CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 70 MIN. JEN NA ⁠HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR⁠⁠⁠⁠ A ⁠HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR 

„Nechci slovakizaci, hungarizaci, ani polonizaci médií veřejné služby. A to je to, k čemu by to mohlo vést,“ varuje moderátor České televize Jakub Železný před plánovaným zrušením koncesionářských poplatků a financováním veřejnoprávních médií ze státního rozpočtu. Podle něj nejde jen o peníze, ale především o nezávislost institucí, které by se mohly dostat pod přímější vliv politiků. Kritický je přitom nejen k současné vládě Andreje Babiše, ale také k bývalé koalici, která podle něj v minulosti nezávislost veřejnoprávních médií dostatečně nepodporovala. Obává se postupného zestátňování České televize, zároveň ale odmítá radikalizaci protestů a spojování novinářů s opozicí. Sám se chce zúčastnit plánované stávky, na politické demonstrace však chodit odmítá. „Pokud se bavíme o politice, tak pro mě není žádná správná strana,“ říká. Železný otevřeně mluví také o okolnostech svého odchodu z politického zpravodajství. Připouští, že jeho vystupování a veřejné postoje vyvolávaly negativní reakce i uvnitř České televize. Odmítá se ale považovat za oběť a připomíná, že kvůli zdravotním problémům sám nechtěl v moderování Událostí, komentářů alespoň na čas pokračovat. V současném pořadu Historie.cs je spokojený a přiznává, že by pro něj dnes bylo velmi náročné zachovat při moderování politických rozhovorů potřebnou nestrannost. Nevylučuje přitom, že by se k nim jednou rád vrátil. Vzpomíná na konflikty s politiky, kriticky se vyjadřuje k některým rozhodnutím a postupům České televize a přiznává, že ho vyděsil pořad Rozpleteno, konkrétně jeho díl věnovaný covidu. Za důležité považuje i to, aby veřejnoprávní televize dokázala odolávat tlakům ze strany státních institucí. Výrazně kritický je Železný k politické kultuře a vystupování některých současných představitelů vlády. Pozastavuje se nad slovníkem Andreje Babiše, jehož politický úspěch ovšem respektuje a uznává sílu jeho demokratického mandátu. Za neslušné a ubohé označuje premiérovo odmítavé vyjádření na adresu ředitele Českého rozhlasu Reného Zavorala. Ostře se vymezuje také vůči poslanci Miroslavu Ševčíkovi kvůli jeho sexistickým výrokům a odmítá, aby se podobné chování tolerovalo jako politický folklor. Řeč přichází i na proměnu médií, rostoucí význam internetu a odpovědnost tvůrců, kteří působí mimo tradiční redakce. Železný oceňuje svobodu, kterou nové platformy přinášejí, zároveň ale upozorňuje na rizika neregulovaného internetového prostoru, v němž působí také dezinformační scéna. Sám sebe označuje za příslušníka pražské a havlovské kavárny, zdůrazňuje však, že ani lidé, kteří sdílejí podobné hodnoty, nemusí mít stejné politické názory. Hájí právo herců jako Martina Dejdara a Oldřicha Kaisera veřejně vyjadřovat postoje, se kterými sám nesouhlasí a varuje před tím, aby se boj za nezávislá média zvrhl v radikální protesty nebo politický boj. Proč se Železný obává, že by se Česká televize mohla vydat slovenskou nebo maďarskou cestou? Kdo podle něj ohrožuje její nezávislost a proč kritizuje i politiky, kteří se jí dnes zastávají? Co mu vadí na vystupování Andreje Babiše? A mohou podle něj protesty a stávky skutečně zabránit změnám ve financování veřejnoprávních médií? Poslechněte si celý rozhovor.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 61 MIN. JEN NA ⁠HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR⁠⁠⁠⁠ A ⁠HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR 

