Štěpánka Haničincová provázela dětstvím několik generací českých dětí. V 50. letech zakládala televizní vysílání a je podepsaná pod takovými fenomény, jako byl třeba Malý televizní Kabaret. V Úžasných životech na ni zavzpomíná dlouholetý kolega Jiří Chalupa, scenárista a dramaturg. Štěpánku Haničincovou si uchoval v paměti jako laskavého člověka, který si i v nepříjemných situacích zachovával úsměv na rtech.

Saša Michailidis se ptá novinářky a bývalé moderátorky Rádia Devín Andrey Makýšové Volárové a Jany Burianové z Městských divadel pražských. Na Vltavě si můžete poslechnout sérii Slováci na Vltavě, která představuje vybrané slovenské tvůrce působící v našem hlavním městě a jejich zkušenosti s prací v českém kulturním prostředí. Proč se rozhodli působit právě v Česku? Jaké podmínky tu nacházejí a jak se jejich zkušenost promítá do vztahů mezi českou a slovenskou kulturou?

O Fugazi jsme se ve Špíně poprvé bavili před deseti lety - jejich finální deska The Argument, po které se vydali vstříc dosud trvajícímu hiatu, tehdy oslavila 15 let od vydání. O dekádu později na tenhle archivní díl lehce navážeme a splatíme dluh důležitému a formativnímu labelu Dischord, jehož vlajkovou lodí byli bezesporu právě Fugazi. Špína se vydává na průlet katalogem a pouštěčku osobních tzv. „fav“ desek.

Choreografka, režisérka a zakladatelka tanečního souboru BURKICOM stojí za festivalem současného tance a fyzického divadla Bread & Dance Prague. Letošní čtvrtý ročník uvádí inscenace čtrnácti souborů a rozprostře se na sedm pražských scén. „Specializujeme se na české umělce, to je také cílem festivalu – pomoci českému tvůrci dostat se ven do zahraničí,” říká ve Vizitce. Představí na něm i svoji inscenaci o syndromu vyhoření Směj se, pořád se směj.

Saša Michailidis se ptá amerikanistky Hany Ulmanové z FF UK a literární kritičky a publicistky Evy Klíčové z deníku Alarm. Od 28. října si na Vltavě můžete poslechnout Lolitu Vladimira Nabokova. Román, který při svém vydání vyvolal skandál, dodnes vzbuzuje otázky, jak zacházet s literárními díly, která překračují naše morální představy. Podobné spory se ale nevedou jen o klasiku. V současnosti se literatura stává také bojištěm politických a kulturních konfliktů.

„Vždycky když jdu přes Václavské náměstí, připadám si jako na letištní ploše,” říká odborník na světelný smog Hynek Medřický, jeden z hostů nejnovějších Fasád. Světlo ve městě podle něj nemusí být silné, stačí aby bylo správné. Druhý host, Pavel Mrkus, umělec a hlavní kurátor Signal Festivalu, dodává, že mu stačí příjemně nasvícené výlohy v přízemí, ty podle něj dělají atmosféru centra samy o sobě.

Co pro někoho představuje nepotřebné harampádí, může být pro jiného hotový poklad. Na pražských bleších trzích U Elektry se každý víkend prodává téměř všechno, na co si vzpomenete. Sjedou se sem stovky prodejců a návštěvníků.

Je jedním z průkopníků a nejvýraznějších osobností české hip-hopové scény. Legendární český rapper, spoluzakladatel kapely Peneři Strýčka Homeboye vydává další sólovou desku s názvem Je Miki Vorel. „Rap je moje hlavní gros, na graffiti se rád koukám, ale už nikde neběhám a neničím nikomu majetek. Spoustu současných umělců výtvarného umění graffiti prošlo. V té době jsme nemohli jinak,“ popisuje ve Vizitce.

Má název Anatomie sebevraždy. A představíme vám ji v kulturním týdeníku Michaely Veteškové.

Saša Michailidis se ptá na novou filmovou adaptaci románu Rozum a cit Jane Austenové. Nové zpracování je v českých kinech. Mezinárodní festival dokumentárních filmů v Jihlavě promítne i snímky, které změnily svět. Philomena Cunk bude v pseudodokumentu tentokrát komentovat historii kinematografie. A jak se chováme k umění ve veřejném prostoru?