Jeho komiksové kresby vyvolaly za komunismu poprask. Styl kreslíře Káji Saudka čerpal z americké tradice, v socialismu nevídané. Ostatně jeho nejznámější komiks Muriel a andělé vyšel až v 90. letech. Inspirací se stal pro Štěpána Mareše, který je kreslířem satirických komiksů Zelený Raul. Se Saudkem se seznámil už během svého dospívání. Jak vzpomíná na jejich první setkání? A jakou stopu Saudek zanechal v českém komiksu?

Účinkuje v novém čtyřdílném rozhlasovém seriálu Winton nebyl sám. „Byla to skvělá práce se spoustou špičkových herců. Jsem hrdý, že jsem u toho byl,“ vyznává se herec. Kdy v jeho životě zavonělo herectví? Propadl Shakespearovi? Má nějakou superschopnost? Kde teď účinkuje na divadelních prknech?

Už přes čtvrt století vaří legenda mezi šéfkuchaři Michal Göth, ač sám se tomu označení brání. Když před 10 lety odcházel z Brna do Čeladné, prohlásil, že povýší brynzu nad ricottu. „Vždycky, když jsem se chtěl najíst v Beskydech, cpali mi ricottu a suroviny, které vozí velkoobchody. Nikdo nepracoval s místním zbožím. Byla to pro mě výzva. Dneska na spoustě jídelních lístků vidíte hlavně regionální věci a podporu farmářů, takže myslím, že se něco podařilo,“ usmívá se.

Má ráda divadlo, které je zvědavé a které aktivizuje. V Divadle Na zábradlí nastudovala inscenaci Paní Dallowayová, v níž nahlíží vnitřní a vnější svět postav a taky fenomén neviditelnosti žen. „Zajímalo nás, jak by paní Dallowayová vypadala dnes,“ říká ve Vizitce. Jak uvažovali o scéně s vodopádem? A proč je pro ni důležité udržovat kulturní život v rodné obci v Krkonoších? Ptá se Karolína Koubová.

Od chvíle, kdy se v sedmadvaceti letech poprvé objevil na frontě, bylo jasné, že Richard Tesařík je vojákem, který se nebojí a dokáže strhnout i ostatní. Jenže vlastnosti, které mohl osvědčovat v boji, byly v mírových letech příčinou mnoha problémů. O Richardu Tesaříkovi hovoří ve speciálu Portrétů věnovaném slavným velitelům historik Jan Adamec.

Expo 2025 je tady. „Je to krok do neznáma a něco, co jsem nikdy nedělal. Nebylo to lehké a nejsem se vším spokojen, ale chtěl jsem to zkusit a zabojovat,“ přiznává známý designér a sochař. Jak je český pavilon v Japonsku koncipovaný? Co učí své studenty? Jsou jejich debaty víc o životě než o umění? Proč tvrdí, že někteří jeho studenti lepší, než on sám? Znají v Japonsku Alfonse Muchu?

„Ukazujeme, jak obtížné je říct o někom, jestli to byl hrdina, nebo padouch. Hrdinou se stane každý, kdo podrží někomu dveře, a padouchem, když je zase zavře. Nevědomky se dostávají do těch dvou rolí. A stejně to bylo za druhé světové války,“ říká historik Petr Chlebec z Ostravského muzea, kde aktuálně probíhá výstava Ostrava v Protektorátu. Jaké příběhy výstava přibližuje? Kolik je pravdy na legendě o Miloši Sýkorovi? A co se dělo v Ostravě po jejím osvobození?

Jeho tématem je umění ve veřejném prostoru. Nejnověji se podílel na publikaci Pražské metro. To je podle něj luxusním prostředím, v němž se snoubí kvalitní umění a architektura. „Věci kvalitní a odvážné si nezískávají veřejnost hned. Musí si na ně postupně zvykat,“ říká ve Vizitce. Proč má nejradši stanici metra Vyšehrad? A proč se mu v umění jen stěží hledá naděje? Ptá se Karolína Koubová.

Majitelka ostravského klubu a antikvariátu Fiducia udržuje kulturní i přírodní rozmanitost v ulicích města. S okrašlovacím spolkem Za krásnou Ostravu pečuje o bylinkové zahrady, kde kvete sousedská pospolitost. „Přála bych si, aby město bylo divočejší, aby nebylo vyčištěné a posekané, ale abychom se vrátili zpátky k tomu, že žijeme ve městě se zvířaty a rostlinami, které mají taky právo tady být,“ říká Ilona Rozehnalová. Jak sbírá sílu, aby se o životní úroveň města zasadila?