Nečekaný výpadek elektřiny 4. července 2025 ukázal, že stabilita české energetiky závisí nejen na technologiích, ale také na ekonomických mechanismech a pomalých stavebních povoleních. Energetický analytik Jiří Gavor a docent Zdeněk Müller z ČVUT v prvním dílu podcastu Amper na platformě FocusOn rozebrali, proč blackout vznikl, jaké škody mohl způsobit, a co je nutné udělat, aby se neopakoval.

Podle docenta Müllera nešlo o jednu dominovou reakci, ale o čtyři samostatné technické poruchy, jejichž přesnou vzájemnou kauzalitu zatím nikdo nepotvrdil. „Zatím máme informaci, že došlo ke čtyřem poruchám. Nevíme, jak moc jsou spolu propojené. Zatím bych byl opatrný mluvit o kaskádě," uvedl.

Spuštění problému měl na svědomí pád vodiče na lince 411. Následovalo odstavení bloku v elektrárně Ledvice o výkonu 600 megawattů, který se podle Gavora dostal mimo regulační rámec. „Vlivem divokých změn frekvence a výkonu se blok odstavil, následovala přetížení dalších linek a rozpad části sítě," popsal. Následně se přenosová soustava ocitla v tzv. stavu N–4, ačkoliv běžně by měla zvládnout výpadek jednoho klíčového prvku bez problémů.

Přeshraniční propojení: pomoc i riziko zároveň

Evropská elektrizační soustava funguje jako síť, kde se předpokládá vzájemná výpomoc mezi zeměmi. V praxi ale může být tento princip i hrozbou. „Francie se například odpojila od Španělska, aby zabránila šíření poruchy do své sítě," řekl Gavor.

V dnech před výpadkem přitékalo do Česka z Německa přes provozovatele 50Hertz Transmission GmbH až o 1000 megawattů více, než bylo původně plánováno. „Situace ale panovala už od rána. Nešlo o náhlý nárůst," uvedl moderátor podcastu Jan Palaščák s odkazem na analýzu dat. Ochranné prvky linky, která později selhala, byly podle Ministerstva průmyslu v mezích běžného provozu.

Mechanismus nebo tržní systém?

Přenosová soustava není jen fyzikální mechanismus, ale i rozsáhlý tržní systém. „Za pouhou připravenost k dodávce regulace se poskytovatelům služeb platí. Aktivace je až druhý krok," vysvětlil Gavor.

Podle něj se jedná o významný byznys, do kterého vstupují nejen domácí elektrárny, ale i subjekty ze zahraničí. „Tyto služby se aktivují přeshraničně. Vítězí nejlevnější nabídka bez ohledu na hranice," doplnil. Ročně se v rámci těchto služeb protočí v tuzemsku miliardy korun.

Nejde jen o běžné obchodování s elektřinou. Klíčovou roli hraje tzv. odpovědnost za odchylku. „Každý obchodník musí nominovat spotřebu tak, aby dodávka co nejlépe odpovídala aktuálnímu odběru," řekl Gavor. Pokud se to podaří, náklady na odchylky jsou minimální. V krizových chvílích však mohou vystoupat do extrému.

Právní brzdy: výstavba nové linky trvá deset let

Stabilizace soustavy bude vyžadovat investice. Jenže podle Müllera narážíme především na legislativní překážky. „Výstavba nové linky v Česku trvá deset let. A i zdvojení stávajícího vedení podléhá stejnému schvalovacímu procesu," upozornil.

Gavor doplnil, že problémem není jen výstavba, ale i samotná příprava. „U linky, která spadla, se o nutnosti její výměny vědělo už od roku 2016. Stavět se mělo začít v roce 2026," uvedl. Mezitím došlo k výpadku, kterému mohl předejít právě včasný zásah.

Investiční plán na posílení infrastruktury sice existuje, ale realizace je pomalá. „Musíme změnit legislativní prostředí. Jinak budeme pořád reagovat na krize, místo abychom jim předcházeli," dodal Gavor.

Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:

1. Kdo nese vinu za to, že chyběl disponibilní výkon — byl to ČEZ, nebo Seven?
2. Proč Orlík nebo Počerady nemohly pomoci v krizové situaci?
3. Jak dlouho opravdu trvá spustit uhelnou elektrárnu ze tmy?
4. Které konkrétní ochranné prvky selhaly a proč je obtížné je přeprogramovat?
5. Jaké závěry očekává odborná veřejnost od mezinárodní vyšetřovací komise?

Současný svět podle ekonoma Mojmíra Hampla prožívá konec zlatého věku globalizace. Tři dekády nebývalého ekonomického růstu mezi pádem Berlínské zdi a nástupem covidu jsou minulostí. V obsáhlém v pořadu eMoney na platformě FocusOn předseda Národní rozpočtové rady vysvětluje, co to znamená pro budoucnost našeho blahobytu, proč by hotovost měla zůstat součástí platebního systému a proč je pro Česko důležitější udržet Schengen než řešit přijetí eura.

