Letošní zářijové povodně znovu upozornily na rostoucí vliv klimatických změn na extrémní srážky a častější záplavy. Meteoroložka Dagmar Honsová vysvětluje, jak moderní technologie umožňují předpovědět intenzivní deště až deset dní dopředu, a jak mezinárodní spolupráce zlepšuje ochranu ohrožených oblastí. Zároveň varuje, že zvýšení globální teploty o další stupeň může do poloviny století zvýšit riziko velkých povodní v Česku až o 50 %. Co to pro nás znamená? 

Podle Dagmar Honsové má každá povodeň své specifické rysy z hydrologického pohledu, ale z meteorologického hlediska se často opakují podobné synoptické vzorce. Letošní zářijové povodně a záplavy, stejně jako ty z roku 2002, byly způsobeny nízkým tlakem vzduchu nad Janovským zálivem, kde se setkal studený vzduch ze severu s teplým vzduchem ze Středomoří. „Vysoká teplota Středozemního moře znamená, že vzduch pojme více vlhkosti, což vede k intenzivnějším a extrémnějším srážkám,“ vysvětluje meteoroložka. Tyto oblasti nízkého tlaku vzduchu pak mohou setrvávat několik dní na místě a přinášet vydatné deště do stejné oblasti.

Dlouhodobé srážky  letos zasáhly zejména Jeseníky, kde se vlivem návětří zintenzivnily. Přítomnost frontálního rozhraní a střih větru nad Českem pak ještě zvyšovaly intenzitu dešťů. „Synoptické situace jako tyto jsou nebezpečné, protože oblast nízkého tlaku může zůstat na místě několik dní, což způsobuje akumulaci srážek,“ dodává Honsová, která také zdůraznila význam pečlivého sledování synoptických vzorců pro včasnou výstrahu.

Jak technologie pomáhají s předpovědí extrémního počasí

Honsová vysvětluje, že předpovědi počasí dnes začínají na základě numerických modelů, které se neustále zdokonalují. „Technologie pokročily natolik, že jsme letos dokázali předpovědět intenzivní srážky až deset dní dopředu,“ říká. Meteorologové využívají různé globální modely, jako je americký GFS, evropský ECMWF a kanadský GEM, které se shodovaly na předpovědi vydatných dešťů nad střední Evropou. Tyto modely upozorňovaly na možnost povodní a záplav už dlouho před jejich příchodem.

Lokální numerické modely, jako je český Aladin, pak dokážou s přesností až na 48 hodin určit, kde budou srážky nejintenzivnější. „Díky technologii jsme schopni přesně lokalizovat, kde povodně zasáhnou nejsilněji, a hydrologové mohou vypočítat, jak se bude chovat hladina řek,“ doplňuje Honsová. Tyto přesné modely jsou zásadní, protože umožňují rychlou reakci záchranných složek a zvýšení bezpečnosti obyvatel. I pojišťovny dlouhodobě sledují a využívají různé nástroje k monitoringu možných živelních katastrof, které úzce souvisí se změnou klimatu a jinak tomu nebylo ani při zářijových povodních. 

“V rámci pojištění majetku využíváme aktualizovaných mapových podkladů a vlastních dat z reálných pojistných událostí k zařazení stavby do konkrétní povodňové zóny. Taktéž se zabýváme modely pro predikci dalšího možného vývoje klimatické změny. Důležitost vnímáme v tom, že díky predikcím jsme schopni do budoucna reagovat pružněji na možné změny a promítnout je tak do našich pojistných řešení,” říká Jana Flajšarová z Generali České pojišťovny. 

O 1,3 stupně tepleji 

Klimatické změny výrazně ovlivňují četnost extrémních povodní, jak Honsová popisuje na základě klimatologických studií. „Od 90. let ukazují scénáře klimatických změn pro střední Evropu větší výskyt období sucha a extrémních srážek,“ vysvětluje. Zvýšení globální teploty o 1,3 °C v porovnání s předindustriální dobou....

Celý rozhovor si můžete poslechnout jako video nebo podcast:

• Jaké nové technologie využívají meteorologové pro predikci extrémního počasí v řádu týdnů dopředu?

• Jak se změní povodňové riziko v České republice do roku 2050 podle aktuálních klimatických scénářů?

• Jaký je rozdíl mezi předpovědí počasí a hydrologickou předpovědí povodní?

• Jak Honsová osobně vnímá zvyšující se riziko povodní a co doporučuje pro prevenci?

• Jak mezinárodní spolupráce přispívá k lepší předpovědi a rychlé reakci na extrémní povětrnostní situace?

Německo vyrobí z větrných elektráren až 20 % elektřiny, zatímco Česko jen 1 %. Brzdí nás hlavně pomalé povolovací procesy, což se odrazuje investory. O problému, který svazuje českou energetiku promluvil Jan Hicl z firmy Delta Green, která se zabývá využitím menších zdrojů energie k vyvažování sítě.

