Velké pracovní nasazení spojené s touhou po ocenění od nadřízeného, které nepřichází. I tak může začínat cesta k syndromu vyhoření. „Stres je velká potíž. Jsou situace, nad kterými prostě nemáme kontrolu. A když je těch situací hodně, řetězí se, trvají v čase dlouho, tak je stres protahovaný a skončí to něčím špatným. Buď nás to dotáhne až do deprese, nebo může být hybným kamenem syndromu vyhoření,“ říká terapeutka a lektorka kurzů prevence vyhoření Klára Dušková. (Repríza.)

Poslala by ji jedna jediná sklenička alkoholu znovu do koloběhu závislostí? Abstinující alkoholička Michaela Duffková, která o své cestě napsala blog, několik knih a založila centrum Alkos, tuto otázku nemá ráda. „Já nevím, co by se po jedné skleničce stalo. A nebudu to zkoušet,“ zdůrazňuje. „Recidivy vznikají přesně tak, že si zkusíte dát jednu skleničku, protože máte pocit, že jste vlastně v pohodě,“ přibližuje v pořadu Hovory Českého rozhlasu Plus.

Lidé sice sedí spolu v restauraci, ale koukají každý do svého mobilu – každý má individuální obrazovku a nepotřebuje komunikovat s druhými. Ne ale všichni. „Je důležité vědět, proč se nám to děje – a svádět to jen na chytré algoritmy, nebo na vyplavování dopaminu, není tou cestou,“ říká v Hovorech s inovátory Karolína Presová. Jako konzultantka se věnuje těm, kteří chtějí nebo musejí žít v digitálním prostoru, ale v souladu a harmonii. (Repríza z května 2024.)

Děti, jejichž rodič je uvězněný, jsou několikanásobně více traumatizované než jejich vrstevníci. „Mnohem častěji trpí chudobou. Jejich životní potřeby nejsou naplněné. A ještě jim hrozí, že sklouznou na stejnou dráhu jako rodič,“ vyjmenovává v pořadu Hovoru Gabriela Kabátová, ředitelka české pobočky Mezinárodního vězeňského sdružení, které se věnuje propuštěným vězňům, dozorcům i obětem trestných činů. A mezi ně patří i potomci odsouzených.

Podle terapeutky a kulturoložky Kamily Němečkové se u nás až 50 procent lidí hlásí k nenáboženské spiritualitě. „To je to, že věříme v ,něco‘, což je hluboce cítěný rozměr transcendentální. To něco, co člověka přesahuje. Je už víc než polovina těch, a to i podle mého pozorování, kteří cítí, že to, co jsme žili ve 20. století, co nám bylo předkládáno materialistickou vědou nebo co jsme se učili ve škole, není úplně všechno. A konečně se o tom začíná i mluvit.“ (Repríza.)

Víno neroste, víno tvoří vinař, tvrdí sommeliér a soudní znalec Ivo Dvořák, který se jako konzultant podílel na knize Bible vína. „Doufám, že tahle kniha bude platná ještě dlouho. Víno je kulturní a historický nápoj a já doufám, že se bude pít pořád,“ říká v pořadu Hovory Českého rozhlasu Plus. Přesto může vývoj vinařství ovlivnit například klimatický změna. „Nedávno jsem pil výborné víno odrůdy Sangiovese, která je typická pro střední Itálii. A bylo z Kudějova,“ poukazuje.

Po nástupu Donalda Trumpa do Bílého domu očekávají někteří analytici proměnu vztahů mezi Evropou a Spojenými státy. Na jejím počátku by podle nich mohlo stát navýšení cla. „Trump je strašně nevyzpytatelný, nepředvídatelný. Nemusí udělat moc, ale na druhou stranu může udělat velkou paseku i v oblastech, kde by to člověk nečekal,“ hodnotí situaci pro Český rozhlas Plus ekonom Jan Švejnar. Cla podle něj mohou situaci eskalovat až k obchodní válce.

S uprchlíky se poprvé setkal v roce 2015. Tehdy to byli lidé, kteří se snažili dostat do Německa. Dnes Jakub Shelby pracuje pro Mezinárodní Organizaci pro migraci (IOM), která je součástí systému OSN. Jeho poslední mise byla v Džibutsku, kde se setkávál s migranty z Afriky. Pokoušeli se dostat do Saúdské Arábie. „Emoce se mi nabalují, takže se mi třeba jednou za dva měsíce, že přijdu domů a deset minut brečím. Ale na denní bázi to tak nemám,“ přiznává pro Český rozhlas Plus.

Mohla jsem být závislá na alkoholu nebo na drogách, mohla jsem být zapšklá a být nenávistným trollem na sítích. Anebo jsem mohla pomáhat, říká sociální podnikatelka Lucie Hyblerová. Před pěti lety založila firmu Breakfastory a letos za svůj přínos získala od prezidenta republiky medaili Za zásluhy. „Jeden z nejtěžších momentů našeho podnikání je říct příjemci pomoci, že ho musíme vyměnit za někoho dalšího,“ říká v pořadu Hovory Českého rozhlasu Plus.

Před Vánocemi si kněz, biolog a etik Marek Orko Vácha připomíná, že lidé se sice honí za dárky, ale dávají tím najevo, že chtějí někoho obdarovat. „To je pro mě tím poselstvím: je lepší dávat než dostávat,“ vyzdvihuje v pořadu Hovory Českého rozhlasu Plus. Svátky jsou podle něj i dobrou příležitostí odpouštět. „Znamená to, že něco pustíš z ruky. Otočíš kohoutkem a ta nádržka se špínou, co má člověk v hlavě, vyteče,“ přirovnává. Jsou věci, které přesto k odpuštění nejsou?