Jan Horal nosíval modrou leteckou uniformu válečného veterána. Tvrdil, že prožil druhou světovou válku jako stíhač RAF. „Němec se objevil ze slunce. Vůbec jsem ho neviděl. Sestřelil mě. Všude samá exploze,“ popisoval jeden letecký souboj Jan Horal. Příhodu si však vymyslel. Záhadou zůstává proč. Příběhy 20. století ověřily podle vojenských dokladů, které ukrývá Ústřední vojenský archiv v Praze, jeho životopisné údaje. A přináší i jeho vyprávění. (Vysíláme v repríze.)

Po okupaci spřátelenými vojsky vlastnoručně padělal výjezdní doložku a vycestoval do Západního Německa. „Díky Rusům jsem se stal cestovatelem a spisovatelem,“ vtipkuje Leoš Šimánek, který procestoval celý svět. Setkal se i s divochy, kteří ještě nespatřili bělocha. S lidmi žijícími jako v době kamenné lovil divočáky. Živil se ale taky jako kuchař na plachetnici. Postavil si srub za polárním kruhem a vařil si tam pivo. A ví, jaké to je, dostat se do oka hurikánu.

„Světák i ušlápnutý člověk v jednom. To byl typ, který Oldřicha Nového provázel celým životem. Ať už v operetě Mam'zelle Nitouche nebo v jeho nejslavnější filmové roli ve snímku Kristián,“ připomíná Pavel Bár Nového nejen jako hvězdu stříbrného plátna, ale i jako průkopníka hudební komedie na divadle. Jako divadelnímu řediteli se mu s ní podařilo prosadit i v silné konkurenci blízkého divadla Vlasty Buriana a Osvobozeného divadla, dokud v roce 1948 divadlo neodevzdal státu…

Všechno, co dělá, má zdroj v divadle. „Empatie je klíčová. Divadlo ji dokáže kultivovat, trénovat i rozšiřovat,“ říká Karolíně Koubové ve speciální Vizitce z LFŠ v Uherském Hradišti. „To, že se Dejvické divadlo stěhuje a musí do rekonstrukce i v tom fyzickém slova smyslu, byl pro mě jeden z podstatných impulsů.“ Řeč je taky o chystaném filmu o Tomáši Baťovi, o proměnách v Dejvickém divadle, bezbřehosti a limitech humoru i uskupení VOSTO5.

Dokumentarista a režisér Robin Kvapil odjel na Ukrajinu spolu se štábem a třemi lidmi, kteří sami o sobě hovoří jako o dezolátech. „Vydali jsme inzerát, že hledáme lidi s antisystémovým názorem, kteří nejsou spokojení s tím, jak oficiální média informují o válce,“ vypráví. „Přišlo mi důležité ukázat lidem realitu toho místa. Film hovoří jiným jazykem než zpravodajství, věřím, že má sílu doručit jiný druh emoce.“ Dokument Velký vlastenecký výlet má v kinech premiéru 21. srpna.

V roce 1936 zemřel český divadelník Emil Artur Longen. Muž, který pro Vlastu Buriana vymyslel přezdívku „král komiků“ a který jako první uvedl na divadelní prkna Osudy dobrého vojáka Švejka od Jaroslava Haška. Jinak ale byl Longen nezvladatelná osobnost se závislostí na alkoholu. Co přinesl českému divadlu? (Vysíláme v repríze, premiéru jste mohli slyšet v roce 2021.)

„Bylo mi osmnáct a šli jsme s třídou do divadla. Hynek Čermák hrál Richarda III. Představení se nedohrálo, protože spolužáci dělali strašný binec. Ale ve mně se tenkrát něco zlomilo,“ vzpomíná herec v Blízkých setkáních. S Vasilem Fridrichem mluvil o herectví, o Shakespearovských slavnostech, o Anně Slováčkové, o seriálech Zlatá labuť, Chlap, Ordinace v růžové zahradě a pro Krimi léto na Dvojce o sérii Bora, ale i o plavání anebo o své knize Pan Bůh a paní Bohová mají krizi…

Marek Novotný je policejním instruktorem, učí sebeobranu, pacifikovat nebezpečné lidi. Kromě toho jako horolezec zdolává osmitisícovky. „Kamarád mě pozval na expedici a změnil mi tím život. Podlehl jsem ledovému království. Poprvé v životě jsem v duši cítil, že ať se děje, co se děje, musím znova,“ vzpomíná na svou první zkušenost. Koncem června zdolal s Ondřejem Hlásným horu Nanga Parbat, a to bez pomoci šerpů i bez kyslíku. Nyní se zotavují z omrzlin.

Jeho bratr, frontman skupiny Psí vojáci Filip Topol, by letos oslavil šedesátiny. „Umřel moc mladý, jeho tvorba mohla pokračovat,“ říká ve Vizitce a připomíná, že Filip začal velmi brzo vystupovat, roky hrál a neměl rodinný život. „Bohéma pro něj byla setrvalý stav a když se k tomu přidá alkohol, je to sebezničující.“ Kdy si připadal jako dědeček Jimiho Hendrixe? A s jakou myšlenkou napsal text, který proslavila Monika Načeva? Ptá se Ondřej Cihlář. Repráza z 19. června 2025.