- Podcasty
- Zdopravy Podcast

Poslechněte si podcast: Cesty Zdopravy - Petr Borecký
Petr Borecký je středočeským radním pro veřejnou dopravu. Z krajských radních pro dopravu jednoznačně nejvíce sledovaným. Jaká bude budoucnost regionální dopravy v Česku a co čeká cestující ve středních Čechách? Podle Boreckého veřejná doprava za současných podmínek už není udržitelná. Dlouhodobě rostou náklady na veřejnou dopravu, ale tomu neodpovídá trend příjmů a nůžky mezi příjmy a výdaji se podle Boreckého víc a víc rozvírají. A tak v novém dílu podcastu probíráme zdražování, které čeká cestující ve Středočeském kraji. Dojde i na téma redukce spojů na železnici. „Nevyplácí se provozovat železniční vozidla, která mají menší kapacitu než 120-140 cestujících. Nemá smysl držet tratě tam, kde jezdí pár jednotlivců,“ říká v novém díle podcastu Petr Borecký s tím, že škrty na málo využitých železničních tratích jsou zkrátka nevyhnutelné. Spolu s tím připravuje Středočeský kraj zdražení jízdného v rozmezí 20-30 % už od 1. ledna 2023 a také celkovou reformu tarifu Pražské integrované dopravy ve vnějších pásmech. Obavu, že by nárůst ceny vedl k úbytku cestujících, nemá „Myšlenka, že veřejná doprava musí být vždy nejlevnější ze systémů dopravy, není správná. Pak se veřejné dopravě říká socka. Cena je pouze jedním z aspektů, proč lidé využívají veřejnou dopravu. Mám poměrně rozsáhlé zkušenosti ze Švýcarska, Holandska nebo i v Německa a tam veřejná doprava vychází relativně draho. Důvod, proč lidé nejedou autem, není o ceně. S veřejnou dopravou se snáz dopraví do měst, mnohdy pohodlněji a komfortními dopravními prostředky. Jestli chceme mít dopravu komfortní, musíme do ní musíme dlouhodobě investovat. A na to musíte mít peníze,“ tvrdí Borecký. Velkým problémem je dnes nedostatek řidičů, i toto téma otevíráme v podcastu. Proč je dopravci nedokážou najít? Pražská integrovaná doprava týden co týden informuje o výpadcích spojů kvůli chybějícím šoférům a dopravci tlačí na stát, aby zjednodušil zaměstnání lidí ze zahraničí. See omnystudio.com/listener [https://omnystudio.com/listener] for privacy information.
Zdopravy Podcast
Dopravní témata podrobně a se zasvěcenými hosty.
Cesty Zdopravy - Rosťa Kopecký (FlyRosťa.com)
Pozvání k mikrofonu přijal nejsledovanější český letecký youtuber a autor Leteckého podcastu Rostislav Kopecký, tedy FlyRosťa. Letos vydal se svou ženou ke stoletému výročí ČSA knížku o módě na jejich palubách. Rosťa Kopecký je profesí kameraman, střihač a režisér, jenž dříve připravoval pořady pro klasické i internetové televize. Svůj první podcast z oblasti letectví natočil se svou kamarádkou a zároveň letuškou Zuzkou jen tak na zkoušku. Dnes ho sledují tisíce lidí. „Měsíčně se na můj kanál dívá 300-350 tisíc unikátních diváků. Sledoval jsem trendy na sítích a bylo mi jasné, jestli to má mít sledovanost, že to chci dělat i s videem. Pro mě bylo jednoduché vše zajistit technicky. Náročné bylo postavit se před kameru a mluvit do ní,“ říká