Od chvíle, kdy se v sedmadvaceti letech poprvé objevil na frontě, bylo jasné, že Richard Tesařík je vojákem, který se nebojí a dokáže strhnout i ostatní. Jenže vlastnosti, které mohl osvědčovat v boji, byly v mírových letech příčinou mnoha problémů. O Richardu Tesaříkovi hovoří ve speciálu Portrétů věnovaném slavným velitelům historik Jan Adamec.

Expo 2025 je tady. „Je to krok do neznáma a něco, co jsem nikdy nedělal. Nebylo to lehké a nejsem se vším spokojen, ale chtěl jsem to zkusit a zabojovat,“ přiznává známý designér a sochař. Jak je český pavilon v Japonsku koncipovaný? Co učí své studenty? Jsou jejich debaty víc o životě než o umění? Proč tvrdí, že někteří jeho studenti lepší, než on sám? Znají v Japonsku Alfonse Muchu?

„Ukazujeme, jak obtížné je říct o někom, jestli to byl hrdina, nebo padouch. Hrdinou se stane každý, kdo podrží někomu dveře, a padouchem, když je zase zavře. Nevědomky se dostávají do těch dvou rolí. A stejně to bylo za druhé světové války,“ říká historik Petr Chlebec z Ostravského muzea, kde aktuálně probíhá výstava Ostrava v Protektorátu. Jaké příběhy výstava přibližuje? Kolik je pravdy na legendě o Miloši Sýkorovi? A co se dělo v Ostravě po jejím osvobození?

Jeho tématem je umění ve veřejném prostoru. Nejnověji se podílel na publikaci Pražské metro. To je podle něj luxusním prostředím, v němž se snoubí kvalitní umění a architektura. „Věci kvalitní a odvážné si nezískávají veřejnost hned. Musí si na ně postupně zvykat,“ říká ve Vizitce. Proč má nejradši stanici metra Vyšehrad? A proč se mu v umění jen stěží hledá naděje? Ptá se Karolína Koubová.

„Ve společnosti je nesmírně oceňován výkon. A hodnota ženy se pořád odvíjí podle toho, jak vypadá.“ To jsou důvody, proč se podle lékařky ženy tolik bojí menopauzy. Proč nikdy nepoužívá slovo stres? Co je traumatem pro současnou mladou generaci? Má recept na to, jak si odpustit? Je dobré brát si vždycky příklad z minulosti? Jak správně relaxovat?

Majitelka ostravského klubu a antikvariátu Fiducia udržuje kulturní i přírodní rozmanitost v ulicích města. S okrašlovacím spolkem Za krásnou Ostravu pečuje o bylinkové zahrady, kde kvete sousedská pospolitost. „Přála bych si, aby město bylo divočejší, aby nebylo vyčištěné a posekané, ale abychom se vrátili zpátky k tomu, že žijeme ve městě se zvířaty a rostlinami, které mají taky právo tady být,“ říká Ilona Rozehnalová. Jak sbírá sílu, aby se o životní úroveň města zasadila?

Hostem Na pohovce Jožky Kubáníka byla herečka Erika Stárková, která působí dojmem nespoutaného živlu, stejně tak si ale umí užívat samotu nebo přírodu v teplákách. V rozhovoru s ní si můžete užít obě její stránky, a hlavně zdravý náhled na život.

Je fenoménem české výtvarné scény. Na AVU založil ateliér Grafika 2, nezatížený technikou a zaměřený na okrajové a podprahové vlivy. „Když vidíte vývoj generací, chcete být u toho,“ říká ve Vizitce. Teď jako pedagog skončil a chce se věnovat vlastní tvorbě. „Možná jsem při malování opomenul oblast, kterou za mě nikdo neudělá.“ Jak si kultivovat výtvarné vidění? A proč nemá kompost zapáchat? Ptá se Karolína Koubová.

Má teď po premiéře dokudramatu Smečka. „Příběh je skutečný. Odehrál se roku 2016 ve španělské Pamploně, kdy pětice mužů znásilnila osmnáctiletou dívku,“ vypráví. Jak si vybírala herce a jak probíhal proces zkoušení? Jaký je její pohled na problematiku násilí na ženách? Co se dělo 14 dní před premiérou? Na co se těší a co chystá Letní scéna Muzea Kampa?

Držitelka ocenění za audioknihu roku se dabingu věnuje už jen zřídka, její hlas ovšem provází české verze filmů s Amandou Seyfried, Anne Hathaway nebo Kate Winslet. V rozhovoru vzpomíná i na dabování Titanicu. „Myslím, že můj výkon byl takový jalový. Ale asi se to zalíbilo, díky tomu mě dávali ji dabovat dál a mohla jsem s ní stárnout, přes Mildred Pierce nebo Předčítače,“ jmenuje některé ze svých rolí Jitka Ježková, staniční hlas Radiožurnálu. Jak se připravuje na načítání?