Připravenost na konec uhlí

„Pokud bychom dnes vypnuli všechny uhelné elektrárny, nic zásadního by se nestalo,“ říká Hicl s odkazem na studii Fakta o klimatu. Uhelné elektrárny totiž vyrábějí přibližně 4 % elektřiny, kterou Česko aktuálně exportuje. Tento „polštář“ nám podle něj umožňuje postupný přechod k obnovitelným zdrojům bez rizika výpadků.

Přesto je energetický přechod v Česku pomalejší než v západních zemích. Například Německo vyrábí z větrných elektráren až 20 % elektřiny, zatímco Česko jen 1 %. „Pokud chceme dosáhnout cílů stanovených Zelenou dohodou pro Evropu, musíme investice do větrné a solární energie výrazně navýšit,“ vysvětluje Hicl. Upozorňuje však, že k tomu bude nutné zjednodušit legislativu a zavést akcelerační zóny, které by celý proces urychlily.

Vítr a slunce jako nevyužitý potenciál

Větrné elektrárny patří mezi nejlevnější a nejefektivnější zdroje energie. Podle studie Mezinárodní energetické agentury dosahují náklady na výrobu jedné kilowatthodiny z větru přibližně 30 EUR/MWh, což je méně než u fosilních paliv. „Větrná energie je výjimečná svou stabilitou, zejména v zimě, kdy slunce tolik nesvítí. Je to ideální doplněk k fotovoltaice,“ vysvětluje Hicl.

Překážkou jsou však přísná povolovací řízení, která mohou trvat i více než deset let. „V Dánsku nebo Nizozemsku je běžné, že větrná elektrárna vznikne během tří let. U nás se tento proces může táhnout více než dekádu, což odrazuje investory,“ upozorňuje Hicl. Změnu by mohly přinést plánované akcelerační zóny, které mají zkrátit dobu schvalování na jeden až dva roky.

Fotovoltaika: Boom, pokles a nový směr

Fotovoltaika zažila v posledních letech nevídaný růst. Jen v roce 2022 se počet instalací zvýšil o 50 %, přičemž největší zájem byl mezi domácnostmi. „Češi si uvědomují, že investice do vlastní výroby energie je dlouhodobě výhodná. Průměrná návratnost solárního systému se díky vysokým cenám elektřiny zkrátila na šest let,“ říká Hicl.

Současný trend směřuje k integraci bateriových úložišť, která umožňují uchovávat přebytečnou energii. „Dnes už má baterie 95 % nových solárních instalací. Tento posun dělá z Česka čtvrtý největší trh s bateriemi v Evropě,“ dodává. Solární energie by do roku 2030 mohla pokrýt až 20 % spotřeby elektřiny v Česku, pokud se podaří zrychlit tempo instalací a zjednodušit legislativní procesy.

Budoucnost vyvažování sítě

Delta Green se zaměřuje na agregaci flexibility, tedy využití menších zdrojů energie k vyvažování sítě. Tento proces spočívá ve spojování menších zdrojů, jako jsou domácí fotovoltaické panely a baterie, do větších celků, které mohou poskytovat vyvažovací služby pro energetickou síť. „Na jeden funkční blok o výkonu jedné megawatty potřebujeme zhruba 200 domácností. Tyto bloky pak nabízíme ČEPSu, který je využívá k vyrovnávání sítě,“ popisuje Hicl.

Tento model umožňuje efektivnější využití obnovitelných zdrojů a zároveň snižuje závislost na fosilních palivech. „Dnes tuto službu zajišťují hlavně uhelné elektrárny. My ukazujeme, že obnovitelné zdroje mohou nabídnout stejnou spolehlivost,“ dodává. V budoucnu by agregace flexibility mohla pokrýt až 30 % potřeb české energetické sítě.

Celý rozhovor si můžete poslechnout jako video nebo podcast:

• Jak Delta Green využívá domácí bateriová úložiště k vyvažování sítě.

• Proč větrné elektrárny představují nejlevnější zdroj energie.

• Jak akcelerační zóny mohou urychlit rozvoj obnovitelných zdrojů.

• Jaké legislativní změny by mohly změnit českou energetiku.

• Proč Delta Green míří na zahraniční trhy a čím se odlišuje od konkurence.

Český spotřebitel je čím dál náročnější a doručení do druhého dne už mu nestačí. Koncept „quick commerce“ mění nákupní zvyky, protože zákazník obdrží zboží -od potravin až po květiny- do 30 minut. Jakub Hostačný z firmy Foodora prozradil, že do tohoto časového rámce se vejde v 98 procentech případů. Komplikace však mohou nastat během dopravních špiček, proto už firma na zahraničních trzích testuje doručování autonomní vozíky nebo drony.

