Jan Čermák, současný majitel TV Barrandov, věří, že televizi dokáže za 3-5 let sanovat a se ziskem prodat. Po odchodu Jaromíra Soukupa bojuje s toxickým dědictvím, láká mladé diváky a chystá kontroverzní novinku - návrat erotiky na obrazovky. "Chceme obnovit erotiku na televizní obrazovce, ale s humornou nadsázkou," říká v rozhovoru pro Brand Date.

Jan Čermák není z mediálního světa. Specializuje se na sanaci firem v problémech, které pak se ziskem prodává. Mezi jeho úspěchy patří například bývalá Janka Radotín, dnes prosperující Leos. TV Barrandov převzal po Jaromíru Soukupovi v době, kdy televize klesla na pouhá 2,5 % sledovanosti a bojovala o přežití. Nyní má jasný plán, jak ji dostat minimálně na 5 % a najít pro ni strategického investora.

Setrvačnost televize: Pád trval roky, obroda bude také

Čermák přiznává, že sanace televize je specifická oproti jiným projektům, kterými se zabývá: "Ta televize má obrovskou setrvačnost jak na jednu, tak na druhou stranu. V okamžiku, kdy ta televize šla dolů, tak to trvalo relativně hrozně dlouho."

Pád Barrandova podle něj začal už v roce 2019-2020, přesto televize "pořád fungovala na nějaké hraně a pořád jela". Analogicky očekává, že náběh nahoru bude také trvat déle: "Ta doba zrání je někde minimálně mezi jedním až třemi lety, možná až pět let."

"Elementární systém je pořád stejný - máte společnost v problémech, kterou je potřeba sanovat. Je to o tom projít si to, vytipovat silné a slabé stránky, na ty se zaměřit a nějakým způsobem to dotáhnout do vítězného konce," vysvětluje svůj přístup Čermák.

Toxické dědictví Jaromíra Soukupa přetrvává

Největším problémem, se kterým se Čermák potýká, není technická stránka televize, ale pošramocená pověst z éry Soukupa. "Prostě, ať už z jakýchkoliv důvodů, tak pro mnohé inzerenty to byla persona non grata. Bylo pro ně nepřijatelné - ne, tam je pan Soukup, my tam nevstoupíme nebo tu reklamu tam nezadáme," popisuje realitu, které čelí.

Důvody jsou podle něj různé: "Ať už to bylo historicky kvůli poškozenému vztahu s Medeou, kde došlo k tomu, k čemu došlo, anebo tím, že bohužel některé komentáře nebyly šťastné, když to řeknu diplomaticky."

Čermák poukazuje na základní pravidlo byznysu: "Existuje heslo - nekousej do ruky, která tě živí. V tomto okamžiku mohu se domnívat, že toto heslo úplně nebylo dodrženo."

Přesto s bývalým majitelem zůstává v kontaktu: "Jsme v kontaktu, fungujeme, troufám si říct, že vztahy máme dobré, hledáme nějaká další řešení, diskutujeme o nějakých jeho dalších projektech. Já se nezříkám jakékoliv spolupráce s kýmkoliv - jsme velmi pragmatičtí."

Co bylo dřív: kuře nebo vejce?

O příčinách pádu televize má Čermák jasno, i když přiznává složitost situace: "Mirek to zdůvodňuje tou podinvestovaností, tím nedostatkem peněz, ale ono všechno souvisí se vším. Těžko dneska soudit, co bylo dřív - nedostatek peněz, anebo ta programová náplň, která vedla k nedostatku peněz."

Podle jeho analýzy se Soukup dostal do začarovaného kruhu: "Mirek musel točit 13 pořadů, pokud si správně pamatuju, takže se přehltil na té obrazovce a došlo k tomu, k čemu došlo - k odběhu klientů a k tomu, že to spadlo na ty 2-2,5 %."

Celý rozhovor si můžete pustit jako podcast nebo video, kde se dozvíte:

1. Jak konkrétně Čermák plánuje návrat erotiky na TV Barrandov a proč věří v tento kontroverzní krok
2. Jaké konkrétní "kostlivce ve skříni" objevil po převzetí televize od Soukupa a jak je řešil
3. S jakými zahraničními investory jedná o dalším financování televizní skupiny a jaké jsou podmínky
4. Proč považuje konkurz za legitimní řešení a kdy ho doporučuje před reorganizací firem
5. Jak vypadá každodenní řízení televize - od ranní kontroly sledovanosti po okamžité finanční výsledky

Nákup nemovitosti už dávno není samozřejmostí. Ceny bytů a domů v atraktivních lokalitách opět rostou a situace se podle Hendrika Meyera, ředitele realitní skupiny EHS - European Housing Services (do níž patří mimo jiné Bezrealitky a Maxima Reality), v příštích letech výrazně nezlepší. V rozhovoru pro pořad On The Ground na platformě FocusOn popisuje stagnující výstavbu, rostoucí investiční zájem i proměnu v přístupu Čechů k vlastnictví. Varuje, že kdo čeká na ideální moment ke koupi, ten se ho možná nikdy nedočká.

