Americký prezident Donald Trump vydal rozkaz, aby dvě atomové ponorky zaujaly pozice někde blízko ruských břehů. Reagoval tak na příspěvek někdejšího ruského prezidenta Dmitrije Medveděva, který napsal na sociálních sítích, že Trumpovo ultimátum Rusko nezajímá, protože není Izrael ani Írán, a že by tím Trump mohl riskovat jadernou válku mezi Ruskem a Spojenými státy.

Není to jenom Praha, kde je pro mladou rodinu, pokud se nezadluží na celý život hypotékou, nouze o byty. Zejména pak o byty nájemní. Tentýž stres zažívají mladí lidé i v jiných evropských metropolích. V Kodani, ve Stockholmu, v Bruselu anebo Berlíně.

Italské královské šperky už se téměř 80 let netřpytily pod lustry plesových síní ani na oficiálních recepcích. Jsou ukryty v trezoru italské národní banky v Římě už od pádu italské monarchie roku 1946. A zdá se, že to tak i zůstane. Potomci posledního italského krále Umberta II. totiž prohráli soudní bitvu o to, kdo je právoplatným vlastníkem tohoto pokladu.

Co se stalo, když Ben Gvir vystoupil na Chrámovou horu. Jaderná přestřelka mezi Spojenými státy a Ruskem. Nové vlaky znamenají i nové příležitosti. Anebo boj o italské královské klenoty. To jsou náměty příspěvků středečních Názorů a argumentů, jimiž tentokrát provází Ondřej Konrád.

Od pondělí jezdí opět vlaky z Kladna až na Masarykovo nádraží. Posledního téměř dva a půl roku končily v Dejvicích, předtím zase poměrně dlouhou dobu v Bubnech kvůli přestavbě Negrelliho viaduktu. Výluky a uzavírky jsou součástí obří stavby takzvané rychlodráhy s odbočkou na letiště za desítky miliard korun. Jde o jeden z největších infrastrukturních projektů od revoluce, ale i názornou ukázku toho, jak takové investice mohou rozhýbat zdánlivě stojaté byznysové vody.

Skutečnost, že se nějaký politik někde pomodlil, obvykle nebývá předmětem mezinárodní pozornosti. Výjimkou jsou případy, kdy se jedná o symbolicky zvláště důležité místo, nebo zvláště vyhraněného politika. Třeba modlitba izraelského ministra Itamara ben Gvira na jeruzalémské Chrámové hoře.

Moje žena nesnáší vyhazovat jídlo a jedna moje dcera chodila několik let s kamarádkou vybírat vyhozené jídlo k jedné drahé prodejně potravin v Praze. Vyhazovat jídlo je jistě nejen škoda, ale taky velká chyba. Nedávno mi jedna přítelkyně na facebooku poslala odkaz na britský časopis Factology.

Čtyři zásady demokracie, kterých by se na počátku 21. století měly vlády držet a občané na nich trvat, popsal Yuval Noah Harari, jeden z nejvlivnějších myslitelů současnosti, takto: jsou to důvěrnost, decentralizace, vzájemnost a systém dohledu, který musí vždy ponechávat prostor pro změnu a odpočinek.

„Jsme jediné uskupení, které je skutečně schopné začít vládnout okamžitě. Na rozdíl od ostatních. Máme zkušenosti, kde se nejvíc bojuje za české zájmy.“ Jaké „ostatní“ ale Andrej Babiš (ANO) při jednom ze svých mnoha volebních mítinků v Moravskoslezském kraji myslel? Asi Spolu, Starosty, případně Piráty, kteří se jistě podle něho za české zájmy dostatečně neberou.

Vládnutí s SPD by mohlo být pro Andreje Babiše (ANO) hotovým očistcem. Je to důvod, proč mobilizuje proti Praze? Návod, jak rozeznat nová ohrožení demokracie, sepsal Yuval Noah Harari. V Česku nejvíc plýtvají potravinami domácnosti, nikolik potravinové řetězce. Svět je zabalený v plastu. To jsou náměty úterních komentářů i glosy. Pořadem provází Patricie Polanská.