Migrace je oblíbené politické téma, hlavně před volbami. A o těch prezidentských v USA to platilo dvojnásob. Jaká bývají rozhodnutí opustit rodinu a vlastní zemi a jak náročná je cesta za lepším životem, ukazuje literární reportáž salvadorského novináře Óscara Martíneze s názvem Bestie. Na migrantech nesejde.

Starověká společnost mýty a legendami žila. Mohlo by se zdát, že pro dnešní svět jde o vzdálené téma, ale opak je pravdou, jak ostatně dokazuje i popularita filmových produkcí, které z antické mytologie čerpají. Odkaz antiky je navíc stále základem naší lidské i společenské identity a nabízí hluboké poznání kořenů evropské kultury.

„Lidský rozum se musí sklonit před vyššími silami. Všemohoucnost není lidská.“ Tato provokativní teze uvádí knihu italského psychoanalytika Luigiho Zoji nazvanou Paranoia. Šílenství, které píše dějiny. Publikace o šesti stech stranách v dlouhém historickém exkurzu, který začíná u antických archetypálních vzorců a pokračuje přes středověk, kolonizaci a dějiny 20. století, definuje problém paranoického chování.

Čas a vodu, tyto dvě entity, které jsou neoddělitelné od existence lidstva na planetě Zemi a nyní jsou klíčové při zvládání dopadů změn klimatu, se rozhodl originálním způsobem pojednat spisovatel a výrazná osobnost islandského veřejného života Andri Snær Magnason. Jeho kniha o času a vodě vyšla česky v nakladatelství Argo v roce 2022.

Romantizující představy o mafii pocházejí z knižního a filmového zpracování. Jejich jádro je však pravdivé. Kde se vzala mafie a proč vůbec vznikla? Nejen o tom píše Jacques de Saint Victor ve své knize Neviditelná moc. Mafie a stát v moderních evropských demokraciích.

Padouch, nebo hrdina? I tak by se dal v nadsázce charakterizovat spor, který se už 600 let vede o osobnost husitského vojevůdce Jana Žižky z Trocnova. Jak se v české veřejnosti vyvíjel pohled na jednu z nejvýznamnějších postav naší historie, shrnuje v knižním eseji Spory o Jana Žižku historik Petr Čornej. Knihu v roce 2023 vydal Spolek Za záchranu rodného domu Jana Zrzavého v Okrouhlici.

V Ex libris nepředstavujeme často průvodce, natož turistické. Poslední předprázdninový díl je však výjimkou. Výjimku mezi jinými průvodci totiž představuje i kniha Martina C. Putny. Není průvodcem turistickým, ale antituristickým. Její celý název zní „Řím antituristický. Od Romula a Rema po Mussoliniho a Pasoliniho čili Kapitoly z kulturních dějin, promítnuté do městské krajiny“.

Za socialismu byl život pro ty, kteří drželi krok s režimem, pohodlný. Pro jiné ale nepříjemně trpký. Někteří zemi raději opustili. Jiní v ní chtěli i přes veškeré neduhy žít, ale režim jim to neumožnil. To se týkalo třeba nepohodlných disidentů, které se komunistická StB snažila prostřednictvím tajné akce Asanace z rodné země vystrnadit.

Pionýrské šátky, prvomájové průvody, Tuzex, sídliště, vojna nebo hospody. Jak vypadal obyčejný život za normalizace? A proč část společnosti vzpomíná na socialismus jako na retro kulisu? Tomu se věnuje pořad Ex libris, ve kterém představujeme knihu Lukáše Havlase K práci a obraně připraven. Popisuje každodenní život v komunistickém Československu bez nostalgického pofňukávání.

Zneužívání psychiatrie v Sovětském svazu, násilné zavírání odpůrců režimu do „psychušek“ čili psychiatrických ústavů, kde byli podrobování nehumánním procedurám – to je skutečnost. Dělo se něco podobného i v komunistickém Československu? Psychiatrická veřejnost většinou tvrdí, že až na výjimky nikoli. Badatel Miroslav Vodrážka na základě studia pramenů nesouhlasí. Své poznatky shrnul v knize Systémově zneužitá a zneužívající československá psychiatrie v soft-sovětském stylu.

Filmy pro děti byly za dob československého komunismu jednou z mála oblastí kinematografie, která vzkvétala a kde vznikaly trvalé hodnoty. Aspoň tak to vypadá při zběžném pohledu do vánočních programů českých televizí. Přes všechny úspěchy a mezinárodní věhlas to ale český hraný film pro děti neměl za éry státního filmu vždy jednoduché.