Jednatel největší české firmy na stínící techniku David Čechman v rozhovoru pro pořad Big Deal na platformě FocusOn vysvětluje, proč se stavebnictví v Česku potýká s problémy, jak jeho podnik zvládá prudké zdražování a proč odmítá zakázky s nereálně nízkými cenami, které mohou ohrozit kvalitu i samotnou firmu. Přesto má odvážný cíl. Během pěti let zvýšit obrat na půl miliardy korun. Brzdí ho ale zásadní překážka - nedostatek kvalitních lidí.

Být největším hráčem na trhu má své výhody. Zatímco konkurence se na jaře rve o zakázky s prázdnými tabulkami, Profiflex má práci rozprostřenou do celého roku_. „Když na některé stavbě potřebujeme posílit tým, prostě přetáhneme montéry z jiné stavby. Malá firma vám řekne: ‚Už nemáme víc lidí,‘ my si většinou poradíme,“_ vysvětluje Čechman.

Firma s obratem 200 milionů korun a stovkou zaměstnanců se pohybuje na pomezí stavařiny a strojírenství. Dodává žaluzie, ale i celé technologické systémy pro fasády.

Ceny letí nahoru, smlouvy zůstávají stejné

Největší bolest současného stavebnictví? Časový nesoulad mezi uzavíráním smluv a realizací. „Velkou zakázku se stovkami oken dokončujeme třeba za dva roky, ale cenu máme fixní z doby podpisu smlouvy,“ popisuje Čechman paradox, se kterým se potýkají všichni subdodavatelé.

Během covidu některé materiály zdražily o 30 %, ale Profiflex musel dodržet původní ceny. „Bylo velmi málo developerů, kteří by řekli: Pojďme najít kompromis,“ vzpomíná.

Pozitivní vedlejší efekt pandemie byl jediný: subdodavatele si začali developeři zajišťovat až dva roky dopředu. Dnes je to opět jinak: „Dobrý den, máte poptávku, za dva dny pošlete nabídku, za týden řešme realizaci a za měsíc montujeme. Časově to často nevychází.“

Více bytů? Kdo je postaví?

Na otázku, jak zpomalit růst cen nemovitostí, má Čechman jasnou odpověď: „Muselo by se víc stavět.“ Hned ale dodává zásadní otázku: „Kdo to ale postaví, když je vytíženost na 98–99 %?“

Podle jeho názoru by větší výstavba paradoxně vedla k dalšímu zdražování, protože by se ještě více zvedla cena lidské práce. „Z několika tisíc bytů ročně začneme stavět 80–100 tisíc? Teoreticky ano, bude větší nabídka. Ale jaká bude ta realizační cena?“

Slovensko jako varování

Profiflex měl pobočku i na Slovensku, kterou ale nedávno uzavřel. „Poměr mezi cenou, kvalitou a množstvím práce byl úplně tristní. Nechceme dělat práci, za kterou se musíme stydět kvůli množství reklamací,“ vysvětluje rozhodnutí.

Na Slovensku navíc chybí střední vrstva developerů. „V Česku máte spoustu menších developerů, kteří postaví bytovku se čtyřmi, osmi byty. Na Slovensku tohle neexistuje.“

Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:

1. Proč Profiflex ukončil působení na Slovensku kvůli „tristnímu“ poměru ceny a kvality.
2. Jak firma řeší zakázky, které se posouvají o měsíce kvůli stavebním průtahům.
3. Proč bez ukrajinských dělníků by Praha neměla nové bytové domy.
4. Jak se liší obchodní přístup v Praze (cena) versus Brně (vztahy).
5. Proč 60 % subdodavatelů čelí dumpingovým cenám konkurence.

Česká republika si sice stále udržuje vyšší úroveň HDP na obyvatele než Polsko, ale polská ekonomika za posledních 20 let výrazně zrychlila svůj růst. Zatímco Polsko letos poroste o 3,2 %, česká ekonomika dosáhne pouze polovičního tempa. Hlavní ekonom Banky CREDITAS Petr Dufek v rozhovoru pro pořad eMoney analyzuje příčiny tohoto vývoje a varuje před rostoucími cenami energií.

Česká republika vstupovala do ekonomické transformace na začátku devadesátých let s významnou výhodou v podobě vyšší úrovně HDP na obyvatele. „Posledních 20 let, co jsme v Evropské unii, dokázalo Polsko neuvěřitelně využít prostředky z Evropské unie a zároveň mělo obrovskou výhodu v hospodářské politice," vysvětluje Dufek.

Podle ekonoma panuje v Polsku konsenzus napříč politickými stranami, kdy „ať se střídají vlády zleva nebo zprava, tak pořád jde v první řadě o bezpečnost a o prosperitu." Česká republika naproti tomu prostředky z Evropské unie použila na projekty, které příliš negenerují růst, a mezitím ztratila svou tradiční průmyslovou výhodu.