Realitní skupina EHS aktuálně expanduje na západní trhy. A zatímco se české domácnosti potýkají s obtížnou dostupností bydlení, její platformy dál rostou. Meyer popisuje, jak Češi zvládají řešit realitní transakce online, proč se z trhu vytratila střední třída a jak bude bydlení vypadat za deset let.

Ceny znovu rostou, výstavba nepomáhá

Za poslední rok vzrostly ceny nemovitostí v České republice v průměru o 10 procent. Podle Meyera se trh po několikaleté stagnaci opět probouzí. „Ceny poslední dva až tři roky stagnovaly, ale nyní začínají znovu růst. Pokud má někdo připravené finance, měl by se do toho pustit. Čekat na ideální moment často znamená, že člověk promarní šanci,“ uvedl v rozhovoru.

Situace je podle něj podobná ve všech evropských metropolích. Nejde totiž jen o ceny, ale také o obecný trend migrace do měst a nedostatečné kapacity stavebního sektoru. „Jediné, co opravdu pomůže, je výrazně víc stavět tam, kde lidé chtějí žít. Ale to se v současnosti neděje ani v Praze, ani v Mnichově, Kolíně nebo Berlíně,“ dodává.

Nedostupnost tlačí střední třídu mimo trh

Zájem o vlastní bydlení zůstává vysoký, ale možnost ho skutečně získat má čím dál méně lidí. „Je pravda, že už i střední třída má problém dosáhnout na hypotéku a odpovídající byt. Hodně lidí spoléhá na dědictví nebo již nějaký byt vlastní, třeba starší. Nové hypotéky se dnes často berou jen částečně – na doplnění financí,“ říká Meyer.

Zatímco dříve bylo běžné, že si mladý člověk po absolvování zkušební doby bral úvěr, dnes to většinou není možné. „V Německu to byla realita už před lety. Lidé tam získají vlastní bydlení většinou jen dědictvím, nebo prodejem jiné nemovitosti. Tady se ten trend začíná opakovat,“ upozorňuje.

Nájem jako nová norma?

S klesající dostupností bydlení roste tlak na změnu myšlení. Zatímco v Německu žije zhruba polovina populace v nájmu, v Česku je nájemní bydlení stále vnímáno jako selhání. To by se podle Meyera mohlo v budoucnu změnit. „Během let se možná dostaneme do podobného nastavení jako v Německu. Lidé budou bydlet v nájmu a peníze raději využijí jinak – třeba na cestování,“ popisuje.

Flexibilita, možnost snadno měnit lokalitu kvůli práci, nebo zvolit větší byt v jiné části města, může podle něj být stejně atraktivní jako vlastnictví. „Mladí lidé jsou zvyklí sdílet auta, koloběžky, spolubydlení. Nájem jim nebude připadat nenormální,“ dodává.

Investice? Nejlépe malý byt ve městě

Pokud dnes člověk přemýšlí o investici do nemovitosti, měl by podle Meyera vsadit na jistotu. „Byt o velikosti 2+kk v dobré lokalitě se vždy snadno pronajme. Dá se koupit za tržní cenu a částečně splácet hypotéku z nájmu,“ říká. Důležitá je ale cena, především ve srovnání s lokalitou.

V Praze jsou ceny za metr čtvereční běžně nad hranicí 100 tisíc korun, výjimkou nejsou ani nabídky za 150 tisíc. Podle Meyera je klíčové vědět, jaká je tržní cena_. „Na Bezrealitky máme online odhad. Pokud je cena adekvátní, má smysl o nemovitosti uvažovat. Pokud je mimo realitu, je lepší odejít_,“ dodává.

Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:

Co se v podcastu dozvíte navíc?

1. Jaký je rozdíl mezi německým a českým klientem na trhu s nemovitostmi?
2. Jak přesně funguje služba, kdy EHS dočasně koupí byt za klienta?
3. Proč Hendrik Meyer investoval do apartmánu v Albánii a jak se mu to vyplatilo?
4. Jak se vyvíjí chování Čechů při vyjednávání o ceně nemovitosti?
5. Jakou roli hrají technologie?

Jiří Basl prošel během kariéry u policie i armády nejnebezpečnějšími situacemi. Dnes svoje zkušenosti předává učitelům, zdravotníkům a zaměstnancům firem. V rozhovoru pro podcast Přežít s Amarem Ibrahimem na platformě FocusOn popisuje, proč nestačí teoretická příprava, jak vypadá realistický výcvik a proč by měl být předmět osobní bezpečnosti součástí školní výuky.

Začínal v divoké Praze devadesátých let, kdy každá druhá šichta znamenala útoky, střelbu a bodání. Později se stal instruktorem speciálních jednotek, policejním vyjednavačem a nakonec metodikem pro speciální jednotky na policejním prezidiu. Jiří Basl má za sebou i dramatické zkušenosti z Afghánistánu, kde přežil čtyřhodinový útok Talibanu na hotel. Dnes všechny tyto poznatky využívá při školení měkkých cílů.

