V České republice dramaticky narůstá počet lidí s nadváhou a obezitou, což představuje obrovskou zátěž pro zdravotní systém, uvedli pro FocusOn.cz nutriční terapeut Pavel Suchánek a ředitel zdravotního odboru Zaměstnanecké pojišťovny Škoda Petr Šmach. Až dvě třetiny dospělé populace mají problémy s tělesnou hmotností. U starších věkových kategorií je situace ještě horší. Experti diskutovali o příčinách tohoto trendu, ekonomických dopadech i možných systémových řešeních.

Podle posledních dostupných dat trpí obezitou 18,5 % české populace. U mužů dosahuje nadváha až 47 % a u žen 33 %. Situace je však ve skutečnosti ještě horší, jak upozorňuje Petr Šmach: „Tato čísla nejsou úplně přesná, vycházejí z šetření, která jsou několik let stará, a současný trend je ještě tristnější. V podstatě uvádíme, že asi dvě třetiny dospělé populace mají problémy s tělesnou hmotností. Pokud jdeme na věkovou kategorii nad 50 nebo 60 let, dostáváme se až na úroveň tří čtvrtin."

Hlavní příčiny tohoto nepříznivého trendu vysvětluje nutriční terapeut Pavel Suchánek: „Prudce klesla pohybová aktivita jak při zaměstnání, tak po zaměstnání, tedy ta nesportovní, nevedená pohybová aktivita. Zároveň se výrazně zvýšila dostupnost energeticky velmi bohatých potravin, přičemž jejich cena je relativně nízká. Díky tomu je možné bez jakéhokoliv omezení v podstatě v jakoukoliv denní i noční hodinu nakupovat energeticky bohaté potraviny."

Ekonomické dopady obezity na zdravotní systém

Obezita nepředstavuje jen zdravotní problém jednotlivců, ale má zásadní dopady na celý zdravotní systém. „Víme, že například obézní pacient, a to jsou čísla z roku 2001, má až sedmkrát vyšší čerpání zdravotního pojištění než pacient s normální tělesnou hmotností," uvádí Petr Šmach. „A když to začíná být populace, která je majoritní, dříve to byla minoritní, tak zátěž zdravotního systému je obrovská."

Situace má navíc dalekosáhlé společenské důsledky, které přesahují rámec zdravotnictví. Pavel Suchánek upozorňuje na dopady obezity u dětí: „Pokud vychovám obézní dítě, tak to znamená nejen zátěž pro zdravotní systém, ale i vyšší nemocnost a vyšší riziko, že dokud bude průběžný systém financování důchodů, tak tento člověk bude mít co dělat, aby uživil sám sebe, natož aby přispíval do průběžného systému důchodového zabezpečení. Na to se úplně zapomíná."

Preventivní programy pojišťoven

Zdravotní pojišťovny se snaží na situaci reagovat různými preventivními programy. „Jsme v tom velmi aktivní. Naše pojišťovna má rekondiční centrum pro obézní pacienty a hradíme z fondu prevence nutriční terapeuty, což se v posledních letech posunulo ve všech pojišťovnách," popisuje Šmach aktivity Zaměstnanecké pojišťovny Škoda.

Kromě obezity se pojišťovny zaměřují i na další onemocnění zatěžující zdravotní systém. „Kromě obezity jsou to určitě onkologická onemocnění. Pojišťovny se v rámci preventivních programů nebo i základního fondu zdravotního pojištění snaží vytvářet a realizovat screeningové programy, které odhalují onkologická onemocnění v raném stadiu," vysvětluje Šmach. Zaměstnanecká pojišťovna Škoda jako regionální pojišťovna odstartovala mnoho pilotních programů v oblasti onkologické prevence, které se později staly celostátními.

Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:

1. Jak konkrétně ovlivňuje obezita u dětí jejich budoucí výkonnost v zaměstnání?
2. Jaké další preventivní programy kromě nutričního poradenství nabízejí zdravotní pojišťovny?
3. Proč je podle odborníků důležité zachovat systém závodních jídelen místo paušálních příspěvků?
4. Jaká by byla optimální struktura zdravotního systému podle ředitele zdravotního odboru pojišťovny?
5. Jak se změnilo čerpání zdravotního pojištění během a po covidové pandemii?

Přílišná regulace, přetížený podnikatelský „batoh“ a slabá spolupráce státu se soukromým sektorem. Prezident Hospodářské komory ČR Zdeněk Zajíček v diskuzi s Markem Atanasčevem, CEO společnosti Enantis, otevřeně mluví o tom, co brzdí české podnikatele, proč nejsme konkurenceschopní a jak by měla Česká republika vypadat za deset let. S odkazem na Estonsko, Izrael či Polsko navrhuje konkrétní cesty ke změně. Zajíček tvrdí, že dokud stát neodlehčí podnikatelům, zůstaneme ekonomicky na místě – a ztratíme krok nejen se západní Evropou, ale i s východními sousedy.

Byrokratický batoh je příliš těžký a dusí iniciativu

„Podnikání se nám začíná zahušťovat všemi možnými povinnostmi,“ varuje Zdeněk Zajíček hned v úvodu rozhovoru. České firmy podle něj čelí přemíře byrokracie, která je brzdí nejen v domácím prostředí, ale i na světových trzích. Zajíček mluví o „batohu plném cihel“, který podnikatelé musí denně nést. „Pokud máte nést zbytečná kila, zatímco vaši konkurenti běží nalehko, nemůžete s nimi držet krok,“ přirovnává.