Tři dekády růstu se nevrátí

„Stěží se vrátí tři dekády bohatnutí, které jsme zažívali mezi pádem berlínské zdi a nástupem covidu," říká Hampl o období, které považuje za nejlepší zaznamenanou éru v dějinách naší země z hlediska ekonomického růstu.

Podle jeho slov jsou uzavírání světa, stavění hranic a bariéry pro transfery kapitálu spíše motory sestupu než růstu. „Nemusí to být nutně chudnutí, ale neumím si představit, že bychom uměli tak rychle bohatnout jako od sametové revoluce zhruba do nástupu covidu," dodává.

Hampl identifikuje tři zásadní rány, které evropský model dostal od roku 2019: ztrátu levných energií z Ruska, levného bezpečnostního deštníku Spojených států a víru v pokračující globalizaci. „Přišli jsme o větry, které pořád poháněly letadlo, i o ten kerosin, který ho držel ve vzduchu," metaforicky popisuje současnou situaci.

Hotovost versus digitální platby

Jedním z klíčových témat rozhovoru je debata o budoucnosti hotovosti. Hampl připomíná zajímavou statistiku: „Kdybyste vzal celou peněžní zásobu v České republice, tak hotovost činí nějakých necelých 10 procent. Z každé stokoruny, která tady cirkuluje v ekonomice, je 10 korun hotovost, 90 korun je bezhotovostní."

Ekonom je překvapen intenzitou současné debaty o roli hotovosti. „Vždycky si kladu otázku, proč se neobjevovala v době, kdy třeba ten podíl hotovosti byl 50 nebo 40 procent," ptá se. Zdůrazňuje, že ještě před sedmdesáti lety byla pro běžného člověka prakticky dostupná pouze hotovost.

„Neumím si představit, že by hotovost zmizela, pokud by to nebylo vrchnostenské rozhodnutí státu," říká Hampl. Připomíná, že beneficientem existence hotovosti je centrální banka, tedy součást státu, protože hotovost představuje tu část peněžní zásoby, kterou skutečně vytváří centrální banka.

Hampl obhajuje koexistenci obou platebních systémů. „Pevně věřím tomu, že pokud bude hotovosti ubývat nebo přibývat, tak to bude z rozumných důvodů pro klienty. Nemělo by se to speciálně regulovat nebo do toho bouchat ze shora, je to součást fungování systému a nechal bych to spontánnímu vývoji," vysvětluje svůj postoj.

Zvláštní pozornost věnuje srovnání se severskými zeměmi: „Ve Švédsku neexistuje zákonná povinnost obchodníků přijímat hotovost a nikdy tam nebyla. U nás ta povinnost existuje podle zákona o oběhu bankovek a mincí, což je velký regulatorní rozdíl."

Podle Hampla má současný český systém výhodu v tom, že zákon vyžaduje možnost platby hotově, ale nevyžaduje přijímání karet. „Každý klient má tu výhodu, že může vždy zaplatit hotově," poznamenává, i když dodává, že řada obchodníků si na povinnost přijímat hotovost stěžuje kvůli nákladům na její manipulaci.

Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast.

1. Jakou konkrétní regulaci poplatků za platby kartou v EU stanovuje legislativa?
2. Jak vypadá digitální měna centrální banky v Číně a čím se liší od kryptoměn?
3. Proč je švédská aplikace Swish považována za přelomovou a jak mění společenské návyky?
4. Jak by mohla vypadat ústavní ochrana hotovosti a proč ji Hampl nepovažuje za nutnou?
5. Jaká historická a kulturní specifika činí Česko výjimečně konzervativní v měnové politice?

Slábnoucí dolar, silná koruna a vysoké ceny nemovitostí v Česku motivují stále více investorů k nákupům v zahraničí. Nejde ale jen o výnos. Klíčovou roli hrají emoce, dostupnost a legislativa. „Pokud máte prostředky na byt v krajském městě, můžete přemýšlet o nemovitosti u moře,“ říká v pořadu On the Ground na platformě FocusOn Jan Rejcha, zakladatel a majitel společnosti Rellox.

Koupě nemovitosti v zahraničí přestává být výsadou elitních investorů. Jak ukazují data společnosti Rellox, která se na zprostředkování těchto transakcí specializuje, většina klientů dnes operuje s rozpočtem srovnatelným s koupí bytu v českém krajském městě.

„Koupit nemovitost v zahraničí není o tom, že by to bylo levnější. Je to o lepší hodnotě za podobné peníze," říká Jan Rejcha. Podle něj oslabení dolaru v posledních měsících přesáhlo 10 %, což se přímo promítá do výhodnosti nákupu v dolarových oblastech.

„Většina českých klientů vychází z prostředků v korunách. Pokud nakupují v dolarech, je to pro ně aktuálně o 10 % výhodnější," dodává.