v podcastu Rosťa Kopecký. Jeho zatím nejsledovanějším rozhovorem je díl s kapitánem Davidem Heclem, který má více než milion přehrání na Youtube „David je skvělý vypravěč a má skvělé charisma. Když v Česku řeknete, že jste kapitánem Airbusu A 380, největšího dopravního letadla na světě, tak jste jeden jediný, nebo jeden z mála,“ doplnil youtuber. Právě o rozhovory s piloty mají na kanále Rosti Kopeckého fanoušci největší zájem. Kromě vlastních videí však spolupracuje i se slavným leteckým youtuberem Samem Chui, pro nějž některá vide natáčí. „Mám tak možnost dostat se do velkého leteckého světa. Dokáže vám to otevřít velké hangáry v Dubaji, díky němu můžu letět na Nový Zéland jedním z nejdelších letů na světě. Není to tak, že bych měl od Sama zakázku. Když spolu něco natočíme, dostanu na oplátku možnost být u toho,“ vysvětluje Rosťa Kopecký. Otevíráme tak i téma, zda se dá v česku uživit jen tvorbou leteckých videí a jak funguje spolupráce s aerolinkami, když youtuber propaguje jejich spojení. Představa, že by youtuberům něco platily, je podle Rosti naprosto lichá. Se svou ženou Jiřinou stojí za letos vydanou unikátní knihou Móda na palubách Československých aerolinií [https://zdopravy.cz/stolete-vyroci-csa-pripomina-unikatni-kniha-vytvorena-byvalymi-zamestnanci-179500/], která přibližuje historii společnosti přes uniformy palubního a pozemního personálu. Velkou část rozhovoru tak věnujeme i jí. See omnystudio.com/listener [https://omnystudio.com/listener] for privacy information.
Cesty Zdopravy - Karel Novák
Pojďte se s námi podívat do zákulisí výroby autobusů Iveco. Hostem nového dílu podcastu Cesty Zdopravy.cz je tentokrát Karel Novák ze společnosti Iveco Czech Republic. Iveco u nás vyrábí autobusy ve Vysokém Mýtě, ve svět pak ve francouzském Annonay, ale i v Turecku, Itálii nebo v jižní Americe. Karel Novák je jedním z nejvýše postavených Čechů, kteří pracují pro značku Iveco Bus. Před dvaceti lety nastoupil ještě do původní Karosy do oddělení nákupu. Do loňského roku byl ředitelem strategie a výrobního portfolia Iveco Bus a dnes je ředitelem produktových platforem. See omnystudio.com/listener [https://omnystudio.com/listener] for privacy information.
Trendy Zdopravy.cz - Přesun nákladní dopravy na koleje. Realita nebo sen?
O přesunu zboží z kamionů do vlaků se víc mluví, než aby se v reálu ve větším měřítku odehrávala. Právě o tom byl tento týden už třetí diskusní večer Trendy Zdopravy.cz, který vám nyní přinášíme ve verzi k poslechu jako podcast. Co se musí stát, aby byly dálnice volnější a železniční kapacity více využité? O tom s kolegou Ondřejem Kubalou diskutovali: Aleš Willert, generální ředitel skupiny C.S. Cargo Vojtěch Hromíř, generální tajemník sdružení silničních dopravců ČESMAD Bohemia Martin Hořínek, prezident sdružení železničních nákladních dopravců ŽESNAD.cz a jednatel Metrans Rail Jana Vládková, ředitelka EP Cargo See omnystudio.com/listener [https://omnystudio.com/listener] for privacy information.