„My už jsme na začátku velké tsunami. Řítíme se do problému, se kterým se tahle společnost ještě nikdy nepotýkala. A nikdo s tím nic nedělá,“ varuje spisovatel Leoš Kyša, známý také jako František Kotleta. Ve své nové knize Nástupci: Zápisky ze světa gerontokracie popisuje svět roku 2060, ve kterém vládnou senioři, mladí lidé ztrácejí politický vliv a společnost se nedokáže postarat o stále početnější starou generaci. Podle Kyši přitom nejde o vzdálenou fantazii, ale o budoucnost, které se už nevyhneme. Politici podle něj přicházejí s jednoduchými sliby na podporu porodnosti, přestože demografický vývoj už nedokážou zvrátit. „My jsme zažili zlaté časy, nejkrásnější časy v dějinách. A to už generace po nás úplně nezažijí,“ říká o sobě a svých vrstevnících. Sám má přitom dvě malé dcery a přiznává, že svět, ve kterém vyrůstají, bude mnohem složitější než ten, který poznal on. S nadsázkou proto plánuje nakoupit půdu, na ní pěstovat brambory a kukuřici a své děti naučit ovládat drony a zacházet se zbraněmi, aby si v budoucnu dokázaly obstarat obživu a ubránit vlastní majetek. Místo příprav na budoucnost se ale podle něj společnost utápí v kulturních válkách, které odvádějí pozornost od skutečných problémů. Kyša kritizuje ministra kultury Otu Klempíře, jehož kroky podle něj nedávají smysl a vycházejí spíš z ideologických představ než ze snahy kultuře pomoci_. „Myslím, že je hrozně nešťastný. Vůbec netušil, co ho čeká,“_ říká. Zároveň ale odmítá tvrzení, že současná vláda českou kulturu zničí a připouští, že rozbití současného systému dotací může paradoxně otevřít cestu k jeho lepšímu fungování. Vymezuje se také vůči Radce Denemarkové, které vyčítá povýšený přístup k populární literatuře a kritiku úspěšných autorů, jako jsou Patrik Hartl nebo Radka Třeštíková. „Vždycky mi přijde škoda, když se nějaký druh literatury povyšuje nad jiný,“ vysvětluje. Sám přitom odmítá stát na jedné straně politických a kulturních barikád. Podobně kritický je vůči politikům, kteří podle něj nevěnují dostatečnou pozornost ani dalším zásadním výzvám, například rozvoji umělé inteligence. Ta přitom podle Kyši mění svět mnohem rychleji, než si společnost připouští. Sám ji využívá jako pomocníka při kontrole a hodnocení rukopisů a tvrdí, že může být pro některé literární žánry větší hrozbou než pro jiné. Přesto zůstává přesvědčený, že lidská tvorba nezmizí a že si lidé budou i v budoucnu chtít kupovat knihy napsané skutečnými autory. Vedle temných scénářů budoucnosti Kyša mluví také o vlastním životě, psaní a rodině. S manželkou Kristýnou Sněgoňovou, která je rovněž spisovatelkou, vychovávají dvě malé děti a snaží se mezi péčí o ně najít čas na vlastní tvorbu. Přiznává, že většina každodenní zátěže leží na jeho ženě a že otcovství ve vyšším věku je mnohem náročnější než v mládí. „Moje žena zajišťuje 70 procent a já tak 30 procent,“ říká sebekriticky. Proč si myslí, že demografickou krizi už nedokážeme odvrátit? Proč odmítá vybrat si jednu stranu politického konfliktu? A jak se člověku, který očekává stále těžší budoucnost, vychovávají malé děti? Nejen o tom je celý rozhovor.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 63 MIN. JEN NA ⁠HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR⁠⁠⁠⁠ A ⁠HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR 

