodavatelem a odběratelem," vysvětluje Doležal.

V posledních letech přibyla řada nových služeb. Před šesti lety bylo otevřeno nové oddělení pro inovativní technologicky vyspělé firmy. „Předpokládali jsme, že ekonomika bude nabírat jiný směr, protože řada přirozených faktorů růstu se vyčerpala. Skutečně je nutné se více koncentrovat na výzkum, vývoj a inovace," vysvětluje ředitel. CzechTrade profiloval i služby pro investory do zahraničí a přidal službu „import pro podporu exportu", která pomáhá firmám najít náhradní dodavatele, pokud přišly o své zdroje v zahraničí kvůli geopolitickým změnám.

Spolupráce v rámci exportního ekosystému

CzechTrade úzce spolupracuje s dalšími organizacemi podporujícími český export. S agenturou CzechInvest sdílí regionální síť a koordinuje podporu startupů.

„CzechInvest pomáhá startupům, aby se vnitřně strukturovaly, dotáhly výrobek do určité fáze, měly jasnou strategii, investory a peníze. V momentě, kdy firma dosáhne určité zralosti a může se vydat do zahraničí, my si ji přebíráme,“ popisuje Doležal spolupráci s CzechInvestem. Obě agentury si také vzájemně poskytují kapacity svých zahraničních kanceláří.

Celý rozhovor si můžete poslechnout jako video nebo podcast:

1. Jak se liší způsoby digitálního marketingu v různých regionech světa?
2. Jaké specifické osobnostní charakteristiky spojují úspěšné ředitele zahraničních kanceláří CzechTrade?
3. Jak konkrétně pomáhá CzechTrade firmám postiženým rusko-ukrajinským konfliktem?
4. Jaké jsou konkrétní statistiky růstu českého exportu v posledních letech?
5. Kam by se podle Radomila Doležala měly české exportní firmy zaměřit v příštích letech?