Cesty Zdopravy - Jan Kučera
Pozvání do našeho studia šéf Drážní inspekce Jan Kučera. Pro Drážní inspekci pracuje už dvacet let a letos v létě obhájil pozici generálního inspektora na dalších pět let. Drážní inspekce nevyšetřuje v Česku zdaleka jen mimořádné události na železnici, ale také nehody tramvají, trolejbusů, metra i lanových drah. V dnešním podcastu vás tak vezmeme do zákulisí práce drážních inspektorů. Rozebíráme třeba situace, kdy jeden ze strojvedoucích tvz. projede stůj a zastaví na poslední chvíli kousek od sebe s protijedoucím vlakem. „Ptáme se strojvedoucích, jak to návěstidlo vnímali. Lidský faktor je pro nás důležitý. Jsou strojvedoucí, kteří se přiznají, jsou strojvedoucí, kteří tvrdí, že tam bylo něco jiného a jsou strojvedoucí, kteří nám řeknou, že tam byl návěstní znak, které to návěstidlo ze své povahy a konfigurace kolejiště ani nemůže rozsvítit. To jsou případy, kdy pak začneme pochybovat,“ říká Jan Kučera. Na otázku, jestli někteří lidé po nehodách zkouší lhát odpovídá: „Někteří ano. Bohužel.“ V rozhovoru se zastavíme i u čerstvé nehody v Olomouci, kdy se vlak Českých drah střetl na přejezdu s kamionem a bezprostředně po nehodě vypukl velký požár. Drážní inspekce už v jednom ze svých předchozích doporučení po nehodě z roku 2017 uváděla, že by zde měly být pro vyšší bezpečnost závory. Stále tu nejsou, a teď tu došlo k další vážné nehodě. V podcastu probíráme i téma, jak se někteří lidé snaží zametat problémy pod koberec, jaké reálné dopady mají bezpečnostní doporučení Drážní inspekce, co se díky jejich vyšetřování podařilo na českých dráhách už změnit a zastavujeme se i u statistik inspektorů. „Statisticky nejbezpečnější přejezd je bez světel a s mechanickými závorami, tam příliš k mimořádným událostem nedochází,“ říká s nadsázkou a s vědomím toho, že už téměř z železnice vymizely, Jan Kučera a hned dodává: Nejbezpečnější přejezd je celkově ten se závorami. Je to optická překážka v zorném poli řidiče.“ Rozebíráme i některé zajímavé a mediálně známé nehody. Právě Drážní inspekce prokázala po nehodě v Prosenicích u Přerova, že strojvedoucí začátečník vykazoval v kurzu fiktivní hodiny, zatímco ve skutečnosti létal jako pilot. Takové odhalení ale nebylo po chuti těm, kteří byli do problému zapojeni. „Měli jsme s tím problémy i co se týká ústního vyhrožování. Ale my se toho nebojíme,“ říká Jan Kučera. See omnystudio.com/listener [https://omnystudio.com/listener] for privacy information.
Cesty Zdopravy - David Votroubek
David Votroubek je členem prezidia Federace strojvůdců a strojvedoucím ČD Cargo. Strojvedoucí, především ty z nákladní dopravy, zastupuje ve Federaci už druhým volebním obdobím. Sám věnoval celý svůj profesní život dráze. „Chtěl bych být pozitivní a říkat, že se podmínky pro strojvedoucí zlepšují. Bohužel realita je, že máme spíš střídavě oblačno,“ říká David Votroubek v novém díle podcastu. Jedním z velkých témat je bezpečnost na železnici. Data Drážní inspekce za prvních devět měsíců letošního roku říkají, že došlo na železnici (mimo metra) ke 107 případům nedovolené jízdy za návěstidlo zakazující další jízdu. V 38 případech při posunu, v 69 případech při jízdě vlaku. Loni za stejné období to bylo ve 146 případech. „Naděje se upírají k 1. lednu 2025 a k ETCS. Možná až bláhově si někteří myslí, že tím vyřešíme všechny problémy. Samozřejmě to tak nebude,“ říká David Votroubek. V podcastu pak detailně rozebíráme, co by se mělo změnit, aby projetých „stůj“ bylo co nejméně. „Všechny bezpečnostní pojistky jsme v minulosti odstraňovali, nechali jsme tam jen červené návěstidlo a řekli jsme strojvedoucímu Vždycky si toho musíš všimnout. Nesmí tě nic vyrušit, vždy musíš svou práci udělat správně. Dříve byla ta odpovědnost sdílená. Třeba na výpravě vlaku ve stanici se podíleli až tři lidi – výpravčí, strojvedoucí a členové doprovodu. Všechno jsme ale nechali na strojvedoucích,“ upozorňuje David Votroubek. On sám stojí za myšlenkou navigace pro strojvedoucí. Jak funguje a jaký má potenciál do budoucna, se dozvíte v podcastu, stejně jako podrobnosti o tom, jak se vyvíjí kolektivní vyjednávání u ČD Cargo, kolik si dnes strojvedoucí v průměru vydělají i jak nadchnout mladou generaci pro práci, kde má člověk opravdu velkou zodpovědnost. A zastavíme se i u tématu předpisu D1 a také nástupu umělé inteligence na železnici, která by třeba jednou mohla nahradit i strojvedoucí. See omnystudio.com/listener [https://omnystudio.com/listener] for privacy information.
