„Poprvé jsem Filipa poznal v roce 1979 na Jazzových dnech. Tenkrát v Lucerně přišel mladej kluk, co mě naprosto ohromil svým nasazením. Dal do piana všechno,“ vzpomíná v dokumentu Václav Koubek. Stejně jako Topolova zapálená interpretace vlastní tvorby pojila jej s Václavem Koubkem i společná vášeň pro pití. „V tý době jsme měli všichni strach a alkohol pomáhal se ho zbavit, až se to stalo normou. Alkohol byl znak protestu,“ uvažuje Koubek o rysech undergroundové scény.

Po více než dvaceti letech se herec David Matásek rozhodl odejít z Národního divadla. „Nepohádali jsme se, jsem rád, že to proběhlo v klidu a že tam můžu dohrávat bez nějaké hořkosti. Protože jsem zažil i velké odchody, kde lítala omítka kolem zárubní,“ směje se. Své pracovní tempo nezpomalil, objeví se ve filmu Bojovník či seriálu Bratři a sestry. Společně s Jenovéfou Bokovou hraje v komorním divadle Viola.

„Sny a ambice rodičů převažují. Jen jedno dítě z padesáti se skutečně chce stát hercem. A poznáte to ve chvíli, kdy vejde do dveří,“ popisuje castingová režisérka v Blízkých setkáních Michaely Maurerové. „Překvapuje mě, když děti, které tak touží po herectví a hlásí se do castingových agentur, často ani nechodí do dramatického kroužku.“ Lze se stát hercem i v pozdějším věku? Záleží na prvním dojmu? Hledá talenty na ulici?

Vystavovala s Yoko Ono a její díla si koupil vnuk Pabla Picassa, známý sběratel. Ženy a práce s pamětí jsou dlouhodobě jejími tématy. Přála bych si být z kamene je zase název její výstavy v olomoucké Telegraph Gallery. „Možná bych byla silnější, kdybych byla z kamene. Možná bych i tvořila lépe,“ zamýšlí se ve Vizitce, kde Karolíně Koubové přiznává, že by snad i dění na Slovensku či ve světě prožívala lehčeji.

Začnete-li se prý bavit s nějakým Afričanem o osobnostech, symbolizujících boj za nezávislost, nejčastěji padnou dvě jména: Nelson Mandela a Patrice Lumumba. Příběh toho prvního je známý díky tomu, že žil 95 let a dožil se i cesty ze zamřížované cely do křesla prezidenta Jihoafrické republiky. Život Patrice Lumumby (1925–1961) byl kratší. Poštovní úředník, který občas psal do novin a v Léopoldvillu, dnešní Kinshase, stál u zrodu Konžského národního hnutí (MNC). (Repríza,)

„Neustálé opakování slov a příběhů nás může změnit. Často se mi stalo, že jsem něco napsala a později jsem to i zažila. Jako kdybych si to vymodlila,“ popisuje zpěvačka v Blízkých setkáních. „V písních se taky snažím vyhnout patosu, i když se to dělá blbě.“ Neomrzely ji už některé písně? Co si odnesla ze spolupráce se skupinou Jelen? Nesestříhaný záznam rozhovoru Michaely Maurerové z Radiocafé Vinohradská 12 včetně písniček najdete jako podcast v aplikaci mujRozhlas.

Lékárník Stanislav Havlíček (Starostové) spolupracuje s Lékaři bez hranic a je autorem několika knih. V úvodu knihy Lékárníci mění svět píše: Věnováno lékárníkům a lékárnicím pro inspiraci, jako záchranný kruh pokaždé, kdy začnou o smyslu svojí profese pochybovat. „Čas od času lékárníci pochybují, zda jsou dostatečně společností vnímáni a oceněni. Naše práce je vnímána jako podání krabičky a napsání ‚3x denně‘ na obal. Ale je za tím spoustu úsilí i neviděné práce,“ popisuje.

Léta pořádá žánrově rozkročený Colour Meeting festival v Poličce. Letošní 22. ročník bude ale poslední. „Nejdojemnější okamžiky festivalu jsou, když vám někdo řekne, tuto kapelu jsem neznal a je přitom skvělá. Děkuju, že jsem ji objevil,“ říká ve Vizitce. Je také booking agentem a manažerem, který se z hudebníků snaží vytáhnout to nejlepší. Jak přesně? Nakolik ho ovlivnil hudební underground ve Valašském Meziříčí? A proč tedy končí Colour Meeting? Ptá se Ondřej Cihlář.

U příležitosti 40. narozenin nahlíží Vojtěch Dyk na svou kariéru nikoliv jako na sérii milníků, ale jako na prozkoumávání mezí: mezi hudbou a herectvím, veřejnou image a soukromými úzkostmi, a neustálým hledáním vlastní cesty mimo ty vyšlapané. Vydejte se s ním a autorkou dokumentu Terezou Rekovou do zákulisí koncertů, do divadla Radar, kde s Tyjátrem začínal, na chodby DAMU, kde studoval, do míst, které ho formovaly, ale i za přáteli, kteří s ním vyrůstali, nebo k němu domů.