Herec Zdeněk Piškula se nechtěl vidět jako princ. Když mu jako náctiletému štěstí otevřelo dvířka k roli v pohádce Tři bratři, následně je zabouchl, aby ve škatulce typických hezounů nezůstal. „Hodně jsem ze všech stran slýchal, že právě to se hercům děje. Úplně jsem se z toho vystrašil a nechtěl jsem to, takže jsem natočil jenom jednu pohádku na ČT, Nejlepší přítel,“ ohlíží se Zdeněk Piškula. Co se od té doby naučil o hereckém řemesle, jízdě na koni a vyprávění pohádek?

Symbióza mezi hledištěm a jevištěm ho baví a naplňuje. Povinností herce je podle něj se učit. „Jsou hry, které prostupují politickou a společenskou situací, která se velice rychle mění, která může být v očích divadla trestána velkou ironií a které jsem já příznivec, aby člověk na klasickém textu vytvářel svůj názor na situaci,“ popisuje ve Vizitce. Jak si vybavuje své setkávání s mikrofonem? Proč má rád rozhlas? Opravdu se od svých osmnácti let nezměnil? Ptá se Michal Bureš.

Nekorunovaný král všech lhářů, nebo blouznivý fantasta? Dlouho si všichni mysleli, že lhal proto, že byl nemocný, že sám myslel, že říká pravdu. Jenže možná to bylo trochu jinak. Karl Friedrich Hieronymus von Münchhausen byl německým vojákem a cestovatelem. Jeho sláva nemá kořeny v hrdinných činech, ale právě ve vyprávěních, kterými ohromoval posluchače. Jeho dobrodružství byla mnohokrát převedena na stříbrné plátno, zahráli si ho Vlasta Burian i Miloš Kopecký.

Slovácké divadlo v Uherském Hradišti zažilo výjimečný večer. Hostem oblíbeného pořadu Na pohovce Jožky Kubáníka byl herec Jaromír Hanzlík. V zaplněném sále, za doprovodu cimbálové muziky Cifra, zavzpomínal na své začátky i slavné kolegy.

Letos o Vánocích můžete v televizi vidět téměř všechny pohádky Zdeňka Trošky. Jak se točí zimní pohádka, když režisér zimu nesnáší? A co se mu líbí na českém pojetí čerta, tak jak ho v pohádkách popisoval třeba Jan Drda? „Oni polidštili peklo, polidštili i nebe, a tím pádem je takové přijatelnější. To jsou takoví trochu nahlouplí strýcové, kteří a priori neškodí lidem,“ říká režisér Zdeněk Troška. V předvánočním rozhovoru mimo jiné osvětluje, jakým Luciferem byl Karel Gott.

„Angelina Jolie je věcná a ví, co chce. Když vidí, že vaše myšlenka má směr, tak ho následuje. Ví, co chce,“ popisuje svou zkušenost s hollywoodskou hvězdou kostýmní výtvarnice. Na thrilleru Wanted spolupracovala přímo s Jolie a vzpomíná na profesionální a jasnou komunikaci. Úplně jinak, ale neméně hezky, mluví o Keanu Reevesovi: „Je velmi milý, až andělský,“ popisuje Stáňa Šlosserová v rozhovoru s Terezou Kostkovou.

Respektovaný román Krev je jenom voda o patologické atmosféře v jedné rodině se dočkal českého překladu. Jedna z postav má narcistickou, histriónskou a bipolární poruchu a deptá svoje nejbližší. „Postava herečky je vygradovaná do extrému, scenáristika mě vycvičila bez zbytečných omáček táhnout děj dopředu,“ říká ve Vizitce. Co může Čechům přinést četba knihy ve slovenštině? A v čem je kniha Krev je jen voda podle ní očisťující? Ptá se Ondřej Cihlář. Repríza z 2. 10. 2025.

„Vánoce jsou pro mě svátky rodiny,“ přiznává herec Oskar Hes, který letos své blízké obdaroval dlouho očekávaným dárkem. „Moc si přáli, abych konečně hrál nějakou pozitivní roli. Princ ve štědrovečerní pohádce jim udělal velkou radost.“ Jak se výherce taneční soutěže StarDance popasoval s režisérovým požadavkem tančit jako dřevo? Jak se mu „tančilo“ s šavlí? A co by dělal, kdyby byl on sám v kůži Mašínů?

Klarinetista, saxofonista, hudební skladatel, hudební pedagog, básník a publicista vypravuje nejen o své lásce ke klasické hudbě a jazzu, ale také o svých začátcích a výstupu na vrchol, kterému se říká muzikantský Olymp.