Požaduje proto kompletní audit podnikatelských povinností. „Neexistuje jediný oficiální přehled, který by shrnoval všechny administrativní úkony, které po podnikateli požaduje stát. To je naprosto nepřijatelné,“ říká. Chce vytvořit centrální registr, který by jasně ukázal, co, kdy a jak musí podnikatel vyplnit, doložit či ohlásit. Takový nástroj by mohl být začátkem cesty k reformě státní správy a byrokracie.

Zajíček upozorňuje, že státní aparát často vytváří nové povinnosti, aniž by stíhal rušit ty staré. „Antibyrokratické balíčky, které vláda předkládá, jsou krok správným směrem, ale nestačí. Zatím se nedokázalo dosáhnout systémové změny,“ konstatuje.

Konkurenceschopnost jako zapomenuté slovo v EU? Už ne

Zajíček v rozhovoru upozorňuje na zásadní posun v rétorice Evropské unie. „Ještě před dvěma lety jste se v Bruselu nemohli o konkurenceschopnosti ani zmínit. Dnes ji najdete v každém druhém dokumentu,“ říká. Tento obrat připisuje zejména Draghiho zprávě, která důrazně upozornila na úpadek evropské výkonnosti a rostoucí rozdíly oproti USA nebo Asii.

„Evropa se začíná probouzet. Zatím je to ale jen v analytické rovině – všichni říkají, že je potřeba něco dělat, ale zatím nikdo nepřichází s konkrétními nástroji,“ hodnotí situaci Zajíček. On sám se zasadil o vznik návrhů na zjednodušení daňového prostředí, podporu technického vzdělávání i digitální transformace veřejné správy.

Export je pilíř české ekonomiky. Ale jen dodávat nestačí

Podle Zajíčka je export naprostým základem české ekonomiky. „Jsme malá otevřená ekonomika. Bez vývozu bychom neměli šanci udržet náš životní standard.“ Upozorňuje však, že většina českých firem je zapojena jen jako subdodavatelé – dodávají komponenty, nikoliv finální produkty. To je podle něj dlouhodobě neudržitelné.

„Musíme přejít z pozice dodavatelů k tomu, abychom byli generálními dodavateli. Umíme vybudovat nemocnice, elektrárny, školy. Máme know-how, ale nevyužíváme ho,“ říká a připomíná příklady úspěšných firem, které se dokázaly prosadit i v oblasti projektového inženýrství.

Zajíček také chválí obchodní diplomacii. Hospodářská komora podle něj každý rok zorganizuje 14 podnikatelských misí do zahraničí. „Díky misi do USA jsme se dostali na jednání do institucí, kam by se česká firma sama nedostala. Tohle je role státu, která má smysl.“

Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast. Dozvíte se například:

• Kde přesně v legislativě leží největší bariéry pro podnikání a co s tím.
• Jak by mohl vypadat centrální registr podnikatelských povinností.
• Co podle Zajíčka brání českým firmám ve výrobě finálních produktů.
• Proč Hospodářská komora cílí podnikatelské mise mimo EU.
• Jaké konkrétní kroky by přiměly české experty k návratu domů.

Čeští inženýři uměli v minulosti sami stavět celé jaderné elektrárny, dnes ale budou v Dukovanech rádi za minimální podíl. Podle Radka Škody z ČVUT je problém v obchodní politice a nedostatku zkušených vyjednavačů. Korejsko-americký kontrakt výrazně omezuje potenciál českého průmyslu.

Češi mohli elektrárnu stavět sami, ale nechtěli

Československo v minulosti zvládlo postavit jaderné elektrárny Dukovany a Temelín. Navíc stále existují firmy, které jsou schopné vyrobit vše kromě jaderného paliva. Podle Radka Škody z ČVUT jsou schopnosti českých firem stále vysoké, ale stát nevyužil příležitosti a místo samostatnosti zvolil složitou cestu přes zahraniční dodavatele.

„Technicky jsme schopní postavit téměř celou elektrárnu sami, s výjimkou jaderného paliva, ale bohužíl, stát tento potenciál nevyužil. Naši politici neměli odvahu jít vlastní cestou,“ uvedl Škoda.

Podle něj existovala dokonce možnost odkoupit hotové reaktory stejného typu jako v Temelíně z Bulharska, ale chyběla politická vůle. „Kdyby někdo nahoře chtěl, mohli jsme mít hotové řešení doma,“ upozorňuje expert.

Korejci uzavřeli nevýhodnou dohodu s Američany. Těm spadnou do klína desítky miliard

Aktuální situace okolo dostavby Dukovan se komplikuje kvůli nevýhodné dohodě mezi Korejci a americkou firmou Westinghouse. Korejci podle Škody prodali technologii, na kterou neměli práva, a byli nuceni Američanům zaplatit vysokou částku za povolení.

„Američané získají 150 milionů dolarů jen za povolení stavět reaktor a dalších 800 milionů dolarů v garantovaných zakázkách bez soutěže. Český průmysl tím ztrácí obrovské peníze i příležitosti,“ vysvětlil Škoda.

České firmy se tak podle něj dostávají na úroveň zemí, jako je Bangladéš, kde je lokální účast na stavbě elektrárny minimální. „Je velmi reálné, že budeme dodávat pouze štěrk a písek,“ varoval Škoda.

Hrozba ztráty klíčového know-how

Pokles účasti českých firem na stavbě Dukovan ohrožuje budoucí schopnosti českého průmyslu. Firmy, které nyní čekají na zakázky, musí mezitím řešit jiné, méně perspektivní projekty, aby přežily.

