„Prožil jsem v Budějovicích prvních třiadvacet let života, chodil jsem tu do základní školy, gymnázia i na vysokou. Vedl jsem tu oddíl, kterým prošlo mnoho lidí. Mám tu přátele – muzikanty, přátele, kterým je také okolo šedesátky, s nimiž jsem jezdil na vandry, kamarády z osad, které jsou rozesety okolo Černé řeky.“

Historické romány i detektivky píše rodák z Českých Budějovic František Niedl. Brzy vyjde jeho už 38. kniha. Tu první vydal v roce 1989 a pak si dal třináct let pauzu. Pracoval v elektrárně, učil v autoškole, založil a provozoval cestovní kancelář, plul na jachtě po moři.

O Jihočeších se traduje, že mají rybí krev a že se neradi vydávají za humna, stejně jako přísloveční kapři neopouští vyhřáté rybníky. Na spisovatelku Petru Klabouchovou ale tohle přirovnání rozhodně nesedí. Pokud v jejích žilách vůbec nějaká rybí krev koluje, tak to bude krev rychlých pstruhů ze šumavských bystřin.

„Hudba je skutečně z vysoké božské sféry. Jsem o tom přesvědčený jako o faktu.“ To jsou slova hudebníka, dirigenta, sbormistra a skladatele Jaroslava Krčka. Muže, který skládá jak symfonie, tak hudbu k filmům, upravuje lidové písně a také sestavil celou řadu zpěvníků.

Impresário, produkční, příležitostný herec, komediant, kulisák, řidič a všenicneuměl. I tak sám sebe popisuje Pavel Šmíd. Rodák ze Sušice se už při studiu teologie v Českých Budějovicích usadil v jižních Čechách, domovem se mu stala obec Hosín. Věnuje se divadlu jednoho herce a je předsedou spolku Sýpka, který propojuje obyvatele vesnice.

Tři generace zpěvaček vychovala během svého života Heda Vodičková. Zpěvačka a sbormistryně dívčích pěveckých souborů působila v Třeboni a hlavně v Českých Budějovicích, na hudební škole Bohuslava Jeremiáše. A také se setkala a spolupracovala se spoustou osobností ze světa hudby.

Jiří Šebestian je ornitologem Prácheňského muzea v Písku. Rodilý Středočech nedá z hlediska své profese dopustit na jižní Čechy, které jsou rájem pro všechny badatele, jako je on.

„Při zvukové lázni jsem intuitivně veden, kterou konkrétní tibetskou mísu, zvonek, činelky nebo jiný hudební nástroj mám vzít a kde přesně se zvukem pracovat. Na konkrétním místě se pracuje tak dlouho, dokud se daná čakra či místo na těle nezharmonizuje.“

Jako dospívající mladík si doma zřídil laboratoř a experimentoval. Pak Josef Tolar vystudoval potravinářskou chemii a v roce 1965 zakotvil v Budějovickém Budvaru. Známému pivovaru zůstal věrný 43 let, postoupil tu až na pozice sládka a výrobně technického ředitele.