České firmy ukazují, že fintech není jen o aplikacích. Od inovativních platebních prstenů až po software, který neviditelně zajišťuje bezpečnost globálních bank, se český fintech stává lídrem v technologických inovacích. Kam míří budoucnost plateb a jak si Česko stojí ve srovnání se světem? Ondřej Machač z České fintechové asociace odhaluje nejnovější trendy a vize.

„Když se mě babička ptá, co je to fintech, říkám jí, že už nemusí chodit se složenkou do banky, ale vše si nakliká v mobilu,“ začíná Machač a dodává: „To je přesně podstata fintechu – zjednodušit, zpřístupnit a zmodernizovat finanční služby.“

Fintech zkrátka zasahuje do všech oblastí našeho života. Ať už jde o mobilní aplikace pro správu financí, nebo pokročilé platební technologie, české firmy patří mezi světovou špičku. „Český výrobce Niceboy například vytvořil platební prsten, který můžete použít místo karty. To je důkaz, že jsme schopni konkurovat i globálním gigantům,“ vysvětluje Machač.

Český fintechový ekosystém – Více než 150 firem

Český fintech zažívá rychlý růst. „Když jsem v České fintechové asociaci začínal, bylo tu zhruba 120 firem. Dnes máme přes 150 subjektů, které aktivně působí v této oblasti. A to nezahrnuje zahraniční fintechy, které v Česku operují, například Revolut nebo Wise,“ říká Machač.

Česko má podle něj unikátní pozici díky své otevřenosti k inovacím. „Jsme jedni z prvních, kdo testují bezkontaktní platby. Naše technologie, jako například Switchio od firmy Monet, umožňují bezkontaktní platby v městské dopravě po celém světě,“ dodává.

V porovnání s okolními zeměmi, jako je Německo nebo Polsko, je Česko výrazně napřed. „U nás platí mobilem i moje babička, zatímco v Německu jsou lidé stále konzervativní a spoléhají více na hotovost,“ podotýká s úsměvem.

Kyberbezpečnost jako priorita

Jednou z největších výzev fintechu je kyberbezpečnost. „Většina problémů vzniká mezi klávesnicí a židlí. Uživatelé často naletí phishingovým e-mailům nebo zadávají své údaje na podvodných stránkách. Proto klademe velký důraz na edukaci uživatelů,“ vysvětluje Machač.

Fintechy i banky se neustále zdokonalují v oblasti zabezpečení. „Dnes už se do aplikací přihlašujete otiskem prstu nebo dvoufázovým ověřením. Riziko je tak mnohem menší než v minulosti, kdy vám někdo mohl ukrást kartu a vybírat z bankomatu,“ dodává.

Platební prsteny, čipy pod kůží a budoucnost plateb

Jednou z nejzajímavějších inovací je již zmíněný platební prsten Niceboy, který umožňuje platit bez použití karty nebo telefonu. „Prsten je ideální například pro sportovce nebo lidi, kteří nechtějí mít u sebe peněženku. Je to ukázka toho, kam se může placení posunout,“ říká Machač.

Budoucnost plateb ale sahá ještě dál. „Testují se platby otiskem prstu, žilním systémem nebo zorničkou. Dokonce máme kolegu, který má pod kůží NFC čip a platí přiložením ruky k terminálu. Osobně bych si čip pod kůži nedal, ale pro někoho to může být budoucnost,“ podotýká.

Podle Machače však většina lidí zůstane u tradičnějších metod, jako jsou platby mobilem nebo hodinkami. „Tyto technologie jsou bezpečné, snadno dostupné a nevyžadují tak výrazný zásah do soukromí,“ vysvětluje.

České firmy na globálním poli

České fintechové firmy se stále více prosazují i v zahraničí. „Společnost Dateio například obohacuje platební data. Když zaplatíte kartou, vidíte v aplikaci logo obchodu a přesnou lokaci. Bez této technologie byste měl jen anonymní transakci,“ vysvětluje Machač.

Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:

1. Jak české firmy jako Dateio a Switchio mění globální trhy.

2. Budoucnost plateb – od platebních prstenů po platby zorničkou.

3. Jak český fintech konkuruje velkým hráčům, jako je Revolut.

4. Proč je kyberbezpečnost klíčová a jak fintechy edukují své uživatele.

5. Spolupráce mezi fintechy a tradičními bankami – nový model finančního sektoru.

Dobrovolní hasiči nejsou jen lidé s lopatami, ale páteř systému, který drží při katastrofách české obce nad vodou. Jaroslav Salivar, náměstek starostky Sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska, v rozhovoru popisuje roli dobrovolných hasičů při povodních, jejich nezastupitelnost v krizových situacích a varuje před pasivní rolí státu.