Foodora staví svůj úspěch na konceptu Quick Commerce, tedy extrémně rychlého doručování. „Naším cílem je doručit zboží do 30 minut. Na rozdíl od standardního e-commerce, kde je běžné doručení druhý den, my zajišťujeme, že zákazník má objednávku ještě tentýž den,“ vysvětluje Hostačný. Tato rychlost je klíčovým faktorem pro uspokojení moderních spotřebitelů, kteří čím dál více hledají pohodlí a okamžitou dostupnost zboží.
Podle dat Foodora je průměrná doba od objednání po doručení 25 minut. Systém kombinuje technologii prediktivního objednávání, která umožňuje předem naplánovat trasy kurýrů, a lokalizované sklady, které minimalizují dobu přepravy. „V Praze například máme 4 distribuční centra, která pokrývají celou metropolitní oblast. To nám umožňuje doručit 98 % objednávek do 30 minut,“ dodává Hostačný. Tento model se zatím ukazuje jako efektivní zejména v hustě obydlených oblastech.

Češi milují pohodlí – a rychlost
Češi si rychlé doručování potravin a dalšího zboží rychle oblíbili. Podle statistik Foodora jsou mezi nejoblíbenějšími položkami čerstvé potraviny, jako je pečivo, ovoce a zelenina, ale také alkoholické nápoje a sladkosti. „V letních měsících zaznamenáváme až 40% nárůst objednávek nápojů, zejména piva a vína. Na druhé straně v zimě roste poptávka po pohodlných jídlech, jako jsou těstoviny nebo polévky,“ vysvětluje Hostačný.
Zajímavostí je také pestrost objednávek, kterou Češi využívají. „Zákazníci si přes Foodora objednávají vše možné – od léků po květiny. Mezi nejkurióznější objednávky patřila sada na domácí výrobu piva a erotické pomůcky,“ uvádí Hostačný s úsměvem. Podle něj Češi oceňují nejen rychlost, ale také možnost pohodlného nákupu z domova. „Každý den obsloužíme přes 5 000 zákazníků, kteří ušetří čas, jenž by jinak strávili cestou do obchodu,“ dodává.

Investice do kurýrů ve výši 10 tisíc měsíčně
S rychlým doručováním přicházejí i logistické a finanční výzvy. Garantovat doručení do 30 minut znamená pečlivě plánovat trasy kurýrů a optimalizovat procesy ve skladech. „V dopravních špičkách, jako je páteční večer, máme v provozu až 200 kurýrů najednou jen v Praze,“ říká Hostačný. Dodává, že firma čelí výzvám, jako jsou nepříznivé počasí nebo zvýšená poptávka během svátků, kdy počet objednávek roste až o 50 %.
Dalším problémem jsou vysoké provozní náklady, zejména v porovnání se standardním e-commerce. „Každý kurýr musí mít nejen dobré podmínky, ale také odpovídající vybavení, jako jsou termo batohy nebo elektrická kola. Průměrně investujeme do jednoho kurýra 10 000 Kč měsíčně,“ vysvětluje Hostačný. Přesto se Foodora podařilo dosáhnout zisku, což je v tomto odvětví spíše výjimkou.

Třetina objednávek autonomně
Podle Hostačného je budoucnost rychlého doručování úzce spjata s technologiemi. Foodora již v některých zemích testuje autonomní doručovací vozíky a drony, které by mohly výrazně snížit dobu doručení a zefektivnit provoz. „Drony by mohly být revolučním řešením v městských centrech, kde jsou časté dopravní zácpy. Například v testovacím provozu v Německu dokážou doručit balíček do 10 minut,“ říká Hostačný.
Technologická implementace však naráží na legislativní omezení, zejména pokud jde o provoz dronů v obydlených oblastech. „V České republice zatím není povoleno masové nasazení dronů pro komerční účely, ale věříme, že se to v příštích letech změní,“ dodává. Podle něj by autonomní technologie mohly do roku 2030 pokrýt až 30 % všech doručovacích objednávek.

Moderní technologie přinášejí do zdravotní péče nejen inovace, ale i nové výzvy. Precizní medicína umožňuje přizpůsobit léčbu každému pacientovi na míru – od genetických testů po analýzu hlasu. „Naším cílem je zpřístupnit tyto technologie co nejvíce lidem,“ říká Kamila Dvořák z Channel Lab. Spolu s Davidem Navrátilem popisují, jak mohou tyto nástroje změnit podobu péče i s jakými překážkami se musí vyrovnat.

Kamila Dvořák přibližuje, že precizní medicína nabízí odlišný přístup oproti tradičním metodám, které jsou často standardizované. „Precizní medicína využívá různé testy, například genetické, které odhalí mutace nebo genetickou informaci daného člověka. Na základě toho může přizpůsobit léčbu přímo pacientovi,“ vysvětluje Dvořák. Tento přístup je zásadní zejména dnes, kdy se prodlužuje délka života a roste výskyt civilizačních chorob, které výrazně ovlivňují zdraví populace.

Channel Lab se v tomto směru opírá o spolupráci s českými nemocnicemi, včetně Fakultní nemocnice Motol. „Spolupráce s nemocnicemi nám umožňuje ověřit podmínky a kompatibilitu pro nasazení našich technologií.“ dodává Dvořák.

Technologie pomáhají odhalovat nemoci včas

Channel Lab vyvíjí projekty, které propojují technologie s medicínou, jako například mobilní aplikaci Neurona VOX. Tato aplikace umožňuje včasné odhalení neurodegenerativních onemocnění, jako je Alzheimerova nebo Parkinsonova choroba, analýzou hlasu pacienta. „Hlasová analýza dokáže zachytit jemné změny v řeči, které často naznačují začínající neurologické problémy,“ vysvětluje Dvořák.