Když se teorie střetne s realitou

„Jeden průšvih je, že teorie vám nepomůže. Příručka vám řekne zachovejte klid, jednejte rychle. Jak se vždycky ptám - ukažte mi prosím nějaký mechanismus, jak to funguje," vysvětluje Basl zásadní problém současné přípravy na krizové situace.

Podle jeho zkušeností je klíčové překonat propast mezi vědomým jednáním a automatickou stresovou reakcí. „Musí to být velmi praktické. Druhá věc je rozbít některé mýty a představy těch lidí. Jsou to lidé, kteří mají představy hodně deformované filmovou tvorbou. Teprve když přijdeme a ukážeme reálné situace, ukážeme spoustu videí a příběhů, začneme náš výcvik, který je hlavně o praktických ukázkách a simulacích, tak teprve pochopí rozdíl mezi představou a realitou."

Když se objeví muž se sekerou na rodičovské schůzce

Basl pracuje s autentickými případy ze škol a institucí. Jedním z nich je příběh učitelky, kterou navštívil na rodičovské schůzce neočekávaný host.

„Na rodičovskou schůzku přišel jeden z rodičů - takový vousatý, statný pán, v ruce měl sekeru a přišel, sednul si do poslední lavice a neřekl ani slovo. Sedí vám tam člověk se sekerou a kouká na vás. Co dělat?" popisuje reálnou situace Basl.

Učitelka se zachovala příkladně - autenticky sdělila ostatním rodičům, že musí pro seznam, odešla, zavolala policii a nevyvolala paniku. „Policie provedla služební zákrok. Pán vytáhl z kapsy účtenku z OBI a řekl, že už by to nestihl do OBI si koupit sekeru, že asi chápe, že to neudělal úplně fajn."

Problém s pseudoodborníky

Basl kritizuje nárůst firem a „expertů" bez odpovídajících zkušeností: „Vyrojilo se spousta firem a odborníků. Všichni bojovali v Izraeli, všichni brali rukojmí a teď přijdou do školy a první, co ukážou - takhle se odzbrojuje nebezpečný pachatel."

Namísto toho se zaměřuje na běžnější situace: „Potřebuji připravit lidi na nebezpečné situace, které jsou běžnější. Verbální agrese, učit je vyhodnotit situaci, nepodcenit ji a vědět, jak reagovat. Nejenom jak reagovat sám, ale máte tam třeba děti - jak zvládnout děti? Ty jsou emocionální houby."

Afghánský peklo jako životní lekce

Nejdramatičtější zkušenost prožil Basl v Afghánistánu během útoku na hotel: „Bylo to čtyřhodinové peklo. Útok začal klasicky výbuchem několika kilo výbušnin, granáty vyřadili místní ochranku a pak klasický aktivní útok několika útočníků, kteří zabíjeli každého, koho potkali."

Tato zkušenost mu ukázala, jak může selhat i dokonalá příprava: „Můžete mít přípravu dokonalou, máte tři náhradní trasy útěku. Jedna nefungovala, protože byla zbořená, druhá se těžce bojovala, třetí zabarikádovaná řetězy. Příručka říká nikdy nepoužívejte výtah k nouzové evakuaci - jediný výtah byl možný způsob, jak odejít."

Celý rozhovor si můžeš pustit jako podcast nebo video, kde se dozvíš:

1. Jak probíhají realistické simulace útoků s využitím kaskadérů a speciálních efektů
2. Proč je lepší říkat "pravděpodobně jde o cvičení" než "teď je to doopravdy"
3. Jak funguje varovný systém ve školách a proč nestačí SMS zprávy
4. Jaké jsou nejčastější chyby při evakuaci a proč může být nebezpečné utíkat rovnou ven
5. Proč "kopnutí mezi nohy" nefunguje a jaké jsou reálné možnosti sebeobrany

Analytička Olívia Lacenová z Wonderinterest předpovídá v rozhovoru pro ElektroDrive, že přechod na elektromobilitu dramaticky změní trh práce i náš vztah k autům. Kdo si nenajde nové místo v bateriovém řetězci, skončí. A auta budeme spíš sdílet než vlastnit.

Elektromobilita má smysl i při fosilní energii

"Elektromobily budou vždy produkovat méně CO2 než automobily se spalovacími motory," začíná Lacenová svou analýzu. "Doprava tvoří asi 20 % celkových emisí CO2, z toho 75 % připadá na silniční dopravu se spalovacími motory."

Klíčové je, že "elektromobil na rozdíl od spalovacích motorů při své činnosti nevyrábí emise CO2. Za každých okolností, ať už je energie z fosilních paliv nebo z obnovitelných zdrojů, bude elektromobil během svého životního cyklu ekologičtější."

Budoucnost je čistší automaticky

"Elektromobily, které dnes jezdí na 'špinavější' fosilní energii, budou za pár let čistější bez nutnosti vozidlo měnit," vysvětluje analytička. "Na rozdíl od spalovacích motorů, které by se musely přestavovat."

Konkrétní čísla jsou optimistická: "Elektromobily vyrobené v roce 2020 jsou o 30 % 'špinavější' než ty, které už budou jezdit v roce 2030, díky čistší energii a lepším bateriím."

