Triumf AfD není náhoda ani náhlý šok, ale výsledek dlouhodobé proměny Německa a rostoucí nespokojenosti s jeho politickým establishmentem. Echo Porada ve složení Dalibor Balšínek, Daniel Kaiser a Jiří Peňás rozebírá, proč část Němců přestala věřit dosavadnímu směru země, zda lze miliony voličů dál odbývat nálepkami o extremismu a co by znamenal případný pokus AfD zakázat.

Dojde i na migraci, vztah Němců k Rusku, proměnu tradičních stran a na otázku, zda se někdejší politický střed sám nestal radikálním.

V domácí části rozebíráme překvapivé příměří mezi Andrejem Babišem a Hradem i nový střet premiéra s Bruselem kvůli konfliktu zájmů. A mluvilo se i o možné rekonstrukci vlády, sporu o financování veřejnoprávních médií.

Praha má za sebou skoro čtyři roky pod vedením koalice ODS, TOP 09, KDU-ČSL, Pirátů a STAN a už za necelý měsíc voliči rozhodnou o novém složení zastupitelstva. Salon je tentokrát velkou předvolební debatou politiků pětice stran, které mají největší šanci vést metropoli. Diskuse tedy může předznamenat, jak bude vypadat souboj o hlasy Pražanů i celé nadcházející volební období. Kdo zasedne v příští koalici, co s miliardami na účtech Prahy a kdy se pohnou velké dopravní stavby? Pozvání přijali první místopředseda ODS, starosta Prahy 9, lídr kandidátky ODS a TOP 09 Tomáš Portlík, ekonomka a manažerka, zastupitelka Prahy 4, lídryně Pirátů Tereza Nislerová, pražský zastupitel, bývalý radní, lídr Prahy sobě Adam Scheinherr, rovněž pražský zastupitel, místostarosta Prahy 8 a volební kandidát ANO Radomír Nepil a náměstek primátora, architekt a lídr kandidátky STAN Petr Hlaváček.

Přísné trestní stíhání nenávistných projevů nebo zpochybňování historie posiluje extrémismus Paragrafy represivních paměťových zákonů často zabránily tomu, aby se otevřený rasismus nebo antisemitismus staly běžnou, normální a tolerovanou součástí našeho veřejného diskurzu. Případy stíhání podle § 405 se nejčastěji týkaly veřejného popírání holokaustu, zpochybňování nacistických koncentračních táborů (např. tábora v Letech u Písku) nebo nověji schvalování válečných zločinů a agresí. Paragrafy 403 a 404 vedly k postihu symboliky (svastiky, SS runy, konkrétní extremistická hesla) a projevů loajality k hnutím potlačujícím práva. V minulosti vedly také k rozbití otevřeně extremistických struktur. Orgánům činným v trestním řízení dala tato legislativa účinné nástroje k zásahům proti militantním neonacistickým a extremistickým skupinám. Příkladem může být např. rozpuštění Dělnické strany v roce 2010 Nejvyšším správním soudem. Zákony také brání před přímou fyzickou a psychickou agresí vůči skupinám obyvatel jako jsou Romové, Židé, příslušníci jiných národností. Aplikace těchto paragrafů naštěstí nevedla k masovému věznění za názory, protože soudy je uplatňují relativně zdrženlivě, někdy až moc, jak ukazuje poslední případ „chirurgů z dovozu“. Populistické strany dokáží totiž velice efektivně využívat represivní paragrafy i kolektivní paměť k vytvoření příběhu o „ohroženém národě“, jehož svobodu slova dusí bruselské a liberální elity. Represivní normy jsou proto v dnešní době jak nezbytným brzdným systémem demokracie, tak i snadným terčem pro populistickou mobilizaci. Vzniká tak oblíbený narativ „Oběti liberální cenzury“. Trestní stíhání za nenávistné projevy nebo zpochybňování historických událostí tyto strany obracejí ve svůj prospěch. Jakýkoliv postih ze strany státu interpretují svému voličstvu nikoliv jako porušení zákona, ale jako důkaz, že „říkají nepohodlnou pravdu“. Vytvářejí obraz, ve kterém jsou „liberální elity“, mainstreamová média a soudy nástrojem k umlčování běžných občanů. Paragrafy o schvalování či podněcování k nenávisti prezentují jako moderní obdobu komunistické cenzury. Proto se s represí v tomto případě musí zvlášť opatrně.