Dopravní infrastruktura jako klíčový rozdíl

Nejviditelnějším příkladem efektivního využití evropských fondů je výstavba dopravní infrastruktury. „Když se podívá člověk do Polska třeba před 10 lety a teď, tak v první řadě musí vidět dálnice – to je jednoznačně vybudovaná dopravní infrastruktura," konstatuje Dufek. Tato infrastruktura poskytuje Polsku obrovskou výhodu nejen v přepravě zboží, ale i v mobilitě obyvatel.

Česká republika sice také budovala infrastrukturu, ale tempo výstavby je výrazně pomalejší. „Když se podíváte na mapu dálnic, zjistíte, že od roku 1989 jsme ji ještě ani nedobudovali. A konkrétně třeba velký okruh kolem Prahy, o tom budeme ještě spoustu let hovořit," upozorňuje ekonom. Hlavním problémem je zdlouhavé povolovací řízení a komplikované vyvlastňování pozemků, zatímco Polsko dokáže stavět mnohem rychleji.

Růstové tempo: Polsko 3,2 %, Česko 1,6 %

Letošní ekonomické výsledky jasně ukazují rozdíl v dynamice obou zemí. Polská ekonomika poroste letos kolem 3,2 %, zatímco česká dosáhne přibližně polovičního tempa. „V našem případě je problém zakopán v průmyslu, kde vidíme neuvěřitelné propouštění a velmi pomalý růst mezd," diagnostikuje Dufek českou situaci.

Česká ekonomika je velmi úzce navázána na Německo, které „má za sebou dva roky stagnace a letošní rok nebude o moc lepší." Když se podíváme na posledních pět let německé ekonomiky, „tak se vlastně vůbec nikam nepohnula." Ekonom proto považuje za „malý zázrak, že vůbec se k nějakému dvouprocentnímu růstu dopracujeme."

Velikost trhu jako polská výhoda

Zásadním rozdílem mezi oběma zeměmi je velikost domácího trhu. Zatímco Česká republika má necelých 11 milionů obyvatel, Polsko jich má 40. „To už je tak velký trh sám o sobě, že i když probíhala americká finanční krize nebo covidová krize, dokázala ekonomika této velikosti díky své relativní uzavřenosti tyto krize ustát mnohem lépe," vysvětluje Dufek.

Tato velikost domácího trhu poskytuje Polsku větší odolnost vůči externím šokům a současně lepší vyjednávací pozici na mezinárodní úrovni. Česká republika je naproti tomu více závislá na exportu a obchodní orientaci primárně na Německo.

Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:

1. Jak konkrétně Polsko využilo evropské fondy lépe než Česko a jaké projekty prioritizovalo?
2. Proč trvá v Česku stavební řízení 8-10 let, zatímco v Polsku jen dva roky?
3. Jaký je skutečný důvod, proč si Poláci berou hypotéky v eurech a švýcarských francích?
4. Kolik přesně budou stát nové emisní povolenky a jak se dotknou běžných domácností?
5. Existuje reálná možnost, jak urychlit českou bytovou výstavbu na dvojnásobek současných 40 000 bytů ročně?

Nečekaný výpadek elektřiny 4. července 2025 ukázal, že stabilita české energetiky závisí nejen na technologiích, ale také na ekonomických mechanismech a pomalých stavebních povoleních. Energetický analytik Jiří Gavor a docent Zdeněk Müller z ČVUT v prvním dílu podcastu Amper na platformě FocusOn rozebrali, proč blackout vznikl, jaké škody mohl způsobit, a co je nutné udělat, aby se neopakoval.

Podle docenta Müllera nešlo o jednu dominovou reakci, ale o čtyři samostatné technické poruchy, jejichž přesnou vzájemnou kauzalitu zatím nikdo nepotvrdil. „Zatím máme informaci, že došlo ke čtyřem poruchám. Nevíme, jak moc jsou spolu propojené. Zatím bych byl opatrný mluvit o kaskádě," uvedl.

Spuštění problému měl na svědomí pád vodiče na lince 411. Následovalo odstavení bloku v elektrárně Ledvice o výkonu 600 megawattů, který se podle Gavora dostal mimo regulační rámec. „Vlivem divokých změn frekvence a výkonu se blok odstavil, následovala přetížení dalších linek a rozpad části sítě," popsal. Následně se přenosová soustava ocitla v tzv. stavu N–4, ačkoliv běžně by měla zvládnout výpadek jednoho klíčového prvku bez problémů.

Přeshraniční propojení: pomoc i riziko zároveň

Evropská elektrizační soustava funguje jako síť, kde se předpokládá vzájemná výpomoc mezi zeměmi. V praxi ale může být tento princip i hrozbou. „Francie se například odpojila od Španělska, aby zabránila šíření poruchy do své sítě," řekl Gavor.