Ceny jako hlavní překážka

"Ceny elektromobilů jsou o 30 až 90 % vyšší než u klasických aut se spalovacím motorem," identifikuje Lacenová hlavní problém. "Nabídka je soustředěna hlavně na zákazníky ze střední a vyšší vrstvy."

Naděje přichází z Číny: "Čínská společnost BYD představila nový elektromobil, který začíná na 23 tisíc eur - je to malé kompaktní autíčko typu Smart pro městskou dopravu."

Jan Dedek z AAA Auto doplňuje pozitivní zprávy ze sekundárního trhu: "Teslu člověk koupí od 450 tisíc a nejmenší vozítka jako Citroen C-Zero či Volkswagen e-Up se dají koupit už od 250 tisíc, což je konkurenceschopné vzhledem k nižším servisním nákladům."

Tesla ztrácí politickou neutralitu

Významným tématem je změna vnímání Tesly. "Tesla se stala synonymem vyjádření politického názoru," vysvětluje Lacenová. "Kvůli angažovanosti Elona Muska v politice hodně lidí začalo Tesly prodávat i pod cenu, aby se od toho distancovalo."

Čísla jsou alarmující: "V Kalifornii za první čtvrtletí 2025 klesl prodej o 21 %, ale i tak je to kolem 38 tisíc kusů. Pro srovnání - BMW nebo Mercedes má kolem 5,5-6 tisíc kusů."

"Nejostřeji je to v Americe - prodeje klesají v demokratických státech, naopak tam, kde byl zvolen Trump, prodeje stoupaly," doplňuje expertka.

Infrastruktura: Když kuře předbíhá vejce

"Od roku 2017 do 2023 rostl počet elektromobilů 18násobně, zatímco infrastruktura jen 6násobným tempem," uvádí znepokojivé číslo Lacenová. "Počet nabíjecích bodů na jednotlivé elektromobily je nižší."

Evropská unie má podle hlavní analytičky Wonderinterest ambiciózní plány: "Do roku 2035 chce vybudovat 3,5 milionu nabíjecích stanic, což znamená 7900 stanic týdně. Momentálně se daří vybudovat 18 tisíc týdně."

"Evropské sdružení elektromobility tvrdí, že by bylo třeba 8,8 milionu nabíjecích stanic - tedy 23 tisíc denně. Jsme v deficitu o 250 tisíc a deficit stále roste," říká Lacenová.

"Největší zastoupení mají Francie, Německo a Holandsko - 61 % všech nabíjecích stanic EU, ale pokrývají jen 20 % území. Zbývající státy mají 29 % stanic na 80 % území,“ dodává analytička.

Jan Dedek poukazuje na paradox: "Utilizace nabíjecích stanic je mezi 4-8 %, takže z pohledu soukromého kapitálu nemá smysl stavět další, dokud nestoupne alespoň na 20 %."

Celý rozhovor si můžete pustit jako podcast nebo video: 

1. Elektromobilita je nevratná cesta - i při fosilní energii jsou elektromobily ekologičtější a automaticky se budou zlepšovat s čistší energií
2. Čínská dominance je realita - 60 % elektromobilů a 80 % baterií z Číny, evropské pokusy o nezávislost selhávají
3. Infrastruktura dramaticky zaostává - elektromobily rostou 18krát rychleji než nabíjecí síť, deficit stále narůstá
4. Sociální dopad bude obrovský - 13 milionů ztracených pracovních míst vs. 12 milionů nových, nutná masivní rekvalifikace

Martin Pecina, bývalý dvojnásobný ministr a současný podnikatel, v rozhovoru pro pořad Průmyslová zóna Pavla Janečka na platformě FocusOn.cz odhaluje, jak ideologická energetická politika vede k nevyhnutelným blackoutům, proč česká diplomacie škodí vlastním firmám a jak vidí budoucnost průmyslu i politiky.

Energetická koncepce: Od realismu k ideologii

Pecina vzpomíná na svůj příchod na ministerstvo průmyslu v roce 2003, kdy jej tehdejší ministr Jiří Rusnok pověřil vytvořením nové energetické koncepce. "Rusnokovi se nelíbila ta evropská koncepce, která říkala, že máme být efektivní, máme se mít všichni rádi a radovat se, jak jsme zelení," vysvětluje Pecina motivaci pro změnu.

Výsledná koncepce byla postavena na pragmatických základech: "Hlavně domácí zdroje elektřiny, zdroje z bezpečných teritorií - bezpečnost dodávek je důležitá. Obnovitelné zdroje jako doplněk."

Klíčovými body byly "částečné prolomení limitů těžby hnědého uhlí, intenzivní dostavba jádra - třetí blok Temelínu a výměna čtyř bloků v Dukovanech za dva velké, plus pokračování těžby do roku 2070."

Ideologický obrat s katastrofálními důsledky

Po odchodu Rusnoka a Peciny došlo k dramatickému obratu. "Po mně přišli náměstci, kteří udělali novou koncepci - že máme být efektivní, mít se rádi a být zelení, poslouchat direktivy z Bruselu," kritizuje Pecina současný stav.