Vláda Andreje Babiše počítá s vysokým rozpočtovým schodkem a výrazným růstem výdajů, mimo jiné ve zdravotnictví. To bylo jedno z hlavních témat Echo Porady, která zasedla ve složení Dalibor Balšínek, Jiří Peňás, Daniel Kaiser a Adam Růžička. Proč se k výraznějším úsporám nemá ani opozice a jak do rozpočtové debaty vstupují rostoucí výdaje na obranu?

Dalším tématem je posilování německé AfD a otázka, nakolik její vzestup souvisí s proměnou tradiční pravice a ztrátou důvěry části voličů v zavedené strany. Debata se dotýká také zhoršujících se vztahů mezi Německem a Ruskem, obav z další eskalace bezpečnostní situace v Evropě a rostoucího důrazu na zbrojení. V závěru se Echo Porada věnuje také rizikům spojeným s rychlým rozvojem umělé inteligence a schopností autonomních AI agentů hledat vlastní způsoby řešení zadaných úkolů. Musíme se připravit na vzpouru AI agentů? 

Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.czMédiím se rozpadají tradiční způsoby, jakými se dostávala ke čtenářům. Tištěným periodikům prudce klesá stánkový prodej i předplatné a ani přechod na internet zjevně není tak spásným řešením, jak se ještě před pár lety zdálo. Zpravodajské weby ztrácejí návštěvnost prakticky stejným tempem jako televize sledovanost. Vyhledávače už v podstatě odpovídají na dotazy pomocí AI samy a odkazy na jiná média a zdroje upozaďují, podobně není v zájmu sociálních sítí, aby z nich uživatelé odcházeli někam jinam. Jinými slovy, médiím slábne kontrola nad cestou mezi jejich obsahem a publikem. Co s tím?Pozvání do debaty přijali Aleš Borovan, publicista specializující se na média a provozující web Borovan.cz, šéfredaktorka webu Bold News Alice Mikulášová, novinář a zakladatel webu Page Not Found Jakub Zelenka, publicista Jan Potůček z webu Médiář a mediální analytička Irena Ryšánková.

Boj o Pražský hrad se začíná rozbíhat a už nyní je zřejmé, že půjde o mimořádně ostrý střet. Vedle očekávané obhajoby Petra Pavla se ve spekulacích objevují jména Radka Vondráčka, Aleny Schillerové, nebo Ivany Tykač. A do souboje o Hrad se navíc znovu hlásí Miloš Zeman.

Na Poradě se probíraly i letošní připomínky srpna 1968 a způsob, jakým se okupace Československa dnes připomíná, jak se proměňuje její veřejný výklad a co současné „oslavy“ výročí vypovídají o českém vztahu k vlastní minulosti.

Echo Porada ve složení Dalibor Balšínek, Daniel Kaiser, Jiří Peňás a Maciej Ruczaj rozebírá také obrat Andreje Babiše v otázce společného koaličního kandidáta. Jak se k prezidentské volbě nakonec vládní koalice postaví? 

A řešili jsme i levicově populistický rozpočet vlády, který počítá s dalším zadlužováním a rozdáváním peněz, i dramatickou proměnu Maďarska po pádu Viktora Orbána a nástupu Pétera Magyara.