V dnech před výpadkem přitékalo do Česka z Německa přes provozovatele 50Hertz Transmission GmbH až o 1000 megawattů více, než bylo původně plánováno. „Situace ale panovala už od rána. Nešlo o náhlý nárůst," uvedl moderátor podcastu Jan Palaščák s odkazem na analýzu dat. Ochranné prvky linky, která později selhala, byly podle Ministerstva průmyslu v mezích běžného provozu.

Mechanismus nebo tržní systém?

Přenosová soustava není jen fyzikální mechanismus, ale i rozsáhlý tržní systém. „Za pouhou připravenost k dodávce regulace se poskytovatelům služeb platí. Aktivace je až druhý krok," vysvětlil Gavor.

Podle něj se jedná o významný byznys, do kterého vstupují nejen domácí elektrárny, ale i subjekty ze zahraničí. „Tyto služby se aktivují přeshraničně. Vítězí nejlevnější nabídka bez ohledu na hranice," doplnil. Ročně se v rámci těchto služeb protočí v tuzemsku miliardy korun.

Nejde jen o běžné obchodování s elektřinou. Klíčovou roli hraje tzv. odpovědnost za odchylku. „Každý obchodník musí nominovat spotřebu tak, aby dodávka co nejlépe odpovídala aktuálnímu odběru," řekl Gavor. Pokud se to podaří, náklady na odchylky jsou minimální. V krizových chvílích však mohou vystoupat do extrému.

Právní brzdy: výstavba nové linky trvá deset let

Stabilizace soustavy bude vyžadovat investice. Jenže podle Müllera narážíme především na legislativní překážky. „Výstavba nové linky v Česku trvá deset let. A i zdvojení stávajícího vedení podléhá stejnému schvalovacímu procesu," upozornil.

Gavor doplnil, že problémem není jen výstavba, ale i samotná příprava. „U linky, která spadla, se o nutnosti její výměny vědělo už od roku 2016. Stavět se mělo začít v roce 2026," uvedl. Mezitím došlo k výpadku, kterému mohl předejít právě včasný zásah.

Investiční plán na posílení infrastruktury sice existuje, ale realizace je pomalá. „Musíme změnit legislativní prostředí. Jinak budeme pořád reagovat na krize, místo abychom jim předcházeli," dodal Gavor.

Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:

1. Kdo nese vinu za to, že chyběl disponibilní výkon — byl to ČEZ, nebo Seven?
2. Proč Orlík nebo Počerady nemohly pomoci v krizové situaci?
3. Jak dlouho opravdu trvá spustit uhelnou elektrárnu ze tmy?
4. Které konkrétní ochranné prvky selhaly a proč je obtížné je přeprogramovat?
5. Jaké závěry očekává odborná veřejnost od mezinárodní vyšetřovací komise?

Slábnoucí dolar, silná koruna a vysoké ceny nemovitostí v Česku motivují stále více investorů k nákupům v zahraničí. Nejde ale jen o výnos. Klíčovou roli hrají emoce, dostupnost a legislativa. „Pokud máte prostředky na byt v krajském městě, můžete přemýšlet o nemovitosti u moře,“ říká v pořadu On the Ground na platformě FocusOn Jan Rejcha, zakladatel a majitel společnosti Rellox.

Koupě nemovitosti v zahraničí přestává být výsadou elitních investorů. Jak ukazují data společnosti Rellox, která se na zprostředkování těchto transakcí specializuje, většina klientů dnes operuje s rozpočtem srovnatelným s koupí bytu v českém krajském městě.

„Koupit nemovitost v zahraničí není o tom, že by to bylo levnější. Je to o lepší hodnotě za podobné peníze," říká Jan Rejcha. Podle něj oslabení dolaru v posledních měsících přesáhlo 10 %, což se přímo promítá do výhodnosti nákupu v dolarových oblastech.

„Většina českých klientů vychází z prostředků v korunách. Pokud nakupují v dolarech, je to pro ně aktuálně o 10 % výhodnější," dodává.

Tradiční destinace se mění. Chorvatsko ztrácí, Dubaj sílí

Přes 90 % českých investorů cílí na eurozónu. Mezi tradičními lokalitami dominuje Španělsko, Itálie, Rakousko a Chorvatsko. Nově se však do popředí dostávají i Spojené arabské emiráty. Chorvatsko, dříve stálice v první čtyřce, ztratilo na popularitě kvůli prudkému cenovému růstu.

„Ještě před deseti lety byly běžné apartmány v Chorvatsku za 100 až 150 tisíc eur. Dnes je průměrná prodejní cena, kterou v Relloxu evidujeme, na úrovni 700 tisíc eur," popisuje Rejcha.

Z masového trhu se tak Chorvatsko posouvá do výběrového segmentu. Naopak Dubaj se podle aktuální dynamiky stává dostupnější, a to nejen díky výhodnému kurzu, ale i širší nabídce v různých cenových pásmech.