Cesty Zdopravy - Radek Mátl
Přinášíme další ze speciálních vydání podcastu Cesty Zdopravy.cz, kdy náš host odpovídá především na vaše čtenářské dotazy. Pozvání do studia přijal Radek Mátl, který stojí už čtyři roky v čele Ředitelství silnic a dálnic, aby se během 60 minut popral s 25 dotazy čtenářů. Česko právě teď prožívá stavební dálniční boom, v příštím roce by se mělo otevřít přes sto kilometrů nových dálnic, což naše země nepamatuje. Kdy bude ale kompletně dostavěná dálnice D6, kdy bude zcela funkční dálnice D35, kdy se poprvé kopne na středočeském úseku dálnice D3, jaký je stav v přípravách severního obchvatu hlavního města mezi dálnicemi D7 a D8, povede opravdu pražský okruh pod pražskou čtvrtí Suchodol a dojde někdy i na propojení dálnic D3 a D5 na pomezí Středočeského a Jihočeského kraje? I to jsou otázky, které vás zajímaly a Radek Mátl na ně v novém díle podcastu detailně odpovídá. Jedna z vašich otázek míří i k velmi očekávané silnici první třídy číslo 73 z Brna na sever směrem na Moravskou Třebovou, která byla dříve označována jako dálnice D43. Ta by měla vést z velké části v obdobné stopě, v které nacistické Německo rozestavělo dálnici Vídeň - Vratislav. A tak je otázka, zda není možné původní stavbu aspoň částečně využít „Z velké části ne, za ty roky se z toho stal biotop a kvalita náspu není dobrá. Povedeme tu trasu tímto územím, ale budeme muset velkou část odtěžit, provádět sanace a budeme defacto stavět znovu. Ani mosty, které jsou dnes pomalu 80 let staré, si nedovedu představit, že bychom využili na stavbu nové dálnice s životností sto let,“ řekl v podcastu Radek Mátl. Jako čtenáři jste se podivovali i nad tím, proč se u Brna rozšiřuje dálnice D1 na šest pruhů jen ve velmi krátkém úseku. „Nic jiného nám nezbylo, měli jsme povoleno rozšiřovat dálnici jen v tomto místě v délce 1,5 kilometru. Je to ten nejkomplikovanější úsek, kde jsou napojeny dálnice D2 a D52 a intenzity provozu jsou tam největší. Tady se nám podařilo proces urychlit, získat stavební povolení a mohli jsme se do toho pustit. Co se týká ostatních úseků, tam bohužel nemáme vydané ani územní rozhodnutí. Rádi bychom udělali celých 30 kilometrů, tak to ale připravené nebylo. Rozšiřujeme úsek, který byl nejkritičtější,“ odpovídá čtenářům v podcastu Radek Mátl. V rozhovoru otevíráme také téma kritického nedostatku kameniva pro dopravní stavby, který by mohl nastat už v řádu několika let, protože zásoby v českých lomech, které je možné vytěžit, se povážlivě tenčí. Ptali jste se také na to, jak zrychlit přípravu dopravních staveb. „Možná všechny překvapím, ale potřebujeme se méně zabývat legislativou a víc efektivitou činnosti úředníků ale i projektantů, investorů a všech. Aby se procesy zrychlily. Jsme v demokratické zemi. Je dobře že je právo se odvolávat u důležitých staveb, které ovlivní životy spousty lidí. Na druhou stranu není možné, aby nám vyřízení odvolání pak trvalo 18 nebo 12 měsíců. To je špatně, to nás strašně zdržuje,“ říká Radek Mátl s tím, že by velmi pomohl také nový stavební zákon, který by sloučil územní a stavební řízení, čímž by jedno kolečko odvolání odpůrců výstavby nových dálnic odpadlo. See omnystudio.com/listener [https://omnystudio.com/listener] for privacy information.