„V Americe vládne zločinecký syndikát,“ říká politický komentátor a spoluautor podcastu Kecy a politika Petros Michopulos. Amerického prezidenta přirovnává k Viktoru Koženému na steroidech a v jeho rétorice vůči Ukrajině vidí znepokojivé paralely s předválečnou Evropou. „Když dnes posloucháš Putina a když posloucháš toho idiota v Bílým domě, tak oni říkají to samé,“ tvrdí a připomíná, jak Adolf Hitler označoval Československo a Edvarda Beneše za překážku míru. Trump podle něj nikdy nebyl skutečným spojencem Evropy a jeho vztahy s Ruskem představují zásadní nebezpečí. Obává se také, co bude americký prezident ochoten udělat, aby si udržel moc po blížících se volbách do Kongresu. Kritický je Michopulos i k české vládě. Andrej Babiš podle něj pochopil, že spojování s Trumpem mu politicky škodí, zároveň ale zatím výrazněji nezasahuje proti svým koaličním partnerům. SPD označuje za promoskevskou stranu, která rozkládá ministerstvo obrany, zatímco Motoristé podle něj místo skutečné politiky vedou kulturní války. „Ve chvíli, kdy ti politici neumí přicházet s nějakými projekty, které by těm lidem opravdu zlepšily životy, tak přijdou s kulturníma válkama,“ vysvětluje. Za větší problém než neúspěch v senátních volbách ale pro Babiše považuje výsledky komunálních voleb. Hnutí ANO podle něj začíná procházet podobným procesem, který v minulosti vedl k úpadku ODS a sociální demokracie. V regionech se podle Michopulose vytvořily mocenské skupiny, které si přivlastnily stranické struktury a Babiš přestává být dostatečně silný na to, aby voliči jejich chování přehlíželi. „Já neříkám, že to je konec Andreje Babiše,“ upozorňuje. Je ale přesvědčený, že premiér nedokáže pochopit, proč jeho hnutí ve volbách neuspělo a nedoceňuje, jak jeho věk a generační proměna voličů ovlivní budoucnost ANO. Možného lídra, který by dokázal spojit část opozice, vidí v Janu Grolichovi, je k němu ale skeptický. Oceňuje jeho volební kampaň, zároveň ale jeho povolební kroky označuje za fatální chybu, která podle něj poškodila důvěryhodnost projektu nových lidovců. Kritizuje zejména Grolichovy výroky o TOP 09 a přechod části jejích jihomoravských politiků ke KDU-ČSL. Podle Michopulose tím Grolich zpochybnil obraz nové, liberálnější strany, který se snažil během kampaně vytvářet. Proč Michopulos přirovnává Trumpovu politiku k událostem před druhou světovou válkou? Může Andrej Babiš ztratit kontrolu nad vlastním hnutím a čeká ANO stejný osud jako někdejší velké politické strany? A jak nebezpečná je podle něj současná vládní koalice? I o tom mluví Petros Michopulos.

ROZHOVOR BYL NATOČEN JEŠTĚ PŘEDTÍM, NEŽ VLÁDNÍ KOALICE PROSADILA VE SNĚMOVNĚ PRVNÍM ČTENÍM NÁVRH NA ZRUŠENÍ TELEVIZNÍCH A ROZHLASOVÝCH POPLATKŮ. TÉMATU SE BUDEME VĚNOVAT V NADCHÁZEJÍCÍM TÝDNU.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 73 MIN. JEN NA ⁠HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR⁠⁠⁠⁠ A ⁠HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR 