Polsko a Portugalsko přitahují nové skupiny investorů

Vedle známých destinací se do hledáčku českých investorů dostávají i méně očekávané lokality. Polsko zaznamenává růst zájmu nejen u Baltského moře, ale i v jezerních a horských oblastech. Klíčovým tahákem je vysoká úroveň služeb a moderní rezidenční výstavba.

„Polsko má architektonicky kvalitní projekty, výborné služby a přitom cenově zůstává dostupné. A to i v regionech blízko hranic s Českem," vysvětluje Rejcha.

Stále více bonitních investorů také zvažuje Portugalsko jako takzvaný plán B. Důvodem je kombinace politické stability, vysokého životního standardu a dostupnosti díky husté síti leteckých spojení. Exotickou variantou zůstává Bali, ačkoliv zde dominuje spíše vlastní užívání než čistá investice.

Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast

1. Jak přesně fungují garantované zisky v Rakousku a jaká je praxe ve Švýcarsku
2. Jaká správcovská schémata dominují v jednotlivých zemích a co obnáší jejich využití
3. Které konkrétní lokality v Polsku jsou momentálně investičním hitem
4. Jaké jsou cenové rozdíly mezi jednotlivými čtvrtěmi v Dubaji a jaký mají dopad na návratnost
5. Jaké konkrétní chyby nejčastěji dělají čeští investoři při první koupi nemovitosti v zahraničí

Český startup RoboTwin vyvinul unikátní řešení, které umožňuje robotům učit se přímo od zkušených dělníků bez nutnosti programování. Spoluzakladatel a CEO firmy Ladislav Dvořák v rozhovoru pro pořad Industry in Motion na platformě FocusOn přibližuje cestu od diplomové práce k milionovým investicím a ambicím stát se globální jedničkou. Robotizace podle něj není jen budoucností průmyslu, ale nutností.

Startup RoboTwin vznikl na základě diplomové práce na ČVUT a první impuls přišel z průmyslové praxe. Firma Metalkov tehdy hledala řešení konkrétního technologického problému. Společný projekt se spoluzakladatelkou Megi odstartoval v singapurském akcelerátoru IT Jumpstarter. Tehdy ještě nešlo o ambiciózní startup.

„Na začátku jsme vůbec neměli v úmyslu založit startup. Chtěli jsme si jen vyzkoušet potenciál toho nápadu. Postoupili jsme ale až do finále a vyhráli 10 000 eur. Podmínkou bylo založení firmy, a tak jsme začali,“ popisuje Dvořák.

Dnes RoboTwin operuje na dvou kontinentech, má klienty v Mexiku, Kanadě, USA nebo Tchaj-wanu a nedávno získal investici 1,25 milionu eur. Dalším zásadním úspěchem je přijetí do mezinárodního AI konsorcia s grantem 25 milionů eur.

Robot bez programování: Dělník učitelem

Hlavní inovací je přístup, který umožňuje robotům učit se napodobováním lidské činnosti. Dělník robotovi předvede například lakování a robot tuto činnost pomocí senzoriky zopakuje.

„Zaměstnanec robotovi ukáže, jak danou operaci vykonává. Robot to zaznamená a automaticky vygeneruje odpovídající program. Takto lze robotizovat i menší výrobní série, které si klasickou automatizaci nemohly dovolit,“ vysvětluje Dvořák.

To řeší dva klíčové problémy průmyslu: nedostatek pracovníků a nedostatek robotických programátorů. RoboTwin tak umožňuje robotizaci i v prostředí, kde je vysoká variabilita výroby, například ve firmách s 20 000 různými typy dílů.

Robotizace jako nutnost: 30 milionů dělníků v ohrožení

Dvořák upozorňuje, že v Evropské unii pracuje ve fyzicky náročných provozech 30 milionů lidí. Právě tyto pozice bude těžké v dalších dekádách obsadit.

„Nové generace už tyto práce dělat nechtějí. Až třetina evropské pracovní síly pracuje v prostředí, které bude nutné robotizovat. To není trend, to je nutnost,“ říká Dvořák.

Jejich řešení proto vyhledávají i velké firmy, které dříve spoléhaly na agenturní pracovníky. Výhodou RoboTwinu je schopnost adaptace i na netypické procesy, například lakování, broušení, svařování, montáže nebo tryskání.

Návratnost investice? Někdy okamžitá

Investice do robotizace se může pohybovat v širokém rozpětí od 5 milionů do 50 milionů Kč. Klíčem k úspěšné návratnosti je ale flexibilita.

„Viděli jsme i provozy, kde roboti leží ladem a padá na ně prach, protože je nikdo nedokázal přeprogramovat. Tam může být naše řešení klíčové, protože umožní tu investici konečně využít,“ uvádí Dvořák.

RoboTwin sám nabízí flexibilní cenové modely. Základní řešení začíná na částce kolem půl milionu korun, záleží však na konfiguraci a certifikaci. Důležité je, že návratnost může být v některých případech prakticky okamžitá.

