Brnění, ztráta rovnováhy nebo třeba poruchy vidění. S těmito a mnohými dalšími příznaky se potýkají lidé s roztroušenou sklerózou. Statisticky si diagnózu vyslechnou nejčastěji ženy v mladém věku. V rozhlasovém dokumentu Roztroušení Daniely Chroboczkové sdílí ženy svou cestu za smířením s nemocí, která mladému člověku značně mění i životní plány. Pořad vznikl jako závěrečná práce na Masarykově univerzitě.

Do obcí v okolí velkých měst se překotně stěhují noví obyvatelé a staví si domy kolem původních zástavby, tedy takzvaná satelitní městečka. Ta pohlcují okolní louky a pole a vytrácí se taky původní venkovský ráz. Noví obyvatelé každé ráno sedají do aut, odjíždějí za prací do většího města a vracejí se pouze na noc.

Střelecký ostrov v Praze roku 1892. Vystupuje tam skupina tzv. dahomejských amazonek, několik Afričanek a Afričanů zde předvádí různé scénky pro pobavení evropského publika. Jedna z účinkujících, mladá dívka, kterou známe pod jménem Gutta, onemocní a zemře. Pohřbí ji na Olšanských hřbitovech. O několik let později ale bude její tělo exhumováno a antropolog Jindřich Matiegka kostru posléze věnuje Hrdličkovu muzeu člověka, které ji vystavuje dodnes.

Oblast Vitorazska si většina lidí, pokud vůbec mají tušení, o jaký kraj se jedná, spojí nejspíš s poválečnými dramaty a násilnostmi vůči německy mluvícím obyvatelům českého pohraničí. V příběhu části jihočeského kraje Vitorazska jsou ale tragické události po skončení druhé světové války poslední etapou, nepovedenou tečkou za historií po dlouhá staletí trvajícího soužití Čechů a Rakušanů. Příběh oblasti nedávno připomněl i celovečerní film Bohdana Slámy Krajina ve Stínu.

Při narození mu řekli, že je žena. Během dospívání si ale Andrew Novák postupně uvědomil, že je muž – a že chce tranzici. Pro část rodiny to bylo těžké přijmout, takže se uzavřel do sebe. Náročná byla hlavně komunikace s matkou. V dokumentu Mami, jsem trans se do tohoto období vrací a s odstupem hledá cesty, jak oběma stranám vzájemné porozumění usnadnit.

O svém pradědovi od mala věděla, že ho za 2. světové války zatklo gestapo, a to za účast v protinacistickém odboji, alespoň to pravila rodinná legenda. Sám praděda, Jaroslav Malák, přitom o svých „válečných letech“ moc nemluvil. Novinářka a dokumentaristka Lucie Korcová začala pochybovat, jak to celé bylo. Nacistická justice totiž Malákovi udělila relativně nízké tresty. Na jakých odbojových akcích se vlastně podílel? A nemohl zradit své spolubojovníky?

Vězení není jen místo, kde si lidé v izolaci odpykávají tresty. Mají tu i šanci napravit své životy. Změna ale není automatická a nedosáhne jí každý. V dokumentu Světlo za mřížemi, který vznikl jako závěrečná práce na Masarykově univerzitě, se tématu nápravy věnuje Matěj Klimša. Skrze rozhovory s kaplanem a bývalým vězněm nahlédnete do světa, kde víra nejen v Boha, ale i v nový život otevírá dveře ke svobodě.

Pozdní příchody, chaos, neschopnost plánovat běžné věci, ale i úzkosti a deprese. Pro 41letou Ivonu Remundovou to byl dlouho problém a nikomu nedokázala vysvětlit, proč v tak základních věcech selhává. Až v dospělosti zjistila důvod. Se svým manželem Filipem rok točila dokument Rychlá a neklidná o diagnóze ADHD, která jí do života vnesla naději.

I přes snahu výzkumníků mapovat dopady pandemie na chudší část České republiky zůstává řada lidí mimo síto. Třeba proto, že nemají připojení k internetu, protože žijí mimo místa, kam je jednoduché se dostat. Jedno je však jasné: tito lidé se z chudoby pomalu sunou do bídy a hrozí, že propadnou – už tak dost chatrným – záchranným systémem a uvíznou v pasti dluhů nebo sociálního vyloučení natrvalo. Jejich příběhy uslyšíte v šestém a posledním díle Života během pandemie.