„Proti Austrálii byla Evropa a Československo v cukrařině tak nejméně o deset let dopředu, a to byla naše výhoda. Takže jsme mohli začít Australany učit péct kvalitní výrobky – a měli jsme úspěch,“ říká autor životopisné knihy Život s cukrovou polevou Frank Barnert.

Zubři, divocí koně nebo pratuři žili před stovkami let i u nás. „Vědci dnes o nich mluví jako o inženýrech krajiny, protože nejenže v přírodě pobývali, oni ji spoluvytvářeli. Stáda velkých kopytníků tak dokázala rozsáhlé části krajiny udržet otevřené úplně, nebo alespoň částečně,“ vysvětluje ředitel neziskové organizace Česká krajina Dalibor Dostál.

„Svět opravdu je nemocný – ale on vždy byl. Nikdy jsme nežili v idealistických starých zlatých časech, po kterých mnozí tak touží, a na které vzpomínají. A nikdy tu nebude ani ta utopie, po které touží zas jiní. Svět totiž vždy byl a bude problematický,“ říká biolog a kněz Marek Orko Vácha.

Petr Wajsar je skladatel hudby, které se ještě pořád říká vážná, přestože to už tak často neplatí, ale také muzikant jiných žánrů. Otec Oldřich je baskytarista a vokalista a máma Věra zas známou šansoniérkou.

„Když děláte nový projekt, narazíte na velké množství překážek. A čím je ten projekt větší, má těch zádrhelů víc. Ani přestavba zanedbaného a částečně opuštěného areálu bývalé textilní továrny v Železném Brodu nekončí, stále pokračujeme,“ říká ekonom a zástupce firmy Fabrika 1861 Adam Kuršel, který se svou rodinou zachraňuje industriální areály.

„Bolest je něco jako integrační funkce organismu – není to jen to místo bolesti, ale zapojuje se i naše duše a motivace. Je to subjektivní prostor, který hraje obrovskou roli v reakcích hojivých, ale i těch negativních,“ říká známý fyzioterapeut Pavel Kolář.

Mladá psycholožka a psychoterapeutka Karolína Peruth je mj. spoluautorkou podcastu Psycholožky v županu. Do její soukromé ordinace chodí lidé všech věkových kategorií, nejčastěji ve věku 20 až 35 let. „Jejich problémy jsou různé a také se mění. Skrytým tématem u téměř všech klientů je vnitřní kritik,“ vysvětluje terapeutka v pořadu Hovory.

„Zázrak není jen to, že někdo udělá kouzlo nebo mávne hůlkou. Zázrak vidím ve způsobu nazírání na svět. Je to jen poodstoupení od reality, na kterou se pak díváme jinou optikou,“ říká Miroslav Hlaučo, farmaceut a spisovatel. Debutoval až ve svých 56 letech s románem nazvaným Letnice, podle čtenářského ohlasu by autor mohl být novým objevem české literatury.

„Když si lidé začínají sestavovat rodokmen, je to často s nadějí, že mají v rodu někoho výjimečného. Třeba, že jsou levobočci nějakého šlechtice, potomci vojáků z dob Napoleona, kteří se tu ,zapomněli‘. Většinou se jim to ale nepotvrdí. A i když jejich předci nejsou slavní, rodokmen za to stojí. Každý si zaslouží úctu,“ říká Martin Slaboch, předseda České genealogické a heraldické společnosti.