Češi a robotika: lepší než si myslíme

Česká republika má podle Dvořáka v robotice silnou pozici. Výhodou je vysoká koncentrace průmyslu a dostupnost kvalifikovaných integrátorů.

„V Česku máme integrátory, kteří dodávají špičková řešení. Ve Švýcarsku nám řekli, že se robotizace bojí, a chtěli se jet podívat do Česka, kde už to funguje,“ uvádí Dvořák s úsměvem.

Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:

1. Jak přesně funguje senzorický záznam pohybu dělníka?
2. Proč roboti v některých továrnách jen stojí a nic nedělají?
3. Jak AI v robotice mění reálné pracovní prostředí?
4. Co znamená „robotický taneční krok“ a proč to v Mexiku nešlo naprogramovat?
5. Jak se brání RoboTwin proti kopírování v Asii a co říká na čínskou konkurenci?

Mozek bez kyslíku začíná odumírat po pěti minutách. Přesto se v krizové situaci odváží pomoci jen každý pátý Čech. První pomoc stále obestírá strach, mýty a neochota zasáhnout. Lektor Václav Melka v rozhovoru pro pořad iMedical na platformě FocusOn varuje, že i malý zásah může znamenat rozdíl mezi životem a smrtí. V rozhovoru odhaluje, proč Češi raději přihlížejí, jaké chyby dělají nejčastěji a proč technologie ani záchranka nestačí, když selže lidská odvaha.

Podle dat, která zmiňuje Václav Melka, v případě náhlé zástavy oběhu reaguje správně pouze každý pátý člověk. Tedy přibližně 20 %. Zbývajících 80 % buď přihlíží, nebo propadne panice.

„Lidé se bojí, že zraněnému ublíží. Ale i zlomené žebro je lepší než smrt. Prioritou je vždy okysličení mozku. To rozhoduje o budoucí kvalitě života," upozorňuje Melka. Když je člověk v bezvědomí a nedýchá, mozek začíná odumírat po 3 až 5 minutách bez kyslíku. Každá minuta navíc znamená o 10 % nižší šanci na přežití.

Navzdory těmto alarmujícím číslům zůstává první pomoc pro většinu populace okrajovým tématem. Nejčastěji se s ní lidé setkají během autoškoly, bohužel i tam jen kvůli testu. „Většina kurzů se bohužel omezuje na to, jak uspět u zkoušky. Neučí lidi zvládat stres a jednat v reálné situaci," doplňuje Melka.

Filmy jako škodlivý učitel: mýty z Hollywoodu zabíjejí

V praxi lektora první pomoci se opakovaně objevuje jeden fenomén: vliv popkultury. „Lidé věří tomu, co viděli ve filmu. Ptají se mě, jak se píchá adrenalin do srdce jako v Pulp Fiction. To je naprostý nesmysl," říká Melka.

Mezi nejčastější filmové mýty patří:

• použití defibrilátoru při tzv. „rovné čáře" (v praxi se používá při fibrilaci, nikoliv asystolii)
• vytahování jazyka rukou u člověka v bezvědomí
• vyvolávání zvracení při podezření na intoxikaci
• snaha změřit tep – přestože laici často cítí spíše svůj vlastní

Melka zdůrazňuje, že filmová dramaturgie sice vypadá dramaticky, ale v reálu vede k fatálním chybám. „Měření tepu u krku je zbytečné a složité. Stačí zkontrolovat, zda člověk dýchá. Pokud nedýchá, přejdeme rovnou k masáži srdce," vysvětluje.

Tři kroky k záchraně života: Zastavit, zhodnotit, jednat

Představa, že někdo zkolabuje přímo před vámi, je pro většinu lidí paralyzující. První reakcí bývá šok a pocit bezmoci. Právě proto Václav Melka doporučuje jednoduchý postup, jak situaci zvládnout.

V první řadě je nutné se zastavit, nadechnout a rozhlédnout se kolem sebe. „Zjistěte, co se stalo, zda vám nehrozí nebezpečí. Může jít o úraz elektrickým proudem, otravu plynem, nebo třeba konflikt v okolí," upozorňuje.

Pokud je situace bezpečná, je potřeba přistoupit k člověku, hlasitě ho oslovit a lehce s ním zatřást. Pokud nereaguje, následuje kontrola dýchání. Ucho přiložené k ústům a pohled na hrudník spolehlivě odhalí, zda postižený dýchá. V případě, že dech chybí, je nutné okamžitě zahájit masáž srdce.

Masáž se provádí stlačením hrudníku do hloubky 5 až 6 centimetrů, ideálně tempem 100 až 120 stlačení za minutu. „Nebojte se síly. Přirovnávám to ke stlačení jako když zmáčknete krabičku od cigaret. I pokud někomu zlomíte žebra, pořád mu zachráníte život," připomíná Melka. Právě včasná a rozhodná reakce často rozhoduje o tom, zda se člověk po kolapsu vůbec ještě probere.

Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:

1. Jak konkrétně reaguje dispečer linky 155 a jak vás provede první pomocí krok za krokem?
2. Jak poznat, kdy je epileptický záchvat nebezpečný a kdy není potřeba volat záchranku?
3. Co dělat, když někdo zkolabuje na festivalu a není nablízku žádný zdravotník?
4. Proč jsou edukační komiksy efektivnější než letáky a jak je přijímají učitelé i veřejnost?
5. Jak vypadá běžný den lektora první pomoci a jaké krizové situace už zažil na vlastní kůži?

Nezaměstnanost v Česku je nejnižší v EU a přesto si firmy zoufají. Chybějí lidé nejen na montážních linkách, ale i v administrativě nebo v IT. Automatizace, stárnutí populace a složitá imigrační politika situaci dál zhoršují. „ Demografie je jako tichá tikající bomba,“ varuje Jaroslava Rezlerová, ředitelka ManpowerGroup. V rozhovoru pro pořad Big Deal mluví o zásadních změnách, které čekají český pracovní trh.

Česká republika se stále drží na špici žebříčku zemí s nejnižší nezaměstnaností v Evropské unii. V květnu 2025 činila 2,7 %, což by na první pohled mohlo vypadat jako pozitivní zpráva. Realita je ale jiná.

„Český trh práce je dlouhodobě zamrzlý. Lidé málo mění zaměstnání, přestože je nabídek víc než uchazečů. Nízká nezaměstnanost dnes brzdí naši ekonomiku,“ upozorňuje Jaroslava Rezlerová.

Podle údajů ManpowerGroup se 66 % zaměstnavatelů v Česku potýká s nedostatkem pracovníků a nedokážou obsadit své volné pozice. Situaci komplikuje i strukturální nesoulad, kdy uchazeči nemají kvalifikaci odpovídající požadavkům firem. Úřady práce přitom evidují zhruba 300 000 neobsazených míst.

Nízké mzdy a vysoké odvody

Přestože v některých odvětvích mzdy meziročně rostly až o 10 %, vývoj reálných mezd zaostával za inflací_. „Letos jsme teprve začali dohánět propady způsobené inflací. Česká ekonomika je postavena na levné pracovní síle, což je strukturální problém,“_ říká Rezlerová.

Průměrná mzda v roce 2024 dosahovala přibližně 46 000 korun, ale medián činil jen 38 400 korun. Dvě třetiny pracujících se k průměru ani nepřiblíží. „Obrovskou bariérou jsou i vysoké odvody. Zvlášť u nízkopříjmových skupin by mělo dojít k jejich snížení. Pomohlo by to jak zaměstnanosti, tak spotřebě,“ doplňuje moderátor.

Automatizace zruší statisíce míst

Do roku 2030 zanikne kvůli automatizaci přibližně 300 000 pracovních míst. Nejvíce ohrožené jsou opakující se manuální pozice ve výrobě, ale i rutinní administrativní činnosti.

„Už teď odchází z průmyslu každý rok zhruba 20 000 lidí, protože jejich práci přebírají stroje. Tito lidé často nemají dostatečné digitální dovednosti a jen těžko hledají nové uplatnění,“ upozorňuje Rezlerová.

Dnes už 75 % všech zaměstnanců v Česku pracuje ve službách. Automatizace se však postupně prosazuje i tam. Například právní koncipienti nebo účetní budou nahrazováni nástroji umělé inteligence.

Demografická bomba tiká

Velkým problémem je i stárnutí populace. Podle údajů z roku 2024 dosáhlo věku 50 let 190 000 lidí, zatímco 25. narozeniny oslavilo jen 95 000.

„To je obrovský rozdíl. Do 15 let nám odejde do důchodu silná generace Husákových dětí a nebude je mít kdo nahradit,“ varuje ředitelka ManpowerGroup.

Prognóza Boston Consulting Group předpovídá, že v roce 2040 bude v České republice chybět až 400 000 pracovníků. Stát zatím nepřijal žádná razantní opatření. Stávající sleva 5 % na odvody pro lidi v předdůchodovém věku je podle Rezlerové nedostatečná. Navrhuje motivaci v podobě 10 až 12 % a větší nabídku zkrácených úvazků.

Ženy a senioři jako nevyužitý potenciál

Velkou příležitostí jsou dvě často opomíjené skupiny: ženy s malými dětmi a lidé nad 55 let. Obě čelí překážkám, které jim brání v návratu na pracovní trh.

„Ženy chtějí pracovat, ale nemají kde. Není dost školek, chybí nabídka flexibilních úvazků a zaměstnavatelé jim nevycházejí vstříc. U starších lidí chybí motivace a podpora pro postupný odchod do důchodu, místo aby odešli pozvolna, prostě ze dne na den zmizí,“ shrnuje Rezlerová.

