Zlata Adamovská patří k nejvytíženějším českým herečkám. V Blízkých setkáních v rozhovoru s Adélou Gondíkovou odhalila zákulisí svého divadelního života, ale i účast v populárním seriálu Milionáři. Jak nachází rovnováhu mezi prací a osobním životem? Co ji přitahuje na jižní Americe? A chystá se už na Vánoce?

„První díl Žárovek? To byla ta pravá věda a já se při natáčení nových dílů pořád učím. Už to není nervozita, ale respekt a úcta k řemeslu,“ svěřuje se moderátorka vědecko-popularizačního pořadu na Dvojce. Jejím kolegou je Jan Lukačevič. „Známe se dlouho. Oba se snažíme popularizovat vědu. Potkávali jsme se na různých akcích, kde před rokem vznikl i nápad na Žárovky,“ říká moderátorka v Blízkých setkáních. „Mladých vědců a vědkyň je tolik, že bychom mohli vysílat každý den.“

„Jako scenárista stojíte pořád na startu. To, co funguje na papíře, totiž nemusí fungovat na obraze. Navíc, člověk je úspěšný jen tak, jako jeho poslední věc. Když se nepovede, je to prostě smůla,“ říká scenárista Jan Coufal, autor mimo jiné seriálů Zlatá labuť, První republika nebo nejnověji Polabí. Do svých scénářů otiskuje i vlastní životní zkušenosti. „Jak jde život se mnou, tak se vyvíjejí i moje postavy.“

„Holubí dům jsme zpívali u táboráku. Snažím se jí vzdát poctu a udělat si to po svém. Protože nemá smysl napodobovat úžasnou interpretaci Jiřího Schelingera,“ svěřil se zpěvák Tereze Kostkové. V Blízkých setkáních právě tento hit naživo zazpíval jako ochutnávku z Koncertu pro Jaroslava Uhlíře, který připravila a vysílá Dvojka v sobotu 27. září od 18 h. Záznam koncertu najdete na www.uhlir80.cz, nesestříhaný záznam tohoto rozhovoru včetně písní najdete v aplikaci mujRozhlas.

V TV pořadu Jak se staví sen už mnoho let plní sny druhých o novém designu nebo kompletní proměně bydlení. Postupně ale chtěla splnit sny také sobě. Dnes má vlastní designové studio a proměnila byt po babičce podle svých vlastních představ. „Důležitá je pro mě útulnost a praktičnost. Proto mám třeba na betonových schodech tyrkysový koberec kvůli dětem, kdyby upadly,“ prozradila v Blízkých setkáních Adéle Gondíkové. Co dělá vlastně domov domovem? A co je dnes opravdu trendy?

„Sedm let na lodích bylo těžkých, ale dalo mi to hodně. Na vojnu jsem nešel, dostal jsem modrou knížku, ale tohle byla taková druhá vojenská služba. Naučilo mě to disciplíně a udělalo ze mě dobrého manažera. Ale začátky byly drsné,“ svěřuje se Tereze Kostkové. „První cesta byla do Grónska, hned jsme chytli obrovskou bouři a mně bylo strašně špatně. Říkal jsem si, že vystoupím,“ směje se dnes.

„Měla jsem hlubokou potřebu uvést Vlaštovku na jeviště. Přišla shůry a já ji v pokoře nechala projít skrze mne. Je to výjimečný text, který v lidech probouzí něco lepšího,“ vypráví Jitka Čvančarová, která inscenaci režíruje a taky v ní hraje. Na premiéru dorazil i její autor, španělský dramatik Guillem Clua. „Bála jsem se,“ přiznává Tereze Kostkové. „Na jevišti to musí být pravda, jinak to nefunguje. A on seděl někde v páté řadě mezi diváky, aniž by mu kdokoli překládal.“

Na působení v „Dismaňáku“ zavzpomínal u příležitosti 90. narozenin souboru také režisér živých televizních přenosů Michael Čech. „Nejdřív jsem tam nechtěl a mámě s babičkou jsem kladl odpor. Protože jsem ale extrovertní šašek, brzy jsem zjistil, jak skvělé to tam je,“ vzpomíná v Blízkých setkáních. Co se v Dismanově rozhlasovém dětském souboru naučil? S kým dodnes udržuje přátelství? A proč se bál vedoucího souboru pana Bergera?

V Dismanově rozhlasovém dětském souboru, který tento týden připomínáme na Dvojce, krátce působila i herečka Markéta Hrubešová. „Nejvíc si pamatuju jazykolamy a komentování fotbalových zápasů. Bohatě jsem to pak zúročila na konzervatoři,“ říká. Proč dala přednost herectví před zdravotnictvím? V čem ji ovlivnila babička? A kde vznikla její láska k francouzštině a vaření?