Letošní povodně: Lepší předpověď, menší chaos

Letošní povodně byly podle Jaroslava Salivara jiné než předchozí velké katastrofy. „Zatímco například v roce 1997 jsme neměli prakticky žádný krizový systém a v roce 2002 jsme byli zaskočeni masivním rozsahem záplav, dnes je situace mnohem lepší,“ vysvětluje. Díky předpovědím a koordinaci záchranných složek se letos podařilo snížit riziko chaosu. „Dnes víme až deset dní dopředu, co přijde. To je obrovská výhoda pro záchranáře i občany, pokud varování berou vážně,“ dodává Salivar. S tím souhlasí i Jozef Hrdý, šéf likvidace pojistných událostí v Generali České pojišťovně: „Předpověď byla vážná, ale naštěstí brzká. Díky tomu, že se předpovědní modely počasí postupně zpřesňovaly, věděli jsme, že nás čeká velká povodeň. Získali jsme tedy cenný čas na přemýšlení a rozhodnutí, jaká opatření přijmeme. To historicky nebylo zvykem. Na druhou stranu jsme na takovéto situace v pojišťovně připraveni a máme popsané mechanismy co s takto velkými katastrofami dělat.“

Přesto zůstává problémem lidská nedisciplinovanost. „Je stále mnoho lidí, kteří podceňují varování a odmítají evakuaci. V roce 2002 jsme museli v Plzeňském kraji zachraňovat desítky lidí vrtulníky přímo ze střech domů. To je extrémně nebezpečné nejen pro ně samotné, ale i pro zasahující hasiče,“ připomíná Salivar. Letos byla situace lepší, ale stále je co zlepšovat. „Je třeba, aby lidé chápali, že evakuace není selhání, ale prevence, která může zachránit životy i majetek,“ říká.

Jak se správně chovat při povodni?

Jaroslav Salivar v rozhovoru zdůraznil, že klíčem k přežití povodní je včasná příprava a správné chování během krizové situace. „Lidé si často neuvědomují, že drobné kroky mohou znamenat rozdíl mezi zachráněným majetkem a úplnou katastrofou,“ říká.

Nejdůležitější je sledovat předpovědi a krizová varování. „Pokud víte, že se blíží povodeň, nečekejte do poslední chvíle. Přestěhujte cenné věci do vyšších pater, odvezte auta mimo ohroženou oblast a zajistěte zvířata,“ doporučuje Salivar. Včasná evakuace je podle něj mnohem lepší než čekat na záchranu v kritickém momentu.

Kromě přípravy majetku je klíčové chránit i sebe. „Mějte připravený evakuační balíček s doklady, léky, vodou, baterkou a mobilním telefonem. Zásoby na dva až tři dny vám v nouzi mohou zachránit život,“ dodává.

Pokud se musíte evakuovat a opouštíte svůj dům, Salivar doporučuje zanechat jasný vzkaz pro záchranáře. „Na dveře domu napište, kdo jste, kolik lidí dům opustilo, zda jste s sebou měli domácí zvířata a kam jste se přesunuli. Záchranáři pak budou vědět, že dům je prázdný a nebudou riskovat životy při zbytečném hledání,“ vysvětluje Salivar.

Takový vzkaz je podle něj v krizových situacích nesmírně užitečný. „Záchranářům to šetří čas a energii, které mohou využít tam, kde je to skutečně potřeba. Navíc to dává vašim blízkým i záchranářům informaci, že jste v bezpečí,“ dodává.

Jednou z největších chyb, které lidé dělají, je ukrývání se ve sklepech. „Sklep je při povodních past. Jakmile začne voda stoupat, nemáte šanci uniknout. Pokud už jste v domě a voda stoupá, přesuňte se co nejvýše, ideálně na půdu nebo střechu,“ varuje Salivar.

Celý rozhovor si můžete poslechnout jako video nebo podcast:

5 bodů, které se dozvíte v podcastu:

• Jak se změnil systém krizového řízení od povodní v roce 2002.

• Proč je důležitá prevence a jak se připravit na povodeň.

• Jakou roli hrají dobrovolní hasiči při zvládání katastrof.

• Proč je nedostatek lidí větším problémem než technika.

• Jaké hrozby představuje blackout a jak se na něj připravit.

Česká republika je menší trh, ale plný zajímavých nápadů a firem, které dokážou generovat úspěšné příběhy. V pořadu Smart Money to uvedl portfolio manažer Martin Cakl z J&T fondu Naše Česko. Jaké cíle a vize fond má, na jaké segmenty se zaměřuje a pro koho je určen? Odpovědi na tyto otázky přináší Dušan Moskaliev, zakládající partner investiční skupiny Prime Fund.

Martin Cakl nezačínal jako typický ekonom. „Studoval jsem informační technologie hlavně proto, že jsem měl blízko k počítačovým hrám. Ale brzy jsem pochopil, že programátor ze mě nebude. To mě nasměrovalo k ekonomii s naivní představou -  když porozumím financím, porozumím světu,“ říká.

Jeho touha po propojení teorie s praxí ho přivedla k financím, které postupně přerostly v odbornou specializaci. Na magisterském studiu se pak věnoval korporátním financím, řízení rizik a investičním strategiím.

Jak Holandsko změnilo pohled na investování

Klíčový zlom v jeho kariéře nastal během studia v Rotterdamu. „České univerzity často postrádají propojení s praxí. V Nizozemsku jsem měl možnost setkat se s profesionály z investičních bank a private equity fondů. Díky tomu jsem pochopil, jak fungují globální trhy,“ vzpomíná Cakl.

Stáž v ING Investment Management mu otevřela dveře k mezinárodním zkušenostem. „Nakonec jsem dostal nabídku na plný úvazek v Holandsku, ale rozhodl jsem se vrátit do Česka, kde jsem cítil větší potenciál,“ dodává.

Fond Naše Česko - jedinečný koncept

Po návratu do Česka začal pracovat ve fondu Metatron Capital a později spojil své zkušenosti s Tomášem Martincem. Společně vytvořili fond Naše Česko pod hlavičkou J&T.

