Architekt Miroslav Masák se po studiích ČVUT stal spolupracovníkem a následně i přítelem Karla Hubáčka, který je autorem ikonického televizního vysílače a hotelu Ještěd. Oba architekti sdíleli progresivní, často experimentální přístup k navrhování staveb. Společně utvářeli pověst libereckého okruhu jako "laboratoře moderní architektury" v Československu.

Název knihy budí pozornost a podle autora je to dobře. „Chtěl jsem, aby byl stejně drzý jako tón celého příběhu. Aby dal jasně najevo, že ta knížka ukazuje vztahy bez obalu, tak, jak doopravdy jsou,“ říká. A dodává, že jde vlastně i o malý test: „Pokud někoho pohorší samotný název, tak by tu knížku na straně 150 stejně spálil.“ soudí v Blízkých setkáních s Terezou Kostkovou.

Ivana Bufková z Národního parku Šumava se o mokřady stará od roku 1992. Kromě toho, že zkoumá jejich historii, podílí se na jejich budoucí obnově. „Dáváme přírodě šanci, aby se vrátila do stavu, který funguje a který odpovídá této krajině. Není to budoucnost, je to spíš jakési uzdravení,“ přibližuje. Společně s Lucií Výbornou prochází krajinou, kudy šly dějiny, konkrétně kde se nacházela železná opona. „Dodnes ta linie, ta jizva v krajině je. Naštěstí už zacelená.“

Moc literatury podle něj spočívá v tom, vyprávět něco o tom, co neznáme, a přinášet pohledy, které běžně nevnímáme. Je autorem v našem prostředí velmi rezonujícího románu Medúzy a jeho debut Srpny se stal velmi brzy bestsellerem. „Hledal jsem podobu přátelství, které je predátorské a nenávistné, v kterém ale vidím i světlé momenty, i když je obrovsky komplikované,“ říká ve Vizitce. Jak prožívá proces psaní? A jakým způsobem zachází se slovy? Ptá se Karolína Koubová.

Když dva dělají totéž, nebývá to většinou totéž. Dlouhá léta vládli Iberskému poloostrovu dva diktátoři: ve Španělsku Franco, v Portugalsku Salazar. Autoritářské systémy v jejich zemích byly zásadně odlišné. Měli něco společného? Téma pro speciál Portrétů věnovaný diktátorům a pro historika Jana Adamce.

Na DAMU se s ní po absolvování prvního ročníku rozloučili a o svém talentu zapochybovala. Zklamání však nepřevážilo její touhu stát se herečkou. Při druhém pokusu slyšela větu, která jí změnila život: „Vy jste dobrá.“ A to stačilo, aby se znovu nadechla. Přesto měla pocit, že jako dívka z rodiny ekonomů do světa umění tak úplně nepatří. „Herectví mě ale živí, takže vím, že jdu správnou cestou. Už jsem si to v sobě srovnala,“ svěřuje se moderátorce Michaele Maurerové.

Kočovnictví, jinakost a převleky lemují životní dráhu tanečnice, která od dětství stráveném v Německu balancuje mezi jazyky a spoléhá více na gesta a mimiku než slova. „Energii na jevišti využívám jenom směrem, kterým mám, nemám nadbytečnou energii. Zrovna v představení, kdy je důležitá pravdivost fyzického těla,“ zdůrazňuje Halka Třešňáková motivy představení Seismic, za které získala nominaci na cenu Thálie. Jak zvládá rozličné polohy? A co ji naučil druhý otec Karol Sidon?

Samizdat ji zajímá z pohledu grafických prostředků. Byl opravdu jen bez barev? Stojí tak i za pestrou obrazovou a grafickou podobou výpravné publikace Revolver Revue – Out of Ghetto Magazine: Jak se dělá samizdat. Sama je také držitelkou hned několika ocenění v soutěži Nejkrásnější česká kniha roku. Jak se dělaly v samizdatu reklamy na zakázané kapely nebo časopisy? A co ji nejvíc baví při práci se studenty na Hellichovce? Ptá se Ondřej Cihlář.

TVS je regionální televizní stanice, která se zaměřuje na zpravodajství a publicistiku především ze Zlínského kraje a jižní Moravy. Založil ji a už více než 25 let v jejím čele stojí Jan Dudek. A právě on přijal pozvání do pořadu Na pohovce Jožky Kubáníka.