Ačkoli se v posledním týdnu ochladilo a leckde i zapršelo, předchozí měsíce přinesly docela jiný obraz. Evropu zasáhly rekordní vlny veder a mimořádné sucho, hladiny řek klesaly na historická minima a Dunaj u srbského Prahova odhalil desítky vraků německých válečných lodí potopených za druhé světové války. O víc než deset metrů klesla také hladina Orlíku. Než tyto výjevy s příchodem podzimu překryjí v paměti jiné, vracíme se k tématu vedra a sucha ještě jednou v Salonu Echa. Pozvání do diskuse přijali: Jan Daňhelka, ředitel pro hydrologii Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ), Aleš Urban z Ústavu fyziky atmosféry Akademie věd ČR a Fakulty životního prostředí České zemědělské univerzity v Praze, který zkoumá dopady teplotních extrémů na úmrtnost, Martin Ander, vedoucí programu Adapterra Nadace Partnerství, jenž se věnuje adaptaci měst a obcí na změnu klimatu, a Jiří Kubeš, elitní hasič a člen týmu USAR (Urban Search and Rescue) se zkušenostmi ze zahraničních záchranných misí, nedávno nasazený při požárech v Řecku.

Zahradník jedná, ale není všemocný. Může zasít semeno, zalévat a pečovat, ale nemůže rostlině přikázat, aby rostla. Nemůže přeskočit čas ani zabránit smrti. Každá rostlina má navíc vlastní čas. Snad proto se zahrada v dějinách filozofie tak vytrvale vrací. Omezení není porážkou; je podmínkou smysluplného jednání. Platón přirovnává skutečné vzdělávání k trpělivému pěstování, Epikúrova Zahrada ukazuje, jak málo potřebujeme k dobrému životu a Voltaire na konci Candida odpovídá na katastrofy světa výzvou, že musíme obdělávat svou zahradu. Jinými slovy, nemusíme vyřešit celý svět, abychom v něm mohli něco změnit.Nejradikálněji ale zahradu se smrtelností spojuje bulharský spisovatel Georgi Gospodinov. V Zahradníkovi a smrti píše, že „nesmrtelnost je botanická kategorie“. Je to zvláštní podoba vzkříšení, kterou není třeba hledat v mýtech: člověk ji každoročně sleduje v lese, parku, na zahradě. Po dlouhé zimě se život vrací. Není to mytologie, ale také to není odpor vůči smrti v duchu dnešních představ o longevity. Smrt se zde nepopírá ani neporáží. Život se vrací, ale nikoli jako návrat téhož – vrací se skrze proměnu. Zahrada neslibuje vítězství nad smrtí. Její záchrana je jiná: dočasná, opakovaná, praktická, ale vždy bez záruk.Romantickým představám o zahradničení je Gospodinov vzdálen. Vadí mu, jak snadno filozofové nakládají na záda skutečných zahradníků krásné metafory. V souvislosti s Voltairem poznamenává: Hezké, ale zasel kdy jedinou okurku? Opravme Gospodinova: Zasel. V době vydání Candida založil poblíž Ženevy hospodářství, na kterém sám pracoval. V tom ostatně tkví jedna z tezí Candida. Filozof – v jeho podání poněkud zaostalý Panglos – hovoří o metafyzice a velkých celcích. Na Candida však větší dojem udělá postarší turecký zahradník, podle něhož nás práce uchrání před třemi zly: nudou, neřestí, nouzí. O zahradě nestačí filozofovat. Je třeba se v ní hrabat. Ušpinit si ruce. Filozofická otázka „Jak má být uspořádán celý vesmír?“ se proměňuje skromnější, za to možná smysluplnější: „Co můžeme rozumně uspořádat my?“Zahrada nás nakonec učí zacházet i s vlastní konečností. Nevyřešíme všechno, ale ledačemus můžeme pomoci, budeme-li ochotni se nasadit. A co námitka, že nic nemá smysl, protože celek je špatný? Gospodinov ukazuje, že je možné věc obrátit: něco může mít smysl i tehdy, když se jeho završení nedožijeme. Když píše o svém otci, zahradníkovi, který mu odkázal zahradu, poznamenává: „Smrt je třešeň, jež zraje bez tebe.“ Můžeme v tom slyšet bolestnou představu světa, který bude pokračovat bez nás. Lze však tuto větu číst i opačně: přesně proto má smysl třešeň zasadit. Smysl toho, co děláme, nemusí být podmíněn tím, že budeme přítomni jeho završení. Zahradník ví, že všechno, co zasadí, jednou opustí. Přesto sází.BibliografieEpicurus, The Extant Remains, Oxford: Clarendon Press, 1926.Georgi Gospodinov, Zahradník a smrt, přel. David Bernstein, Praha: Argo, 2025.Byung-Chul Han, Lob der Erde: Eine Reise in den Garten, Berlin: Ullstein, 2018.Platón, Faidros, přel. František Novotný, Praha: OIKOYMENH, 2023.Voltaire, Candide, přel. Radovan Krátký, Praha: XYZ, 2007.

