- Podcasty
- Ranní úvaha
Poslechněte si podcast: Daniel Raus: Černé brýle
Ta kniha ležela úplně na dně mého literárního mrakodrapu. Ležela tam několik let. Mrakodrap tvoří díla, ke kterým se určitě jednou dostanu, jejich čas ale zatím nepřišel. Jednoho dne jsem tu knihu vytáhl z těžko dostupných základů a položil jsem ji na samotný vrch mrakodrapu. Udělal jsem to intuitivně, nebyl v tom záměr. Možná jen podvědomý pocit, že její chvíle nadešla.
Ranní úvaha
Malé zamyšlení a inspirace pro všední den v autorské interpretaci.
Alena Zemančíková: Stará jabloň
Pohledem z okna zjišťuji škody, které horké a suché léto napáchalo na stromech na sídlišti. Ty vzrostlé jsou jakž takž v pořádku, lípa sice začala shazovat listy už v polovině srpna, ale pak přece jen zapršelo a ona se vzpamatovala a zelená se dál. O kus dál, na kraji rokle však uschlo několik vzrostlých borovic. Dívám se na jejich zhnědlé jehličí, a když se vydám kolem, vidím, že už jim není pomoci.
Magdalena Platzová: Dobrodružství Petra Pepře
Jsem opakem svojí americké kamarádky Lary, která zná všechny sýraře, vinaře a řezníky, výrobce čokolády, restaurace a bary v okolí. Bere Lyon útokem, statečně komolí francouzštinu a žije svou lyonskou zkušenost až do dna. To mně trvalo asi rok, než jsem se poprvé odvážila do sýrárny, o vinařství ani nemluvě.
Norbert Schmidt: Vila u jezera
Přede mnou se rozprostírá krásné jezero, jehož pravý ani levý konec nedohlédnu. Měla to být jen krátká zastávka cestou na sever. Vykoupat se na největším berlínském přírodním koupališti. Na pár hodin se nadechnout. Ale poprchávalo. A tak jsme přejeli most, zabočili doprava, minuli letní dům malíře Maxe Liebermanna a zastavili u vily. U té vily.
Vladimír Just: Slova, slova, slova a čin
Netušil jsem, že budu někdy v životě odcházet nadšený z tohoto pahorku. Totiž z areálu Armádního muzea a okolí, jemuž – stejně jako čtvrti, městu a našemu dějepisu – velí svým palcátem Jan Žižka z Trocnova. A svým perem po duchu i Zdeněk Nejedlý (když pominu ducha Klementa Gottwalda, který pro mne po nepovedeném balzamování strašil v areálu dál, a v některých hlavách oba straší doteď).
Jan M. Heller: Průvodce středovýchodní Evropou
O střední Evropě se toho napsalo a namluvilo jen což. Je to pojem, který měl od začátku ve vínku motivaci odlišit tento prostor od Evropy východní, dát najevo, že nemáme s těmi nekulturními hordami nic společného, že od středověku „patříme na Západ“.
Karel Hvížďala: O psaní jako o nezapomenutelných vráskách a jizvách
„Já potřebuji psát o zážitcích z koncentráku. Sílu potřebuji k tomu, abych o nich nepsal, abych o nich nemluvil.“ To jsou slova Primo Leviho, která jsem poprvé četl v němčině v exilu. Vzpomněl jsem si na něj i později, když jsem chystal rozhovor Tachles, Lustig.
Eva Janáčová: Kazantzakis na Božím Daru
Krétský spisovatel a básník Nikos Kazantzakis na Božím Daru? Jsem v šoku, nevěřím vlastním očím. Znovu se pozorně dívám do vitrín v místním muzeu, kde jsou vystavené artefakty připomínající jeho zdejší pobyt včetně českého překladu jeho nejslavnějšího románu Řek Zorbas.
Anna Beata Háblová: Nová scéna veřejného prostoru
Bílá betonová linka levitující nad Vltavou. Stuha stahující břehy. Je na mně tolik něhy, kolik projde chodců. Jsem novým pražským mostem, novou lávkou, plánovanou už od konce devadesátých let. Kolik vět muselo být prodiskutováno, než jsem mohla na lodě zavolat ahoj!
Adam Borzič: Síť života
Sedím u jezera, stříbřitou hladinu čeří člun, stromovím prosvítá slunce, které ani na konci srpna neztrácí sílu. Pozoruji dospělé i děti, jak se cachtají ve vodě, nebo si hrají na písčitém břehu. V letní idyle lze na chvíli zapomenout na všechny těžkosti života, nechat se konejšit a pohupovat dechem života.
Jan Bělíček: Když muž zahlédne na plátně sám sebe
Uplynulé léto ovládly dva filmové hity – Barbie a Oppenheimer. Hollywoodským expertům na marketing se pomocí masivní PR kampaně a memů podařilo z těchto naprosto odlišných snímků vytvořit takřka jeden celek. Barbenheimer se díky nim stal skutečností a lidé často skutečně chodili na oba snímky najednou.