Je v česku práce zdaněna spravedlivě a bylo by dobře více danit majetek a například i dědictví? I tyto otázky padnou v Ekonomických jednohubkách, ve kterých ekonomové Naďa Bělovská a Michal Skořepa probírají české přímé daně.

Investice – pojem, který zavání bohatstvím, dostatkem peněz a jejich dobrým využitím. Současně s sebou ale vždy nese také riziko, které už lidé tak ochotně podstupovat nechtějí. Jaké možnosti se nám v této oblasti vlastně nabízejí?

Hypotéka se pro českou domácnost už stala samozřejmostí jako nástroj, který většině společnosti umožní bydlet ve vlastním. Ekonomické jednohubky servírují pohled ekonomů Michala Skořepy a Nadi Bělovské právě na tento už zažitý finanční produkt.

Euro, tedy jednotná evropská měna, je oficiální měna 20 z 27 zemí Evropské unie. Těchto 20 zemí platících eurem se nazývá eurozónou a díky jednotné měně mají i jednotnou měnovou politiku, kterou provádí Evropská centrální banka (ECB) sídlící ve Frankfurtu nad Mohanem. A měnová politika se pro 20 zemí najednou nenastavuje právě lehce.

Daně jsou povinné a nenávratné platby, které stát vybírá z našeho majetku nebo našich příjmů. Prostředky, které se na daních vyberou, vláda používá k hrazení nevýdělečných služeb, které pro obyvatele zajišťuje, a to zejména v oblasti zdravotnictví, dopravy, kultury a školství. Nastavit daňový systém, tedy správnou kombinaci daní tak, aby ekonomika efektivně fungovala, není vůbec jednoduchá záležitost, a proto má každý stát daňovou skladbu jinou.

Státní dluh je a bude asi nejvíce skloňovaným ekonomickým termínem v české politice. Vzniká ve chvíli, kdy vláda ve svém rozpočtu více utratí, než kolik vybere na příjmové straně rozpočtu. V takovém případě vzniká ve státním rozpočtu schodek, který je zapotřebí něčím zafinancovat.

Jak měříme růst a velikost ekonomiky? Ekonomie má na toto hodnocení jeden zásadní ukazatel. Hrubý domácí produkt neboli HDP. Ten ukazuje výkonnost ekonomiky a my podle jeho vývoje dokážeme hodnotit, jestli ekonomika roste, stagnuje, anebo padá.

Nezaměstnanost ukazuje určitou nerovnováhu na trhu práce, tedy stav, kdy je poptávka firem po zaměstnancích nižší než nabídka práce, což v praxi znamená, že na trhu zůstávají lidé, kteří pracovat chtějí, ale nemohou práci najít. Ve skutečnosti ale nepracuje v ekonomice samozřejmě mnohem víc lidí. Ti ale ani pracovat nechtějí, říká ekonom Michal Skořepa.

Hospodářská politika představuje činnost státu, tedy především vlády a parlamentu, ale i dalších státních institucí, která ovlivňuje chod celé ekonomiky. Stát se prostřednictvím své hospodářské politiky snaží pro své občany zajistit co největší společenský blahobyt, podporovat dlouhodobý hospodářský růst, udržovat nízkou nezaměstnanost a stabilní cenovou hladinu, a tím i celou ekonomiku v rovnováze. Používá k tomu různé nástroje, zejména měnovou a rozpočtovou politiku.

Měnová politika je nástroj, který centrální banka používá k tomu, aby zajišťovala nízkou, stabilní, a tím i předvídatelnou inflaci. U nás se Česká národní banka snaží udržovat inflaci blízko svého dvouprocentního cíle, což se jí někdy daří více a někdy méně, a k tomu používá úrokové sazby. Ty úmyslně zvyšuje, snižuje nebo je drží na stabilní úrovni, a tím mění tržní sazby a následně i vývoj ekonomiky a inflace.