„Dlouhodobě je to velký problém. Firmy raději vezmou menší zakázky, než aby riskovaly, že se velký projekt nakonec vůbec nerozběhne. Česká jaderná odbornost tím ztrácí perspektivu,“ řekl Škoda.

Budoucí inženýři a technici tak přicházejí o příležitost učit se na významné stavbě a Česká republika ztrácí významnou příležitost pro hospodářský růst.

Vláda nemá zkušené vyjednavače

Podle Radka Škody je jedním z největších problémů nedostatek zkušených vyjednavačů na české straně. Politici prý upřednostňují rychlé podpisy před dlouhodobými strategickými zájmy země.

„Je potřeba mít u jednacího stolu někoho, kdo dokáže bouchnout do stolu a jasně říct, co je pro Česko důležité. Současná vláda bohužel nikoho takového nemá,“ kritizoval Škoda.

Škoda navíc zmiňuje, že například Mirek Topolánek nebo Andrej Babiš by podle něj byli schopni tvrdě vyjednávat a jasně si říct o potřebné podmínky pro české firmy. „Současná vláda se snaží hlavně podepsat kontrakt před volbami, ale strategické body pro český průmysl zcela opomíjí,“ dodal.

Celý rozhovor si můžete pustit jako podcast nebo video. Dozvíte se:

• Detailní vysvětlení obchodní dohody mezi Korejci a Američany.
• Konkrétní příklady českých firem, které by mohly dodávat klíčové komponenty.
• Jak by měla vláda jednat, aby zvýšila podíl českých firem.
• Možnosti alternativních řešení, pokud současný projekt selže.
• Proč se nevyplatí vyrábět turbíny v Česku pouze pro dva reaktory.

Být připraven na každou situaci je základ přežití. Jan Žižka, zakladatel speciálních jednotek SOG, instruktor střelby a výrobce taktického vybavení, v rozhovoru s Amarem Ibrahimem popisuje extrémní situace, kterým čelil v zahraničních misích, důvody rozpuštění jednotky SOG i to, jak vznikají špičkové taktické doplňky. Jaké dovednosti potřebuje člen speciálních jednotek a jak se vybavit na přežití? Sledujte v novém díle pořadu Přežít. 

Být členem speciálních jednotek není jen o fyzické kondici, ale také o psychické odolnosti a schopnosti pracovat v týmu. "Základ je být ve skvělé fyzické formě, ale stejně důležité je mít psychickou odolnost a schopnost improvizace," říká Jan Žižka, zakladatel speciálních jednotek SOG, který dnes vyrábí taktické vybavení pro elitní složky. Cesta do speciálních jednotek není přímočará – musí se začínat od základů. "Pokud se chce někdo dostat k zásahovým jednotkám, měl by začít u policie nebo armády a projít si běžnou službou. To je klíčové pro pochopení základních principů fungování bezpečnostních složek."

Více než jen elitní vojáci

Jednotky SOG byly součástí vojenské policie, ale jejich činnost se prolínala jak s armádou, tak s policií. "Byli jsme kombinací obou složek. Měli jsme volnější pravidla, což nám umožňovalo větší flexibilitu v akcích," vysvětluje Žižka. Tento přístup se ukázal jako efektivní zejména v zahraničních misích, kde byla potřeba rychlá reakce a schopnost improvizace.

Žižka zdůrazňuje, že členové speciálních jednotek musí být schopni fungovat jak samostatně, tak v týmu. "Potřebujeme individuality, které ale zároveň akceptují týmovou práci. Někdy jste na operaci sami, jindy pracujete v týmu pod velením někoho jiného a musíte se s tím srovnat."

Konec jednotky SOG bylo politické rozhodnutí

Jednotka SOG fungovala úspěšně několik let, než byla zrušena. "Nebyl to vojenský, ale politický tah. Naše jednotka se podílela na vyšetřování korupčních kauz na Ministerstvu obrany, což se některým lidem nelíbilo," říká Žižka. Spolu s jednotkou SOG byl rozpuštěn i speciální vyšetřovací útvar vojenské policie, což podle něj svědčí o tom, že šlo o cílené rozhodnutí.

Extrémní situace a nejnebezpečnější okamžiky

Během misí v Afghánistánu a Iráku zažili členové SOG nespočet nebezpečných situací. "Nejhorší na psychiku bylo to, že jsme věděli, že kdykoliv může explodovat mina pod naším vozidlem. Můj bratr jel v autě, které najelo na improvizované výbušné zařízení, a jen díky tomu, že to bylo Iveco, vyvázl živý," vzpomíná Žižka.

K improvizaci museli vojáci přistupovat neustále. "Američané nám pomáhali lokalizovat nepřátelské bojovníky pomocí laserových značek z letadel. Jednou nás navigovali k podezřelému domu, ale my na místě nic neviděli. Až když jsme se dostali blíž, zjistili jsme, že se jedná o obrovský maskovaný stan, ve kterém se ukrývali nepřátelé."

Od zkušeností v boji k vlastní značce

Po odchodu z aktivní služby se Žižka rozhodl využít své zkušenosti v oblasti vývoje taktického vybavení. "Vybavení, které jsme používali, často neodpovídalo našim potřebám, tak jsme si ho začali upravovat a vylepšovat sami. To mě přivedlo k myšlence založit vlastní firmu na výrobu výstroje," vysvětluje.

Dnes jeho firma vyrábí oblečení, batohy, střelecké doplňky a další vybavení pro speciální složky. "Zakládáme si na tom, že vše vyrábíme v Evropě, především v Česku a Bulharsku. Odmítáme materiály z Asie, protože chceme mít kontrolu nad kvalitou."

Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast, dozvíte se detailní povídání o: 

• Extrémních situacích, které Žižka zažil během misí v Afghánistánu.
• Důvodech, proč byla jednotka SOG rozpuštěna.
• Vývoji taktického vybavení a testování v reálných podmínkách.
• Klíčových dovednostech, které musí mít každý člen speciálních jednotek.
• Praktických radách pro osobní bezpečnost a přežití v krizových situacích.

Z malého startupu ve sklepě až k valuaci přes miliardu dolarů. Mews, firma poskytující komplexní software pro hotely, dnes obsluhuje 7 000 ubytovacích zařízení po celém světě a jen za loňský rok zpracovala platby ve výši 10 miliard dolarů. O cestě k úspěchu, expanzi na americký trh, vlivu umělé inteligence, výzvách rychlého kariérního růstu i budoucnosti celého odvětví mluvil v pořadu Inside Tech technický a produktový ředitel Josef Starýchfojtů.

Mews, česká firma se sídlem v Praze, se od svého založení v roce 2012 proměnila ve světového hráče v oblasti hotelového softwaru. Dnes ji používá přes 7 000 hotelů. „Naše řešení dnes běží ve všech typech ubytovacích zařízení – od klasických hotelů po studentské koleje,“ říká Josef Starýchfojtů.

Původní myšlenka vycházela z potřeby zefektivnit a digitalizovat provoz recepcí a back-office hotelů, které se často stále spoléhají na papíry a Excel tabulky. „Cílem bylo vytvořit platformu, která bude jednoduchá, modulární a propojená s celým ekosystémem služeb, které hotel provozuje."

V Evropě i Americe je potenciál obrovský – jen v USA existuje více než 100 000 hotelů, v Evropě pak dalších 150 000. A právě Ameriku si Mews stanovil jako další klíčový trh.

Investice 1,7 miliardy korun otevírá dveře v USA a Německu

Nedávná investice ve výši 75 milionů dolarů (přibližně 1,7 miliardy korun) firmě umožňuje další globální expanzi. „Soustředíme se hlavně na Severní Ameriku a oblast DACH – tedy Německo, Rakousko a Švýcarsko,“ přibližuje Starýchfojtů, který vede 500členný produktově-technologický tým rozdělený do šesti hlavních oddělení.

Firma už dnes zpracovává platby z hotelů v hodnotě přes 10 miliard dolarů ročně a její loňské tržby překonaly hranici 200 milionů dolarů. Ambice ale sahají dál. „Trh hotelnictví je obrovský. Už dnes obsluhujeme 7 000 hotelů, ale potenciál je ještě násobně větší,“ dodává. Hlavním cílem je zvyšování tzv. „customer lifetime value“ – tedy hodnoty zákazníka v čase.

Získaná investice umožňuje nejen obchodní expanzi, ale také rychlejší vývoj nových funkcionalit. Mezi prioritami je například rozšíření platební brány, datových dashboardů pro manažery nebo chytré predikce obsazenosti pomocí AI.

AI pomáhá personalizovat péči o hosty i vyvíjet produkt

Umělá inteligence hraje v Mews stále důležitější roli. Firma ji využívá jak interně – při vyhledávání dokumentů nebo generování odpovědí –, tak přímo ve svém produktu. „Naše AI sbírá data z různých systémů hotelu a shrnuje je do přehledné poznámky pro recepčního. Ten tak ví, že host má rád ovoce místo čokolády, trpí alergiemi a už hotel navštívil třikrát,“ uvádí konkrétní příklad Starýchfojtů.

Výrazný je také přínos AI v oblasti vývoje. „Zhruba každá třetí řádka kódu je dnes psaná pomocí umělé inteligence,“ říká technický ředitel Mews. Zároveň dodává, že AI v jeho týmu nikomu práci nebere. Naopak. Pomáhá odbourávat rutinní úkoly a vývojářům nechává víc prostoru na kreativní řešení.

Mews také sleduje novinky v oblasti tzv. generativní AI a zkoumá, jak ji integrovat přímo do zákaznického prostředí. Uvažuje například o virtuálním concierge, který by hostovi doporučoval program ve městě nebo rovnou rezervoval stůl v restauraci.

Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast. Dozvíte se například:

• Proč Mews funguje i v horské chatě a jak se adaptuje na různé typy hotelů.
• Jaké chyby udělal Josef Starýchfojtů jako šéf na začátku a co by dnes udělal jinak.
• Jaká data sbírá Mews o chování hostů a jak je využívá.
• V čem je rozdíl mezi americkými a evropskými hotely a proč je expanze do USA složitější.
• Jak Mews uvažuje o budoucnosti bez recepce a jak na ni připravuje své zákazníky.

České firmy nadále dosahují exportních rekordů navzdory globálním krizím. Agentura CzechTrade rozvíjí své služby, aby podpořila inovativní přístup českých vývozců, říká její generální ředitel Radomil Doležal v pořadu Export, který moderuje Marek Atanasčev,  CEO společnosti Enantis. 

Česká ekonomika je jednou z nejotevřenějších v Evropě, s poměrem exportu k HDP převyšujícím evropský průměr. Podle Radomila Doležala, generálního ředitele agentury CzechTrade, je Česká republika dokonce největším exportérem na společný trh ze všech 27 zemí EU v přepočtu na obyvatele. V aktuálním rozhovoru pro pořad Export vysvětluje, jak jeho agentura pomáhá českým vývozcům překonávat překážky na zahraničních trzích a adaptovat se na současné výzvy.