Tradiční destinace se mění. Chorvatsko ztrácí, Dubaj sílí

Přes 90 % českých investorů cílí na eurozónu. Mezi tradičními lokalitami dominuje Španělsko, Itálie, Rakousko a Chorvatsko. Nově se však do popředí dostávají i Spojené arabské emiráty. Chorvatsko, dříve stálice v první čtyřce, ztratilo na popularitě kvůli prudkému cenovému růstu.

„Ještě před deseti lety byly běžné apartmány v Chorvatsku za 100 až 150 tisíc eur. Dnes je průměrná prodejní cena, kterou v Relloxu evidujeme, na úrovni 700 tisíc eur," popisuje Rejcha.

Z masového trhu se tak Chorvatsko posouvá do výběrového segmentu. Naopak Dubaj se podle aktuální dynamiky stává dostupnější, a to nejen díky výhodnému kurzu, ale i širší nabídce v různých cenových pásmech.

Polsko a Portugalsko přitahují nové skupiny investorů

Vedle známých destinací se do hledáčku českých investorů dostávají i méně očekávané lokality. Polsko zaznamenává růst zájmu nejen u Baltského moře, ale i v jezerních a horských oblastech. Klíčovým tahákem je vysoká úroveň služeb a moderní rezidenční výstavba.

„Polsko má architektonicky kvalitní projekty, výborné služby a přitom cenově zůstává dostupné. A to i v regionech blízko hranic s Českem," vysvětluje Rejcha.

Stále více bonitních investorů také zvažuje Portugalsko jako takzvaný plán B. Důvodem je kombinace politické stability, vysokého životního standardu a dostupnosti díky husté síti leteckých spojení. Exotickou variantou zůstává Bali, ačkoliv zde dominuje spíše vlastní užívání než čistá investice.

Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast

1. Jak přesně fungují garantované zisky v Rakousku a jaká je praxe ve Švýcarsku
2. Jaká správcovská schémata dominují v jednotlivých zemích a co obnáší jejich využití
3. Které konkrétní lokality v Polsku jsou momentálně investičním hitem
4. Jaké jsou cenové rozdíly mezi jednotlivými čtvrtěmi v Dubaji a jaký mají dopad na návratnost
5. Jaké konkrétní chyby nejčastěji dělají čeští investoři při první koupi nemovitosti v zahraničí

Mozek bez kyslíku začíná odumírat po pěti minutách. Přesto se v krizové situaci odváží pomoci jen každý pátý Čech. První pomoc stále obestírá strach, mýty a neochota zasáhnout. Lektor Václav Melka v rozhovoru pro pořad iMedical na platformě FocusOn varuje, že i malý zásah může znamenat rozdíl mezi životem a smrtí. V rozhovoru odhaluje, proč Češi raději přihlížejí, jaké chyby dělají nejčastěji a proč technologie ani záchranka nestačí, když selže lidská odvaha.

Podle dat, která zmiňuje Václav Melka, v případě náhlé zástavy oběhu reaguje správně pouze každý pátý člověk. Tedy přibližně 20 %. Zbývajících 80 % buď přihlíží, nebo propadne panice.

„Lidé se bojí, že zraněnému ublíží. Ale i zlomené žebro je lepší než smrt. Prioritou je vždy okysličení mozku. To rozhoduje o budoucí kvalitě života," upozorňuje Melka. Když je člověk v bezvědomí a nedýchá, mozek začíná odumírat po 3 až 5 minutách bez kyslíku. Každá minuta navíc znamená o 10 % nižší šanci na přežití.

Navzdory těmto alarmujícím číslům zůstává první pomoc pro většinu populace okrajovým tématem. Nejčastěji se s ní lidé setkají během autoškoly, bohužel i tam jen kvůli testu. „Většina kurzů se bohužel omezuje na to, jak uspět u zkoušky. Neučí lidi zvládat stres a jednat v reálné situaci," doplňuje Melka.

Filmy jako škodlivý učitel: mýty z Hollywoodu zabíjejí

V praxi lektora první pomoci se opakovaně objevuje jeden fenomén: vliv popkultury. „Lidé věří tomu, co viděli ve filmu. Ptají se mě, jak se píchá adrenalin do srdce jako v Pulp Fiction. To je naprostý nesmysl," říká Melka.

Mezi nejčastější filmové mýty patří:

• použití defibrilátoru při tzv. „rovné čáře" (v praxi se používá při fibrilaci, nikoliv asystolii)
• vytahování jazyka rukou u člověka v bezvědomí
• vyvolávání zvracení při podezření na intoxikaci
• snaha změřit tep – přestože laici často cítí spíše svůj vlastní

Melka zdůrazňuje, že filmová dramaturgie sice vypadá dramaticky, ale v reálu vede k fatálním chybám. „Měření tepu u krku je zbytečné a složité. Stačí zkontrolovat, zda člověk dýchá. Pokud nedýchá, přejdeme rovnou k masáži srdce," vysvětluje.

Tři kroky k záchraně života: Zastavit, zhodnotit, jednat

Představa, že někdo zkolabuje přímo před vámi, je pro většinu lidí paralyzující. První reakcí bývá šok a pocit bezmoci. Právě proto Václav Melka doporučuje jednoduchý postup, jak situaci zvládnout.

