Vytáhnou mobil z kapsy, spustí aplikaci a noří se do 70 let staré historie – jde o čtveřici studentů uherskohradišťské obchodní akademie. Obchází opuštěný areál v centru města s černobílou fotkou na displeji telefonu a diskutují s lidmi, jestli portrét neznámého patří vězni, nebo bachaři. Obcházejí totiž uherskohradišťskou věznici, kterou se prohnaly dějiny 20. století.

V Česku zůstává na 130 segregovaných škol, kde tvoří Romové minimálně třetinu žactva. Dokument Veroniky Hlaváčové Základka, zn. segregovaná přináší zkušenosti Romů, jejichž děti skončily v takových třídách, a ukazuje na propastné rozdíly v kvalitě vzdělávání.

V Česku zůstává na 130 segregovaných škol, kde tvoří Romové minimálně třetinu žactva. Dokument Veroniky Hlaváčové Základka, zn. segregovaná přináší zkušenosti Romů, jejichž děti skončily v takových třídách, a ukazuje na propastné rozdíly v kvalitě vzdělávání.

Souboj generačních stereotypů, který se odehrává už několik let na sociálních sítích a v médiích, nepolevuje. Poválečná generace, takzvaní baby boomers, schytává od mladších kritiku kvůli podpoře fosilních paliv, destrukci ekonomiky, necitlivosti vůči menšinám a vysloužili si nálepku „boomeři“. A proti nim jsou „sněhové vločky“. Dokument se probojoval do užšího výběru festivalu Prix Europa.

Násilí, mateřství, sexuální obtěžování nebo složitější hygiena. To jsou problémy, které mají ženy bez domova. Podobné obvykle muži bez vlastní střechy nad hlavou nemají. Dokument Anny Müllerové přináší svědectví hned několika žen a poodhaluje opomíjený genderový aspekt života na ulici.

Jedni mají Karla Kryla za vizionáře, jiní za kverulanta. Přivlastnili si ho politici nejrůznějších stran, ale třeba i zpěváci různého zaměření. „Je to velká síla emoce, obrazu metafory slova,“ myslí si historik Michal Stehlík, spoluautor podcastu Přepište dějiny.

Podle manželky Karla Kryla byl básník a zpěvák velmi složitou osobností a každý si ho může pamatovat jinak. „Každý má v paměti toho svého Kryla,“ zdůrazňuje dramaturg cyklu Léto s Krylem David Hertl. V pořadu Střípky to dokazují různí hosté, se kterými dramaturg mapuje poslední čtyři roky Krylova života.

Na začátku listopadu 1989 přijely do polské Wroclawi tisíce lidí z Československa, a to na Festival nezávislé československé kultury. „Není to jednoduché, když člověk poprvé v životě zpívá před vlastním publikem,“ komentoval tehdy Karel Kryl svůj neopakovatelný zážitek. „Bylo to opravdu něco úžasného,“ vzpomíná na atmosféru současný komentátor Týdeníku Echo24 Martin Weiss.

„Některé písně Karla Kryla mají hlubší duchovní rozměr, jako například Děkuji, což je klasická modlitba. Osobně mám raději ty, ve kterých jejich duchovní rozměr spíš cítím, kde nejsou náboženské prvky vyjádřeny explicitně,“ říká hudební publicista Radia Proglas Milan Tesař. Odpovídá tak na otázku, jak to Kryl měl s vírou. Anděl, Salome, Zapření Petrovo – to jsou další písně, které mají nepokrytě duchovní rozměr.