"Dneska energetická koncepce žádný rozpor neřeší. Koncepce má řešit nějaký rozpor, ale když říkáš, že máme mít vysokou efektivitu, tak to je jasné."

Důsledky jsou podle Peciny alarmující: "Za 20 let se dostáváme do stavu, že je technicky nevyhnutelné, že v Evropě začnou nastávat kolizní situace, jak nastala ve Španělsku."

Moderátor Pavel Janeček doplňuje aktuální kontext: "Předseda představenstva ČEZu říkal, že pokud energetická tranzice nebude udělána dobře, už v roce 2027 nám bude chybět několik desítek hodin elektrické energie, protože nebude odkud dovézt."

Ocelářství: Ztracená šance na průmyslovou mocnost

Pecina odhaluje alarmující fakta o české ocelářské výrobě. "Když jsem přišel na ministerstvo, vyrábělo se v České republice 12 milionů tun, ale při vstupu do EU jsme se zavázali, že budeme vyrábět 6 milionů tun."

Janeček přidává ironickou poznámku: "6 milionů vyrábí Bangladéš za minulý rok - to je přesné číslo."

"Kvůli tomu se zavíraly Vysoké Pece ve Vítkovicích," vysvětluje Pecina. "Založil se podnik Vysoké Pece Ostrava, kde byly ty z Nové Huti, a do Vítkovic se to mělo převážet."

Český ocelářský podnik - zmeškané příležitosti

Koncept českého ocelářského podniku mohl podle Peciny vytvořit "obrovskou průmyslovou základnu na území České republiky," podobně jako Poláci s Orlenem. "Mittal to napodobil a v Evropě toho koupil dost - v Polsku, Německu, Lucembursku, Belgii, má Rumunsko, Kazachstán."

Problém vidí v nedostatečných investicích: "V Třinci modernizují, vyrábí nejkvalitnější plechy pro automobilový a vojenský průmysl. Bohužel v ArcelorMittalu v Nové Huti k těm investicím nedošlo."

Celý rozhovor si můžete pustit jako podcast nebo video: 

1. Energetická katastrofa je nevyhnutelná - 20 let ideologické politiky místo pragmatické energetické koncepce vede k technicky nevyhnutelným blackoutům a nedostatku elektřiny už v roce 2027
2. Diplomatické selhání ničí český průmysl - Cesty na Tchaj-wan korelují s propadem prodejů Škodovky v Číně, zatímco konkurenční země získávají čínské investice
3. Partnerský model podnikání funguje - WCL Group dosahuje obratu 2,3 miliardy s 500 zaměstnanci díky motivaci managementu vlastnickými podíly a expanzi do teritorií bez západní konkurence
4. Byrokratické peklo dusí firmy - Od GDPR po ESG směrnice - firmy musí najímat lidi jen na sledování, kdo jezdí na elektrickém kole, místo produktivní práce
5. Politická změna je nevyhnutelná - Propaganda je podle bývalého ministra horší než za komunistů, ale změna přijde zvenku podobně jako perestrojka, signály už jsou vidět v sousedních zemích

Lukáš Bartoš, obchodní ředitel společnosti Adria Gold, v pořadu Krotitel ředitelů přiznal: "Bylo to něco mezi vyhořením a vyčerpáním. Mně vyplo tělo a v ten moment si říkám - dost, je potřeba to dělat zásadně jinak." Jak funguje rodinná firma ve skutečnosti a proč je důležité umět si nechat pomoct? A jaké to je pracovat pro tchána? Moderuje Jiří Jemelka z JPF Czech.

Od obchodního zástupce k řediteli: Cesta skrz důvěru

"První moment byla určitě příležitost - myslím si, že to není jednoduché v roli tchána, který firmu založil a dneska pořád zastřešuje jako CEO. Příležitost, jak se odpoutat od toho, že tam tlačí někoho z rodiny, ale že prostě dá prostor," popisuje Bartoš své začátky ve firmě.

Klíčová byla podle něj důvěra od začátku. "Zároveň jsem dostal obrovský prostor důvěry na to, že jsem neměl moc zkušeností, měl jsem relativně čerstvě po škole. Udělal jsem státnice a další týden v pondělí jsem naskakoval do plného tempa."

Příležitost bez pohovoru

Cesta do rodinné firmy byla přirozená a neformální. "Došlo na rozhodovací otázku, kdy se mě zeptal, co bych vlastně v životě chtěl dělat? Říkám - prostě obchodovat, nevím co, nevím kde. A on říkal: 'Tak pojď.' A už to bylo."

"V podstatě: tady máš pole a máš nějaký background za sebou a ukaž se. A to bylo celé. Vůbec jsme neřešili kariérní postup nebo že bych se měl nějak posouvat, něco řídit. To přišlo až potom v čase."

Temná strana rodinného byznysu: Když práce zničí rodinu

Bartoš vzpomíná na začátky pozitivně, ale rychle přechází k těžkému tématu vyhoření, které ho málem stálo zdraví.

"V mém případě to mělo velmi negativní dopad a vlastně to zastavila až sanitka před barákem. Je to rok a bylo to něco mezi vyhořením a vyčerpáním. Mně vyplo tělo a v ten moment si říkám - dost, je potřeba to dělat zásadně jinak."