Cesty Zdopravy - Martin Švehlík
Nový díl podcastu Cesty Zdopravy.cz tentokrát věnujeme přípravě a výstavbě vysokorychlostních tratí (VRT) v Česku. Hostem podcastu je Martin Švehlík, který je na Správě železnic náměstkem ředitele stavební správy vysokorychlostních tratí. Zatímco dříve se VRT prezentovaly hlavně jako rychlé spojení Česka se světem, dnes Správa železnic akcentuje především rychlá spojení uvnitř ČR. A tak hned v počátku rozhovoru otevíráme téma, zda se dnešní čtyřicátníci vůbec dožijí toho, že se svezou napříč Českem vysokorychlostním vlakem. Podle Martina Švehlíka je to vysoce pravděpodobné. „Nic není v životě ale na sto procent, vysokorychlostní tratě jsou hodně o pravděpodobnosti. Problém je, že se stále ještě nestaví. Věřím, že jakmile se začne stavět a rozjede se první trať, tak se ten vlak, jak se říká, už nezastaví,“ věří Martin Švehlík. První VRT by se měly podle Martina Švehlíka začít stavět už v roce 2026 a nejblíže jsou tomu tratě na Moravě. Naopak nejkomplikovanější je situace na severu mezi Roudnicí a Ústím nad Labem, kde stále není vybraná finální varianta trasy. „Do Prahy se dostanete z Ústí nad Labem za půl hodiny, do Brna za hodinu a půl a do Ostravy za dvě hodiny a patnáct minut. Mezi Prahou a Brnem pojede v jednom směru až 8 vlaků za hodinu,“ vypočítává Martin Švehlík. V rozhovoru také otevíráme tolik diskutované téma rychlosti.Proč budou vysokorychlostní tratě projektované na 350 km/hod, ale přitom se bude jezdit jen 320 km/hod? Proč nestačí České republice jen 250 km/hod? A jaká bude minimální povolená rychlost? Když Správa železnic projednává vedení tratí přímo v obcích, je velkým tématem hluk. „Je to obrovský rozdíl proti dálnici, tam je hukot urputný. Myslím, že se lépe snáší hluk z železnice. Co je důležité, na většině těchto tratí nebude noční provoz. Mezi 23. hodinou a 5. ráno je okno pro údržbu, v noci bude prostě klid,“ říká v podcast Martin Švehlík. Naopak co se týká místa, které zabere VRT v krajině se zdaleka podle náměstka neblíží k dálnici, ale šířkou je shodná se silnicemi první třídy. See omnystudio.com/listener [https://omnystudio.com/listener] for privacy information.
Cesty Zdopravy - Michaela Berková
Mladá řidička autobusu Michaela Berková jezdí pro společnost ČSAD MHD Kladno ze skupiny Arriva, potkat ji můžete aktuálně na autobusové lince 322 v systému Pražské integrované dopravy mezi Prahou, Kladnem a Slaným. Že bude řídit autobus věděla od druhého stupně základní školy, když začala dojíždět sama autobusem. „Máma ani táta z toho nebyli nadšení. Ne že by mi to rozmlouvali, spíš měli strach. Mě to ale moc nezajímalo, já to chtěla jít dělat,“ říká Michaela Berková. Začínala mimo jiné i s kloubovým autobusem SOR, ten si zamilovala tak, že ho má vytetovaný i na ruce. Dnes jezdí s Crosswayem od Iveca na CNG. Řidičské oprávnění skupiny D jí zaplatila Arriva, na oplátku se musela, jak říká, upsat Arrivě na tři roky. Měnit kladenské garáže za jiné zatím nechce. „Byl to neuvěřitelný pocit, byla jsem šťastná a nechtělo se mi domů,“ vzpomíná Michaela Berková na svůj první den, kdy sama vyjela z vrat garáže na pravidelnou linku. Sama říká, že je na cestující někdy přísná. „Jsem pedant na různé studentské průkazky a všechny datumy. Chci, aby bylo všechno v pořádku. Když by přišla kontrola, dostaneme pokutu oba - já i cestující, já ale mnohonásobně víc. Zaplatím pokutu 4 tisíce pokutu za jeden špatně vydaný lístek,“ vysvětluje přísná pravidla Pražské integrované dopravy Michaela Berková. See omnystudio.com/listener [https://omnystudio.com/listener] for privacy information.