Neurona VOX je dostupná široké veřejnosti a umožňuje snadné sebetestování, které usnadňuje včasnou diagnostiku. „Chceme, aby byla technologie dostupná co nejvíce lidem. Aplikace je nenákladný způsob, jak odhalit rizikové příznaky,“ doplňuje Navrátil.

Aireen – rychlé výsledky díky umělé inteligenci

Prvním projektem Channel Lab byl certifikovaný zdravotnický prostředek Aireen, zaměřený na automatický screening závažných onemocnění ze snímků očního pozadí. „Díky našemu softwaru jsme schopni sdělit pacientům výsledek během 30 vteřin,“ říká Navrátil. Aireen snižuje potřebu dalších vyšetření a šetří pacientům i lékařům čas. 

Certifikace jako nezbytný krok k uvedení na trh

Uvedení zdravotnických technologií do praxe je přísně regulované, zejména v Evropě, kde jsou certifikace klíčovým krokem. „Certifikace jsou časově a finančně náročné, každá technologie ve zdravotnictví musí projít klinickými zkouškami pro zajištění bezpečnosti a účinnosti,“ vysvětluje Dvořák. V USA je podle Navrátila certifikace díky tzv. „fast passům“ rychlejší. „FDA v USA zkracuje dobu potřebnou pro zavedení produktů na trh, pokud již byly certifikovány jinde,“ dodává Navrátil.

Evropský certifikační systém je sice přísný a chrání pacienty, ale zpožďuje zavádění inovací. To by se podle Navrátila mělo do budoucna změnit.

Náklady na precizní medicínu a její dlouhodobé přínosy

Investice do precizní medicíny mohou být vysoké, ale dlouhodobé přínosy jsou výrazné. Genetické testování a další specializované procedury sice vyžadují větší počáteční náklady, ale zajišťují vyšší účinnost léčby a minimalizují nutnost dalších vyšetření. „Precizní medicína může snížit celkové výdaje na zdravotní péči tím, že eliminuje zbytečné procedury a neúčinné léky,“ říká Dvořák.

Navrátil věří, že s rostoucími inovacemi náklady na precizní medicínu postupně klesají, což ji činí dostupnější pro širokou veřejnost. „S rozvojem technologie se cena za genetické testy a další diagnostické metody snižuje,“ vysvětluje Navrátil.

Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:

1. Jaký přínos má precizní medicína pro kvalitu života pacientů.

2. Jak mohou genetické testy ovlivnit účinnost léčby a snížit nežádoucí účinky.

3. Jak technologie, jako je aplikace VOX, dokáží detekovat onemocnění v raných stadiích.

4. Jaké náklady a certifikace jsou spojené se zaváděním precizní medicíny.

5. Jak bojovat s mýty a nedorozuměními, která tuto oblast obklopují.

Lenka Šindelářová, vedoucí poradenství a průzkumu trhu společnosti Knight Frank, v rozhovoru pro FocusOn.cz rozebrala současné trendy na realitním trhu v České republice. Zaměřila se na rostoucí dominanci českých investorů, atraktivní segmenty trhu i rizika, která mohou ovlivnit budoucí vývoj. Přiblížila také, proč zůstává český trh pro zahraniční investory stále méně atraktivní.

V posledních dvou letech výrazně vzrostl vliv českých investorů na domácím realitním trhu. „Zahraniční investoři se kvůli rostoucím úrokovým sazbám a ekonomické nejistotě stáhli, a tuto mezeru zaplnili domácí hráči,“ uvedla Šindelářová. Podle ní k tomu přispěly generační obměny v českém byznysu a úspěšné prodeje firem, které umožnily akumulaci kapitálu. Čeští investoři nyní dominují zejména v akvizicích větších realitních projektů. Příkladem je nákup Arkád Pankrác realitním fondem Trigea, největší transakce roku v hodnotě jednotek miliard korun.

Absence zahraniční konkurence umožnila českým investorům dosáhnout na projekty, které by dříve připadly zahraničním subjektům. „Češi věří svému trhu, znají ho a mají často emocionální vazbu k konkrétním nemovitostem. To je jejich výhoda oproti zahraničním investorům,“ dodala Šindelářová. Tento trend by se však mohl změnit v příštím roce, kdy některé velké projekty, jako moderní administrativní komplexy nebo skladové areály, pravděpodobně přilákají zájem zahraničních institucionálních investorů.

Rostoucí význam nájemního bydlení

Segment institucionálního nájemního bydlení je na českém trhu stále na vzestupu. Podle Šindelářové je tento trend poháněn nízkou dostupností vlastnického bydlení a rostoucími cenami nemovitostí. „Stále více lidí bude muset přejít na nájemní bydlení, což zvyšuje atraktivitu tohoto segmentu pro investory,“ vysvětlila. Tento segment je obzvláště lákavý díky potenciálu růstu nájemného, který slibuje atraktivní návratnost investic.