Celý rozhovor si můžete poslechnout jako video nebo podcast:

1. Jak firmy reálně přicházejí o investice kvůli nedostatku lidí a kam odcházejí?
2. V čem konkrétně selhává česká byrokracie při uznávání zahraničních kvalifikací?
3. Jak lze změnit přístup zaměstnavatelů ke zkráceným úvazkům a co je k tomu motivuje?
4. Co si o sobě myslí generace Z a proč ji starší ročníky často nepochopí?
5. Jaké nové dovednosti se vyplatí rozvíjet v době AI, ale školy je zatím neučí?

Český pivní trh prožívá revoluci. Třeba pivo Guinness dobývá česká srdce rychlostí blesku, nealko pivo už není jen pro řidiče a mladí lidé si radši dají třetinku než půllitr. Pije se méně, ale rozmanitěji. „Guinness nám roste o třicet procent ročně. Jakmile ho někde čepujeme, lidé stojí fronty," říká pro pořad Brand Date na platformě FocusOn.cz Martin Smejkal z Pivovarů Staropramen. 

Tmavý irský stout si oblíbil národ vychovaný na ležácích, zatímco nealko pivo s hořčíkem láká na zdravý životní styl. Jak se mění česká pivní kultura a proč má budoucnost chuť po menších porcích a větší rozmanitosti?

Zní to jako protimluv: národ vychovaný na desítkách a ležácích si oblíbí hořký, tmavý stout s irskými kořeny. Jenže právě to se děje. Guinness roste v Česku neuvěřitelným tempem.

„My jsme si letos stanovili cíl. Zdvojnásobit prodeje oproti roku 2022. A jsme na dobré cestě. Guinness nám roste o třicet procent ročně,“ říká Martin Smejkal. Přes 50 % prodejů míří do restaurací a barů. Guinness má podle něj image, která oslovuje široké publikum. _„Jakmile Guinness někde čepujeme, lidi stojí fronty,‘‘_dodává.

Lidi podle něj fascinuje především textura. „Krémová pěna, lavinový efekt při čepování... to není jen chuť. Je to zážitek,“ říká Smejkal. Ostatně i plechovka Guinnessu má uvnitř speciální kuličku, která při otevření aktivuje proces podobný čepování. Důraz na vizuální a smyslový zážitek je součástí úspěchu.

Z nealka je životní styl. Beermixy už nejsou jen pro řidiče

Možná největší revoluci zažívá segment nealkoholických piv. Ještě před pár lety okrajová záležitost, dnes naprostý mainstream. A ne jen tak ledajaký. „Nealko pivo už není jen pivo pro šoféry. Stává se běžnou součástí spotřeby, v hospodách i doma,“ říká Smejkal. Zvlášť silně roste poptávka po tzv. beermixech – ochucených nealko pivech. Pivovary Staropramen pod značkou Cool a nově i Cool Plus těží z trendu zdravého životního stylu.

_„Cool Plus Mind má třeba výtažek z ginkga a hořčík. Pomáhá to koncentraci a paměti. Je to pivo s přidanou hodnotou,‘‘_popisuje Smejkal produkt, který letos zamířil do regálů jako novinka. A zákazníci reagují nadšeně.

Guinness také nezůstává pozadu. Uvedl nealkoholickou variantu svého ikonického piva. „Když jsem to poprvé ochutnal, sám jsem si nebyl jistý, jestli v tom není alkohol. Fakt povedené,“ pochvaluje si Smejkal. Značka vsází především na konzistenci a chuť. 

Trend čtvrtlitrů a třetinek: Pivo se pije jinak. A méně

Česká pivní kultura se nezmenšuje, jen zjemňuje. Místo „piva na žízeň“ přichází pivo jako doplněk k jídlu nebo k zážitku. A lidé tomu přizpůsobují i objem. „Dnes už lidi nechodí do hospody kvůli tomu, aby se opili. Dají si jedno, dvě, menší porce. Čtvrtlitr nebo třetinku,“ popisuje nový trend Smejkal. 

Podle něj to souvisí se změnou životního stylu. Pivo dnes patří do pikniku v parku stejně jako na degustační večer s přáteli. „Mladí lidé nechodí do hospody tolik jako dřív. Setkávají se u sebe doma, v parcích. A tam si dají třetinku,‘‘ říká.

Ostravar dobývá Česko, Staropramen Evropu

Silnou stránkou Staropramenu zůstává i důraz na regionální značky. A ty se daří exportovat dál, než by se dalo čekat. „Ostravar jsme začali distribuovat celostátně zhruba před třemi lety a funguje to. Letos jsme uvedli Mustang - hořkou dvanáctku. A ta se prodává dobře i mimo Moravu,“ uvádí Smejkal. Regionální identita podle něj značce paradoxně pomáhá i mimo domovský kraj. „Má to punc výjimečnosti,“ říká.

 Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:

1. Jaký je rozdíl mezi čepováním a točením piva? A proč dnes už vlastně netočíme?
2. Proč má Guinness v plechovce speciální kuličku a jak funguje jeho „lavinový efekt?
3. Jak čeští pivovarníci učili Švédy správně čepovat pivo a proč v Anglii pijí „Praha 10?
4. Jak mladí lidé proměňují styl konzumace a co to znamená pro budoucnost hospod?
5. Co zaznělo na focus groupech o značce Staropramen a proč značka „Cool“ vlastně není vnímána jako oddělená?

Spoluzakladatelka a obchodní ředitelka cestovní kanceláře Blue Style Lenka Pátek v rozhovoru pro pořad Big Deal na platformě FocusOn otevřeně popisuje aktuální kondici trhu s cestovním ruchem, proměnu českého turisty, rizika spojená s levnými nabídkami i důvody, proč v létě roste poptávka po „all inclusive“ destinacích. Firma letos očekává obrat přes devět miliard korun a ročně odbaví více než půl milionu klientů.

Rozhovor začal reakcí na kritické články v médiích, které zmiňují nespokojené klienty nebo nedostatky v nabídce cestovních kanceláří. Lenka Pátek zdůraznila, že zveřejněné informace často neodpovídají realitě.

„Informace jsou často vytržené z kontextu. Média otisknou i věci, které nejsou pravdivé. Například fotografie části pláže, která ve skutečnosti nepatří k danému hotelu,“ vysvětlila. V některých případech se navíc kancelář kvůli probíhajícím reklamačním řízením nemůže vyjadřovat vůbec: „V konkrétním případě, který probíhá, jsme vázáni mlčenlivostí i GDPR,“ dodala.

Navzdory těmto incidentům zůstává spokojenost klientů vysoká. „Ročně odvezeme přes půl milionu lidí. Reklamace řeší jen velmi malá část. To je důkazem, že nabízíme kvalitní služby,“ shrnula.

Loňský obrat 8,2 miliardy, letos míří přes devět

V roce 2023 dosáhl Blue Style obratu 8,2 miliardy korun. Letos firma očekává další nárůst.

„Letos překročíme devět miliard. Stále rosteme, i když už ne tak skokově jako v letech 2021 až 2023, kdy klienti po covidu chtěli cestovat a měli našetřeno,“ uvedla Pátek. Poptávka podle ní nadále roste i díky novým destinacím a rozšiřování portfolia. Firma však přistupuje k expanzi opatrně.

„Nechceme jezdit úplně všude jako konkurence. Cílem je vozit klienty do destinací, které mají kvalitní turistickou infrastrukturu a hotely, za které se můžeme zaručit,“ vysvětluje.

Rizika krachu cestovky? České právo chrání klienty

Velké krachy cestovních kanceláří jsou podle Pátek stále možné, jak ukazují příklady jako Thomas Cook nebo FTI. Český trh je však díky legislativě výrazně bezpečnější. „Každá CK registrovaná v ČR musí mít pojištění proti úpadku a přispívat do garančního fondu. Pokud by pojistné krytí nestačilo, použijí se peníze z fondu,“ uvedla.

Zvláště varovala před zahraničními subjekty, které působí na českém trhu, ale nespadají pod tuzemské právo. „Zájezd prodávaný v češtině neznamená, že firma podniká v Česku. Pokud je organizátorem subjekt z Polska, klient pak musí řešit problém v zahraničí podle cizího práva,“ varovala.

Proč Češi dávají přednost all inclusive u moře

Jedním z důvodů, proč Blue Style drží stabilní růst, je podle Pátek výhodnost zahraničních pobytů oproti tuzemské rekreaci. „Pokud chcete jet do čtyřhvězdičkového hotelu v Česku nebo na Slovensku, často zaplatíte víc než za dovolenou v zahraničí. A navíc nemáte jistotu počasí,“ konstatuje.

Typická destinace českého klienta? „Turecko, Tunisko, Egypt, Bulharsko nebo Albánie. Mají nižší vstupní náklady a vyšší pravděpodobnost stabilního počasí,“ vyjmenovala. Češi tak podle ní stále častěji volí zájezdy s all inclusive službami, které přinášejí komfort a jistotu.

Hello Jet a Blue Class: Dovolená začíná už v letadle

V květnu Blue Style spustila lety s novou leteckou společností Hello Jet. Letadla létají do Egypta, Tuniska nebo Bulharska. „Zavedli jsme službu Blue Class. Chtěli jsme, aby dovolená začínala už na palubě, především s pohodlím, novými sedačkami, dětskými omalovánkami nebo dárky pro oslavence,“ popsala novinku.

Letadla jsou nová a obrendovaná. „Posádka je vyškolená, poskytujeme nadstandardní služby. Pro klienty je to důležitý detail, který jim zážitek z cesty výrazně zpříjemní,“ dodala.