„Nechtěl jsem přinést další běžný akciový fond, kterých je na trhu dost. Naše Česko kombinuje různé třídy aktiv – od venture kapitálu přes private equity až po veřejně obchodované akcie – a zaměřuje se na český trh,“ vysvětluje Cakl.

Tento přístup má oslovit náročné investory a podpořit inovativní firmy. „Česká republika je menší trh, ale plný zajímavých nápadů a firem, které dokážou generovat úspěšné příběhy. Věříme, že tento model přináší hodnotu nejen investorům, ale i celé ekonomice,“ dodává.

Transparentnost jako klíčová hodnota

Jedním z pilířů fondu je transparentnost. „Veškeré pozice našeho fondu jsou veřejně dostupné. Klienti mají přístup k detailům o investicích, což považujeme za základ důvěry,“ říká.

Fond propojuje veřejné akcie s private equity investicemi. „Skrze partnery držíme podíly ve firmách, jako je Rohlík nebo News, český jednorožec s valuací přes miliardu dolarů. Naším cílem je vytvořit efektivní kombinaci veřejných a soukromých investic,“ dodává.

České firmy na vzestupu

Podle Cakla má český trh značný potenciál. „Máme zde firmy, které expandují do zahraničí, jako je Linet nebo Rohlík. Všichni tak vidíme, že náš trh může být zdrojem úspěšných byznysových příběhů,“ vysvětluje.

Lokální zaměření má i praktické výhody. „Když investujete do soukromého kapitálu, musíte být fyzicky přítomní – navštívit fabriky, setkat se s managementem. To nám umožňuje lépe pochopit fungování firem a přispět k jejich rozvoji,“ říká.

Filtr jako klíč k úspěchu

V investičním světě je klíčové eliminovat rizika. „Velká část naší práce spočívá ve filtrování projektů, které by mohly způsobit permanentní ztrátu kapitálu. Soustředíme se na firmy s udržitelným cash flow a silným růstovým potenciálem,“ sdílí Cakl.

Spoléhá se na osvědčené partnery. „Naši partneři mají zkušenosti a přidanou hodnotu, kterou využíváme při hledání nových příležitostí. Díky nim můžeme zachovat kvalitu portfolia a zároveň se rozšiřovat,“ dodává.

Celý rozhovor si můžete poslechnout jako podcast:

• Jak Martin Cakl přešel od IT ke světu financí?

• Proč se rozhodl vrátit z Holandska do Česka?

• Jaké strategie stojí za úspěchem fondu Naše Česko?

• Jaké české firmy vidí jako budoucí lídry trhu?

• Proč je důležitá transparentnost a edukace investorů?

Vypínání uhelných elektráren bez adekvátní náhrady, pomalý rozvoj obnovitelných zdrojů, rostoucí závislost na dovozu energie a nepřipravenost na dramatický nárůst spotřeby mohou znamenat zásadní problém. „Bez změny strategie budeme dovážet až třetinu elektřiny, a to za ceny, které si běžná domácnost nedovolí,“ varuje v rozhovoru Ondřej Doležal, člen představenstva společnosti Envys. 

Doležal hned v úvodu upozorňuje na zásadní problém, kterému Česká republika čelí. Vypínání uhelných elektráren, které dnes tvoří téměř 50 % výroby elektřiny, je naplánováno, aniž by bylo zajištěno adekvátní řešení. „Nemáme žádný dlouhodobý plán na to, čím uhlí nahradíme. Když se zavřou Dětmarovice, Chvaletice a Počerady, budeme během několika let deficitní,“ říká.

Odhady ukazují, že mezi lety 2027 až 2030 budeme muset dovážet až 30 % své spotřeby. „To znamená asi 20 milionů MWh ročně, což je enormní číslo. Česká republika, která bývala jedním z největších vývozců elektřiny v Evropě, se stane čistým dovozcem,“ dodává Doležal.

Problém umocňuje také nárůst spotřeby elektřiny. „Do roku 2040 se očekává růst až o 70 %, zejména kvůli transformaci teplárenství a elektrifikaci dopravy. Už teď vidíme, že bez zásadních investic do nových zdrojů to nemáme šanci pokrýt,“ varuje.

Jádro je naděje, která ale nebude stačit

Jedním z hlavních pilířů české energetiky má být jádro, ale Ondřej Doležal varuje, že ani nové jaderné bloky nebudou stačit. „Nové bloky v Dukovanech a Temelíně budou nahrazovat stávající kapacity, které dosluhují. Navíc jejich výstavba je extrémně zdlouhavá,“ vysvětluje.

Podle něj se Česká republika potýká s průtahy spojenými s výběrovými řízeními. „Dva účastníci tendru se odvolávají a v českých podmínkách to znamená zpoždění o sedm až deset let. I když se bloky postaví, jejich elektřina půjde na burzu, kde se bude prodávat za 200 až 250 eur za MWh, což je několikanásobek původních odhadů,“ říká Doležal.

Obnovitelné zdroje: Ztracené roky a nejistá budoucnost

Dalším řešením by mohl být rozvoj obnovitelných zdrojů energie, ale Česká republika podle Doležala výrazně zaspala. „Máme 12 % podílu obnovitelných zdrojů na celkovém instalovaném výkonu. Německo má třicet sedmkrát více větrných elektráren na kilometr čtvereční. Slovensko má 26 %, Rakousko dokonce 75 %,“ vypočítává.