Mezi letošní významné transakce patří například projekt Nový Opatov, který byl první akvizicí institucionálního nájemního bydlení investičním fondem Reico. „Developeři již nyní připravují větší množství projektů šitých na míru institucionálním investorům. Očekáváme, že tento segment bude v příštích letech dále růst,“ dodala Šindelářová.

Proč zahraniční investoři preferují jiné trhy?

Zatímco český trh si zachovává stabilitu, pro zahraniční investory zůstává méně atraktivní ve srovnání s jinými evropskými trhy, jako je Polsko nebo Velká Británie. „Na západních trzích došlo k výraznějšímu poklesu cen nemovitostí, což přitahuje zahraniční kapitál. Například v Londýně klesly ceny kancelářských budov na úroveň, která je srovnatelná s Prahou, ale Londýn nabízí vyšší likviditu,“ uvedla Šindelářová.

Praha sice nabízí stabilní nájemné a omezenou novou výstavbu, což udržuje hodnoty nemovitostí, ale rozdíly ve výnosových mírách oproti zahraničí jsou často malé. „Výnosové míry špičkových kanceláří v Praze se pohybují kolem 5,5 %, zatímco v Polsku nebo Londýně se blíží 6 %, což pro zahraniční investory představuje zajímavější příležitosti,“ dodala.

Celý rozhovor si můžete poslechnout jako video nebo podcast:

• Jak konkrétně české instituce a soukromí investoři akumulovali kapitál pro investice do nemovitostí?

• Proč institucionální nájemní bydlení zažívá v Česku boom a jaký je jeho potenciál?

• Jaké specifické výhody a nevýhody má český trh oproti západní Evropě a Polsku?

• Jaké jsou nejzajímavější transakce plánované na příští rok a kdo by mohl být jejich kupcem?

• Jaké faktory by mohly negativně ovlivnit investiční aktivitu na českém realitním trhu?

Starosta malé obce ví, kolik stojí papír do tiskárny, ale nemá tušení, kolik stojí výstavba kanalizace. Povinně zveřejňované informace v registru smluv jsou nepřehledné a vyřešit by to mohla umělá inteligence. Této příležitosti se chopil Tomáš Hudeček, bývalý primátor Prahy a spoluzakladatel aplikace Fair City, která pomáhá zvyšovat efektivitu veřejných zakázek právě pomocí AI. V rozhovoru mluvil o obrovských rozdílech ve výdajích obcí, příčinách korupce i možnostech úspor, které by mohly dosahovat až 60 miliard korun ročně.

Tomáš Hudeček upozorňuje na obrovské rozdíly ve výdajích obcí na stejné typy zakázek. „Zjistili jsme, že některé obce platí za stejné věci i stonásobně více. Častěji však jde o rozdíly v řádu desítek procent,“ uvedl. Příkladem mohou být výstavby dětských hřišť, kde náklady menších obcí často převyšují ty ve větších městech. Důvodem je omezená vyjednávací síla malých obcí a jejich menší informovanost o běžných cenách na trhu.

Hudeček dodává, že problém často pramení z rozdílné odbornosti vedení obcí. „Starosta ví, kolik stojí papír do kanceláře, ale nemá tušení, kolik by měla stát dopravní stavba nebo výstavba kanalizace. A právě tady vznikají obrovské rozdíly v cenách,“ vysvětlil. Tento nedostatek informací podle něj otevírá prostor nejen pro chyby, ale i pro zneužívání veřejných financí.

Podle Hudečka má aplikace Fair City pomoci právě v této oblasti. Díky datům z registru smluv a analýzám pomocí umělé inteligence dokáže projekt identifikovat nesrovnalosti v cenách veřejných zakázek a poskytnout obcím orientační benchmarky. „Naším cílem je zajistit, aby i malé obce mohly tlačit na férové ceny a nebyly závislé na drahých nabídkách,“ dodal.

V hlavní roli umělá inteligence
Hlavním nástrojem aplikace je analýza dat z registru smluv, kde je aktuálně více než 7 milionů záznamů. „Každý den přibude zhruba 3000 nových smluv, což žádný člověk nemůže efektivně zpracovat. Umělá inteligence však dokáže identifikovat nejen základní informace, jako kdo s kým a za kolik, ale i předmět smlouvy,“ vysvětluje Hudeček. Díky této technologii může aplikace odhalit nesrovnalosti a nabídnout analýzy cenových odchylek.

Vývoj aplikace podpořil CzechInvest částkou 1 milion korun, která pokryla první fázi projektu, zahrnující například analýzu cen dětských hřišť nebo workoutových prvků. V budoucnu chce tým rozšířit analýzy na další oblasti, jako je zateplování budov nebo výstavba silnic. „S každou další iterací systému se naše analýzy zpřesňují, což umožňuje odhalit specifika jednotlivých zakázek,“ uvedl Hudeček.