Cesty Zdopravy - Radek Kubala
Letos je to už 30 let co se občanské sdružení Zubrnická museální železnice snaží o záchranu zrušené tratě Velké Březno-Zubrnice-Úštěk s odbočkou do Verneřic a o návrat pravidelného provozu vlaků do míst, kde vozily cestující naposledy v roce 1978. Jedním ze zakladatelů sdružení je i Radek Kubala, který je hostem nového letního dílu Cesty Zdopravy.cz. Tu trať proslavil film Páni kluci, krátce po jeho premiéře se jí ale se stalo osudné nasazení autobusové dopravy ČSAD na souběžné silnici. Cestující se přelili do pohodlnějších autobusů, a to byl pomyslný hřebíček, který znamenal konec vlaků. Před rokem 1980 byla velká část tratě snesena. Koleje zůstaly ležet jen z Velkého Března do Zubrnic a Lovečkovic, tedy v místech, kam se zas pomalu vrací železniční provoz. Na přelomu milénia tu natáčel Filip Renč filmový muzikál Rebelové a přinesl tak nejen peníze na obnovu tratě, ale také ji proslavil. I přesto, že se nádraží ve filmu jmenuje místo Zubnic Týniště, fanoušci, které zajímají filmová místa, si Zubrnice uměli najít. Proč se Radku Kubalovi nepodařilo Filipa Renče přesvědčit, aby nechal i ve filmu název Zubrnice, otevíráme jako jedno z témat v podcastu, který si nyní můžete pustit. Do Zubnic dnes jezdí turistická linka DÚK, dál návazný historický autobus. A sdružení postupně obnovuje trať dál ze Zubrnic směrem k Lovečkovicím. „V současné době máme hotovy stavebně i kolejově dva kilometry. Zatím není ale trať zkolaudovaná, až bude legislativně v pořádku, tak se budeme moct svézt osobní vlakem dva kilometry od Zubrnic. Netroufám si teď říct, kdy tu první vlaky vyjedou,“ říká v podcastu Radek Kubala, který teď i se svými kolegy připravuje na přelom letošního srpna a září oslavy 30 let sdružení. A jak se trať k Lovečkovicím obnovuje? „Recyklovat se toho moc nedá, pražce se mění komplet, jsou vyžilé. Používáme znovu drobné kolejivo – svěrky, vrtule a podkladnice. A také kolejnice vracíme zpátky,“ vysvětluje Radek Kubala. Spolek sám se stará o stav tratě a její obnovu ve zrušených částech. Dopravcem není, tím je na této vlečce společnost MBM Rail. V roce 1998 byla část tratě prohlášena za kulturní památku. I to byla aktivita sdružení, aby trať nebyla snesena v posledních místech, kde ještě byly koleje. Nosnou řadou, která dnes jezdí do Zubrnic, je legendární motorový vůz hurvínek řady M 131, na jaře ale zubrničtí vydražili v aukci Českých drah i svůj první motorový vůz řady 810. Ten by měl sloužit hlavně jako záloha za starší Hurvínky. A nově se od letoška objevuje na zubrnické trati i desiro. „Jsou to posílené vlaky na jednodenní akce Muzea v přírodě Zubrnice, my jsme tyto vlaky posilovali dřív historickými vozidly, ale abychom je trošku šetřili a zařadili zas jiné a dnes nejmodernější vozidlo na naši trať, které se tam nikdy neobjevilo, tak jsme rozjeli spolupráci s Länderbahnem,“ říká Radek Kubala. Patnáct let sdružení trvalo, než se mu podařilo získat trať od státu do svého vlastnictví. Na první pocity v ten okamžik se nezapomíná. „Bylo to perfektní, ale mělo to o svá úskalí. Teď jsme si uvědomili, že ta trať není v dobrém stavu. Mostky a propustky se musely začít opravovat. Do toho šly všechny finance od členů spolku i další peníze, které jsme získali, abychom provoz udrželi,“ říká Radek Kubala See omnystudio.com/listener [https://omnystudio.com/listener] for privacy information.