V první řadě je nutné se zastavit, nadechnout a rozhlédnout se kolem sebe. „Zjistěte, co se stalo, zda vám nehrozí nebezpečí. Může jít o úraz elektrickým proudem, otravu plynem, nebo třeba konflikt v okolí," upozorňuje.

Pokud je situace bezpečná, je potřeba přistoupit k člověku, hlasitě ho oslovit a lehce s ním zatřást. Pokud nereaguje, následuje kontrola dýchání. Ucho přiložené k ústům a pohled na hrudník spolehlivě odhalí, zda postižený dýchá. V případě, že dech chybí, je nutné okamžitě zahájit masáž srdce.

Masáž se provádí stlačením hrudníku do hloubky 5 až 6 centimetrů, ideálně tempem 100 až 120 stlačení za minutu. „Nebojte se síly. Přirovnávám to ke stlačení jako když zmáčknete krabičku od cigaret. I pokud někomu zlomíte žebra, pořád mu zachráníte život," připomíná Melka. Právě včasná a rozhodná reakce často rozhoduje o tom, zda se člověk po kolapsu vůbec ještě probere.

Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:

1. Jak konkrétně reaguje dispečer linky 155 a jak vás provede první pomocí krok za krokem?
2. Jak poznat, kdy je epileptický záchvat nebezpečný a kdy není potřeba volat záchranku?
3. Co dělat, když někdo zkolabuje na festivalu a není nablízku žádný zdravotník?
4. Proč jsou edukační komiksy efektivnější než letáky a jak je přijímají učitelé i veřejnost?
5. Jak vypadá běžný den lektora první pomoci a jaké krizové situace už zažil na vlastní kůži?

Nezaměstnanost v Česku je nejnižší v EU a přesto si firmy zoufají. Chybějí lidé nejen na montážních linkách, ale i v administrativě nebo v IT. Automatizace, stárnutí populace a složitá imigrační politika situaci dál zhoršují. „ Demografie je jako tichá tikající bomba,“ varuje Jaroslava Rezlerová, ředitelka ManpowerGroup. V rozhovoru pro pořad Big Deal mluví o zásadních změnách, které čekají český pracovní trh.

Česká republika se stále drží na špici žebříčku zemí s nejnižší nezaměstnaností v Evropské unii. V květnu 2025 činila 2,7 %, což by na první pohled mohlo vypadat jako pozitivní zpráva. Realita je ale jiná.

„Český trh práce je dlouhodobě zamrzlý. Lidé málo mění zaměstnání, přestože je nabídek víc než uchazečů. Nízká nezaměstnanost dnes brzdí naši ekonomiku,“ upozorňuje Jaroslava Rezlerová.

Podle údajů ManpowerGroup se 66 % zaměstnavatelů v Česku potýká s nedostatkem pracovníků a nedokážou obsadit své volné pozice. Situaci komplikuje i strukturální nesoulad, kdy uchazeči nemají kvalifikaci odpovídající požadavkům firem. Úřady práce přitom evidují zhruba 300 000 neobsazených míst.

Nízké mzdy a vysoké odvody

Přestože v některých odvětvích mzdy meziročně rostly až o 10 %, vývoj reálných mezd zaostával za inflací_. „Letos jsme teprve začali dohánět propady způsobené inflací. Česká ekonomika je postavena na levné pracovní síle, což je strukturální problém,“_ říká Rezlerová.

Průměrná mzda v roce 2024 dosahovala přibližně 46 000 korun, ale medián činil jen 38 400 korun. Dvě třetiny pracujících se k průměru ani nepřiblíží. „Obrovskou bariérou jsou i vysoké odvody. Zvlášť u nízkopříjmových skupin by mělo dojít k jejich snížení. Pomohlo by to jak zaměstnanosti, tak spotřebě,“ doplňuje moderátor.

Automatizace zruší statisíce míst

Do roku 2030 zanikne kvůli automatizaci přibližně 300 000 pracovních míst. Nejvíce ohrožené jsou opakující se manuální pozice ve výrobě, ale i rutinní administrativní činnosti.

„Už teď odchází z průmyslu každý rok zhruba 20 000 lidí, protože jejich práci přebírají stroje. Tito lidé často nemají dostatečné digitální dovednosti a jen těžko hledají nové uplatnění,“ upozorňuje Rezlerová.

Dnes už 75 % všech zaměstnanců v Česku pracuje ve službách. Automatizace se však postupně prosazuje i tam. Například právní koncipienti nebo účetní budou nahrazováni nástroji umělé inteligence.

Demografická bomba tiká

Velkým problémem je i stárnutí populace. Podle údajů z roku 2024 dosáhlo věku 50 let 190 000 lidí, zatímco 25. narozeniny oslavilo jen 95 000.

„To je obrovský rozdíl. Do 15 let nám odejde do důchodu silná generace Husákových dětí a nebude je mít kdo nahradit,“ varuje ředitelka ManpowerGroup.