Transformace CzechTrade: Od úřadu k byznysovému partnerovi

CzechTrade prošel za téměř 27 let své existence výraznou transformací. Doležal, který přišel z korporátního prostředí, dostal za úkol přeměnit organizaci v byznysově orientovanou entitu.

„Přešli jsme od takové té epizodní podpory k dlouhodobé podpoře, která jde od A do Z, od přípravy plánu až k úspěšnému vstupu na trh a možná i investicím v další fázi na zahraničním trhu," popisuje Doležal. Důležitou součástí transformace bylo i zlepšení profilu lidí pracujících v zahraničí. „Nechali jsme úspěšné ředitele vyplnit mnoho dotazníků, abychom poznali jejich profil a našli společné znaky. Zjistili jsme, že nejsou v tvrdých kompetencích, ale více v osobnostních charakteristikách," říká.

Zásadní změnou bylo také přeorientování agentury na spolupráci s top managementem firem. „Přešli jsme od jednotlivých referentů, kteří nám často nedůvěřovali, k partnerské bázi s majiteli, generálními řediteli malých, středních, ale i velkých firem. Stali jsme se jim důstojnými partnery," dodává Doležal.

Klientské služby: Od tradičních po inovativní

Portfolio služeb CzechTrade se postupně rozšiřuje, aby reflektovalo měnící se potřeby exportérů. Mezi tradiční služby patří například ověření zájmu o výrobek.

„Je to služba, kdy na základě požadavku našeho klienta najdeme vhodné partnery v zahraničí. Nedáme mu jen seznam s telefonními čísly, ale jdeme za nimi a otestujeme jejich prvotní reakci na nabídku české firmy. To zásadním způsobem zkrátí namlouvací fázi mezi dodavatelem a odběratelem," vysvětluje Doležal.

V posledních letech přibyla řada nových služeb. Před šesti lety bylo otevřeno nové oddělení pro inovativní technologicky vyspělé firmy. „Předpokládali jsme, že ekonomika bude nabírat jiný směr, protože řada přirozených faktorů růstu se vyčerpala. Skutečně je nutné se více koncentrovat na výzkum, vývoj a inovace," vysvětluje ředitel. CzechTrade profiloval i služby pro investory do zahraničí a přidal službu „import pro podporu exportu", která pomáhá firmám najít náhradní dodavatele, pokud přišly o své zdroje v zahraničí kvůli geopolitickým změnám.

Spolupráce v rámci exportního ekosystému

CzechTrade úzce spolupracuje s dalšími organizacemi podporujícími český export. S agenturou CzechInvest sdílí regionální síť a koordinuje podporu startupů.

„CzechInvest pomáhá startupům, aby se vnitřně strukturovaly, dotáhly výrobek do určité fáze, měly jasnou strategii, investory a peníze. V momentě, kdy firma dosáhne určité zralosti a může se vydat do zahraničí, my si ji přebíráme,“ popisuje Doležal spolupráci s CzechInvestem. Obě agentury si také vzájemně poskytují kapacity svých zahraničních kanceláří.

Celý rozhovor si můžete poslechnout jako video nebo podcast:

1. Jak se liší způsoby digitálního marketingu v různých regionech světa?
2. Jaké specifické osobnostní charakteristiky spojují úspěšné ředitele zahraničních kanceláří CzechTrade?
3. Jak konkrétně pomáhá CzechTrade firmám postiženým rusko-ukrajinským konfliktem?
4. Jaké jsou konkrétní statistiky růstu českého exportu v posledních letech?
5. Kam by se podle Radomila Doležala měly české exportní firmy zaměřit v příštích letech?

Špatně nahuštěná pneumatika zvyšuje spotřebu o 3-5 % a celoroční gumy nejsou pro každého. Na tom se shodli v diskuzi Vojtěch Štajf, zkušený jezdec rallye a Zdeněk Vacl, marketingový ředitel Pirelli. Vše o pneumatikách a přezouvání se dozvíte v novém díle pořadu Green Spin.

Přezouvání a bezpečnost: Proč je výměna pneumatik nezbytná

Vojtěch Štajf se k tématu přezouvání vyjádřil jasně. „Za mě je přezouvání úplně jednoznačná záležitost. Kdo si vyzkouší jízdu na letních pneumatikách na sněhu, nebo na zimních při třicetistupňovém horku, okamžitě pozná, že pneumatika nemá potřebné vlastnosti pro bezpečnou jízdu. Je důležité mít správnou pneumatiku pro aktuální podmínky, aby se předešlo nehodám,“ uvedl Štajf. Podle něj je nezbytné přezouvat nejen pro zajištění bezpečnosti, ale také pro komfort jízdy.

Zdeněk Vacl, marketingový ředitel společnosti Pirelli, souhlasí s tím, že technologie pneumatik se posunula. „Bezpečnost je dnes u pneumatik klíčovým faktorem, zejména v souvislosti s nižším valivým odporem, což nejen šetří palivo, ale také zlepšuje jízdní vlastnosti na různých površích.“

Celoroční pneumatiky: Kompromis nebo bezpečná volba?

Diskuse o celoročních pneumatikách se také dotkla praktických aspektů. „Celoroční pneumatiky jsou kompromisní volbou pro řidiče, kteří jezdí méně a nepotřebují vysoký výkon v extrémních podmínkách,“ vysvětlil Štajf. „Pokud má člověk naježděno jen několik tisíc kilometrů ročně, mohou být celoroční pneumatiky dobrou volbou. Nicméně pro běžného řidiče, který se pohybuje v různých klimatických podmínkách, je lepší volit sezónní pneumatiky.“

Zdeněk Vacl podotýká, že technologie se neustále vyvíjí. „Celoroční pneumatiky mají určitý užitek, ale pro intenzivní jízdu v zimních podmínkách jsou pro mě osobně nedostatečné,“ říká Vacl. Doporučuje spíše používání kvalitních letních a zimních pneumatik, které odpovídají specifikám jízdy.