Moment prozření

"Myslím, že pro nás všechny to bylo zajímavé znamení a dospěl jsem si k tomu sám. Je potřeba mít sebereflexi a mnohokrát jsem si to omlouval srdcařstvím. Vždyť přece já to nenechám, nebo to nebude špatně, prostě tam se obětuju dvě hodiny navíc, nějaké úsilí, energie."

"Pak si uvědomíte v sanitce, že odjíždíte, necháváte doma dvě malé děti, manželku. A na firmu si ani nevzpomenete. V ten moment jsou hodnoty úplně někde jinde."

Učení se hranicím: Jak oddělit práci od rodiny

"Učíme se - jak já versus manželka a manželka versus já, tak já versus tchán a tchán versus já, všichni navzájem. Učíme se a musíme být pozitivní, protože se to posouvá. Loni to bylo horší, před dvěma lety ještě horší, takže se to zlepšuje."

Konkrétní problém vidí v přenášení pracovních témat do soukromí. "Spíš to bylo takové, že jsme to neuměli vypnout, přenášeli jsme si naopak pracovní neshody nebo rozpory na víkendy nebo na grilovačce, kdy jsme se viděli."

Celý rozhovor si můžete pustit jako podcast nebo video, kde se dozvíte: 

1. Dramatický příběh vyhoření v rodinné firmě - jak "srdcařství" málem zničilo zdraví, role sanitky jako zlomového momentu a cesta k nalezení rovnováhy mezi prací a soukromím
2. Praktické strategie pro oddělení práce od rodiny - konkrétní tipy na nastavení hranic, důležitost disciplíny a proč někdy pomůže "odstup" od častého setkávání
3. Výhody a rizika využívání externích koučů a mediátorů - kdy si najít pomoc, sportovní analogie vrcholového podnikání a proč není ostuda si nechat pomoct
4. Proces najímání a řízení manažerů v rodinné firmě - rozdíly mezi inhouse a interim řešením, jak testovat důvěru a proč je klíčové pevné pouto majitel-ředitel
5. Nástupnictví mezi generacemi - postupný vs. systematický přístup, výhody intuitivního předávání a jak využít potenciál starší generace po předání řízení

Cirkulární ekonomika nebývá spojována s „wow“ efektem, přesto může rozhodujícím způsobem ovlivnit naši budoucnost. V rozhovoru pro pořad Audit na platformě FocusOn vysvětlila certifikační odbornice Martina Gregorová, jak funguje oběhové hospodářství, proč firmy získávají nejen environmentální, ale i ekonomické výhody, a co všechno už dnes reálně vzniká z odpadu — od asfaltových směsí z cigaretových oharků po designové batohy z automobilových čalounění. Pořadem provází Pavol Plevják ze společnosti DQS.

Na úvod rozhovoru zazněl jednoduchý, ale trefný příměr. Zatímco plastový kelímek z festivalu se po jediném použití stává odpadem, skleněná pivní lahev absolvuje v oběhu v průměru sedmnáct cyklů. „To je příklad cirkulární ekonomiky v praxi. Ta láhev je zálohovaná, sbírá se zpět, umývá, a znovu plní. Její životní cyklus trvá dva až tři roky,“ vysvětlila Gregorová.

Na rozdíl od lineárního modelu (vytěžit–vyrobit–vyhodit) se cirkulární ekonomika snaží zachovat hodnotu materiálu co nejdéle. I když na první pohled může být recyklace komplikovanější, například kvůli nutnosti zajišťovat zpětný odběr, v konečném důsledku přináší nižší uhlíkovou stopu. „Cílem je, aby ta spirála spotřeby nebyla příliš široká a my používali co nejméně primárních surovin,“ doplnila.

Proč se do toho vůbec pouštět? Kvůli dětem, ne dotacím

Gregorová upozorňuje, že přechod na cirkulární model často nepřináší okamžité finanční benefity. „Je to o postoji. Chceme tu být za deset, dvacet let, chceme něco předat dalším generacím. Nejde o zisky, ale o dlouhodobý směr,“ říká.

Firmám ale přece jen cirkulární přístup něco dává: nižší náklady díky menší závislosti na primárních zdrojích, lepší reputaci, větší šanci oslovit nové zákazníky a také výhodnější přístup ke kapitálu. „Banky už zohledňují, zda firma uvažuje udržitelně. Tlak přichází i od velkých odběratelů, třeba v automobilovém průmyslu,“ připomíná Gregorová. Cirkulární myšlení podle ní buduje nejen ekologickou, ale i podnikatelskou kulturu firmy.

Certifikace jako zrcadlo: co ISO firmy naučí a ověří

Jedním z hlavních témat rozhovoru bylo napojení certifikace na principy cirkulární ekonomiky. ISO normy podle Gregorové pomáhají firmám měřit, nastavovat a zlepšovat procesy. „Vnímám je jako učebnici a zároveň jako zkoušku – podle toho poznáme, jestli firma téma opravdu pochopila a implementovala,“ říká.