Prognóza Boston Consulting Group předpovídá, že v roce 2040 bude v České republice chybět až 400 000 pracovníků. Stát zatím nepřijal žádná razantní opatření. Stávající sleva 5 % na odvody pro lidi v předdůchodovém věku je podle Rezlerové nedostatečná. Navrhuje motivaci v podobě 10 až 12 % a větší nabídku zkrácených úvazků.

Ženy a senioři jako nevyužitý potenciál

Velkou příležitostí jsou dvě často opomíjené skupiny: ženy s malými dětmi a lidé nad 55 let. Obě čelí překážkám, které jim brání v návratu na pracovní trh.

„Ženy chtějí pracovat, ale nemají kde. Není dost školek, chybí nabídka flexibilních úvazků a zaměstnavatelé jim nevycházejí vstříc. U starších lidí chybí motivace a podpora pro postupný odchod do důchodu, místo aby odešli pozvolna, prostě ze dne na den zmizí,“ shrnuje Rezlerová.

Celý rozhovor si můžete poslechnout jako video nebo podcast:

1. Jak firmy reálně přicházejí o investice kvůli nedostatku lidí a kam odcházejí?
2. V čem konkrétně selhává česká byrokracie při uznávání zahraničních kvalifikací?
3. Jak lze změnit přístup zaměstnavatelů ke zkráceným úvazkům a co je k tomu motivuje?
4. Co si o sobě myslí generace Z a proč ji starší ročníky často nepochopí?
5. Jaké nové dovednosti se vyplatí rozvíjet v době AI, ale školy je zatím neučí?

Český pivní trh prožívá revoluci. Třeba pivo Guinness dobývá česká srdce rychlostí blesku, nealko pivo už není jen pro řidiče a mladí lidé si radši dají třetinku než půllitr. Pije se méně, ale rozmanitěji. „Guinness nám roste o třicet procent ročně. Jakmile ho někde čepujeme, lidé stojí fronty," říká pro pořad Brand Date na platformě FocusOn.cz Martin Smejkal z Pivovarů Staropramen. 

Tmavý irský stout si oblíbil národ vychovaný na ležácích, zatímco nealko pivo s hořčíkem láká na zdravý životní styl. Jak se mění česká pivní kultura a proč má budoucnost chuť po menších porcích a větší rozmanitosti?

Zní to jako protimluv: národ vychovaný na desítkách a ležácích si oblíbí hořký, tmavý stout s irskými kořeny. Jenže právě to se děje. Guinness roste v Česku neuvěřitelným tempem.

„My jsme si letos stanovili cíl. Zdvojnásobit prodeje oproti roku 2022. A jsme na dobré cestě. Guinness nám roste o třicet procent ročně,“ říká Martin Smejkal. Přes 50 % prodejů míří do restaurací a barů. Guinness má podle něj image, která oslovuje široké publikum. _„Jakmile Guinness někde čepujeme, lidi stojí fronty,‘‘_dodává.

Lidi podle něj fascinuje především textura. „Krémová pěna, lavinový efekt při čepování... to není jen chuť. Je to zážitek,“ říká Smejkal. Ostatně i plechovka Guinnessu má uvnitř speciální kuličku, která při otevření aktivuje proces podobný čepování. Důraz na vizuální a smyslový zážitek je součástí úspěchu.

Z nealka je životní styl. Beermixy už nejsou jen pro řidiče

Možná největší revoluci zažívá segment nealkoholických piv. Ještě před pár lety okrajová záležitost, dnes naprostý mainstream. A ne jen tak ledajaký. „Nealko pivo už není jen pivo pro šoféry. Stává se běžnou součástí spotřeby, v hospodách i doma,“ říká Smejkal. Zvlášť silně roste poptávka po tzv. beermixech – ochucených nealko pivech. Pivovary Staropramen pod značkou Cool a nově i Cool Plus těží z trendu zdravého životního stylu.

_„Cool Plus Mind má třeba výtažek z ginkga a hořčík. Pomáhá to koncentraci a paměti. Je to pivo s přidanou hodnotou,‘‘_popisuje Smejkal produkt, který letos zamířil do regálů jako novinka. A zákazníci reagují nadšeně.

Guinness také nezůstává pozadu. Uvedl nealkoholickou variantu svého ikonického piva. „Když jsem to poprvé ochutnal, sám jsem si nebyl jistý, jestli v tom není alkohol. Fakt povedené,“ pochvaluje si Smejkal. Značka vsází především na konzistenci a chuť. 

Trend čtvrtlitrů a třetinek: Pivo se pije jinak. A méně

Česká pivní kultura se nezmenšuje, jen zjemňuje. Místo „piva na žízeň“ přichází pivo jako doplněk k jídlu nebo k zážitku. A lidé tomu přizpůsobují i objem. „Dnes už lidi nechodí do hospody kvůli tomu, aby se opili. Dají si jedno, dvě, menší porce. Čtvrtlitr nebo třetinku,“ popisuje nový trend Smejkal. 

