„Využití telemedicíny u některých chronických nemocí prokazatelně snižuje počet hospitalizací o desítky procent,“ říká v podcastu Druhý názor Ing. Antonín Hlavinka, náměstek ředitele Všeobecné zdravotní pojišťovny (VZP). Inovativní technologie digitální medicíny umějí přinést úspory peněz i kapacit a zlepšit výsledky péče, jejich implementaci ale brzdí to, že většinou nejsou hrazeny pojišťovnami. Změnit to má projekt VZP pro řízený vstup inovací. Je v tom i rozměr podpory perspektivního odvětví.

„Máme velmi úspěšné české technologické startupy s umělou inteligencí jako Carebot, MAIA, Aireen, Kardi Ai, které už prošly martyriem certifikace. Máme špičkové odborníky, pojďme je tu udržet a motivovat je, že se vyplatí vyvíjet a testovat technologie u nás.“ Hlavinka vidí problém ve zkostnatělosti zdravotnictví. „Měli bychom se inspirovat v zemích, které jsou pružnější. Nejen ve využití moderních technologií, ale i v organizaci péče. Rigidita mě dráždí a snažím se systém měnit zespodu.“

„Současné vzdělávání mladých lékařů je Potěmkinova vesnice. Zatím každý ministr zdravotnictví se do toho tématu bál pustit,“ říká v podcastu Druhý názor MUDr. Dalibor Veselý, předseda Sekce mladých lékařů České lékařské komory. Na cestě k atestaci, nutné k samostatné práci, má lékař v některých oborech předepsány výkony, které splnit nejde, a tak se dělají jen na papíře. Nepružný systém brzdí modernizaci nemocnic, které by zeštíhlením riskovaly ztrátu akreditace ke vzdělávání a mladí by v nich pak nechtěli pracovat.

„Naším cílem není, aby bylo vzdělávání jednoduché. Chceme, aby nás skutečně připravilo na to, být dobrými lékaři.“ Rigidní podmínky odrazují mladé lékaře od některých potřebných oborů a komplikují skloubení atestace s rodičovstvím. „Přicházíme tím o spoustu skvělých lékařek a lékařů.“ Zástupci třinácti spolků mladých lékařů se domluvili a nabízejí ministerstvu zdravotnictví svoje zkušenosti, deset bodů doporučení k reformě specializačního vzdělávání.

„V jakémkoli oboru je velký prostor na inovace, člověk jen musí být pozorný a naslouchat,“ říká v podcastu Druhý názor MUDr. Jiří Šedo, Ph.D., onkolog, vedoucí paliativního týmu a centra digitální medicíny Masarykova onkologického ústavu. Telemedicína není jen monitoring fyziologických funkcí a videohovor, ale koncept, jak propojit pacienta a lékaře, zdůrazňuje. Podílí se na vzniku edukační telemedicínské platformy, která předá pacientům garantované materiály na míru. Paradoxně v době, kdy jsou díky obecným chatům s umělou inteligencí informace dostupnější než kdy dříve, to má o to větší smysl.

„Zatímco dřív pacienti kladli otázky, že se někde něco dočetli, teď často mají pocit, jako by už všechno věděli, protože jim to řekl chatovací nástroj, který vytváří zdání, že je odborník.“ Digitalizace také už bere lékařům z beder část administrativní práce s psaním zpráv z rozhovoru s pacientem do dokumentace. „Například při první návštěvě onkologa dokážou už tyto nástroje neuvěřitelné věci.“

„Musíme se více zaměřit na kvalitu péče. České zdravotnictví pořád jede na kvantitu,“ říká v podcastu Druhý názor infektolog MUDr. Petr Smejkal. Jako zástupce odborné společnosti podpořil sledování dat o sepsích v nemocnicích. „Data jsou to, co nám ve zdravotnictví chybělo. Data o sepsích jsou jedním z celosvětově sledovaných indikátorů kvality péče.“ Smejkal je příznivcem přenosu mnoha kompetencí lékařů na jiné zdravotníky.

„Za 10 let se budeme usmívat tomu, že někdo bránil zavedení očkování v lékárnách. Farmaceut není člověk, co prodává v lékárně. Jen ego českého lékaře udělalo z ostatních zdravotníků něco jako pomocníky.“ Přístup lékařů se ale podle něj mění s generační obměnou. Také infekční medicína se mění. „Trend je konziliární činnost. Nemusíme mít tolik infekčních oddělení. Potřebujeme infektologa konziliáře i tam, kde lůžkové infekční oddělení není.“ Funguje káva a pralinka na motivaci zdravotníků v nemocnici k očkování? Kolik antibiotik se v nemocnicích podává zbytečně?