Úspory až 60 miliard korun ročně
Podle Hudečka může Fair City přinést úspory ve veřejných výdajích až 15 %, což odpovídá částce 60 miliard korun ročně. „Celkový obrat na úrovni obcí a jejich akciových společností činí zhruba 400 miliard korun. Pokud by se díky větší informovanosti podařilo snížit náklady o 15 %, dosáhli bychom této úspory,“ vysvětluje, jak k sumě přišel. Jde však o dlouhodobý proces, který vyžaduje postupné zavádění aplikace na většině úrovní veřejné správy.

Hudeček zdůrazňuje, že aplikace není zaměřena pouze na odhalování korupce, ale především na zvyšování informovanosti zadavatelů zakázek. „Korupce je jistě problém, ale většina neefektivity vyplývá spíše z neznalosti nebo nedostatku odbornosti zadavatelů,“ dodává.

Celý rozhovor si můžete poslechnout jako video nebo podcast:

Jak konkrétně funguje analýza pomocí umělé inteligence a jak odhaluje cenové nesrovnalosti?
Jaký je přístup malých obcí k vyjednávání zakázek a proč platí více než velká města?
Co stojí za obrovskými rozdíly ve výdajích na veřejné zakázky?
Jaké další oblasti chce Fair City v budoucnu analyzovat?
Jaký vliv má kultura a historie na současnou úroveň korupce v Česku?

Od válečného konfliktu v ulicích města až po povodně. Amar Ibrahim je expert na přežití v extrémních situacích. A právě poslední povodně jsme s ním dopodrobna rozebrali v rozhovoru. Jak se zachovat, jak má vypadat evakuační zavazadlo, co rozhodně nedělat a jak se bránit třeba před rabováním? 

Amar Ibrahim zdůrazňuje, že v krizové situaci, jakou je povodeň, je klíčové opustit svůj dům a soustředit se na záchranu života. „Lidé mají tendenci lpět na svém majetku, ale primární je naslouchat záchranným složkám a evakuovat se včas,“ upozorňuje. Podle něj je důležité, aby lidé dodržovali pokyny záchranných služeb a neztráceli čas shromažďováním věcí. Nejdůležitější je bezpečnost a co nejrychlejší opuštění ohrožené oblasti.

Důraz na osobní bezpečnost vyplývá i z jeho zkušeností ze zahraničních kurzů přežití, kde účastníci často musejí simulovat krizové scénáře, v nichž je rychlost rozhodování klíčová. Dále radí, aby lidé měli základní plán pro případ evakuace – od únikového plánu z domu až po domluvu s rodinou na společném místě setkání. „Správné plánování může výrazně ovlivnit šanci na přežití,“ dodává.

Expert uvedl příklad tragických povodní v Německu, kde se mnoho lidí snažilo chránit svůj majetek tím, že se schovávali do sklepů a ucpávali jejich okna, aby zabránili průniku vody do domu. Bohužel, tato rozhodnutí často vedla k tragickým následkům. „Nejvíce mrtvých lidí při povodních našli právě ve sklepích,“ vysvětluje Ibrahim, což zdůrazňuje, jak nebezpečné může být podcenění síly přírodního živlu. Podle něj je vždy zásadní prioritizovat vlastní bezpečnost nad ochranou majetku a následovat pokyny záchranných složek, které jsou školené na podobné situace.

Co by mělo obsahovat evakuační zavazadlo?

Evakuační zavazadlo je základním vybavením pro případ nutnosti opustit domov a vydat se do bezpečí. Podle Ibrahima by zavazadlo mělo obsahovat základní prvky, které umožní přežít několik dní bez podpory. „Kromě oblečení by mělo obsahovat vodní filtr, trvanlivé potraviny, lékárničku a kopie důležitých dokumentů,“ vysvětluje. Kopie dokumentů, jako jsou občanský průkaz, pas či pojistné smlouvy, mohou být uloženy například na USB disku. „Pro případy, kdy nastane nenadálá situace jako byly letošní zářijové povodně a záplavy nebo jiné živelní katastrofy, mají pojišťovny veškerá data bezpečně uložena. Klienti se pak ke svým smlouvám a dokumentům mohou dostat například prostřednictvím mobilních telefonů přes klientskou zónu nebo pomocí mobilní aplikace. Samozřejmě za předpokladu, že je k dispozici funkční infrastruktura. Podstatné je, že jejich data jsou pro katastrofické scénáře chráněna,“ doplňuje Jan Marek, tiskový mluvčí Generali České pojišťovny. 

Dále doporučuje mít v zavazadle základní hygienické potřeby, baterku, a pokud je to možné, také základní nástroje, které mohou usnadnit pohyb v neznámém prostředí. „Mít kvalitní zavazadlo s pevným obsahem, na který se můžete spolehnout, znamená, že nejste závislí na pomoci druhých,“ doplňuje. Také klade důraz na to, aby zavazadlo bylo vždy připravené a pravidelně kontrolované, především co se týče trvanlivosti potravin a stavu baterií. A v případě, že byste neměli nabitý mobilní telefon je dobré mít při sobě například i power banku. 