Co se se odehrálo v naší zemi v roce 1968? – Šlo o v historii ojedinělý pokus spojit ideu socialismu s humanistickými tradicemi českého národa? – Nebo to byl boj mezi dvěma frakcemi komunistické strany? – Nebo se jednalo o zápas malého kulturního národa s brutálními a primitivními asiatskými hordami? Nebo šlo o snahu zavést v naší zemi aspoň základní demokratická pravidla, která byla běžná v západních státech?

V průběhu let se příběh roku 1968 proměňoval. S prvním výkladem přišel Ústřední výbor Komunistické strany Československa v takzvaném „Poučení z krizového vývoje“. To popisovalo reformní proces jako nástup kontrarevoluce. Reformní komunisté zase naopak nabízeli optimistický příběh, podle kterého šlo o reformní projekt propojení socialismu a demokracie. Naopak podle liberálně-demokratického názoru neměl reformní proces šanci na úspěch. Pokud by jej nezastavili Sověti, společenský pohyb by nabíral stále větší dynamiku, jež by vyústila v konec socialistického zřízení. A konečně poučení pamětníci typu Petra Pitharta tvrdí, že reformní komunisté nebyli schopni v roce 1968 překročit svůj vlastní stín disciplinovaných straníků. Tomu odpovídalo jak jejich obojaké směřování reformního procesu, tak i následné ostudné podrobení se vůli Sovětů. Dnes – ve světle ruského napadení Ukrajiny - podobné úvahy převálcoval strach z ruského imperialismu. Většina z nás si připomíná především samotnou vojenskou okupaci.

Patří ale rok 1968 k událostem, kdy jsme ukázali svoji vyspělost nebo naopak mezi naše slavné prohry? Historik Vilém Prečan, který byl v říjnu 1968 v západním Německu říká, že slýchal, že něco takového, aby se Československo týden bránilo a nevznikla prosovětská kolaborantská vláda, by v Německu nebylo myslitelné. V Německu by prý do tří dnů byly takové vlády přinejmenším dvě. Ovšem podíváme-li na události z trochu delší časové perspektivy a vezmeme-li v úvahu marasmus normalizace 70.let a rychle přizpůsobení Husákovskému režimu, pak moc hrdí být nemůžeme

Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.cz

Na válku se kromě jiných chystá Švédsko, kde se už dnes píše o pohřbívání půl milionu mrtvých. Připomíná dnešní situace spíš studenou válku, nebo období před první světovou? „Je to nesnesitelná lehkost, se kterou se o válce v dnešní západní Evropě mluví. I dlouhá léta umírněný švýcarský tisk tepe Němce jako zbabělce, kteří v Rusku nevidí nepřítele. Dostáváme se do spirály, kdy se ten konflikt prohlubuje a nevíme, co se může stát,“ říká Daniel Kaiser.

Jak bojuje německý establishment se stranou AfD? Je antisystémová, nebo jenom antirežimní? Problém jsou i rostoucí pravomoce tamních tajných služeb.

Seznamování je na suchu. Roste počet bezdětných, kteří tu možnost už úplně vzdali. A proč lidi na životě daleko víc ohrožuje zima, než teplo?

Na Echo Poradě diskutují Jiří Peňás, Daniel Kaiser, Adam Růžička a Dalibor Balšínek.

X: http://twitter.com/echo24cz
Facebook: http://twitter.com/echo24cz