Vývoj pneumatik: Bezpečnost a ekologické nároky

Pirelli se dlouhodobě zaměřuje na inovace v oblasti ekologických a bezpečných pneumatik. „Snížení emisí a zlepšení kilometrového dojezdu je klíčové pro elektromobily a moderní vozidla. Naši inženýři neustále pracují na tom, jak snížit valivý odpor a prodloužit životnost pneumatik,“ vysvětluje Vacl.

Nová pneumatika Pirelli Cinturato C3, která byla uvedena na trh, se posunula v oblasti bezpečnosti. „Máme pneumatiku, která nyní patří do kategorie A v brzdění za mokra a je efektivnější v snižování valivého odporu,“ říká Vacl. Pirelli se také soustředí na ekologii a používá více než 50 % recyklovatelných materiálů ve směsi, která tvoří pneumatiky.

Zdeněk Vacl také popsal, jak se mění požadavky řidičů na pneumatiky: „Dnešní zákazníci chtějí pneumatiky, které jsou odolné a zároveň šetří palivo. Valivý odpor, bezpečnost na mokru a suchu jsou nejvíce zmiňované požadavky.“

Vojtěch Štajf doplňuje, že kvalitní pneumatiky jsou klíčové i pro závodníky: „Pneumatiky jsou jedním z nejdůležitějších faktorů při závodech. Závodní pneumatiky mají odlišné vlastnosti než běžné pneumatiky, ale i pro běžného řidiče je dobré investovat do kvalitních výrobků, které zajistí bezpečnost na silnici.“

Jak správně pečovat o pneumatiky a co dělat, když se s nimi něco děje

V závěru diskuze se hovořilo o údržbě pneumatik. „Je důležité pravidelně kontrolovat tlak v pneumatikách, protože i malá odchylka může ovlivnit spotřebu a bezpečnost jízdy. Pokud máte pneumatiky špatně nahuštěné, můžete ztratit až 3–5 % spotřeby,“ říká Zdeněk Vacl.

Co se dozvíte pouze v podcastu?

Celý rozhovor si můžete poslechnout jako video nebo podcast. Dozvíte se:

• Jaký je rozdíl mezi letními, zimními a celoročními pneumatikami.
• Jakým způsobem Pirelli zajišťuje ekologičnost výroby pneumatik a co dělá pro snížení emisí.
• Jak správně pečovat o pneumatiky, abyste zaručili bezpečnost jízdy.
• Jaký vliv má správně nafouknutá pneumatika na spotřebu paliva a bezpečnost.
• Co všechno byste měli zkontrolovat při přezouvání pneumatik na jaře.

Za rok skončilo 10 sléváren. Náklady rostou, výroba v Česku klesá, lidé mizí a stát podnikatelům spíše překáží. Taková je realita českého průmyslu podle Pavla Cesneka, šéfa ŽĎAS, jedné z posledních komplexních strojírenských firem v Česku. V diskusi s energetickým expertem Pavlem Janečkem otevřeně mluví o propadu oceláren, absurdních byrokratických překážkách, nefunkčním školství i o tom, proč je naděje v návratu na ruský trh a proč se elektromobilita v Evropě nedá dohnat.

Z armády přes Donbas až do ŽĎAS

Pavel Cesnek není typickým manažerem. Začínal v armádě, působil v management consultingu, reorganizoval podniky po celé Evropě i v Rusku a na Ukrajině. Před nástupem do vedení ŽĎAS vedl například lokomotivku v Luhansku. „Výrobu jsme tam zvedli ze sedmi na třicet sekcí měsíčně, produktivita rostla i přes 25% pokles zaměstnanců. Dnes tam místo 6000 lidí pracuje s bídou 300,“ říká s hořkostí.

Když se v roce 2014 začalo v Luhansku střílet, rozhodl se pro návrat. Konflikt ukončil nejen jeho angažmá, ale i obchodní model postavený na 100% exportu do Ruska.

Ztrátu východního trhu se ŽĎAS pokusil nahradit diverzifikací do Jižní a Severní Ameriky či Asie. Podle Cesneka se však nikdy nepodařilo nahradit marže, jaké firma měla v Rusku. „Zákazník tam dokázal ocenit kvalitu. To, co máme dnes, je maximální diverzifikace — děláme dopravu, obranný průmysl, chemii, jaderný sektor, podvozky pro české tramvaje. Ale takové marže? Už nikdy.“

Jednoznačným tématem, které diskuzi rámovalo, byly ceny energií. Cesnek uvádí konkrétní čísla: elektřina v Abú Dhabí – 1 Kč, v Pekingu – 1,60 Kč, v Česku – 4,54 Kč, bez regulované složky. „To je mimo realitu. Nemáme konkurenceschopné vstupy. Bez levné energie nemůžeme plánovat budoucnost průmyslu,“ konstatuje.

