Vrchol Kleť k sobě táhne sportovce, pozorovatele hvězd i meditující. Rozhlasový dokument Ivana Studeného sleduje, jak současná společnost i jednotliví lidé vnímají a prožívají aktuální i historický význam hory. Jak se v současné kultuře projevuje dědictví pradávného uctívání přírody a posvátných míst v krajině?

Po válce se zahraniční vysílání z Prahy znovu nadechlo – rychle rostlo, mluvilo k celému světu a na čas znovu představovalo svobodné Československo. Po únoru 1948 se však proměnilo v pevně řízený propagandistický aparát. Druhý díl seriálu Devadesát let v éteru ukazuje, jak komunistická moc ovládla mikrofony i osudy lidí, kteří za nimi stáli.

Paní Eva si prošla dlouhodobým citovým zanedbávání v dětství, domácím násilím v dospělosti a později šikanou na pracovišti. Pocit bezpečí získala až tehdy, když ve svém bytě začala chronicky hromadit různé věci. Jenže to jí způsobilo další problémy.

Když 31. srpna 1936 v deset hodin dopoledne promluvil technický ředitel Eduard Svoboda anglicky k posluchačům po celém světě, málokdo tušil, že vzniká tradice, která přetrvá devět desetiletí. Zpočátku zněla na krátkých vlnách převážně hudba, občas doplněná vstupy hlasatelů v různých světových jazycích. Záhy ale vznikaly i první publicistické pořady. Už tehdy ale stálo na pozadí něco víc: potřeba bránit pravdu o mladé republice.

Ve lvovském rehabilitačním centru vypraví válečný veterán Mykola Šot. Jeho povídání o zranění, návratu z kómatu a životě s protézami rámuje širší otázku: jak mluvit o válečné zkušenosti v době, kdy videa útoků dronů a smrti zaplavují sociální sítě. Autor dokumentární eseje Pavel Sterec se ptá, proč řeč může při zprostředkování válečné zkušenosti selhat.

Souboj generačních stereotypů, který se odehrává už několik let na sociálních sítích a v médiích, nepolevuje. Poválečná generace, takzvaní baby boomers, schytává od mladších kritiku kvůli podpoře fosilních paliv, destrukci ekonomiky, necitlivosti vůči menšinám a vysloužili si nálepku „boomeři“.

O ženských prsou se mluví buď jako o objektu touhy, nebo jako o medicínském problému. Co ale prožívají ženy, kterým genetika předurčila vysoké riziko rakoviny této části těla? Dokument Moje cizí prsa sleduje čtyři mladé ženy v různých fázích rozhodování o preventivním odstranění prsou – a zároveň osobní cestu autorky, která se skrze jejich příběhy vrací k vlastnímu tělu.

Konec těžby na Karvinsku uzavírá více než 250 let dlouhou historii černého uhlí. Dokument Poslední fajront zachycuje příběhy horníků, smíření a rezignace na místo, které formovalo celý region. Poslechněte si, jak se Karvinsko vyrovnává s koncem jedné éry.

„Proč porážíte strom, kterej je úplně zdravej a maj na něm sojky hnízdo?“ ptá se v dokumentu Strom storm jeho autor Daniel Kupšovský muže s motorovou pilou, který právě kácí kaštan před okny jeho bytu. Tenhle zážitek v něm vzbudil nejdřív vztek, ale pak i hlubší zájem o stromy a jejich osud ve městě.

Cestovali do Vietnamu, zastavili se v Angkoru a v Kambodži už jednou nohou zůstali. Změnila jim pohled na svět, na práci, na život a na jeho smysl.