Profesionální fotbal může člověku přinést slávu, peníze i zážitky. Zároveň ale dokáže být neúprosný a o úspěchu nebo neúspěchu někdy rozhodují zdánlivé maličkosti. Své o tom ví bývalý fotbalista a dnes komentátor Zdeněk Folprecht, který už v šestnácti letech podepsal profesionální smlouvu se Spartou a patřil mezi největší talenty svého ročníku. Přestože si později zahrál českou ligu, evropské poháry a působil také v zahraničí, svou kariéru dodnes považuje za neúspěch. „Vzhledem k tomu, kam jsem mířil, tak je to neúspěch,“ říká. Přiznává, že těžce nesl, když se jeho bývalí spoluhráči prosazovali v reprezentaci a zahraničních soutěžích, zatímco on působil ve druhé lize. „Říkal jsem si: Proč oni, a ne já?“ vzpomíná. Otevřeně mluví také o zkušenostech s trenérem Martinem Pulpitem, jehož chování mu někdy připadalo jako šikana. Zásadní roli v jeho životě dnes hraje rodina. Má tři syny, pro které na zahradě postavil fotbalové hřiště a se kterými tráví velkou část volného času. „Já jsem se našel v té roli toho táty,“ přiznává. Věří, že kolektivní sport je jedním z nejlepších způsobů, jak děti připravit na život, naučit je zvládat porážky, respektovat pravidla a osvojit si zdravé návyky. „Myslím si, že pro děti není lepší prostředí dospívání,“ říká. Přestože by podle svých slov mohl vydělávat více peněz, nechce to dělat na úkor času s rodinou. „Teďka jsou na řadě oni,“ vysvětluje, proč nemá ambici věnovat se naplno trenérské kariéře. Zároveň přiznává, že teprve čas ukáže, jestli je jeho přístup k výchově správný. Už během profesionální kariéry přitom Folprecht přistupoval k penězům jinak než řada jeho spoluhráčů. Místo drahých aut a hodinek investoval do nemovitostí a dodnes jezdí autem značky Hyundai. „Materiální věci pro mě nemají velký význam,“ vysvětluje. Přiznává ale, že i on jednou podlehl tlaku fotbalového prostředí a pořídil si značkovou tašku za jedenáct tisíc korun jen proto, že ji měli ostatní. „To bylo moje nejhorší finanční rozhodnutí v životě,“ směje se. Dnes je přesvědčený, že mnohem důležitější než okázalý úspěch je finanční jistota a možnost rozhodovat o vlastním čase. V rozhovoru se vrací také k problémům českého fotbalu, nedostatku českých trenérů v elitních zahraničních soutěžích a násilí na stadionech. „Jsem přesvědčený o tom, že tu úplně nejtvrdší skupinku ten fotbal moc nezajímá,“ říká o části ultras, pro které se podle něj soupeření fanoušků stalo samostatnou soutěží. Jako jednu z možných cest k větší bezpečnosti vidí identifikaci návštěvníků stadionů. Jak těžké je vyrovnat se s nenaplněnými ambicemi? Proč podle Folprechta český fotbal nedokáže vychovávat více hráčů pro evropskou špičku? A co mu nakonec přineslo větší pocit naplnění než úspěchy na hřišti? Poslechněte si celý rozhovor.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 81 MIN. JEN NA ⁠HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR⁠⁠⁠⁠ A ⁠HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR 

„Evropa už prohrála. A vlastně ani nevěděla, že se bojuje,“ říká herní vývojář a cestovatel Lukáš Codr, známý také jako Čočík, který strávil třináct let života v Číně. Podle něj Asie Evropě utíká v technologickém rozvoji, inovacích i schopnosti přizpůsobovat se změnám. Zatímco Čína se podle něj každých pět let zásadně promění, Evropa přešlapuje na místě. „Mám teď spíš pocit, že zažívám znova rok 1985,“ popisuje svůj návrat do Česka. V zemi podle něj dochází potenciál předchozího rozvoje a nové příležitosti dusí regulace. „Tady se vlastně nic neděje,“ dodává o životě v Praze, který mu po letech v asijských velkoměstech připadá pomalý. Čínu přitom neidealizuje a uznává, že jde o autoritářský stát. Tvrdí