A nestačí jen energie mít. Musí být levná a předvídatelná. „Energetika bývala nudný obor. Plán změn 2–3 % ročně. Dnes? Nevíte, jestli to bude +20 %, +100 %.“

Krizový stav českého průmyslu potvrzují i další čísla. Jen v roce 2023 skončilo v Česku 10 sléváren, výroba oceli klesla o čtvrtinu. Cesnek varuje: „To už se nikdy nevrátí. Lidé se přesunou jinam a nebudou se chtít vracet do těžké výroby.“

Na vině je i neschopnost státu podpořit odborné školství. „Musíme zakládat soukromé školy, suplujeme stát. Odborné školství stát nechal zaniknout,“ kritizuje. A přidává ironii: „Kdyby místo plastických chirurgů ukazovala televize úspěšné svářeče, pomohlo by to víc než jakákoli kampaň.“

Zcela nemilosrdný je Cesnek k plánům na rozvoj jaderné energetiky. SMR reaktory považuje za bláhový sen: „Když v Čechách trvá kolaudace haj*lu dva roky, jak dlouho asi bude trvat jaderná elektrárna?“ ptá se řečnicky.

Byrokracii označuje za největší brzdu rozvoje. „Naše administrativa je asi nejbrutálnější na světě. Nevěřím, že se Temelín nebo Dukovany někdy reálně rozšíří.“

Lidé stárnou, mladí mizí

Situace na trhu práce je podle Cesneka katastrofální. „Průměrný věk zaměstnanců mimo Škodu Auto je přes 42 let. Kategorie 25–40 téměř zmizela. Mladí o průmysl nemají zájem. A stát tomu nijak nepomáhá.“

Ve ŽĎAS se firma snaží investovat do nových technologií a školit nové pracovníky. „Investovali jsme víc než miliardu korun za posledních 8 let. Aktuálně máme připravené projekty za 900 milionů, které nám ušetří miliardy. Ale potřebujeme zakázky.“

Jedno z nejzásadnějších témat diskuze byla propast mezi politikou a byznysem. „Za posledních 6 let nebyl přijat jediný zákon, který by nám pomohl. Byznys nikdo neposlouchá, politici si nás neváží,“ říká Cesnek. Janeček přitakává: „Chtěl bych po politicích jen to, aby nám nepřekáželi. Ale oni nám aktivně škodí.“

Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast 

1. Kolik miliard korun už české firmy přišly kvůli drahé energii.
2. Proč se český průmysl nerozvíjí kvůli nefunkčnímu odbornému školství.
3. Co se skrývá za kulisami investic čínských akcionářů do ŽĎAS.
4. Jak konkrétně stát brzdí firmy, které chtějí investovat a růst.
5. Proč elektromobilitu z Číny už nikdy nedoženeme.

Z profesionální saxofonistky a animátorky se postupně stává sebevědomá podnikatelka. Kateřina Janečková (KJ Sax) v rozhovoru pro pořad Guilty Pleasure otevřeně hovoří o své cestě, která přinesla mnoho překážek. Před dvěma lety čelila diagnóze rakoviny, prošla léčbou a dnes s novým pohledem na život buduje kariéru v několika směrech. Pořadem provází Denis Tureček, mentor a lektor.

Životní zlom přišel pro Kateřinu Janečkovou před dvěma lety, konkrétně 1. dubna 2022. Tehdy ji čekalo překvapení, které zásadně změnilo její život. „Byla jsem na rozhovoru v DVTV, kde jsem byla strašně vyčerpaná. Bolela mě zvýrazněná bulka na krku. Lidé v komentářích psali, ať se jdu léčit. Tak jsem šla a zjistili, že mám rakovinu," vzpomíná saxofonistka na šokující období.

Diagnóza přišla nečekaně a způsobem, který připomínal spíše scénu z filmu. „Šla jsem si pro výsledky histologie po operaci a doktorka mi ve dveřích dala papír a řekla, že jsem pozitivní na endokrinní nález. Stála jsem v otevřených dveřích a byla plná čekárna lidí. Shodou okolností jsem den předtím sledovala Smysl pro tumor, takže jsem nezkolabovala. Nebyla jsem připravená, že se to může stát mně – mladé holce. V mém okolí nikdo v podobném věku rakovinu neřešil," popisuje klíčový moment Janečková.

Léčba, spiritualita a hledání sebe sama

V rámci léčebného procesu prošla Kateřina nejen konvenční léčbou, ale vydala se i na cestu sebepoznání a alternativních přístupů. Po diagnóze experimentovala s různými metodami, které by jí mohly pomoci v léčbě. „Byla tam rozhodovací paralýza – kde utratit desítky tisíc, aby mě to zázračně uzdravilo? Po několika měsících jsem zjistila, že nejdůležitější je odpočinek. Odfiltrovat tu vyčerpanost a prostě jen spát," přiznává.

Spirituální cesta ji zavedla až na exotická místa. „Na Kostarice jsem vyzkoušela San Pedro s asistencí šamana a jeho rodiny. Byl to nejintenzivnější zážitek a bylo to celý den v džungli. Otevírá to srdce, je to silnější než extáze. Cítíte lásku k přírodě. Začala jsem odpouštět lidem, kteří mě v životě zklamali, protože jsem najednou chápala, proč to udělali. Ego se rozplynulo," popisuje své zkušenosti s psychedeliky. Zdůrazňuje však, že tyto zkušenosti musí probíhat v bezpečném prostředí a pod dohledem.

Přerod z dívky v ženu

V současnosti Kateřina stále řeší důležitý životní přechod – transformaci z dívky v ženu. „Stále ještě jsem neudělala tu tlustou čáru. Je to pro mě stále žhavé téma," říká upřímně. Od této změny očekává, že se zbaví nejistoty a strachu.

