Firma designéra Davida Karáska vytváří už víc než 30 let lavičky, koše a další „nábytek pro všechny“. „Máme deset zahraničních týmů, dva v Česku a každý z nich dnem a nocí pracuje na nových zakázkách. Proto vlastně už ani nevím, co zrovna děláme,“ vysvětluje také majitel továrny u Uherského Hradiště nebo v Brazílii.

Herečka a performerka Tereza Hof byla například v seriálu Dáma a Král nepřehlédnutelná, stejně jako dnes hlavně v divadle. Ne každý ale ví, že se zhruba před 15 lety odstěhovala na Island, kde dodnes střídavě žije. „Tehdy mi bylo 30 let a rozhodla jsem se ke stěhování asi kvůli potřebě transformace, a to z mladistvého života do fáze větší odpovědnosti. Asi bych to nazvala transformačním Adult rituálem,“ říká v pořadu Hovory.

„Svět se opravdu zbláznil a ta ,bláznivost‘ se přiblížila. Dřív lidé prožívali jako stresující to, co se dělo v jejich bezprostředním okolí. V jejich městě, vesnici, ulici. Následně ale s pomocí zpráv začali prožívat také události vzdálenější. Teď většinu času prožíváme mnohem víc události vzdálené,“ říká psychiatr a přednosta kliniky psychiatrie Jiří Horáček.

„Dřív se na univerzitách běžně studovalo sedmero svobodných umění. Což bylo trivium – gramatika, logika a rétorika. Pak kvadrivium, které zahrnovalo pokročilejší vědy, včetně například astronomie. Následně se student rozhodoval, co bude dělat dál,“ vysvětluje historik a specialista na středověkou univerzitní vzdělanost Ota Pavlíček.

„Když jsme si řekli, že uděláme dokument po místech, kde jsou v přírodě sochy, jakési ,road-movie‘, tak musíme obsáhnout co největší procento republiky,“ říká o televizní sérii Krajinou soch její režisér, dokumentarista a hudebník Patrik Ulrich.

Ještě před 12 lety působilo na ČVUT v oblasti umělé inteligence přes 20 malých výzkumných týmů. Ty se ale podařilo spojit do velkého celku – Českého institutu informatiky, robotiky a kybernetiky (CIIRC). „To proto, že jsme všichni očekávali příchod období umělé inteligence a věděli jsme, že na to musí být Česko připraveno,“ říká jeho zakladatel a vědecký ředitel Vladimír Mařík.

„S režisérem Viktorem Taušem už spolupracuji víc než 20 let. A na poslední formě divadelní inscenace Amerikánky, kterou nakonec uvidí divák, se pracovalo asi osm let, na filmové podobě pět,“ přibližuje Jan Kadlec, production designer snímku, který ovládl Ceny filmové kritiky včetně ceny za nejlepší snímek roku. Sám je autorem scény, kostýmu a plakátu k filmu, ale i k inscenaci divadla Jatka78.

„Žijeme v době, kdy má každý mobil, který fotí snad sedmkrát líp, než dřív nejlepší analogové foťáky. Fór je v tom, že my jsme se kdysi snažili dělat co nejlepší snímky, ale lezl nám z toho punk. Technicky to prostě o moc líp nešlo,“ říká známý fotograf Tomáš Třeštík.

„O existenci lesních školek jsem se dozvěděla od kamarádky, která žije v Praze. Takže myšlenka takové školky v Ženevě pochází z Česka,“ říká zakladatelka lesních školek ve Švýcarsku a pedagožka Viktorie Škvarková.