Od smrti národně-socialistické političky a právničky Milady Horákové uplynulo 75 let. Českoslovenští komunisté ji s podporou sovětských poradců zavraždili v Praze na Pankráci 27. června 1950, krátce po půl šesté ráno, jako poslední ze čtyř lidí odsouzených k trestu smrti ve známém vykonstruovaném a pečlivě inscenovaném procesu.

Režisérka Jasmina Blaževič je podepsána pod celou řadou dokumentů, natočila také pohádku Řád saténových mašlí, seriál Mozaika a mnoho reklam. V pořadu Až na dřeň mluvila nejen o tvorbě, ale také o válce v někdejší Jugoslávii a o své mamince, která po tragické nehodě skončila na dlouhé roky v kómatu.

Slzy jsou perly duše. Zkusme se jim otevřít, pojďme smutku vstříc a vyzpívejme ho, říká jedinečná hudebnice, milovaná teta dětí ze sboru Čhavorenge Ida Kelarová. Co ji naučili Romové? Proč jí tak záleží na tom, aby lidé našli svoji sílu a dokázali se za sebe postavit?

Projekt Krimi léto na Dvojce odstartoval a zahrne i seriál Moderní sebeobrana. „Je to krátký formát kolem minuty, ale troufám si tvrdit, že navzdory tomu si z toho něco praktického odnesete,“ slibuje Jasmína Houdek a její manžel Pavel doplňuje: „Připravili jsme jednoduché a praktické tipy jak řešit nebezpečné situace.“ Proč je vždy lepší se aktivně bránit? Jak se mohou bránit dospělí a jak děti? Na webu dvojka.rozhlas.cz najdete i videotutorialy Desatero moderní sebeobrany.

Na Karlštejně Lukáš Kunst pracuje už od roku 1998, v roce 2019 se stal jeho kastelánem. Lásku k tomuto povolání získal už v dětských letech. Jaké to je, když se zavře a návštěvníci najednou zmizí? „Jako když máte nahlas televizi a najednou vypnete zvuk. Je tam najednou ticho. Ale ticho je přerušované ptáky, někdy slyšíte potok, šustí listí. Má to úplně jinou atmosféru, protože hrad začíná dýchat sám o sobě a je to cítit,“ vypráví Lukáš Kunst.

Hraje v dokumentární inscenaci Divadla D21 Kuchařky pro disidenty. Režisérka Barbara Herz pro ni vyzpovídala ženy disidentů a jejich děti. „Rozhovory jsme si bedlivě naposlouchaly a Barbara z nich vytvořila text,“ říká ve Vizitce. Sama se momentálně našla ve storytellingu. „Každý má v hlavě plátno, jde o to správně naťuknout divákovu fantazii.” Jak se na storytelling připravuje? Nakolik se liší od stand-upu? A co obnáší dokumentární forma divadla? Ptá se Karolína Koubová.

Napadlo by vás, kdo byl po roce 1989 jedním z nejvydávanějších českých spisovatelů? Miloslav Švandrlík. Literární kritici sice nad jeho prací krčí rameny a pochybují, zda Švandrlík patří „do literatury“, čtenáře Švandrlíkových prací ale podobné akademické debaty nevzrušují. Jeho Černých baronů se prodal asi milion výtisků a v dobách nesvobody šlo o vůbec nejrozšířenější samizdat. (Vysíláme v repríze, premiéru jste mohli slyšet v roce 2019.)

„Fotografujeme momenty, které jsou pro nás důležité, které se nám líbí, kde se cítíme být šťastní a chceme si to zaznamenat a uchovat. Vnímám to nejen, když porovnávám negativy z roku 1900 a z roku 1980, ale vnímám to i na tom, když fotím,“ říká Martin Wágner, který momentky z časů minulých shromažďuje pod jménem Negativy z popelnice. Jak přišel k ukrytému archivu negativů, které tvoří základ nové výstavy o zmizelém světě? A jak se akt fotografie během sta let proměnil?

Na hru Malé chytré lži, vztahovou komedii o dvou manželských párech, prý čekala dlouho. „Po narození syna se mi nechtělo obětovat čas nějakému zkoušení. Říkala jsem si, že za to ta hra musí stát.“ Herecké obsazení a režie Pavla Kheka ji přesvědčily. „Zkoušení jsem si užila,“ říká. „Je to legrace, ale má to hloubku,“ uvažuje v Blízkých setkáních s Terezou Kostkovou z Radiocafé Vinohradská 12. Je pro ni důležité herecké partnerství? Co jí dalo mateřství a v čem ji překvapilo?