Kdo nekritizuje novou celní a obchodní dohodu mezi Evropskou unií a Spojenými státy, jako by nebyl. A není těžké pochopit, proč se tolik hlasů přidalo k silné kritice dealu, který Evropu rozhodně zabolí.

Ve světě není mnoho mezinárodně uznávaných spisovatelů, kteří by měli nějaký bližší vztah k České republice. Jedním z nich je alžírsko-francouzský autor Boualem Sansal. Mluví se o něm nejen kvůli novému románu, ale i protože už tři čtvrtě roku roku sedí v alžírském vězení.

Český europoslanec za hnutí ANO Ondřej Knotek je v Evropském parlamentu zpravodajem nových emisních norem EU. O co jde?

Prázdniny jsou už v polovině a i ti už školou nepovinní ještě potřebují nabrat spoustu sil – už na začátku října čekají volby do Poslanecké sněmovny.

Moderuje Patricie Polanská.

Rektorka Univerzity Karlovy Milena Králíčková se na návrh akademického senátu snaží odvolat děkana katolické fakulty. Její zatím neúspěšné pokusy už několik dní plní letní zpravodajství. Proč je komunikace s děkanem Brožem tak složitá? Kdo s kým, proč a o co bojuje? A jaké má současná situace řešení? Tomáš Pancíř se ptal předsedy akademického senátu Katolické teologické fakulty Univerzity Karlovy docenta Davida Vopřady.

V souvislosti s válkou v Gaze se objevují dvě přání. Aby válka skončila, a aby vznikl palestinský stát. Toto volání se zhmotnilo ve dvou mezinárodních iniciativách, zjednodušeně řečeno západní a arabské. Představitelé několika západních států dali najevo, že hodlají uznat Stát Palestina. A také představitelé několika arabských a muslimských zemí podepsali prohlášení, kde rovněž žádají dvojstátní řešení palestinského problému, tedy vznik palestinského státu vedle Izraele.

Bude česká superdávka vzorem pro zahraničí? Kdy skončí válka v Gaze a kdy vznikne samostatný palestinský stát? Co nám ukazuje první český viet film? Cla Donalda Trumpa jsou pokusem o nový režim mezinárodního obchodu. Proč Eva Turnova nemá ráda hledání? A stručné dějiny ruské beznaděje. To jsou témata pátečních Názorů a argumentů, jimiž provází Petr Schwarz.

Je to zvláštní zážitek sedět v kině a sledovat český film, vyjma doslova pár záběrů u nás se odehrávající, ale z devadesáti procent titulkovaný. Protože se v něm v drtivé většině nemluví česky a nehrají v něm Češi. Byl uvedený na karlovarském festivalu, už je v běžné distribuci a minimálně média si ho dost všímají. Nejen proto, že jde o „první český viet film“, jak mu tvůrci říkají.

Nesnáším krátkodobá hledání, ani když jde o hru. Možná zejména když jde o hru. Orientační běh pro mě vždycky skončil u prvního fáborku, ke kterému jsem se sice poslušně sehnula, ale můj prudký návrat do vzpřímené polohy vždycky znamenal nevratnou ztrátu azimutu. Lentilkový poklad vem čert, ale nálepka mimoně pokaždé otřásla mým egem. Ať už jsem byla pikající, nebo přidušená v peřiňáku, každá schovka skončila mou potupnou prohrou.