Podle něj to souvisí se změnou životního stylu. Pivo dnes patří do pikniku v parku stejně jako na degustační večer s přáteli. „Mladí lidé nechodí do hospody tolik jako dřív. Setkávají se u sebe doma, v parcích. A tam si dají třetinku,‘‘ říká.

Ostravar dobývá Česko, Staropramen Evropu

Silnou stránkou Staropramenu zůstává i důraz na regionální značky. A ty se daří exportovat dál, než by se dalo čekat. „Ostravar jsme začali distribuovat celostátně zhruba před třemi lety a funguje to. Letos jsme uvedli Mustang - hořkou dvanáctku. A ta se prodává dobře i mimo Moravu,“ uvádí Smejkal. Regionální identita podle něj značce paradoxně pomáhá i mimo domovský kraj. „Má to punc výjimečnosti,“ říká.

 Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:

1. Jaký je rozdíl mezi čepováním a točením piva? A proč dnes už vlastně netočíme?
2. Proč má Guinness v plechovce speciální kuličku a jak funguje jeho „lavinový efekt?
3. Jak čeští pivovarníci učili Švédy správně čepovat pivo a proč v Anglii pijí „Praha 10?
4. Jak mladí lidé proměňují styl konzumace a co to znamená pro budoucnost hospod?
5. Co zaznělo na focus groupech o značce Staropramen a proč značka „Cool“ vlastně není vnímána jako oddělená?

Spoluzakladatelka a obchodní ředitelka cestovní kanceláře Blue Style Lenka Pátek v rozhovoru pro pořad Big Deal na platformě FocusOn otevřeně popisuje aktuální kondici trhu s cestovním ruchem, proměnu českého turisty, rizika spojená s levnými nabídkami i důvody, proč v létě roste poptávka po „all inclusive“ destinacích. Firma letos očekává obrat přes devět miliard korun a ročně odbaví více než půl milionu klientů.

Rozhovor začal reakcí na kritické články v médiích, které zmiňují nespokojené klienty nebo nedostatky v nabídce cestovních kanceláří. Lenka Pátek zdůraznila, že zveřejněné informace často neodpovídají realitě.

„Informace jsou často vytržené z kontextu. Média otisknou i věci, které nejsou pravdivé. Například fotografie části pláže, která ve skutečnosti nepatří k danému hotelu,“ vysvětlila. V některých případech se navíc kancelář kvůli probíhajícím reklamačním řízením nemůže vyjadřovat vůbec: „V konkrétním případě, který probíhá, jsme vázáni mlčenlivostí i GDPR,“ dodala.

Navzdory těmto incidentům zůstává spokojenost klientů vysoká. „Ročně odvezeme přes půl milionu lidí. Reklamace řeší jen velmi malá část. To je důkazem, že nabízíme kvalitní služby,“ shrnula.

Loňský obrat 8,2 miliardy, letos míří přes devět

V roce 2023 dosáhl Blue Style obratu 8,2 miliardy korun. Letos firma očekává další nárůst.

„Letos překročíme devět miliard. Stále rosteme, i když už ne tak skokově jako v letech 2021 až 2023, kdy klienti po covidu chtěli cestovat a měli našetřeno,“ uvedla Pátek. Poptávka podle ní nadále roste i díky novým destinacím a rozšiřování portfolia. Firma však přistupuje k expanzi opatrně.

„Nechceme jezdit úplně všude jako konkurence. Cílem je vozit klienty do destinací, které mají kvalitní turistickou infrastrukturu a hotely, za které se můžeme zaručit,“ vysvětluje.

Rizika krachu cestovky? České právo chrání klienty

Velké krachy cestovních kanceláří jsou podle Pátek stále možné, jak ukazují příklady jako Thomas Cook nebo FTI. Český trh je však díky legislativě výrazně bezpečnější. „Každá CK registrovaná v ČR musí mít pojištění proti úpadku a přispívat do garančního fondu. Pokud by pojistné krytí nestačilo, použijí se peníze z fondu,“ uvedla.

Zvláště varovala před zahraničními subjekty, které působí na českém trhu, ale nespadají pod tuzemské právo. „Zájezd prodávaný v češtině neznamená, že firma podniká v Česku. Pokud je organizátorem subjekt z Polska, klient pak musí řešit problém v zahraničí podle cizího práva,“ varovala.

Proč Češi dávají přednost all inclusive u moře

Jedním z důvodů, proč Blue Style drží stabilní růst, je podle Pátek výhodnost zahraničních pobytů oproti tuzemské rekreaci. „Pokud chcete jet do čtyřhvězdičkového hotelu v Česku nebo na Slovensku, často zaplatíte víc než za dovolenou v zahraničí. A navíc nemáte jistotu počasí,“ konstatuje.