„Holka je křehká, cítí nejistotu, nemůže se o sebe tolik opřít, protože má pocit, že nemá dostatek zkušeností. Podřizuje se tomu, co jí svět háže. Když se dostanu plně do role ženy, ucítím tu sílu jednat podle vlastních hodnot a přesvědčení. Bude tam sebejistota a důvěra, že svět není místo, které mi chce ublížit," vysvětluje svou transformaci Janečková. Dodává, že v poslední době, po ukončení léčby, již začíná tuto sílu cítit: „Už jsem zahodila to náročné období a řekla jsem si, že už se nebudu litovat. Teď jdu do své síly a začínám jí věřit."

Rozdíly mezi bohatými klienty a zbohatlíky

Jako profesionální saxofonistka má Kateřina bohaté zkušenosti s hraním pro různé typy klientů – od skutečně bohatých lidí po zbohatlíky. Mezi těmito skupinami vidí zásadní rozdíly v přístupu k lidem a hodnotám.

Celý rozhovor si můžete poslechnout jako video nebo podcast:

1. Jak probíhala chemoterapie a další léčba v nemocnici?
2. Jak Kateřina reagovala, když jí partner řekl, že nevěří v její uzdravení?
3. Jaké konkrétní nabídky v oblasti herectví dostala?
4. Které celebrity potkala na soukromých akcích pro bohaté klienty?
5. Jak zvládá propojit svou "ezo" stránku s party girl image?

Městská hromadná doprava v Ostravě patří podle mezinárodní studie k nejlepším ve střední a východní Evropě. Jak je možné, že v třetím největším českém městě mohou vedle sebe pohodlně jezdit lidé autem i MHD? O tom hovořil Daniel Morys, ředitel Dopravního podniku Ostrava, v pořadu Městověda, který moderuje Tomáš Hudeček, bývalý pražský primátor a zakladatel startupu FairCity. 

Daniel Morys vede Dopravní podnik Ostrava již devátým rokem. Pod jeho vedením se ostravská MHD stala jednou z nejmodernějších v republice. Nezávislá studie poradenské společnosti Price Waterhouse Coopers dokonce vyhodnotila systém městské hromadné dopravy v Ostravě mezi nejlepšími z 25 měst střední a východní Evropy.

„Jsme rádi, že jsme v tomto nezávislém hodnocení uspěli. Je to hezká zpětná vazba naší práce, kterou děláme tak, abychom budovali výkladní skříň Ostravy. Věřím, že městská hromadná doprava v Ostravě patří k těm konkurenčním výhodám, které dnes Ostrava má," říká Morys.

Třísložková doprava v tyrkysových barvách

Dopravní podnik Ostrava provozuje všechny tři druhy městské dopravy – autobusy, trolejbusy i tramvaje. Charakteristickou barvou je tyrkysová, která má i hlubší symbolický význam.

Tyrkysová barva všude. „Je to součást brandu. Zakomponováváme ji do kontrastu s černou barvou. Tyrkysová zůstane a zůstává."

Díky úspěšné obnově vozového parku se podařilo naprostou většinu vozidel dostat právě do tyrkysové barvy. „Je pravda, že jsme tím město probarvili a dali do tyrkysova. Je to dnes signifikantní prvek v Ostravě," dodává ředitel. Tyrkysové vozy pak symbolizují buď úplně nové, nebo modernizované a opravené vozy, které se nepronajímají na reklamní plochy. „K pronájmu na reklamu dáváme pouze starší vozy."

Efektivní využívání vozového parku

Dopravní podnik Ostrava zaměstnává kolem 2000 lidí, což ho řadí mezi čtyři největší zaměstnavatele ve městě. Po pádu Liberty patří k nejvýznamnějším zaměstnavatelům spolu s Fakultní nemocnicí Ostrava. „Ve vašem podniku je 53% podíl řidičů – efektivita je jasná – co nejvíce řidičů a co nejméně administrativy," dodává moderátor.

Díky lepšímu plánování a efektivnějšímu využívání vozů se podařilo snížit počet dopravních prostředků z 610 na 560, a přesto zvládnout všechny potřebné přepravní výkony.

„Díky naší nové schopnosti efektivně využívat a lépe plánovat se nám podařilo snížit počet vozů až na 560, a přesto zvládnout správkové procento a odjet přibližně ty kilometry, které jsou třeba, to znamená kolem 30 milionů vozových kilometrů ročně," vysvětluje Morys.

Zvýšila se také efektivita díky pořízení více vícekapacitních vozů. Ročně přepraví DPO kolem 90 milionů cestujících, i když toto číslo je stále pod úrovní před covidovou pandemií, kdy přepravili až 97 milionů osob.

Ostrava má nyní okolo 87 linek – Brno jich má 82. „Je tento počet aktuální?" ptá se moderátor. „Počet linek se trochu snižoval. Já bych Ostravu a Brno vůbec nesrovnával. Vozo-kilometry najedeme skoro stejně. Brnu se podařilo elektrifikovat velkou část města a obsluhují ji trolejbusy," dodává Morys.

Celý rozhovor si můžete poslechnout jako video nebo podcast:

1. Jak se Daniel Morys dostal k vedení Dopravního podniku Ostrava, když původně nebyl "šotoušem" a pochází z vesnice?
2. Jaký konkrétní dopad měla pandemie covidu na provoz MHD v Ostravě a jaké mimořádné dezinfekční procedury byly zavedeny?
3. Jak přesně funguje systém odbavení cestujících v Ostravě, včetně limitace denního jízdného při opakovaném použití karty?
4. Jaké konkrétní zkušenosti má Daniel Morys s manažerskými pozicemi před nástupem do DPO, včetně jeho působení v ČEZ?