V magazínu Vltavín vystoupáme na českobudějovickou Černou věž. Vysvětlíme, jak to bylo doopravdy s jejím zčernáním, a pak z těch sedmdesáti metrů nad povrchem sestoupíme dolů do šachty Marie, 250 metrů pod povrch.

Poslechněte si:01:09 Jed pro chobotnici08:02 Revoluční kniha o přírodě14:00 Proč jeleni troubí?22:00 Největší ještěr světa27:05 Sochy s kloboukyBONUS: Sherlock Holmes a případ s Lví hřívou– najdete uvnitř článku na webu anebo samostatně na portálu a v aplikaci mujRozhlasHovoří ing. Pavel Pavel nebo biolog Jaroslav Petr. Rubriku Stalo se tento den připravil Ing. František Houdek. Z cyklu Rekordy ze světa zvířat Petra Sobotky čte Martina Hudečková.

Když se řekne kráčející strom, tak vás možná napadnou Enti – bytosti z Pána prstenů. Co když ale něco podobného opravdu existuje?

Na půli cesty mezi Prachaticemi a Volary se na zalesněném ostrohu nad Blanicí nachází zřícenina středověkého hradu Hus nedaleko Záblatí. Jeho jméno evokuje návaznost na Mistra Jana Husa, ale není tomu tak.

Magazín plný zajímavostí ze světa zvířat připravuje Jitka Cibulová Vokatá. Tentokrát mimo jiné navštívila chovatele daňků a s veterinářkou probrala zánět střev u koček.

Známý rožmberský regent, stavitel rybníků, dvorů a pivovarů Jakub Krčín z Jelčan si potrpěl na dobré víno. Zvlášť v pokročilém věku, kdy se uchýlil do soukromí na svou renesanční tvrz v Křepenicích u Sedlčan, kterou si přepychově vybudoval a se skromností sobě vlastní ji nazval Nový Hrádek Krčínov.

Zámek v Dolní Lutyni na Karvinsku z počátku 17. století se po dlouhých letech chátrání vydal na cestu k záchraně. Návrat památky do života bude stát ještě spoustu úsilí, ale už nyní je patrná proměna.

Má skvělou paměť, umí plánovat, řešit problémy a vyrábět i používat nástroje.

Městečko Vimperk leželo na Zlaté stezce a dlouhá staletí zápasilo neúspěšně o prvenství s Prachaticemi. Už od 14. století vznikaly v okolí první sklárny, ale ještě důležitější bylo století patnácté. Tehdy totiž byla ve Vimperku za vlády Vladislava Jagellonského založena tiskárna, konkrétně v roce 1484.

Při příjezdu na Horňácko člověka upoutají úzké dlouhé záhumenky v blízkosti obcí, na kterých se pěstuje modré ovoce, pšenice, zelenina, nebo pase dobytek. Fragment dřívější pestré krajiny včetně vlastnických vztahů tu zůstal zachován, podobně jako tisíce písní tradiční lidové kultury. Druhově extrémně pestré louky se pak táhnou z okolí obcí až na vrcholky Bílých Karpat.