Druhého března byly nedožité 95. narozeniny Michaila Gorbačova. Kontroverzní politik, který chtěl vylepšit socialismus a přidat mu lidskou tvář, ale během svého působení pochopil, že to nejde, ale nesáhl k typicky ruským násilným metodám, aby zůstal u moci, je jednou z nejvýznamnějších postav 20. století.

Je to mýtus, ale ujal se tak, že se dostal do běžného jazyka. Pštros údajně před hrozícím nebezpečím schovává hlavu do písku. Jako že když sám kolem sebe nic nevidí, tak si myslí, že nikdo nevidí ani jeho.

Před sedmdesáti lety bylo na závěr 20. sjezdu Komunistické strany Sovětského svazu svoláno mimořádné zasedání. Přítomni směli být pouze delegáti sjezdu, pro všechny ostatní účastníky shromáždění byla schůze nepřístupná. První tajemník ÚV KSSS Nikita Chruščov šokoval nejdříve přítomné, pak celý svět.

Shromážděními, pochody a dalšími akcemi si lidé v Česku v sobotu připomněli čtvrté výročí ruské invaze na Ukrajinu. Vyjádřili tak solidaritu s napadenou zemí. S tím, že i Česká republika může být potenciálním cílem agresora.

Víme, že ukrajinské civilní obyvatelstvo ve svých bytech a domech v mnoha městech trpí zimou, neteče voda ani není elektřina. Víme, proč tomu tak je. Rusové chtějí genocidními útoky na energetickou síť Ukrajiny přinutit zemi ke kapitulaci. To se jim ovšem nedaří.

Když jsem byl ještě poměrně mladý, byl ministrem zahraničí Jiří Dienstbier. Když ho porovnám s tím, co je tam dnes, musím uvažovat o správnosti hypotézy, že svět se v prdel obrací. Hrubé? Ale jděte. Výstižné to je.

Téma důvěryhodného zastoupení ruské opozice je už delší dobu klíčové pro lidi zabývající se Ruskem v Evropě, ale i pro lidi v ruské emigraci, kterým jde o navázání vzájemných vztahů. V minulých dnech došlo k ustavení neoficiálního ruského výsadku protiputinovců v evropské organizaci a nedávno vydala tato opoziční skupina své první prohlášení.

Václav Havel byl Čech. Jeden z nejlepších mozků Československa ve 20. století, profesor Václav Černý byl Čech. Oba ale neuvěřitelně vytáčeli spoluobčané, které Černý nazval Čecháčky. Ba co víc (teď bude citát, tak se nečilte kvůli slovníku), Havla Čecháčkové srali.

Každý se někde narodí, aniž by se ho nebo jí někdo předem ptal, jestli to chce zrovna tam. Mně se to přihodilo téměř před sedmi desítkami let v jihoruském Rostově. V mládí jsem pochopil, že tam dál žít nechci, a od té doby jsem skoro půl století v zemi, jejímž jsem občanem a pro kterou pracuji. Rodiště ale nenechávám bez povšimnutí.

„Už jsme tady!“ znělo v neděli na pražské demonstraci, která zaplnila celé Staroměstské náměstí a dolní část Václavského náměstí. Připodobnění k listopadu 1989 nebylo dílem náhody. Vždyť bylo doprovázeno dalším voláním: „Ať žije Pavel!“ Není třeba připomínat, co to znamenalo.