Když se podíváme na situaci ve velkých zemích Evropy, můžeme jednoznačně říct – žádný premiér nebo prezident nemá tak pevné postavení jako italská premiérka Giorgia Meloniová.

Jsme jako jedinci a společnost ještě odolní vůči krizím? Tuto a další otázky kladly v rozhovorech mimořádným osobnostem z různých oborů autorky knihy Odolná společnost. Mezi bezmocí a tyranií – filozofka Alice Koubová a literární dokumentaristka Barbora Baronová. Kniha vznikla v rámci výzkumného programu společenské odolnosti, který započal na Akademii věd ČR v roce 2020.

Vloni vydalo nakladatelství Academia v edici Paměť v těsném sledu za sebou dvě knihy Arthura Koestlera, novináře a spisovatele s komplikovaným rodokmenem a životním osudem. První je Španělský testament o občanské válce ve Španělsku a ta druhá Bahno společnosti, kde autor popisuje svůj útěk z obsazované Francie v roce 1940 a také komentuje postoje evropských politiků a především socialistů a komunistů, kteří s Německem stále chtěli mír a dostali válku.

Málokdo ovlivnil světové dějiny takovým způsobem jako americký fyzik J. Robert Oppenheimer, který žil v letech 1904 až 1967. Byl to totiž právě tento hloubavý a soucitný člověk, kdo se stal „otcem atomové bomby“, nejničivější zbraně, jaká kdy byla vyrobena. Ač byl Oppenheimer po nějakou dobu oslavován jako americký hrdina, jeho osud byl spíše tragický.

Nová kniha Witolda Szabłowského tematicky navazuje na jeho bestseller Jak nakrmit diktátora. Tentokrát se ale autor vydává po stopách kuchařů z ruských kuchyní, dač a kantýn, díky nimž nahlédneme přímo pod pokličku zdejšího režimu.

O Rakousku se u nás moc nemluví, a přitom je to země, kde se toho v posledních letech děje opravdu hodně. Přestože Vídeň pravidelně vyhrává ankety o město, v němž se žije vůbec nejlépe na světě – a taky zbytku země se rozhodně nevede zle –, panuje v Rakousku stále větší naštvání. A podle všeho se hodně odrazí i v parlamentních volbách, které budou už letos.

Našemu budoucímu slavnému skladateli bylo jedenáct, když jeho život poznamenala klukovina, jejímiž následky až do smrti trpěl. Chirurg Jiří Ramba se na osudový okamžik Smetanova dětství zaměřil nejen z lékařského hlediska, ale pustil se i do historického pátrání, které sepsal do knihy Osudná hra Bedřicha Smetany. Podařilo se mu poodhalit příčiny a důsledky nehody, která nejspíš zapříčinila Smetanovy celoživotní bolesti a také následnou hluchotu.

„Válka je zasáhla zcela nepřipravené. I když tušily, že by se něco takového mohlo stát, realita je mimo lidské chápání. Která z nich stihla a mohla, opustila svůj domov. Často mezi padajícími bombami. S dětmi, alespoň těmi, které přežily. Bez mužů, kteří zůstali. Alespoň ti, kteří přežili. Zatím.“

„Vždycky jsem věděl, že budu žít u řeky,“ vyznává se americký spisovatel Macon Fry ve své knize Říkali nám říční krysy. Jen nevěděl, že tou řekou bude majestátní Mississippi a že u ní bude bydlet ve městě jazzu a karnevalu, v New Orleans. A že jeho obydlí bude v roce 2021, kdy kniha vyšla, jedním z posledních 12 domů, které tu stojí na kůlech přímo ve vodě až za hrázemi, které město chrání před povodněmi a stoupající hladinou moří.

Josef Guttmann je dnes jméno povědomé jen znalcům politické scény meziválečného Československa. Vzorový levičák a Gottwaldova pravá ruka při procesu bolševizace KSČ byl na Silvestra 1933 z řad komunistů vyloučen. V dějinách KSČ se na něj mělo rychle a definitivně zapomenout.