Cesty Zdopravy - Renata Knittelová
Renata Knittelová je jedním z mála lidí, kteří si vyzkoušeli práci na letišti na zemi i na palubě letadla. Začínala při vysoké škole na Pražské Ruzyni na check-inu. „Víc mě naplňovala práce na zemi na check-inu, protože byl každý den jiný,“ překvapila mě Renata Knittelová jednou ze svých prvních odpovědí. Snila ale o létání, a tak se po pár letech přihlásila na konkurz na stevardku Emirates. Vyšlo jí to, odstěhovala se do Dubaje a prožila několik let na palubě legendárních Airbusů A380. Splnila si tak svůj sen. Dnes je to už 7 let, co pověsila létání v Dubaji na hřebík, aby se vrátila domů. Žije v Praze, kde má i rodinu a ze svého okna ve Strašnicích ráda pozoruje přistávající letadla, když se zrovna létá přes Prahu. Byla také součástí posádky, která na Ruzyni přiletěla s úplně prvním spojem Emirates s A 380. Ze skoro dvou set lidí se dostala během náboru Emirates v Česku mezi dvanáctku finalistů, kteří pokračovali na závěrečný pohovor. „Když jsme se pak bavili s kolegy, nikdo jsme moc nepochopili, proč vybrali právě nás. Ale shodli jsme se, že všichni z nás měli osobnost, která byla velmi přátelská. Letušky jsou brandem Emirates, tvoří značku, společnost chce, aby dobře vypadaly a naplňovaly představu lidí o značce. Já to chápu. Je fajn se udržovat a mít zdravý životní styl. S touhle prací je obrovsky důležité dobře jíst a dobře odpočívat,“ říká Renata Knittelová v podcastu. Probíráme, jaké to je dostat se do týmu 21 tisíc stevardů i jaké to je žít sám v Dubaji a pokaždé letět s novými lidmi v posádce. „Ze začátku jsem nejraději létala do Austrálie, na Nový Zéland, také Singapur a Bangkok jsem měla moc ráda. Ale pak jsem ale zjistila, že mi to opravdu nedělá dobře fyzicky, že mě jet lag úplně odrovná, a trvá pak deset dní, než se dám dohromady. Ale přitom už musíte znova létat,“ popisuje v novém díle podcastu Renata Knittelová práci na dlouhých letech směrem na východ. A tak si víc nakonec oblíbila lety do Evropy nebo USA. Musela zákonitě padnout i otázka, proč podle ní Češi v letadle při přistání tleskají. „Já vůbec netuším (směje se). Asi je to nějaká naše národní vlastnost. Asi jsme tak nadšení. Když jsme letěli Dubaj-Praha, měli jsme v ekonomické třídě čtyři plné bary alkoholu. Na konci letu máte spočítat, kolik čeho zbylo. Český let jsem milovala, na konci byla u všeho nula,“ vzpomíná Renata. I v businessu nebo v první třídě se občas objeví cestující, kteří to s alkoholem přeženou, v rozhovoru tak probíráme, jak letušky pracují s cestujícími na baru, kteří už viditelně přebrali a mohou stát snadno agresivními. A otevíráme také, jaké je to pracovat v Česku na check-inu. Rozdíl mezi turisty k moři, kterým se slangově říká koupáci, a obchodními cestujícími je jasný prý hned po jejich příchodu k odbavení. „Koupáci většinou létají v noci, mají deštníčky a snaží se být obrovsky vtipní. Nad přepážkou stojí táta, máma, děti, babička a děda, strkají vám tam všechny kufry najednou a tatínek se snaží se mnou vtipkovat a říká „Mámo vyndej ty řízky z toho kufru, máme to moc těžký,“ říká s nadsázkou Renata Knittelová a rovnou dodává, že odbavit lety s turisty bylo vždy nejsnazší, protože jsou na cestu perfektně připravení. See omnystudio.com/listener [https://omnystudio.com/listener] for privacy information.