Chodím po Česku a poslouchám útržky rozhovorů ve své rodné řeči. Nejspíš se mi to jen zdá – aspoň doufám –, ale připadá mi, že se většina lidí buď chlubí, nebo si stěžuje. Ale, jak říkám, to se mi asi jen zdá. Jsem příliš zvyklá na Angličany, kteří se chlubí málokdy a místo stížností cedí mezi zuby proslulou větu „Nesmím remcat!“ A ve snaze být vždy zdvořilí zavedou řeč na počasí.

V Sýrii a Libanonu žijí statisíce lidí hlásících se k palestinskému původu. A možná až desetitisíce příslušníků palestinských ozbrojených organizací. V obou zemích se dostali pod nečekaný tlak od tamních vlád, aby se odzbrojili, nebo dokonce odešli.

Poštovní balíky nejsou na první pohled nijak sexy téma. Přesto se na jejich pozadí odehrává jeden z nejpozoruhodnějších byznysových soubojů, v nichž za nitky tahají kapitáni průmyslu i nejvlivnější politické šarže. Zároveň to je příběh čistého kapitalismus a konkurenčního soupeření, z nějž nakonec profituje nejvíc zákazník.

Donald Trump v pátek Evropské unii pohrozil uvalením cel ve výši 50 procent. O dva dny později se nechal blahosklonně přesvědčit předsedkyní Komise Ursulou von der Leyenovou, aby takové zničující opatření nezaváděl 1. června, ale až 9. července. Souhlasil také s tím, že do té doby existuje prostor pro jednání. Německá politička se radovala, že se s ní Trump byl ochoten bavit, vlastně poprvé od jeho návratu do Bílého domu. „Měli jsme dobrý hovor,“ hlásila posléze.

Předvolební atmosféru zahustí i několik soudních verdiktů. Trumpova hrozba padesátiprocentními cly sice odložena, přetrvává však pocit bezradnosti. Palestinští ozbrojenci odcházejí ze Sýrie a Libanonu. Svoboda v hrsti diktátora Madura. Bitva o balíky: příběh kapitalismu. A studený máj. To jsou témata úterních Názorů a argumentů s Petrem Schwarzem.

Rozděluj a panuj. Touto strategií se už dlouhá léta řídí venezuelský diktátor Nicolás Maduro a přináší mu volební úspěchy. Nejinak tomu bylo i o uplynulé neděli, kdy Venezuelané rozhodovali o novém složení Národního shromáždění a o nových guvernérech pro následujících pět let počínaje rokem 2026. Madurovi socialisté vyhráli přes osmdesát procent křesel v parlamentu a 22 z 23 guvernérských pozic. Budou tak nadále dominovat politickému a společenskému životu Venezuelanů.

To, že mladí lidé příliš nečtou, není žádnou novinkou, ale samozřejmě čest výjimkám. Jak to s četbou mají čeští teenageři i dospělí? A jak si všeobecně v žebříčku přečtených knih jako Češi vedeme v porovnání s ostatními národy? Na všechno odpovídá náš bohemista.

Jak moc Čechy při předvolebním rozhodování ovlivňuje způsob vedení politického boje? Na otázku odpovídá analytička Tereza Friedrichová z výzkumné agentury NMS. Agentura podle jejího posledního průzkumu uvádí, že pro 9 z 10 Čechů je etika v politických kampaních významným rozhodovacím faktorem – napříč sociodemografickými skupinami. „Liší se akorát míra důležitosti etiky a momenty, kdy jsou lidé ochotni z etických standardů ustoupit,“ dodává analytička.

Jestli jsou politici na něco hákliví, tak na situace, kdy se jim předvolební kampaň vymkne z rukou a oni přestanou být těmi jedinými, kteří udávají tempo. K tomu mimo jiné dochází, když se musí sklonit před autoritou soudů. Andreje Babiše (ANO) od pondělí opět zaměstnává přelíčení nad Čapím hnízdem. Starostům a nezávislým může po nedávném nepravomocném odsouzení libereckého hejtmana Martina Půty přidělat vrásky proces v kauze Dozimetr.

Ze skromných lokálních poměrů až na talíře do celého světa. Takovou cestu urazil bretaňský koláč jménem kouign-amann. Neměl to ale vždy jednoduché. Původně totiž vznikl z nedostatku, jen na základě pár ingrediencí. Ostatně v bretonštině slovní spojení kouign-amann znamená máslový koláč.