Je známá na sociálních sítích jako Srdce z jeřabin a je autorkou knihy Rok plný tvoření, která obsahuje bezmála dvě stě jednoduchých návodů na výrobu dárků a dekorací. „Jsou to nápady, zasazené do ročních období. Třeba léto mám spojené s korálky. Drhání či výroba ozdob z korálků je skvělou letní zábavou nejen pro děti, ale i dospělé,“ říká v rozhovoru s Michaelou Maurerovou. Jaký je její recept na pečený kečup? Poslechněte si Blízká setkání.

„Pokud pracujete s lidmi, kteří žijí ve válečném konfliktu, fakt to není legrace a musí se vám nutně přeuspořádat hodnotový žebříček,“ říká chirurg a účastník misí Lékařů bez hranic Tomáš Šebek. S jakými tématy se vyrovnává ve své poslední knize Objektivní nález? Potřebuje být vzorem? A proč je v medicíně klíčová komunikace? Poslechněte si rozhovor.

Její dokument Ještě nejsem, kým chci být o fotografce Libuši Jarcovjákové vybrali členové České filmové a televizní akademie do boje o americkou cenu Oscar v kategorii Nejlepší zahraniční film. „Mám citlivost na to, co už je moc intimní,“ říká ve Vizitce. Jak se natáčely Libušiny deníky jejím hlasem? A kdy ztrácí dokumentarista schopnost mířit na lidi kamerou? Ptá se Karolína Koubová.

Jako první žena u nás si stoupla za gramofony. Mimo to kreslí a jako umělkyně by se zase ráda víc věnovala výtvarnu. „DJing je navázaný na to, jakou energii vám dají lidé, je to individuální chemie,“ popisuje ve Vizitce. „Někdy je u skladby pěkné, když splyne s další skladbou a vytváří remix, záleží na náladě věcí a na tom, o co si řeknou.“ Jak hledat nové aranže zavedeným věcem? Jak jim dát esprit? A jak uměním vytvořit větší prostor pro vlídnost? Ptá se Karolína Koubová.

V sobotu 2. srpna 2025 zemřel sochař, restaurátor, publicista a v posledním dvacetiletí také vydavatel letákového časopisu Sochařský zpravodaj Michal Blažek. Bylo mu 69 let, měl za sebou dobrodružný život naplněný mimo jiné spoustou práce a důležitou občanskou/profesní angažovaností. Příběhy 20. století jsou věnovány jeho památce.

Taneční umění provází profesorku Ivanku Kubicovou celý život. Studovala v Londýně, byla členkou Černého divadla Jiřího Srnce, mistryní Baletu Československé televize. Od roku 1972 pedagožka a choreografka taneční skupiny Vysokoškolského uměleckého souboru Univerzity Karlovy, působila také na Taneční katedře Hudební fakulty AMU. S Komorní operou spolupracovala na uvedení muzikálů Kocour v botách, Jesus Christ Superstar a Evita.

Mim a klaun. To není povolání ani role, ale stav mysli. Takové bylo motto mima, klauna, mluvícího herce a bluesmana Borise Hybnera. „Poprvé jsme se setkali u přijímaček na katedru nonverbálního divadla na pražské HAMU,“ vzpomíná v dokumentu Radim Vizváry. „Už tam se ukázala jeho hravá povaha.“ Hybner měl za sebou spoustu vzletů i pádů. A právě díky nim mohl být svým studentům oporou. Pomohl jim uvědomit si, že vlastní traumata a neúspěchy mohou přetavit v umělecký tvar.

V roce probíhajícího Expa vydaly knihu, která představuje japonskou společnost širší veřejnosti. Publikace Japonský rok je jak pro laiky, tak i pro ty, kteří už o Japonsku něco vědí nebo tam třeba byli a chtějí si své zážitky urovnat. „Japonci jsou schopni chopit se nápadu a dovést ho do dokonalosti,“ popisují Denisa Vostrá a Alice Kraemerová. Jaké japonské umění inspirovalo impresionisty nebo třeba Alfonse Muchu? A mají Japonci čas chodit na výlety? Ptá se Karolína Koubová.

Její hudba se pohybuje mezi klasikou, elektronikou a art popem a její vizuální styl je stejně osobitý jako její hudební projev. Co Terezii Kovalovou přimělo opustit týmové projekty a vydat se na sólovou dráhu? „Vždycky jsem se bála udělat něco sama za sebe. Jenže taky mám v povaze jít do všeho po hlavě...,“ popisuje v Blízkých setkáních rozhodnutí natočit vlastní desku. Jak se dostala k violoncellu? Proč by se nebránila divadlu? A jak dlouhá byla cesta k psychické rovnováze?