Praktické vybavení: Od vodního filtru po samoohřívací potraviny

Jedním z nejdůležitějších prvků evakuačního zavazadla je podle Ibrahima vodní filtr, který umožňuje získávat pitnou vodu z neznámých zdrojů. „Bez vody člověk vydrží jen tři dny, a proto je filtr jedním z klíčových komponentů,“ vysvětluje. Ibrahim doporučuje filtry s dlouhou životností, které jsou schopny odstranit bakterie a další škodlivé látky, což je rozhodující v situaci, kdy není dostupná pitná voda.

Celý rozhovor najdete na webu www.focuson.cz.

Celý rozhovor si můžete poslechnout také jako video nebo podcast:

• Jaké psychologické triky využívá Ibrahim při svých kurzech, aby se účastníci lépe vypořádali se strachem a stresem?

• Co doporučuje jako první kroky při nečekané evakuaci v městském prostředí?

• Jaké nejčastější chyby lidé dělají při balení evakuačního zavazadla?

• Jaké méně známé vybavení považuje za klíčové pro přežití v krizové situaci?

• Jakým způsobem lze improvizovat a využít běžné předměty jako náhradní zdroje tepla nebo světla?

V České republice žije přibližně 14 000 dětí s těžkým kombinovaným postižením, které často zůstávají mimo vzdělávací systém a potřebnou péči. Smiling Crocodile provozuje unikátní Centrum komplexní péče, kde se děti s těmito diagnózami mohou nejen vzdělávat, ale zároveň podstupovat terapie. „Naše centrum je jediné svého druhu. Dětem poskytujeme vzdělání, terapii i asistenci, a to vše pod jednou střechou,“ vysvětluje Herrmannová s tím, že v centru se nyní starají o 31 dětí. 

Centrum zahrnuje mateřskou a základní školu, ale také široké spektrum terapií, včetně fyzioterapie, logopedie a speciální pedagogiky. „Snažíme se, aby rodiny mohly vést plnohodnotný život a nemusely se obávat, že jejich dítě zůstane bez péče,“ dodává Herrmannová. Díky těmto službám mohou rodiče pokračovat v pracovním životě, zatímco jejich dítě dostává odbornou pomoc.

Rodiče dětí s těžkým kombinovaným postižením často čelí problémům, které ovlivňují celou jejich rodinu. „Když se narodí postižené dítě, je to pro rodinu obrovský zásah. Často zažívají frustraci, stres a vyčerpání. Hodně rodičů vůbec neví, co je čeká, než se stanoví diagnóza,“ vysvětluje Herrmannová. Diagnózy těchto dětí bývají komplikované, často jde o vzácné syndromy nebo progresivní onemocnění. Centrum Smiling Crocodile proto poskytuje podporu nejen dětem, ale i jejich rodinám.  

Pro rodiče je zásadní mít okolo sebe podporující komunitu. Centrum tak nabízí nejen terapii a vzdělání pro děti, ale také psychologickou pomoc a sdílení zkušeností mezi rodiči. „Rodiče si tady často nacházejí nové přátele, kteří jsou ve stejné situaci. Vzájemně si radí a podporují se, což je nesmírně důležité pro zvládání každodenní péče,“ dodává Herrmannová. Kromě emocionální podpory centrum poskytuje i praktickou pomoc – od půjčování potřebného vybavení až po asistenci při zvládání domácích terapií. To vše umožňuje rodinám žít plnohodnotný život i s těžce postiženým dítětem.

Kapacita centra je však omezená, což znamená, že mnoho rodin nemůže využít jeho služby. „Máme obrovský převis poptávky, ale bohužel nemáme dostatek místa ani personálu, abychom mohli přijmout všechny děti, které by to potřebovaly,“ přiznává Herrmannová. Většina hendikepovaných dětí je tak odkázaná na rodiče a pečovatele ve svých domovech, což často zahrnuje i domácí výuku.

Důstojné rozloučení pro těžce nemocné děti

Jedním z největších projektů, na kterých Smiling Crocodile pracuje, je vybudování dětského hospice v pražských Satalicích. Herrmannová vysvětluje, že rozhodnutí vzniklo z potřeby nabídnout rodinám místo, kde by mohly prožít nejtěžší chvíle se svými dětmi důstojně. „Za více než deset let, co centrum funguje, jsme bohužel ztratili přes deset dětí. Chceme rodinám nabídnout možnost důstojného rozloučení,“ říká.

Hospicová péče není jen o posledních chvílích, ale i o zajištění kvalitního života těžce nemocným dětem. „Paliativní péče pomáhá zlepšit kvalitu života nejen dětí, ale i jejich rodin. Často jde o psychickou podporu, která je pro rodiče a sourozence stejně důležitá jako samotná péče o dítě,“ vysvětluje Herrmannová. Přestože je hospicová péče v západní Evropě běžná, v České republice je stále v začátcích.