ale, že pohled Evropanů na tamní každodenní život bývá zkreslený. „Na úrovni běžného každodenního života je v Číně ten život mnohem méně svázaný regulacemi,“ vysvětluje s tím, že v podnikání nebo osobním životě mají podle něj Číňané často překvapivě velkou volnost. Politická svoboda má ale jasné hranice. Čínu zároveň nepovažuje za nepřítele Evropy, nýbrž za konkurenta, kterého je potřeba pochopit, aby mu Evropa dokázala čelit. „Evropané pomalu ani nevědí, že nějaký konkurenční závod běží,“ varuje. Po návratu do Česka ho překvapilo také to, s jakými předsudky se setkává kvůli své čínské partnerce. Kritizuje zejména některé ženy, které se podle něj hlásí k feminismu, ale zároveň automaticky předpokládají, že si starší běloch musel svou asijskou partnerku koupit nebo že je s ním pouze kvůli penězům. „To byla asi jediná věc, která mě vyloženě nepříjemně šokovala na návratu do Čech,“ přiznává. Jeho partnerka přitom podle něj vyrůstala jako sirotek v jedné z nejchudších čínských provincií a dokázala vybudovat úspěšnou kariéru. Codr se věnuje také vývoji počítačových her a pracuje ve firmě, která se podílí na řadě světových titulů. „Jsme největší neznámá firma v herním průmyslu,“ říká. Umělou inteligenci přitom nevnímá primárně jako hrozbu pro herní vývojáře, ale jako nástroj, který může schopnosti kreativních lidí výrazně znásobit. Proč podle Lukáše Codra Evropa ztrácí souboj s Asií a co to může znamenat pro českou ekonomiku? Jak moc čínský stát skutečně kontroluje život běžných lidí? Je Čína pro Evropu nebezpečným nepřítelem nebo konkurentem, od kterého se může učit? Proč se Codr obával o svých zkušenostech veřejně mluvit? I o tom je rozhovor s herním vývojářem a cestovatelem Lukášem Codrem.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 52 MIN. JEN NA ⁠⁠⁠HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR⁠⁠⁠⁠ ⁠⁠A ⁠⁠⁠HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR 

Tenistka Barbora Strýcová toho dokázala opravdu hodně. Byla 16. v single a 1. v double žebříčku. "Víc už to nešlo," říká pak jakoby trochu zklamaně. Její vůle a motor jít dál jsou obdivuhodné. Všechno to začalo už v dětství, kdy klidně hodiny trénovala na zdi. Už tam se ukázalo, že je ochotná pro úspěch udělat všechno. Později to bylo tedy i negativní, když nenesla dobře porážky a neúspěch. Ale to možná ke sportovci, který prostě chce na úplný vrchol, patří. Mluvili jsme taky o těžkých chvílích, kdy ve dvaceti chtěla úplně skončit a mít dítě, o dopingové kauze a o tom, proč si připadala a někdy pořád připadá "tlustá," o tom, jak se mění přístup k mladým, že ona si nemohla dovolit "se sesypat," o potřebě vyhrávat, třeba i jako trenérka. To všechno s nezaměnitelným úsměvem.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 63 MIN. JEN NA ⁠⁠HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR⁠⁠⁠⁠ ⁠A ⁠⁠HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR 

"Babiš sedí na dvou židlích, které se pomalu od sebe rozjíždějí," vysvětluje ekonomka a publicistka Lenka Zlámalová nervozitu Andreje Babiše. Volby se hnutí ANO nepovedly a Babiš je pod tlakem jak svých voličů, tak finančních trhů. A těch se bojí nejvíc. Zároveň podle Zlámalové upadá kognitivně a dělá chyby. Chyby ale dělá i ODS, která je dalším subjektem, který je po volbách oslaben. O SPD a Motoristech už možná ani nemá cenu mluvit, míní Zlámalová. Co z toho všeho bude?

