- Podcasty
- Fejetony Evy Kadlčákové
Poslechněte si podcast: Eva Kadlčáková: Jak jsme četli Němcovou
„Jé, Božka!“ zajásala jsem, když jsem v seznamu povinné četby svého syna našla Boženu Němcovou. „Ta se ti bude líbit, Babička je taková hezká knížka pro děti,“ deklamovala jsem ovlivněná desítky let starou vzpomínkou na vlastní školní léta a veskrze pozitivní pocit z příběhu babičky naší klasičky.
Fejetony Evy Kadlčákové
Nejen ženský svět a nejen pro ženy.
Fejeton Evy Kadlčákové: Slova
Miluju slova. Slova, která plynou, zpívají, tančí; šepotají, syčí, hrčí; zvukomalebně se kroutí a pěkně se k sobě skládají. Slova, tahle zástupná vyjádření pro všechno, co v našem světě můžeme vidět, zažít, udělat. Snad s výjimkou situací, kdy říkáme jednoduše, nemám slov. Slov, která mají svá pravidla, stejně jako věty mají svou syntax a jazyk svůj geniální systém. To miluju.
Eva Kadlčáková: Škola hrou
Máme doma studenta. Je to poctivec. Leží v učení celé dny! Ano. Můj syn už řadu týdnů, ba shrnu-li toto období s jarním, tak měsíců, leží. Probouzí se v osm třicet, rozlepí oči, hmátne po telefonu, a aniž by zvedl hlavu z polštáře, pustí si z displeje on-line hodinu. Jak řekla kamarádka Kristýna zase o svém teenagerovi: "Nesvlík se z pyžama už tři neděle!"
Sváteční fejeton Evy Kadlčákové: Kdopak to mluví VI. aneb Lidé, lžete!
Moji milí! Dnes si dáme malý kvíz. Hádejte - kdopak to mluví? „Mým Národům!" No jasně: Starej Procházka! Psal svým národům zásadně špatné zprávy.
Sváteční fejeton Evy Kadlčákové: Kdopak to mluví V. Aneb Hustý už se neříká!
Právě u toho, co se už neříká, není "in" ani "trendy" (no to už vůbec ne!), jsme minule skončili. A tak tím dnes začneme! Jestli si totiž myslíte, že když říkáte "hustý", jste u generace teenage dětí "cool", čili "dost dobrý", tak to jste úplně "out". Neboli "boomer". V překladu starší člověk, který už ničemu nerozumí. Případně je to takovej trapák, až se za něj musejí jeho potomci stydět - "cringe" /krinž/. A "to nehceš"...
Eva Kadlčáková: Kdopak to mluví IV
…aneb Kdo to propána mluví z našich pubertálních dětí a co to asi znamená? Takovou otázku jsem si musela nutně položit, když jsem u nás na chalupě poslouchala svého dvanáctiletého syna a jeho stejně starého kamaráda, kterak spolu vedou a zároveň nevedou jakýsi herní dialog.
Kdo nebo co to mluví z našich dětí? A kdopak to mluví za ně? Probereme si právě tyto situace
Zatímco ve filmu deklamují dabéři za nemluvňata vtipné hlášky, které prckům do hlav vložili scénáristé a které se týkají čistě kojeneckého vnímání světa, prohlášení, která v reálném životě za děti tlumočí dospělí, se zakládají pouze a jenom na tom, co si myslí velcí a co chtějí poněkud problematicky sdělit svému okolí.
Fejeton Evy Kadlčákové: Kdopak to mluví II.
Možná jste slyšeli minulý fejeton, možná si pamatujete i ten starší, ve kterém jsem vám líčila, jak za mnou můj prvorozený vlezl jednou ráno do postele, zálibně si mě prohlédl a poeticky pravil: „Evi, dívko!, ženo!!“ Byly mu tři roky, znal mě jako maminku a ostatní paní jako tety a babičky, takže jsem si, s pusou od ucha k uchu, marně lámala hlavu nad tím, kde se to v tom klukovi vzalo a kdo nebo co teď z něj vlastně promluvilo.
Fejeton Evy Kadlčákové: Kdopak to mluví I
Zatímco otázku Kdopak to mluví? znáte z názvu slavné filmové komedie a vztahuje se k dabingu grimas a myšlenek ještě nemluvících dětí, já chci dnes s vámi probrat řečičky těch, kterým už pusa rozvázala. A vy se nestačíte divit, co to z toho kluka nebo holky padá. Co to z něj mluví?
Fejeton Evy Kadlčákové: Manévry mé matky
Vyjela jsem ze hřbitova a vázička se mi skutálela pod sedadlo. Nahnula jsem se pro ni. A s pohledem na návěští Strážný – Vimperk si vybavila slavný manévr své matky.
Člověk míní… (Fejeton Evy Kadlčákové)
Můj dnešní fejeton měl začínat větou: „Když už je Hugh Grantovi a Colinu Firthovi šedesát, to aby si holka šla hodit mašli.“ Hodlala jsem se zabývat idoly a plynutím času. Dnes je jasné, že na idoly nedojde. Čas bude ale hrát docela podstatnou roli.