Hlavní překážkou jsou podle něj zdlouhavé povolovací procesy. „Získat povolení na výstavbu větrné elektrárny trvá klidně 6 až 8 let, protože se řeší ornitologické průzkumy, ochrana krajinného rázu a další byrokratické překážky,“ vysvětluje Doležal.

Česká republika má cíl vybudovat 400–800 větrných elektráren, což by pokrylo významnou část spotřeby, ale za současného tempa to není realistické. „Bez urychlení povolovacích procesů a masivních investic nebudeme schopni dostát svým závazkům ani pokrýt domácí spotřebu,“ dodává.

Zdražení, které zasáhne domácnosti i firmy

Jedním z nejalarmujících bodů je predikce cen elektřiny. „Po roce 2030 se cena elektřiny může vyšplhat na 8 000 korun za MWh, což je šestinásobek až sedminásobek cen z roku 2021,“ upozorňuje Doležal. Tento nárůst podle něj zasáhne polovinu české populace, která může spadnout do energetické chudoby.

Hlavní příčinou je závislost na burzovních cenách a nutnost dovozu elektřiny. „Pokud se celý středoevropský region stane deficitním, ceny vystřelí do neúnosných výšek. Už dnes Německo a Rakousko masivně dovážejí elektřinu, a to trend jen zhorší,“ říká.

....

Celý rozhovor si můžete poslechnout jako video nebo podcast:

• Kde konkrétně hrozí největší rizika při vypnutí uhelných elektráren.

• Jaké jsou reálné možnosti urychlení povolovacích procesů pro větrné elektrárny.

• Proč nové jaderné bloky nebudou stačit k pokrytí budoucí spotřeby elektřiny.

• Jaký dopad bude mít nárůst cen elektřiny na český průmysl.

• Jak funguje komunitní energetika a kde už se úspěšně realizuje.

Povodně představují jednu z nejničivějších přírodních katastrof, která může postihnout naše domovy. Jak správně postupovat při ochraně nemovitosti před velkou vodou a co dělat, když už voda udeří? Na tyto otázky odpovídá v rozhovoru pro pořad Velká voda Luboš Káně, technický ředitel společnosti DEK.

,,Existují materiály, které jsou vůči povodním odolnější, ale stavba domu jen z jednoho typu materiálu není v dnešní době reálná,'' vysvětluje Luboš Káně na začátek. Zatímco betonové tvárnice či cihelné zdivo vykazují dobrou stabilitu, ani ony nedokážou plně eliminovat škody způsobené dlouhodobým působením vody. ,,Nedá se říct, že když přijde povodeň a budu mít dům ze zázračných materiálů, nic se nestane. Vždy budu muset něco řešit.'' 

Zvláštní pozornost je třeba věnovat dřevostavbám, které v posledních letech zažívají značný boom. ,,Když voda opadne, samotnému dřevu nemusí být nic, ale dlouhodobější vlhkost může způsobit vznik plísní a hub, které zásadně narušují jeho strukturu,'' varuje odborník. Historie nám připomíná tragické případy, kdy povodně zcela strhly dřevěné chaty, jejichž konstrukce později uvízly u Karlova mostu.

Prevence především

Základním pravidlem je vyhnout se výstavbě v aktivních povodňových zónách. ,,Mnoho lidí už tam ale domy má a stali se jejich vězni, protože tyto pozemky jsou hůř prodejné,'' konstatuje Káně. V případě, že již máte dům v rizikové oblasti, je důležité mít jej správně pojištěný „Z pohledu pojišťovny přítomnost rizika povodně či záplavy není důvodem nepřijetí stavby do pojištění. Pokud se nemovitost nachází v extrémně rizikové zóně, je žádost vždy individuálně posouzena. Zohledňujeme například i různé protipovodňové stavební úpravy, které klient na své nemovitosti má. Samozřejmostí je, že bereme v potaz i provedení protipovodňových opatření v dané lokalitě. S klienty vždy hledáme cestu, jak jejich nemovitost pojistit,“ vysvětluje Jana Flajšarová z Generali České pojišťovny.

A pokud nelze stavbě v rizikové oblasti zabránit, je zásadní maximálně omezit potenciální škody. ,,Nenechávejte cenné věci v přízemí, kde je riziko zaplavení nejvyšší. Důležité je také přemýšlet nad organizací stavby a volbou materiálů, které snesou kontakt s vodou,'' zdůrazňuje.

Za zmínku stojí i role moderních technologií a materiálů. ,,Současné povrchové úpravy pro zateplené povrchy jsou hodně kvalitní a vydrží leccos. Problém nastává, když v okolí stojí voda delší dobu a prosákne do zdiva pod zateplením,'' vysvětluje expert. V takovém případě je nutný průzkum odborníka a často i částečná demontáž zateplení.

Správné vysoušení rozhoduje

,,Technologie vysoušečů jsou dnes velmi dostupné, ale bez elektřiny je nutné improvizovat, například pomocí kamen na dřevo,'' uvádí Káně. Jak expert vysvětluje, studený zimní vzduch obsahuje méně vlhkosti, a proto po zahřátí dokáže účinněji absorbovat vlhkost z konstrukcí. Podstata spočívá také v pravidelném větrání.

Podle odborníků trvá kompletní vysušení běžného domu zpravidla 4 až 6 měsíců, v závislosti na objemu zdiva a použitých materiálech. ,,Je důležité proces nepodcenit - zejména u dřevostaveb. Nesmíme tam pustit plísně, které by připravily prostor pro růst hub. Například dřevomorka by zničila celou nosnou konstrukci,'' varuje Káně.