Celý rozhovor najdete na webu FocusOn.cz v pořadu Avokádo:

1. Jak funguje Centrum komplexní péče a co vše nabízí rodinám a dětem.

2. Proč je hospicová péče pro děti v Česku stále v začátcích a jaké jsou plány na její rozvoj.

3. Jak se Smiling Crocodile snaží bojovat s předsudky vůči dětem s postižením v Africe a Asii.

4. Jak vznikla píseň v rámci kampaně „#BecauseIhearIlive“ a proč je dostupná ve 13 jazycích.

5. Jak Smiling Crocodile pomáhá dětem v rozvojových zemích znovu se zapojit do běžného života.

Energetický expert Pavel Janeček a ekonom Jaroslav Ungerman vedli obsáhlou diskuzi o výzvách, kterým čelí český průmysl. Zaměřili se na problémy spojené s energetickou krizí, přechodem na elektromobilitu a ztrátou tradičních odvětví, jako jsou strojírenství a těžký průmysl. Hovořili také o potřebě reformy technického vzdělávání a nutnosti modernizace průmyslu pro udržení konkurenceschopnosti na globálním trhu.

Dekarbonizace a její dopady na českou ekonomiku
Diskuze se otevřela otázkou, jakým způsobem dekarbonizace ovlivní českou ekonomiku. Jaroslav Ungerman zdůraznil, že tlak na bezuhlíkovou ekonomiku má značné limity. „Pokud odstraníme CO₂ z procesů, přestane fungovat zemědělství i průmysl, který závisí na fosilních palivech,“ uvedl. Pavel Janeček navázal, že současné plány na dekarbonizaci přinášejí největší rizika pro průmyslové země, jako je Česká republika, které jsou závislé na energeticky náročných výrobách.

Automobilový průmysl: Zásadní sektor pod tlakem
Automobilový průmysl, který představuje 10 % českého HDP a zaměstnává přes 180 000 lidí, čelí velkým změnám v souvislosti s přechodem na elektromobilitu. Janeček upozornil, že masivní elektrifikace vozového parku vyžaduje obrovské množství energie, kterou současná infrastruktura není schopna zajistit. „Pokud budeme chtít nabíjet miliony elektromobilů, musíme zásadně rozšířit energetické kapacity,“ vysvětlil.

Energetika byla dalším zásadním tématem diskuze. Janeček zdůraznil, že energetická nezávislost je základním předpokladem pro udržení průmyslové základny. „Bez stabilních a cenově dostupných dodávek energie se český průmysl neobejde,“ uvedl. Hovořil také o problémech spojených s výstavbou nových jaderných bloků. „Chybí nám nejen investice, ale i odborníci, kteří by mohli tyto projekty realizovat,“ upozornil.

Diskuze se stočila také k dostavbě jaderné elektrárny Dukovany a přinesla spíše skeptické názory na schopnost českého průmyslu a státu zvládnout tak rozsáhlý projekt. Pavel Janeček zdůraznil, že český podíl na výstavbě reaktorů by dnes byl oproti minulosti výrazně nižší. „Když jsme stavěli Temelín, české firmy se podílely na více než 70 % celého projektu. Dnes bychom se dostali sotva na 20–30 %, což je smutné svědectví o tom, kam se náš průmysl posunul,“ uvedl s jistou dávkou rozčarování. Upozornil na úbytek odborníků a pokles výrobních kapacit, které byly dříve schopné realizovat takto komplexní zakázky.

V diskuzi zaznělo i hodnocení odklonu České republiky a Evropy od spolupráce s Ruskem, zejména v oblasti energetiky. Pavel Janeček upozornil, že tento krok přinesl nejen dražší dodávky plynu, ale i dlouhodobé ekonomické důsledky. „Odstřihli jsme se od levného plynu z Ruska, který byl klíčový pro naši energetickou stabilitu, a teď dovážíme zkapalněný plyn z USA, což výrazně zvyšuje náklady,“ uvedl Janeček. Dodal, že vyšší ceny energií dopadají nejen na domácnosti, ale především na energeticky náročný průmysl, který ztrácí konkurenceschopnost.

Jaroslav Ungerman pak upozornil na změnu strategie Ruska, které se místo Evropy orientuje na asijské trhy. „Rusko si našlo nové odběratele v Číně a Indii, zatímco my jsme přišli o stabilní zdroj levné energie a zvyšujeme závislost na dovozech z jiných částí světa,“ vysvětlil. Podle Ungermana tato situace ukazuje na absenci dlouhodobé energetické strategie, která by lépe reflektovala zájmy českého průmyslu a ekonomiky. „Některé evropské země, například Německo, si klíčové energetické kanály ponechaly, zatímco my jsme šli opačnou cestou, což nás teď ekonomicky oslabuje,“ uzavřel.

Co se navíc dozvíte:

• Jaké konkrétní kroky by mohly pomoci českým firmám udržet krok s globální konkurencí?
• Proč je český automobilový průmysl závislý na exportu a jak to ovlivňuje jeho budoucnost?
• Jaká je role emisních povolenek v ceně české výroby a jak mohou firmy reagovat?
• Co konkrétně navrhují Janeček a Ungerman pro reformu technického vzdělávání?
• Jaké příležitosti nabízí ekonomická diplomacie pro rozvoj českého průmyslu?