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 61 MIN. JEN NA ⁠HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR⁠⁠⁠⁠ A ⁠HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR 

„Skutečný problém, který opravdu stojí za řeč, ten se pozná podle toho, že nemá řešení,“ říká evoluční biolog Jan Zrzavý. Podle něj lidstvo čelí hrozbě, kterou si zatím nedokáže naplno připustit. Není jí válka, klimatická krize ani umělá inteligence, ale dramatický pokles porodnosti. Zatímco přelidnění podle něj dříve či později narazí na přirozené limity, vymírání žádnou podobnou brzdu nemá. A místo náhlé katastrofy nás tak může čekat pomalé vyprazdňování měst, stárnutí společnosti a rozpad systémů, na kterých stojí naše civilizace. „To bude takové pomalé erodování všeho,“ varuje. Zrzavý je přesvědčený, že za demografickou krizí stojí i proměna samotné rodiny. Romantická láska podle něj nikdy neměla být základem manželství, které historicky plnilo především ekonomickou a společenskou funkci. „Ta naše nešťastná civilizace prostě najela na to, že manželství by mělo být v ideálním případě založené na romantické lásce,“ vysvětluje. Dnes jsme se ale od původních vazeb osvobodili, děti přestaly být nezbytností a tradiční rodina, jak ji prezentují politici, je ve skutečnosti poměrně novým vynálezem. Finanční pobídky ani štědřejší sociální stát podle něj tento vývoj nezvrátí. Naopak mohou posilovat podmínky, které k poklesu porodnosti přispěly. Další zásadní proměnu přinese umělá inteligence. Zrzavý se neobává ani tak toho, že by se stroje vymkly kontrole a zničily lidstvo, ale že lidé ztratí motivaci cokoli dělat. „Nějak si neumím představit ve světě s umělou inteligencí vůbec žádnou motivaci něco dělat,“ přiznává. Pokud za nás technologie zvládnou pracovat, tvořit i bádat, co nám vlastně zůstane? Už dnes podle něj AI umožňuje ve vědě podvádět způsobem, který bude stále obtížnější odhalit. Současně ale otevírá možnosti, které jsme si donedávna neuměli představit. Podobně jako genetické inženýrství, díky němuž bychom mohli postupně převzít kontrolu nad vlastní evolucí a upravovat budoucí generace podle svých představ. „A tohle až nastane, tak se to rozjede a nic tomu nezabrání,“ předpovídá. Přesto o sobě Zrzavý mluví jako o optimistovi. „Už je zase zajímavé si ráno pustit zprávy,“ říká s tím, že svět je mimořádně vzrušující právě proto, že se ocitáme uprostřed zásadních změn, jejichž důsledky nedokážeme předvídat. Skeptický je naopak k představě, že politici dokážou dlouhodobé problémy řešit. A otevírá i provokativní otázku, zda je správné, aby o budoucnosti země stále více rozhodovali starší voliči, kteří v ní už sami nebudou dlouho žít. Proč podle Jana Zrzavého lidstvo nedokáže zastavit propad porodnosti? Jak romantická láska proměnila rodinu a proč podle něj už není možné vrátit se zpět? Připraví nás umělá inteligence o samotný smysl života? Měli by mít senioři stejné volební právo jako mladí? A jak může vypadat svět, ve kterém si lidé budou upravovat vlastní genetickou výbavu? I o tom je rozhovor s Janem Zrzavým.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 68 MIN. JEN NA ⁠HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR⁠⁠⁠⁠ A ⁠HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR 

„Zakázal jsem si říct, že jsem etablovaný. Cítím se jako věčný amatér a nechtěl bych, aby mi to někdo bral,“ říká režisér a scenárista Jan Prušinovský. Má za sebou Okresní přebor, Most!, Dobré ráno, Brno! a další projekty, které se staly fenomény, přesto odmítá příliš přemýšlet o vlastním úspěchu. Když se ke své tvorbě vrací, vidí spíš věci, které mohl udělat lépe. Vyrůstal v prostředí, které má dodnes hluboko pod kůží, s otcem řidičem kamionu projížděl průmyslové zóny a říká, že právě vlastní původ může být pro tvůrce výhodou: „Je dobré to ze sebe nesetřásat a nestydět se za to.