Celý rozhovor si můžete poslechnout jako video nebo podcast:

1. Detailní rozbor vhodných stavebních materiálů pro povodňové oblasti

2. Praktický návod na správné vysoušení různých typů staveb

3. Specifická rizika pro dřevostavby a jak jim předcházet

4. Expert radí, kdy je dům po povodni neobyvatelný

5. Konkrétní tipy pro prevenci a ochranu před velkou vodou

Investování už dávno není jen pro finanční elitu. Jakub Blaha a Tomáš Vlk z Patria Finance poukazují na to, že správné investice mohou být jednoduché, výnosné a přístupné pro každého. Pro vytvoření finanční jistoty je investování v dnešní době prakticky nezbytností.

„Klíčové je začít. Čas je váš nejlepší spojenec. Čím déle budete investovat, tím lépe na tom budete v důchodu," říká Vlk, hlavní analytik Patria Finance. Investování je totiž o pravidelnosti a trpělivosti, nikoli o složitých strategiích. „Hlavně se nesmíte bát. Není to vůbec složité a produkty můžete vybrat velmi jednoduché."

Amerika vede – Evropa zaspala

Americké akcie dlouhodobě porážejí celý zbytek světa především díky koncentraci technologických firem. „Evropa trochu zaspala. Cokoliv se ale může změnit a za 10 let bude možná Evropa překonávat Ameriku – pro nás je to ale méně pravděpodobné," vysvětluje Vlk s tím, že Amerika zastává 70 % světového portfolia.

Přestože Amerika dominuje, je důležité nezapomínat na ostatní trhy. Globální diverzifikace pomáhá snižovat riziko a využívat příležitosti na různých trzích. „Kurzové riziko hraje dlouhodobě menší roli než růst kapitálu," zdůrazňuje Blaha.

ETF fondy jako základ

Jednoduchou a efektivní cestou jsou fondy obchodované na burze (ETF). „ETF fondy jsou transparentní, levné a přizpůsobují se aktuálním podmínkám trhu. Jsou ideální pro začátečníky i pokročilé investory," dodává Vlk.

ETF nabízejí investorům širokou diverzifikaci při nízkých poplatcích. Díky vysoké likviditě můžete s těmito fondy obchodovat kdykoliv během burzovního dne. Jejich správa je jednoduchá a vše je zcela transparentní – vždy víte, do čeho přesně investujete.

Individuální akcie

Pro zkušenější investory může být zajímavou volbou investice do jednotlivých akcií. „Pokud se vám líbí nějaká firma, tak sáhněte po jednotlivých akciích. Vyberte tu, kterou znáte a věříte jí. Ale pamatujte, že i v tomto případě platí pravidlo diverzifikace," upozorňuje Vlk.

Diverzifikace jako základ

„Rozložte riziko. Široce diverzifikované portfolio ochrání vaše úspory před propady na jednotlivých trzích," radí Blaha. Oblíbenou volbou jsou ETF fondy zaměřené na globální trhy, například americké indexy S&P 500 nebo Nasdaq.

„Investování do akcií je paradoxně nejlepší způsob, jak se dlouhodobému riziku vyhnout," vysvětluje Blaha. I když jsou akciové trhy na historických maximech, nemělo by to začátečníky odradit. „Na začátku je to pro vás relativně malá částka oproti tomu, co tam bude na konci."

Z dlouhodobého hlediska můžete u akcií očekávat výnos mezi 8–10 % ročně. Pro investory, kteří chtějí menší výkyvy, jsou vhodné dluhopisy. „Dluhopisy mají nižší výnos, ale poskytují vyšší stabilitu. Jsou ideální pro ty, kdo se blíží k důchodu a chtějí chránit své úspory před velkými propady," doplňuje Vlk.

Pravidelnost jako klíč k úspěchu

Pravidelné investování je jednou z nejefektivnějších strategií. „Když investujete každý měsíc, průměrujete nákupní cenu a eliminujete riziko špatného načasování," vysvětluje Blaha. Začít můžete s malými částkami, třeba 500 Kč měsíčně, a postupně je navyšovat podle vašich možností.

Důležité je pečlivě sledovat poplatky u investičních produktů. „Je zásadní podívat se, jak to s poplatky u jednotlivých produktů vypadá. Některé jsou jednorázové – na začátku a těm se vyhnout nedá. Pokud ale platíte každý rok z celé částky 1-3 %, má to obrovský dopad na výkonnost celé vaší investice – tento rozdíl je totiž propastný," varuje Vlk.

...

Celý rozhovor si můžete poslechnout jako podcast:

• Proč je čas nejdůležitější složkou investování.

• Jak správně využít ETF fondy a co od nich očekávat.

• Jaké strategie fungují na dlouhodobém horizontu.

• Jak se připravit na různé fáze investování od začátku po důchod.

• Jak se vyhnout častým chybám, které investory stojí peníze.

Hlavní příčinou vysokých cen nemovitostí v Česku je podle Tomáše Vavříka legislativa. „Proces, který vede od nákupu pozemku po zahájení stavby, je u nás neúměrně dlouhý. Trvá klidně sedm, osm, někdy i dvanáct let,“ vysvětluje. Tento dlouhý proces brzdí vznik nových projektů, což omezuje nabídku na trhu. Zákon nabídky a poptávky pak tlačí ceny vzhůru.

