„Dostal jsem v Českém rozhlase Vltava otázku, jak se pozná dobrý zvuk – a odpověděl jsem, že nevím. Za to jsem ale dostal doma vynadáno, takže teď to můžu opravit: ,Zvukař má na starosti jednu ze základních věcí, tedy to, aby tomu bylo rozumět‘,“ říká trojnásobný držitel ceny Český lev za nejlepší zvuk Viktor Ekrt. Naposledy cenu získal za snímek Vlny.

„Když jsem přijela do Charkova poprvé, byl večer a usnula jsem s tím, že si užiju krásný literární pobyt. Jen po pár hodinách mě probudil dopad rakety v sousední ulici. Vyděsilo mě to, nebudu lhát, že ne, dokonce hodně,“ vzpomíná novinářka a spisovatelka Adéla Knapová.

„Dřív jsem byla člověk, který pokud si něco neudělá sám, tak není. Ale pak jsem přišla na to, že tak to nejde. Nemůžu být všude, nemůžu mít úplně všechno pod kontrolou,“ říká herečka a nová ředitelka pražského Divadla Viola Klára Cibulková.

Ta práce je spojená s fyzickou námahou, nosíte těžké foťáky, někdy se stane, že skutečně fotografové běží na místo a kdo tam doběhne první, tak to má vyfocené líp než ten, který tam doběhne později." O svých nejoblíbenějších fotkách i současné práci manažera Czech Press Photo mluví v Hovorech s Tatianou Čabákovou.

„Kdyby se nějakým zázrakem povedlo přenést Telegraph Gallery z Olomouce do Prahy, návštěvnost by vzrostla klidně i dvacetinásobně,“ říká šéfkurátor Mira Macík. Telegraph totiž není pouze galerie, jde o multifunkční platformu propojující kulturu, práci i odpočinek.

Fotografie Dana Materny nazvaná Exekuce dítěte nejenže získala v soutěži Czech Press Photo cenu Fotografie roku 2007, mohla ale i za změny ve společnosti. „Na základě této fotografie, kterou otiskly noviny asi čtyřikrát na titulní straně, a hodně se o tom příběhu psalo, se problematika dětských exekucí dostala i na jednání vlády a řešili to i poslanci ve Sněmovně,“ říká její autor.

„U jedné práce odpočívám od druhé. A zatím mi to vychází – někdy to tedy přeháním a je toho moc,“ popisuje Alena Ježková. Je spisovatelkou, ale také dlouholetou novinářkou, publicistkou a byla i poradkyní volební prezidentské kampaně nezávislého senátora Pavla Fischera.

„ADHD se promítá úplně do všeho, co dělám. Jak to dělám, jak myslím, cítím, jak žiju, jaké mám vztahy i jak spravuji své finance,“ popisuje Klára Kubíčková, spoluautorka knihy Roztěkané: Jak se žije ženám s ADHD. Sama získala diagnózu až ve 42 letech.

„Těsně před začátkem pandemie covidu-19 mi zřejmě na covid zemřela maminka. Pak se u nás na JIPce objevil známý první pacient ,taxikář‘, kterého jsme pak převáželi na VFN na Karlově náměstí a nakonec zachránili,“ vzpomíná na první dny pandemie lékařka Martina Koziar Vašáková. Její specializací je vnitřní lékařství, pneumologie, alergologie a také klinická imunologie.

O jeho toulkách zmrzlou divočinou si s ním povídá Vladimír Kroc.