Budoucnost je v prediktivní medicíně, myslí si doc. Jan Hajer, vrchní ředitel pro zdravotní péči skupiny Akeso, gastroenterolog a propagátor koordinátorů péče nejen v onkologii. V Akeso se podílí na zavádění systému Symptom Checker, který od pacientů sbírá anamnézu, z volného textu ve zdravotnické dokumentaci vytěží data, vytváří „digitální dvojče“ pacienta, napíše lékařskou zprávu a navrhne, jak péči vykázat pojišťovnám. Vytěžit volný text pomocí AI považuje Hajer za spolehlivější cestu než nutit lékaře do strukturovaných zápisů.

„Část lékařů nechce s kolonkami trávit čas a odkliknou i čísla, která nejsou pravdivá, jen aby se to okno rychle zavřelo.“ Umělá inteligence podle něj přináší epochální změnu. „Jednoznačně změní svět medicíny.“ Klíčem ke kvalitě je podle něj organizace péče a multidisciplinární spolupráce. „Jak medicína funguje, vychází ze 100 let starých pravidel. Obory byly historicky zvyklé spolu nespolupracovat. Změnit nastavení, že pacient není můj, ale náš, je nejtěžší.“

Vývoj kolem cystické fibrózy představuje jednoznačnou success story. Během relativně krátké doby se z nemoci s naprosto fatální prognózou stala choroba sice stále nevyléčitelná, ale dobře léčitelná. „Dnes vlastně ve vyspělém světě vůbec nevídáme přirozený průběh onemocnění, kdy děti záhy umíraly, nejčastěji v důsledku podvýživy. Na základě dat z registru se dá spočítat, že u dětí, které se dnes narodí a jsou léčeny, je předpokládaná střední délka života kolem šedesáti let,“ říká prof. MUDr. Pavel Dřevínek, Ph.D., vedoucí Centra cystické fibrózy a přednosta Ústavu lékařské mikrobiologie 2. LF UK a FN Motol a Homolka. Česká republika v tom drží krok s těmi nejvyspělejšími zeměmi, ať už jde o dostupnost inovativní terapie modulátory, které cílí přímo na opravu chloridového kanálku, nebo organizaci péče. Dokladem je i to, že se prof. Dřevínek stal nastupujícím předsedou Evropské společnosti cystické fibrózy.

„Jediným indikačním kritériem pro úhradu léčby modulátory je u nás vhodná genová charakteristika onemocnění – a to se týká devadesáti procent pacientů. S pozdní diagnostikou se díky novorozeneckému screeningu téměř nesetkáváme, léčba se tedy neodkládá. Docela unikátní je i to, že se všichni naši pacienti léčí v pěti specializovaných centrech. Díky lepší léčbě nám přibývají nemocní v dospělém věku, je tedy nutné plynule navyšovat personální kapacity, což je docela výzva. Nejde jen o pneumology – potřebujeme například diabetology, protože diabetes spojený s cystickou fibrózou má čtvrtina našich dospělých pacientů, potřebujeme specialisty na reprodukční medicínu u cystické fibrózy, protože i naši nemocní nyní zakládají rodiny,“ popisuje prof. Dřevínek.

O medicíně, její budoucnosti a o povolání lékaře lze s prof. Markem Babjukem, CSc. hovořit z mnoha různých úhlů pohledu – je zároveň lékařem, děkanem lékařské fakulty (a předsedou Asociace děkanů lékařských fakult), přednostou velké kliniky, členem výboru odborné společnosti a vědcem zapojeným do mezinárodní komunity posouvající léčbu urologických malignit, sám se specializuje na nádory močového měchýře. Přitom působí, že ho nároky spojené s přechodem mezi tolika různými rolemi nevyčerpávají. Když má odpovědět na otázku, kdy naposledy cítil nějakou silnou negativní emoci, nemůže si na žádný příklad vzpomenout. Naopak s vybavením pozitivních emocí takový problém nemá. „V poslední době mě radostí naplňuje například to, jak postupují velké stavby v motolském areálu, ať už jde o Motolské onkologické centrum nebo kampus lékařské fakulty.“

Jako děkan vnímá námitky absolventů, že by uvítali během studia bližší kontakt s reálnou praxí: „Všechny lékařské fakulty řeší, jak studenty dostat co nejvíce k lůžku pacienta, je to stále těžší s tím, jak se mění charakter medicíny. Chceme také, aby medici viděli co nejširší spektrum pracovišť, včetně mimopražských, chceme, aby měli možnost se seznámit s primární péčí. Na naší fakultě například nově máme předmět, kterému říkáme K40, kdy si medik v závěru studia může vybrat na dva měsíce obor, který ho zajímá. Narážíme ale na to, že potřebné změny v curriculu mají obrovskou setrvačnost, musíme se držet toho, jak máme program akreditovaný a akreditace je jednou za deset let. A když prosadíte nějaký posun, začne platit teprve od prvního ročníku.“ Nemá pocit, že by uchazeči o studium byli výrazně hůře připraveni, než tomu bylo dříve. „Svět se mění, a studenti k nám přicházejí a umí věci, které my jsme neuměli. Také si nemyslím, že by dnešní mladí lékaři byli méně pracovití, ani jako operatér nevidím, že by byli méně manuálně zruční. Jen u nich vnímám nižší ochotu k špičkové akademické kariéře ve smyslu vlastních studií a vědeckých projektů.“