Další významnou příčinou je zdražování stavebních materiálů a prací. „Po covidu vzrostly stavební náklady až o 100 procent. Náklady na výstavbu metru čtverečního jsou dnes neporovnatelně vyšší než před několika lety,“ dodává Vavřík. Výsledkem je, že ceny nemovitostí v Praze, Brně či Ostravě často přesahují 160 tisíc korun za metr čtvereční a nejsou výjimkou ani ceny přes 200 tisíc za metr. A nadále rostou. 

K tomu se přidává i situace na hypotečním trhu. I když se úrokové sazby oproti nedávné minulosti mírně snížily, stále jsou na vyšší úrovni, což nákupy komplikovalo. „Doba, kdy byly hypotéky za 1,5 %, je nenávratně pryč. Hypotéky dnes stagnují kolem čtyř procent, což kupujícím výrazně snižuje možnosti,“ říká Vavřík.

Jak situaci zlepšit?

Podle Vavříka by výrazně pomohla digitalizace stavebního řízení. Inspiraci vidí například v Chorvatsku, kde se podařilo během jediného roku digitalizovat katastry a urychlit vydávání stavebních povolení. „Získání povolení tam trvá mnohem kratší dobu, což zvyšuje konkurenci a snižuje ceny,“ vysvětluje.

Dalším klíčem k řešení je i politická vůle. „V Česku se nápady často nedokážou realizovat v rámci jednoho volebního období. A než přijde další vláda, většina plánů zanikne. To nás brzdí,“ upozorňuje. Vavřík dodává, že lepší procesy by mohly vytvořit konkurenční prostředí, které by snížilo tlak na ceny.

Inspirace ze zahraničí: Chorvatsko a Polsko jako vzory

Domoplan působí kromě Česka i na Balkáně a v dalších zemích střední Evropy. Vavřík sdílí inspirativní příklady, jak lze efektivněji řešit problémy spojené s bydlením. V Chorvatsku vláda například subvencuje 50 % DPH na nové byty, díky čemuž výrazně snižuje náklady pro kupující.

V Polsku pak rychlejší procesy umožňují developerům pružně reagovat na poptávku. „V Polsku trvá získání stavebního povolení přibližně rok. Díky tomu tam panuje větší konkurence a nižší ceny,“ vysvětluje Vavřík. Přidává také srovnání se Srbskem, kde Domoplan rovněž působí: „Bělehrad má obrovský developerský potenciál. Rozvíjí se mnohem rychleji než jakékoliv město u nás a právě to láká čím dál více developerů.“

Nájemní bydlení: Trend budoucnosti?

Zatímco většina Čechů preferuje vlastnictví nemovitostí, mladší generace začíná měnit přístup. Nájemní bydlení, především to prémiové, zažívá rozmach. Domoplan na tento trend reaguje rozšířením nabídky: „Od příštího roku nabídneme prémiové byty nejen k prodeji, ale také k pronájmu. Součástí budou i služby jako recepce, fitness centra nebo správa nemovitostí,“ popisuje Vavřík.

Tento model podle něj odpovídá potřebám mladších generací, které chtějí pohodlí a flexibilitu. „Mladí lidé dnes už nevnímají vlastnictví jako nezbytné. Chtějí bydlet bez starostí a mít vše zařízené,“ říká.

Jak Domoplan financuje své projekty?

Vývoj developerských projektů je finančně náročný a vyžaduje stabilní zdroje financování. DOMOPLAN kombinuje vlastní kapitál, investice z fondů kvalifikovaných investorů a bankovní úvěry.

„Začínáme většinou s naším vlastním kapitálem, abychom minimalizovali rizika. V pozdějších fázích dáváme možnost investorům vstoupit do projektů. Naše fondy dnes spravují více než dvě miliardy korun,“ vysvětluje Vavřík. Tato strategie zajišťuje stabilitu a možnost rychlé reakce na tržní změny.

Celý rozhovor si můžete poslechnout jako podcast:

1. Proč v Česku trvá získání stavebního povolení i více než deset let.

2. Jak digitalizace v Chorvatsku zrychlila procesy a snížila ceny nemovitostí.

3. Jaký vliv mají rostoucí stavební náklady na trh.

4. Proč Domoplan zavádí prémiové nájemní bydlení jako nový standard.

5. Jaké příležitosti nabízí zahraniční trhy jako Srbsko nebo Polsko.

Miliardář Martin Vohánka, zakladatel společnosti Eurowag, v obsáhlém rozhovoru rozebral budoucnost nákladní dopravy v Evropě i optikou stále tvrdších emisních limitů. „Čím více kamiony najedou, tím víc roste HDP,“ říká otevřeně a nebojí se Českou republiku posouvat do druhé ekonomické transformace. 

Až 21 % kamionů na evropských silnicích jezdí prázdných, a na krátkých domácích trasách je to i více než 30 %. „Jde o obrovský problém, který nejenže zvyšuje náklady firem, ale také negativně ovlivňuje životní prostředí,“ říká Vohánka. Ročně tyto prázdné kilometry přidávají stovky milionů tun emisí CO2 do ovzduší, což je zbytečná zátěž jak pro ekonomiku, tak pro planetu.

 
Eurowag nabízí řešení v podobě digitální platformy, která digitalizuje zázemí dopravních firem a lépe je propojí s jejich zákazníky a dodavateli. „Díky digitalizaci snížíme objem manuální práce s daty, naplánujeme lépe trasy, omezíme prázdné jízdy, a zefektivníme jejich nákupy s výsledkem až 10%, úspory nákladů“ dodává Vohánka. 

