Napadlo by vás, kdo byl po roce 1989 jedním z nejvydávanějších českých spisovatelů? Miloslav Švandrlík. Literární kritici sice nad jeho prací krčí rameny a pochybují, zda Švandrlík patří „do literatury“, čtenáře Švandrlíkových prací ale podobné akademické debaty nevzrušují. Jeho Černých baronů se prodal asi milion výtisků a v dobách nesvobody šlo o vůbec nejrozšířenější samizdat. (Vysíláme v repríze, premiéru jste mohli slyšet v roce 2019.)

„Fotografujeme momenty, které jsou pro nás důležité, které se nám líbí, kde se cítíme být šťastní a chceme si to zaznamenat a uchovat. Vnímám to nejen, když porovnávám negativy z roku 1900 a z roku 1980, ale vnímám to i na tom, když fotím,“ říká Martin Wágner, který momentky z časů minulých shromažďuje pod jménem Negativy z popelnice. Jak přišel k ukrytému archivu negativů, které tvoří základ nové výstavy o zmizelém světě? A jak se akt fotografie během sta let proměnil?

Na hru Malé chytré lži, vztahovou komedii o dvou manželských párech, prý čekala dlouho. „Po narození syna se mi nechtělo obětovat čas nějakému zkoušení. Říkala jsem si, že za to ta hra musí stát.“ Herecké obsazení a režie Pavla Kheka ji přesvědčily. „Zkoušení jsem si užila,“ říká. „Je to legrace, ale má to hloubku,“ uvažuje v Blízkých setkáních s Terezou Kostkovou z Radiocafé Vinohradská 12. Je pro ni důležité herecké partnerství? Co jí dalo mateřství a v čem ji překvapilo?

Režiséry a producenty oslovuje svým rukopisem. Má ráda dlouhé záběry a inspiruje se fotografiemi. Původně chtěla být investigativní novinářkou či válečnou reportérkou. „Pořád dělám investigativu, jen v jiném médiu,“ říká ve Vizitce. Jak se jí při natáčení minisérie Moloch spolupracovalo s Miroslavem Donutilem? A co zjistila při vzniku dokumentu o ženském hokeji? Ptá se Ondřej Cihlář. Repríza z 10. 4. 2025

Své páté album hudebních říkanek doprovází písničkář obrázkovým zpěvníkem. „Někdy to dává dohromady poměrně smysluplnou básničku. Doma jsme si kdysi četli texty Ivana Mládka, člověk se u toho řezal, protože je to výborný i bez muziky. A tak jsem si řekl, že vydám tyto básničky,“ představuje svůj nejnovější počin hudebník Jan Pokorný alias Pokáč. Co podle něj znamená mít talent? A jak Pokáč přistupuje k výchově svých ratolestí anebo k fandění svému oblíbenému fotbalovému týmu?

Miluje Malého prince, sama má dva malé prince doma, hrála hlavní role v několika seriálech a dvakrát byla bronzovou slavící. Hostem Na pohovce Jožky Kubáníka byla herečka a zpěvačka Eva Burešová.

„Román ke mně přišel zčistajasna. Nakumulovalo se ve mně něco, co potřebovalo ven,“ říká o vzniku své knižní prvotiny překladatelka a cestovatelka Veronika Havlíková. Jak se jí podařilo po prožitém traumatu najít vnitřní klid? Je domov opravdu stav mysli? A jaké to je žít po boku slavného režiséra?

Překládá zatím divadelní texty. Za překlad hry Ropa britské dramatičky Elly Hickson získala Cenu Evalda Schorma. Vedle anglofonní literatury studuje dramaturgii na DAMU a zajímají ji ženská a environmentální témata. „Feministickou dramatiku jsem si definovala jako texty, které zkoumají svět, nepříznivě nastavený vůči menšině či skupině,“ říká ve Vizitce. Jak nejlépe aktualizovat klasické dílo? A co očekává od stáže v Maxim Gorki Theater v Berlíně? Ptá se Karolína Koubová.

Pořád ještě studuje, ale už si zahrál ve filmu Petra Zelenky Limity a ve snímku High School Heist režiséra Jana Haluzy. „V rámci filmového herectví je praxe důležitá. Dala mi hodně, ale škola mě naučila základy. Když se to zkombinuje, člověka to rychleji posouvá,“ říká v Blízkých setkáních Terezy Kostkové Max Dolanský. Jaké to je být dítětem hereckých rodičů Lenky Vlasákové a Jana Dolanského? Jaké jsou jeho herecké sny?