Prof. MUDr. David Feltl, Ph.D., už několik měsíců jde zcela neprošlapanou cestou. Jako vedoucí lékař vznikajícího Motolského onkologického centra pracuje na tom, aby toto pracoviště skutečně kvalitativně posunulo péči o nemocné se zhoubnými nádory. Celý projekt je podpořen z Národního plánu obnovy, což s sebou nese tvrdý tlak na dodržování daných termínů. „To že se povedlo stavbu dotáhnout a je zkolaudována, je skoro zázrak. Nyní intenzivně pracujeme na jejím medicínském naplnění, aby vše dávalo smysl. To není pavilon, budova má velikost okresní nemocnice, a to nejen objemem prostoru, ale i komplexitou procesů, které zde budou probíhat,“ říká prof. Feltl a pokračuje: „Do konce srpna musíme rozjet provoz, abychom splnili podmínku udělení dotace, to se povede. Spuštění jednotlivých funkcí ale bude nabíhat minimálně rok. Mám představu, jak by to mělo vypadat. Něco jde lépe, něco hůře, pochopitelně. Idea je, že onkologický pacient by měl dostat péči pod jednou střechou, počínaje diagnostikou a konče paliativní péčí. V našem případě stále půjde o ´tři střechy´, protože velká část péče o onkologicky nemocné bude probíhat ve stávajících prostorách motolské nemocnice i Nemocnice Na Homolce – a je to tak dobře, protože právě propojení s dosavadní kapacitami je naše velká strategická výhoda. Počítáme i s tím, čemu říkám měkká onkologie – kam spadají například edukační a informační aktivity nebo spirituální péče.

Cílem je, aby se zde cítil dobře i zdravý člověk.“ Podle prof. Feltla je nyní třeba myslet na to, aby otevření centra nevzbudilo ve veřejnosti přílišná očekávání. „Pokud jde o PR, tak záměrně šlapeme na brzdu. Mám zkušenost s tím, když jsme ve FN Ostrava rozjížděli program CyberKnife - měl jsem najednou 1500 mailů od zoufalých lidí, z nichž na zákrok byl indikován jen zlomek. Takovému vybuzení naděje bych se v této chvíli rád vyhnul, i když pevně věřím tomu, že v dohledné době spoustě pacientů skutečně reálně pomůžeme.“

Zkrátit cestu pacienta diagnostickým procesem jde dobrou koordinací o měsíce, říká v podcastu Druhý názor Ing. Klára Vaňková, koordinátorka Ústavu gastrointestinální onkologie FN Bulovka. O diagnostických koordinátorech péče by se měli dozvědět především praktičtí lékaři, spolupracuje ale i s ambulantními specialisty a s jinými nemocnicemi. „Dobrý koordinátor péče musí být organizačně schopný a také komunikačně schopný, a to jak směrem k pacientům, tak i k lékařům.

Lékaři jsou specifický živočišný druh, je potřeba se naučit s nimi komunikovat,“ říká s nadsázkou Vaňková. Koordinace péče se intenzivně rozvíjí díky podpoře vedení některých pracovišť, nemocnic a ministerstva zdravotnictví. Na ministerstvu vzniká pracovní skupina, která bude tvořit metodiky a guidelines pro koordinátory. Vznikla Asociace koordinátorů péče a rozvíjí se také vzdělávání. „Předmětem odborné diskuse by mělo být také udělení určitých kompetencí koordinátorům tak, aby mohli skutečně pomoci zdravotníkům.“

Vláda chce příští rok poslat zdravotnictví místo pravidelné valorizace plateb za státní pojištěnce mimořádných 21 miliard korun, v roce 2028 ale platby zmrazí. „Máme rok na to, realizovat akční plán. Všichni víme, že zdravotnictví nefunguje úplně efektivně,“ říká v podcastu Druhý názor ředitel Všeobecné zdravotní pojišťovny Ivan Duškov. Až pět miliard korun úspor očekává v oblasti zdravotnických prostředků a dalších až šest miliard chce zajistit revizemi vykázané péče. „Zahraniční literatura prokazuje, že implementace pokročilých nástrojů s AI v revizní činnosti může zkultivovat systém tak, že se ušetří tři až deset procent všech nákladů na zdravotní péči. I když budu počítat jedno procento, tak mluvíme o šesti miliardách korun,“ uvádí Duškov. V příštím roce má jet nový systém revizí naplno.

Pracovní nápor zažívá obrovský, ale náladu mu to nekazí. „Jsou na mě kladena až nerealistická zadání, že se má vyřešit za několik měsíců chronický problém, který se nepodařilo vyřešit během let.“