 
Platforma chce v Evropě zdigitalizovat desetitisíce firem, které pak mají operovat efektivněji a s menším dopadem na životní prostředí. Této platformě fanoušci Eurowagu říkají Uber pro kamiony, ale vzhledem k zaměření na nákladní dopravu musí být ještě sofistikovanější, protože musí obsáhnout daleko více funkcí, , třeba  vratky DPH ze zahraničí nebo i agendu povinných přestávek řidičů či reporting CO2. 

 
Čím víc kamiony najedou, tím víc roste HDP

Nákladní doprava tvoří 5 % evropského HDP, což odpovídá přibližně 750 miliardám eur ročně. „Doprava je klíčovým sektorem ekonomiky, ale zároveň čelí obrovským výzvám v oblasti udržitelnosti a efektivity,“ upozorňuje Vohánka. Růst HDP evropských zemí téměř stoprocentně koreluje s nárůstem počtu kilometrů, které kamiony najedou.

 
Podle Vohánky je budoucnost nákladní dopravy v kombinaci udržitelných paliv, jako je BioLNG, či syntetická paliva typu HVO a digitálních technologií. „V Evropské unie se nyní investují miliardy eur do rozvoje infrastruktury pro alternativní paliva. Musíme hledat cesty jak tyto dále zlevnit, aby se uplatnili v masovém měřítku“ říká.

 
Evropská doprava je dnes z 99 % závislá na naftě, což z ní činí jednoho z největších producentů emisí CO2. „BioLNG nabízí až o 80 % nižší emise CO2 oproti naftě, a přitom je jeho infrastruktura už nyní dostupná zákazníkům Eurowag na více než 500 stanicích napříč Evropou,“ vysvětluje Vohánka.

 
Další otevírající se příležitostí je vodík, který by mohl být vhodným řešením pro těžkou dopravu. „Vývoj nejen pohonů ale i výrobní, plnící a přepravní  infrastruktury je ale stále v raných fázích.  Komerční uplatnění v měřítku tak proto nelze očekávat dříve než za 5 až 10 let“ dodává.

 
Kam směřuje doprava budoucnosti?

Podle Vohánky bude silniční doprava v horizontu 5 až 10 let výrazně digitalizovaná. „Vidíme obrovský posun k využívání dat, která umožňují efektivnější plánování tras, monitoring nákladů i lepší využití kapacit,“ vysvětluje.

 
Další krokem je integrace s dalšími typy přeprav, ať s rozvozem koncovým zákazníkům, takzvanou poslední mílí, nebo naopak železnicí, námořní a leteckou dopravou. Vznikající ostrovy digitalizace se budou postupně propojovat a vytvářet velmi efektivní globální logistický ekosystém. Autonomní vozidla citelněji do silniční dopravy patrně nezasáhnou dříve než za 15-20 let. S nimi přijde další vlna zefektivnění a ale i zvýšeni bezpečnosti provozu“ uzavírá.
 
 
Celý rozhovor si můžete poslechnout jako video nebo podcast:

•      Jak digitalizace může snížit provozní náklady dopravců až o 15 %.

•      Proč až 30 % kamionů na českých silnicích jezdí prázdných.

•      Jak BioLNG a vodík mohou transformovat nákladní dopravu.

•      Co znamená druhá ekonomická transformace pro české podniky.

•      Jak autonomní technologie změní dopravu v příštích 10 letech.

Thomas Bacher, finanční ředitel společnosti Lactalis CZ sdílí, jak mlékárny Kunín a Klatovy podporují své zaměstnance při zajištění lepšího důchodu díky zavedení dlouhodobého investičního produktu (DIP). V rozhovoru vysvětluje, proč je tento benefit přínosný pro obě strany – zaměstnance i firmu, a jak se tato novinka setkala s reakcemi ve vedení i mezi zaměstnanci.

Společnost Lactalis, největší mlékárenská firma na světě, působí v České republice více než 20 let. Pod její správu patří například Mlékárna Kunín a Mlékárna Klatovy. „Vyrábíme sýry a další mléčné výrobky. Naše značky, jako Kunín nebo Président, zná téměř každý Čech,“ popisuje Thomas Bacher, který zde působí již 15 let.

Pod vedením českého finančního ředitele Thomase Bachera, jehož kořeny sahají až do Francie, se společnost zaměřuje na podporu lokálního byznysu. Přestože jde o mezinárodní firmu, tým tvoří převážně Češi. „Ve vedení máme jen čtyři Francouze. Já se už také necítím jako typický Francouz, protože jsem se za těch patnáct let v Česku hodně integroval,“ dodává Bacher.

Nový benefit: Co je to DIP?

Dlouhodobý investiční produkt (DIP) byl v Lactalisu zaveden jako alternativa k tradičnímu penzijnímu spoření. Podle Bachera je DIP pro zaměstnance atraktivnější díky nižším poplatkům a větší flexibilitě. „Pro zaměstnance je to efektivnější způsob spoření na důchod. Pokud firma přispěje 1 000 Kč, zaměstnanec má tuto částku k dispozici na investici. U tradiční mzdy by po odvodech zbývalo zhruba 700 Kč,“ vysvětluje.