Typická destinace českého klienta? „Turecko, Tunisko, Egypt, Bulharsko nebo Albánie. Mají nižší vstupní náklady a vyšší pravděpodobnost stabilního počasí,“ vyjmenovala. Češi tak podle ní stále častěji volí zájezdy s all inclusive službami, které přinášejí komfort a jistotu.

Hello Jet a Blue Class: Dovolená začíná už v letadle

V květnu Blue Style spustila lety s novou leteckou společností Hello Jet. Letadla létají do Egypta, Tuniska nebo Bulharska. „Zavedli jsme službu Blue Class. Chtěli jsme, aby dovolená začínala už na palubě, především s pohodlím, novými sedačkami, dětskými omalovánkami nebo dárky pro oslavence,“ popsala novinku.

Letadla jsou nová a obrendovaná. „Posádka je vyškolená, poskytujeme nadstandardní služby. Pro klienty je to důležitý detail, který jim zážitek z cesty výrazně zpříjemní,“ dodala.

V pořadu Avokádo na webu FocusOn zazněl příběh dvou studentů, kteří se rozhodli změnit trh práce pro mladé. Vytvořili platformu FirstBucks, která studentům pomáhá najít práci v jejich oboru, nejen za kasou nebo ve skladu. „Začali jsme, protože jsme sami nic pořádného nenašli,“ říkají její zakladatelé Radek Stropnický a Rastislav Lipták. Startup už funguje v Plzeňském kraji, má desítky úspěšně propojených studentů a ambice expandovat dál.

Podle obou zakladatelů FirstBucks vznikl nápad z frustrace. „Byl to náš vlastní problém, kdy jsme si sami nedokázali najít ke studiu zaměstnání, které by nám bylo blízké,“ vysvětlil Radek Stropnický. Právě chybějící kvalitní nabídky na tradičních portálech jako Práce.cz je přiměly vytvořit alternativu.

Rastislav Lipták doplňuje, že většina portálů cílí na full-time zaměstnání, což pro studenty není vhodné. „Firmy chtěly zkušené pracovníky, ale studenti zkušenosti nemají. A brigády, které existují, bývají často úplně mimo obor. Chtěli jsme vytvořit něco, co bude studentům opravdu pomáhat v jejich rozvoji,“ shrnuje.

Úspěšnost přijetí přes 75 %. A studenti to potvrzují

Platforma zatím funguje převážně v Plzeňském kraji, ale už za tři měsíce má konkrétní výsledky. „Aktuálně se pohybujeme na nějakých zhruba 70 žádostech o práci, a co víme od firem, tak máme asi pětasedmdesátiprocentní úspěšnost přijetí,“ uvedl Stropnický.

Podle zakladatelů to není náhoda. FirstBucks totiž propojuje studenty přímo s personalisty a HR odděleními firem. „Když student přijde a má zájem, firmy si ho většinou alespoň vyzkouší. Třeba formou stáže nebo tréninkového programu. Nejdůležitější je, aby se ten student osvědčil,“ dodává Stropnický.

Transparentnost mezd: studenti chtějí vědět, kolik dostanou

Zakladatelé testovali chování uživatelů a sledovali, co je na portálech nejvíc zajímá. Výsledek byl jasný: „Hlavní parametr, na který studenti koukají, jsou mzdy,“ říká Lipták. Platforma FirstBucks tak zpočátku požadovala, aby firmy vždy uváděly finanční ohodnocení.

Brzy se ale ukázalo, že to není jednoduché. „Firmy často argumentují tím, že mzda záleží na úrovni konkrétního studenta – začátečník versus student s praxí má jiné možnosti. A zveřejnění pevné částky by mohlo některé odradit,“ vysvětluje Lipták. Přesto věří, že větší transparentnost by trh stabilizovala.

Od Plzně do Německa? Ambice jsou větší než zůstat v regionu

V současnosti FirstBucks funguje v Plzeňském kraji. Ale ambice mají zakladatelé větší. „Chceme nejdřív obsadit náš region, vybudovat jméno a komunitu. Pak chceme jít dál. Minimálně po celé České republice,“ plánuje Stropnický.

Do budoucna uvažují i o zahraničních trzích. „V Plzni je spousta studentů, kteří by mohli pracovat v Německu nebo Rakousku,  za dvojnásobné mzdy. Propojit české studenty se zahraničními příležitostmi je rozhodně součástí naší vize,“ dodává. Cesta k tomu podle nich vede přes lokální ukotvení a postupné rozšiřování.

Práce jako experiment. I gastro má své místo

Platforma se zaměřuje na oborové brigády, ale podle Liptáka to neznamená, že by gastro úplně ignorovali. „Když se ptáme studentů, tak kluci chtějí spíš technické pozice, ale holky často říkají, že by šly klidně do kavárny,“ vysvětluje.

Rozhodující je podle nich možnost volby. „Student může chtít o prázdninách odpočívat. A pokud mu vyhovuje brigáda mimo obor, třeba na letním táboře nebo v kavárně, je to v pořádku. My chceme hlavně nabídnout širší spektrum možností, aby si každý našel to své,“ uzavírá Stropnický.

Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:

1. Jak konkrétně funguje systém registrace firem na FirstBucks bez nutnosti kontaktu?
2. Jaký je reálný rozdíl mezi studenty, které firmy opravdu chtějí, a těmi, kteří zájem nenašli?
3. Proč se mzdy na portálu musí uvádět, ale přitom to firmy často nechtějí?
4. Jak se startupisté snaží vymezit, co je a není „zajímavá práce“?
5. Jak konkrétně studenti reagují na nabídky, a co říkají o práci nalezené díky FirstBucks?

Elektřina v České republice je o 37 % dražší než průměr v EU. Důvod? Vysoké DPH, plné promítání poplatků za obnovitelné zdroje a minimální státní zásahy do regulovaných složek ceny. Jiří Matoušek, člen správní rady Centropol Energy, v rozhovoru pro pořad Industry in Motion na platformě FocusOn upozorňuje, že stát má nástroje, jak ceny snížit, ale nevyužívá je. Ve výsledku to může ohrozit konkurenceschopnost české ekonomiky a vyhánět firmy za hranice.

Podle Jiřího Matouška tvoří liberalizace trhu s elektřinou základní příčinu drahé energie v České republice. Přestože cena silové elektřiny od roku 2023 klesá, spotřebitelé to zásadně nepociťují. Důvodem je vysoký podíl regulovaných složek v konečné ceně.

„Platíme 21 % DPH, což není v Evropě standardní. Některé státy mají nižší sazbu, a navíc české domácnosti plně hradí poplatek na podporu obnovitelných zdrojů. Třeba v Německu byly domácnosti této povinnosti v době krize zcela zbaveny,“ uvedl Matoušek.

Podle něj státy v okolí více zasahují do regulované části cen, zatímco Česko vše ponechává na trhu. Regulované složky, jako je distribuce a poplatek za obnovitelné zdroje, tvoří až polovinu koncové ceny. Výsledkem je, že domácnosti i firmy platí za energii výrazně více než spotřebitelé v jiných zemích EU.

O kolik bychom mohli platit méně?

Zásahy státu by podle Matouška mohly ceny elektřiny snížit výrazně – až o tisíc korun za megawatthodinu. Například jen snížení DPH z 21 % na 16–17 % by podle jeho výpočtů ušetřilo domácnostem až 270 Kč za MWh.

„Kdyby stát přistoupil jen na inflační korekci výnosů z DPH, snížila by se sazba a cena elektřiny by klesla. Ale stát se spokojil s vyšším výběrem,“ uvedl Matoušek a dodal, že stát zároveň vybírá z každé spotřebované megawatthodiny 700 Kč do modernizačního fondu, jehož prostředky nejsou využívány efektivně.

Příkladem je podle něj žádost Energetického regulačního úřadu (ERÚ) o 20 miliard z modernizačního fondu na rozvoj sítí, z níž byla přidělena pouze polovina. Zbytek prostředků byl využit například na elektrifikaci železnice. „To je špatně. Energetiku mají řídit odborníci, ne Ministerstvo životního prostředí,“ upozorňuje.

Co čeká spotřebitele v roce 2025?

Přestože současný stav nevyznívá optimisticky, Matoušek předpovídá pokles cen. Důvodem je konkurence mezi dodavateli a očekávaná stagnace regulovaných složek před volbami. „Průměrné ceny elektřiny i plynu pro domácnosti budou v roce 2025 nižší. Silová složka klesá a obchodníci už vydávají nové ceníky,“ uvádí.

Podle jeho slov se regulovaná část sice může mírně zvýšit o 1–2 %, ale tento nárůst nebude mít zásadní dopad. „Snížení silové složky bude mít větší váhu. Domácnosti ušetří. Ale otázkou zůstává, zda to bude dostatečné,“ dodal.

Matoušek zároveň upozornil, že za současné situace firmy zvažují přesun výroby do zemí s nižšími cenami energií, například do USA. „Rád bych mluvil o firmách, které investují v Česku, ale bohužel se to neděje,“ říká.

Blackout jako varování. Síť je robustní, ale přetížená

Rozhovor se dotkl i nedávného blackoutu, který postihl část České republiky. Způsoben mohl být podle spekulací obnovitelnými zdroji. Matoušek však tuto teorii vyvrací: „Obnovitelné zdroje spíš kladou větší nároky na řízení přenosové soustavy. Ale že by byly přímou příčinou výpadku, to si nemyslím.“

Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:

1. Jak konkrétně by stát mohl snížit cenu elektřiny během jediného roku o více než 1 000 Kč na MWh?
2. Jaké jsou rozdíly v přístupu ke snižování regulované části cen elektřiny mezi Německem a Českem?
3. Co se opravdu dělo v přenosové soustavě při nedávném blackoutu?
4. Proč Matoušek přirovnává současnou energetickou politiku v EU k období před rokem 1989?
5. Které firmy už přemýšlejí o přesunu výroby z Česka kvůli drahé elektřině – a co by je mohlo zastavit?