Například ISO 14001 se zaměřuje na environmentální řízení, ISO 50001 na energetický management a ISO 46001 na hospodaření s vodou. Gregorová upozornila, že právě téma vody firmy často podceňují: „Pitná voda se běžně používá i v technologických procesech, protože máme velké zásoby, ale to nemusí trvat věčně.“

Navíc už existují i normy přímo věnované cirkulární ekonomice – řada ISO 59000, která vysvětluje metody, nastavování procesů, práci s druhotnými materiály nebo měření efektivity. Zatím jsou však nové a v praxi se teprve rozšiřují.

Recyklace v praxi: pneumatiky, hliník i špačky

Velká část rozhovoru se věnovala konkrétním příkladům. V automobilovém průmyslu se již běžně recyklují kovové výlisky. „Odpad z hliníku zpracovávají dodavatelé a vracejí jej ve formě ingotů zpět do sléváren. Firmy se snaží zvyšovat podíl recyklátu až na 80 %,“ popisuje Gregorová.

Celý rozhovor si můžete poslechnout jako video nebo podcast:

Co v článku nenajdete, ale dozvíte se v podcastu:

1. Jak firmy technicky uzavírají materiálové smyčky („closed loop“) v praxi?
2. Které nové ISO normy už dnes přesně definují principy cirkulární ekonomiky?
3. Jak banky konkrétně hodnotí „zelené“ firmy při schvalování investic?
4. Jak funguje recyklace cigaretových oharků nebo pneumatik a co z nich vzniká?
5. Jak se evropská legislativa promění v českém a slovenském právu a koho se dotkne?

Zpátky do reálného světa? Generace Z je unavená z digitálního prostředí a vyhledává offline zábavu. Igor Rolínek, manažer marketingu České podnikatelské pojišťovny, dále odhaluje v rozhovoru pro pořad Brand Date na platformě FocusOn, jak se za 16 let změnil profil jejich zákazníků, proč Pat a Mat fungují lépe než digitální animace a jak AI pomáhá v kreativních procesech. 

Od produktů k chování zákazníků

Rolínek vysvětluje zásadní změnu v přístupu pojišťovny - původně se zaměřovali na produktovou segmentaci, kdy jejich pojistné produkty určovaly cílovou skupinu. Typickými zákazníky byli řidiči, muži starší 35 let, a pojišťovna se orientovala především do malých měst a vesnických oblastí.

Postupem času však ČPP přešla k behaviorální segmentaci. Podle Rolínka cítili potřebu vědět o klientech víc - jak se chovají, jaké jsou jejich životní hodnoty a jaký mají postoj k pojištění. Dnes již cílí na mladé rodiny s dětmi a věková hranice se posunula z 35+ na 25+.

Česká tradice jako konkurenční výhoda

ČPP se strategicky přesunula od plného názvu k používání zkratky právě kvůli možnému nepochopení. Rolínek vysvětluje, že už to není matoucí, protože strategicky začali používat v komunikaci zkratku ČPP místo celého názvu České podnikatelské pojišťovny.

Klíčovými atributy značky jsou podle něj tradice a českost. Tento efekt je ovlivněn jednak názvem společnosti, ale také dlouhodobě využívaným komunikačním konceptem.

Pat a Mat: 16 let úspěšné kampaně

Nejznámější částí marketingové strategie ČPP jsou postavy Pat a Mat, které pojišťovna používá již 16 let. Rozhodnutí padlo z důvodu odlišení se od konkurence - hledali koncept, který bude rezonovat s cílovou skupinou, bude český a umožní komunikovat s nadsázkou a lehkostí všechno, co se v pojištění může stát.

Úspěch kampaně potvrzují i data. Když porovnávají pozitivní a negativní vnímání reklamy, pozitivní reakce obrovsky převažují nad negativními, kterých je podle Rolínka opravdu málo.

Překvapivé je, že Pat a Mat oslovují i náročnější klientelu. Původně se očekávalo, že budou přitahovat spíše méně afluenntí klienty, ale ukázalo se, že oslovují i afluentnější část zákazníků.

Používání Pata a Mata má svá specifika - především nutnost používat stop motion animaci. Rolínek popisuje, že mají loutky, které se fotí vteřinu po vteřině. Přestože to může vyznívat tradičně, při pohledu na výsledný spot je to podle něj pohlazení pro duši - jiný zážitek, než nabízejí digitální způsoby zpracování.

Licenční omezení znamenají, že postavy nemohou převlíkat do jiných obleků ani jim dávat jiné pokrývky hlavy. Prostředí kolem nich se však mění - používají nové technologie, takže moderní pojetí se skloubit dá.

Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast: 

1. Segmentace se posunula od produktů k chování - ČPP přešla od zaměření na konkrétní pojistné produkty k porozumění životním hodnotám a chování zákazníků, což umožnilo lépe cílit komunikaci
2. Pat a Mat jsou silnější než brand samotný - Po 16 letech úspěšné kampaně si lidé při zmínce Pata a Mata vybaví ČPP spíše než původní večerníčky, což ukazuje sílu konzistentní dlouhodobé komunikace
3. Televize stále dominuje díky důvěryhodnosti - 60-70% lidí považuje televizní reklamu za důvěryhodnější než online formáty, navíc průměrný Čech sleduje TV 3,5 hodiny denně
4. Generace Z trpí "digitální únavou" - Mladí lidé paradoxně vyhledávají offline zážitky a propojují online s offline světem, což mění přístup k marketingovým strategiím
5. AI je pomocník, ne náhrada - ČPP používá umělou inteligenci pro kreativní procesy a segmentaci, ale lidský faktor a zkušenosti zůstávají v pojišťovnictví nezastupitelné

Bývalý příslušník BIS Petr Mrňa dnes školí civilisty v bezpečnostní střelbě a sebeobraně. V rozhovoru pro pořad Přežít na platformě FocusOn odhaluje, proč většina držitelů zbrojních průkazů s pistolí skutečně neumí, jak vypadá realistický výcvik a proč je důležité mít u sebe nejen zbraň, ale i prostředky první pomoci.

Po 18 letech u Bezpečnostní informační služby se Petr Mrňa věnuje výcviku civilistů v bezpečnostní střelbě. Jeho kurzy kombinují teorii s praxí - od základů manipulace se zbraní až po pokročilé techniky včetně výcviku s označovací municí. Moderátor Amar Ibrahim, expert na přežití, s ním probral nejen technické aspekty střelby, ale i psychologické připravenost na krizové situace.

Zbrojní průkaz je teprve začátek

"Pro mě zbrojní průkaz ověřuje úplně základní kompetenci. Člověk zná bezpečnou manipulaci se zbraní, trefí terč, ví, že to lítá dopředu, ale to je úplně první krok a vůbec to z něj nedělá člověka, který tu zbraň je schopný nějak ovládat," vysvětluje Mrňa hlavní problém současného systému licencování.

Srovnání s řidičským průkazem je podle něj přesné - "Je to jako kdyby 500 metrů odjel autem a dostal řidičák," doplňuje moderátor Ibrahim své zkušenosti z kurzů přežití.

Skutečné zvládnutí zbraně vyžaduje podle Mrni "řekněme 10 000 suchých opakování" - tedy trénink doma bez střelby, kdy si člověk procvičuje úchop, míření a spoušťění.

YouTube nenahradí instruktora

Velký problém vidí expert v tom, že "lidi se učí YouTube - jsou schopní říct: 'Já to viděl na YouTube, tohle bude dobrý.' To je vytržený z kontextu."

"Každý za půl roku jenom zajít na střelnici, to je o ničem," souhlasí Ibrahim. "Na tu střelnici si říkám, já tam musím, až budu mít volno, musím někam zajít, protože na to člověk musí pořád dokola pilovat."

Mrňa doporučuje pro běžné držitele licencí navštěvovat střelnici "dvakrát měsíčně, jednou aspoň, ale mezitím musí být ten suchý trénink."

Realistický výcvik s označovací municí

Jednou z nejpokročilejších forem výcviku je použití označovací munice - systému podobného paintballu, ale s realistickými zbraněmi.

"Je to úplně realistické, lidé, co trénují s klasickým fixem s ostrými, tak v rámci reálných nácviků mají možnost si to vyzkoušet jenom se zbraní, kterou nikoho nezabijou," popisuje Mrňa výhody tohoto systému.

Označovací střela "bolí" a poskytuje okamžitou zpětnou vazbu o tom, zda byl zásah úspěšný. Účastníci mají ochranné pomůcky včetně kvalitních helem.

Nebezpečná neznalost na střelnicích

Oba experti se shodují na problematické situaci na veřejných střelnicích. "Už se mi stalo, že se na mě frajer otočil a udělal: 'Hele, mě to nevystřelilo,' anebo se podíval do hlavně. A on měl zbroják," popisuje Ibrahim nebezpečné chování.

Mrňa má podobné zkušenosti: "Stalo se mi na civilní střelnici několikrát... pán měl revolver, vždycky udělal jednu ránu a pak s tím revolverem namířil na nás. Šel jsem slušně poprosit, jestli by toho mohl nechat, tak jsem dostal seřváno."

Celý rozhovor si můžete pustit jako podcast nebo video: 

• Zbrojní průkaz je jen začátek - Skutečné ovládání zbraně vyžaduje tisíce hodin "suchého" tréninku doma a pravidelné návštěvy střelnice (minimálně jednou měsíčně)
• YouTube nevynahradí instruktora - Sebevzdělávání z videí je nebezpečné, protože poskytuje informace vytržené z kontextu bez praktické zpětné vazby
• Nůž je nebezpečnější než pistole - Útok nožem je tichý, rychlý a těžko rozpoznatelný, proto při jeho spatření expert doporučuje okamžitě použít střelnou zbraň
• První pomoc je nezbytná - Každý držitel zbraně by měl umět poskytnout první pomoc sobě i ostatním, včetně použití turniketu při poranění tepny
• Situační pozornost zachraňuje život - Klíčové je všímat si okolí a nevchodit do situací s "hlavou v telefonu" a sluchátky v uších, protože útočník potřebuje jen půl metru vzdálenosti