Bacher přiznává, že zavedení tohoto benefitu nebylo snadné. Mnoho zaměstnanců ani vedení totiž o DIPu nevědělo. „Lidé se o tento typ produktů příliš nezajímají. Proto jsme se rozhodli je aktivně informovat a nabídnout jim možnost volby,“ dodává.

Jak edukovat zaměstnance?

Informování zaměstnanců o DIPu začalo hromadnými e-maily. „Chtěli jsme vysvětlit, co DIP je, a ukázat, že tento benefit přináší nové možnosti,“ říká Bacher. Lactalis zaměstnancům zároveň ponechal možnost zůstat u tradičního penzijního spoření nebo si DIP nevybrat vůbec.

Bacher si ale uvědomuje, že rozhodnutí investovat je pro mnohé dlouhý proces. „Lidé musí toto rozhodnutí nechat uzrát. Nejde o impulsivní nákup, jako je třeba výměna značky bot,“ podotýká.

Výhody pro zaměstnavatele i zaměstnance

Zavedení DIPu přináší výhody i firmám. Kromě daňových benefitů umožňuje efektivnější využití nákladů na benefity. „Pro nás je to výhodné řešení, protože do částky 50 000 Kč ročně neplatíme odvody. Zaměstnancům tak můžeme nabídnout vyšší hodnotu, než kdybychom přispívali v podobě mzdy,“ upřesňuje Bacher.

Z pohledu zaměstnanců je DIP především příležitostí investovat do nízkonákladových fondů, jako jsou ETF. „Poplatky u tradičního penzijního spoření dosahují 1 % ročně z celkové částky plus 15 % z výnosu. To odpovídá zhruba 2 % ročně, což je obrovská částka. DIP nabízí alternativu s mnohem nižšími náklady,“ říká Bacher.

Budoucnost investičních produktů

Přestože zájem o DIP roste pomalu, Bacher věří, že si najde své místo. „Češi jsou konzervativní, ale v tom nejsou sami. Stejný přístup vidíme i ve Francii. Investování je dlouhodobá záležitost a vyžaduje čas,“ uzavírá.

Lactalis tímto krokem ukazuje, jak mohou firmy reagovat na měnící se potřeby zaměstnanců a zároveň efektivně využívat nové možnosti na trhu. 

Celý rozhovor si můžete poslechnout jako video nebo podcast:

1. Jaké byly první reakce zaměstnanců a vedení na zavedení DIPu.

2. Proč je DIP atraktivní alternativou k tradičnímu penzijnímu spoření.

3. Jaké strategie firma využila k edukaci zaměstnanců o investování.

4. Praktické tipy pro firmy, které zvažují zavedení podobných benefitů.

5. Porovnání konzervativního přístupu Čechů a Francouzů k finančním produktům.

Ikonický růžový džbán ve filmu Barbie, 80% nárůst online prodeje a obchod na Václavském náměstí – Lukáš Klimčák a jeho značka KLIMCHI dokazují, že české sklářské umění má ve světě stále co říct. Mladý zakladatel, pocházející ze sklářské rodiny, se rozhodl zachovat tradici ruční výroby a přetavit ji do moderního designu. A nečekaný telefonát z Hollywoodu jen potvrdil, že jeho vášeň a vize mají globální potenciál. „Chci do sklářského řemesla přilákat mladé umělce,“ říká v pořadu Avokádo.

Během studií v Rakousku se Lukášova matka seznámila se svým budoucím manželem, který na severu Čech vedl výrobu svítidel. Právě tato rodinná vazba Lukáše přivedla ke sklu a probudila v něm zájem o sklářství. Tento zájem následně rozvíjel studiem světelného designu ve Velké Británii, kde zastupoval rodinnou firmu, získával zkušenosti s designem a učil se řídit projekty od začátku do konce. 

V roce 2019 založil Lukáš Klimčák značku KLIMCHI. Zázemí našel v Kamenickém Šenově, ikonickém Křišťálovém údolí, kde má každá druhá budova sklářské kořeny. „V našem městě se sklo vyrábí přes sto let stejnou technikou. Každý výrobek je originál, otiskuje se do něj duše skláře. To mě fascinuje,“ říká Klimčák.

Jak české sklo zazářilo ve filmu Barbie

Díky filmu Barbie získala značka KLIMCHI výraznou pozornost a stala se známou i za hranicemi České republiky. Růžový džbán z její produkce se objevil v domě slavné panenky, což vedlo k 80% nárůstu online prodeje. ,,Nakupují ho především ženy,‘‘ směje se.

„V té době bylo mé telefonní číslo na webových stránkách, takže produkce Warner Bros. zavolala přímo na něj. Představili se, řekli, že chtějí sklo do filmu Barbie. V té chvíli jsem to nevnímal jako něco velkého, protože to bylo hodně dopředu, ještě před uvedením filmu do kin. Domluvili jsme se, co si vyberou z katalogu, objednávka odešla, ale bohužel se zasekla při silniční kontrole. Nakonec sklo získali od našeho partnera v Anglii, kde máme silnou základnu. Dovezli si ho na plac a vše se stihlo. Když dorazilo naše další sklo, nechali si ho v produkci jako dárky,“ popisuje Klimčák.

I přesto, že spolupráce nebyla oficiální, popularita „Barbie džbánu“ katapultovala značku na výsluní. Zájem o růžový design explodoval zejména mezi českými zákazníky. Podle Lukáše se na sklo značky KLIMCHI můžeme těšit i v dalších filmech, které se teprve chystají do kin.