“ Prušinovský mluví i o tom, jak jeho nejslavnější seriály stárnou. Zatímco Okresní přebor podle něj drží díky určité naivitě a jednoduchosti, Most! byl podle něj v něčem starý už v době svého vzniku. Zpětně by například chtěl do role Dáši obsadit trans člověka. Odmítá ale představu, že by dnes nebylo možné dělat nekorektní humor. Žádný „zákaz slova“ podle něj neexistuje, jen se humor i společnost proměňují. Sám zároveň zdůrazňuje morální odpovědnost autora: rasistická nebo vulgární postava podle něj ještě nedělá rasistické či vulgární dílo, rozhodující je, jaký postoj k ní celý příběh zaujímá. Otevřeně mluví také o České televizi. Období pod Petrem Dvořákem považuje za dobu, kdy posílení kreativních producentů umožnilo vznik různorodých projektů, zatímco dnes podle něj instituce znovu funguje spíš jako pyramida, v níž rozhoduje hlava nahoře. Sám měl v ČT připravené další projekty, s novým vedením se ale nepotkaly, a tak odešel jinam. Jeho novinkou je seriál Oddíl B z prostředí věznice. Prušinovský přiznává, že se tentokrát pustil do světa, o kterém původně nevěděl téměř nic. Při rešerších ho překvapilo, v jakém stavu české vězeňství je a říká, že vězení dnes může místo nápravy samo vytvářet další kriminalitu. Proč se Jan Prušinovský ani po letech nechce považovat za etablovaného režiséra? V čem podle něj Most! zestárl? Je dnes opravdu těžší dělat nekorektní humor? A proč ho stav českých věznic překvapil a zarmoutil? I to se dozvíte v rozhovoru.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 59 MIN. JEN NA ⁠HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR⁠⁠⁠⁠ A ⁠HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR 

„Jakmile Vladimir Putin z jakýchkoliv důvodů nebude, bude otevřená cesta minimálně k příměří a k hledání nějaké mírové dohody,“ říká politický geograf Libor Jelen. Rusko podle něj zůstává impériem drženým pohromadě hrubou silou a Putin potřebuje válku na Ukrajině i proto, aby mohl dál legitimizovat svou moc. Přesto Jelen nevěří, že by ruská společnost nebo její elity chtěly válčit navždy. Oligarchové sice na válečné ekonomice bohatnou, své peníze ale nemohou svobodně užívat a stále jsou závislí na rozmarech režimu. Putin je navíc podle Jelena pod stále větším tlakem, protože Rusko nedokáže na Ukrajině naplnit své cíle. Otevření další plnohodnotné fronty proto považuje za málo pravděpodobné, Evropa se ale musí připravit na pokračující hybridní útoky. „Jsme ve válce v kyberprostoru,“ upozorňuje. Svět se podle Jelena zároveň zásadně proměňuje a Evropa se musí smířit s tím, že už nebude jediným místem, které určuje pravidla hry. Západ by měl přestat automaticky nahlížet na svět vlastní optikou a pochopit, že třeba v Africe je válka na Ukrajině vnímána úplně jinak. Rusko se podle něj na rozdíl od západních koloniálních mocností dodnes skutečně nedekolonizovalo a imperiální myšlení je v něm systematicky udržováno. Zároveň ale varuje před představou, že evropskou civilizaci čeká nevyhnutelný zánik. Velkou část rozhovoru věnuje Jelen migraci, nacionalismu a tomu, jak snadno lze společnost rozdělovat na „my“ a „oni“. Nacionalisté podle něj mají v kampaních jednoduchou práci, protože dokážou nabídnout jasného nepřítele a rychlé řešení. Sociální sítě navíc problémy koncentrují a emoce udržují prakticky nepřetržitě. Migraci přesto Evropa podle Jelena potřebuje i kvůli dramaticky nízké porodnosti - klíčová je ale integrace a schopnost zachovat společné hodnoty. Naději vidí především v mladé generaci a v tom, že společenské myšlení se může měnit. Proč podle něj Putin potřebuje válku, aby se udržel u moci? Může se Rusko po jeho odchodu začít rozpadat? Proč jsou nacionalismus a strach z migrantů tak účinnými politickými nástroji? A opravdu Evropě hrozí úpadek, nebo se jen musí smířit s tím, že už není středem světa? Pusťte si rozhovor s Liborem Jelenem.