Pečovat o druhé začala shodou okolností, v péči o druhé ale našla celoživotní téma. Zakladatelka organizace MILA a autorka knih Hořím a Hladím Simona Bagarová mluví o péči, stárnutí i o hluboké krizi v sociálních službách. Připomíná, že práce pečovatelek a pečovatelů je nesmírně náročná a rozhodně ji nezvládne každý. Proč robot nikdy nenahradí lidský dotek? A proč se u nás stále bojíme mluvit o stáří otevřeně a bez předsudků?

Lenku Termerovou ovlivnilo dětství s tatínkem výtvarníkem a také vůně divadla, kterému je dodnes věrná a považuje ho za základ své práce. Co ji nejvíc proměnilo, proč si myslí, že se herectví nedá naučit a čím ji v poslední době láká divadelní režie?

„Česká kultura smrtí Davida Stypky přišla o osobnost, která se nerodí každý den. Nebyl to jen zpěvák. Jeho písně stále žijí a je vidět, jak ovlivnil Kateřinu Marii Tichou, Miraie, Ewu Farnou i další,“ říká v Blízkých setkáních hledač talentů Martin Červinka. „Už první nahrávce bylo zřejmé, že je to něco mimořádného,“ vzpomíná. „David byl zpočátku nedůvěřivý. Ale podařilo se nám to prolomit. Věděl jsem, že všechny přesvědčím, že je to mimořádná, silná, charismatická osobnost.“

Romana Zacha teď můžete vidět v kinech v pohádce Zrození alchymistky. Má tam skvělou druhou hlavní roli a protihráčku alchymistku. A v rozhovoru s moderátorkou Lucií Výbornou si zvláště pochvaluje spolupráci s dětskými herci. „Dětský entusiasmus a nadšení bylo tak velké, že vás to sebere,“ vysvětluje herec. Nechtěl by si ještě zahrát spíš roli prince než ostříleného alchymisty?

Muzikoterapii se věnuje přes třicet let. Dá se využít jako léčba, ale dokáže být pro člověka i podpůrnou a rozvojovou cestou. Řádné vzdělání uměleckých terapeutů považuje za zásadní a sama se věnuje i hlasové terapii. „Hlas je jediný nástroj, který nosíme při sobě, je vyjádřením naší intimity. To, co jsme zažili, na něm nechává stopu“ říká ve Vizitce. Repríza z 19. září 2025

V roce 2008 jsme s kameramanem vylezli na věž kostela sv. Jiří v Horním Slavkově. Byl z ní dobrý výhled na zpola zasněženou krajinu a na hřbitov, kde leží těla pěti zastřelených politických vězňů, kteří v neděli 15. října 1951 uprchli ze slavkovské šachty číslo 14. Připomíná je malá pamětní deska, na níž lze číst jména: Jan Trn, Jan Úlehla, František Petrů, Ferdinand Compel, Vladislav Roubal. Dole, u hřbitovní brány, na nás čekal tehdy osmdesátiletý Karel Kukal.

Už roky patří do hereckého světa a dobře ji znají nejen divadelní, ale i televizí diváci. Co pro ni herectví znamená? Co ji jako herečku nejvíc proměnilo? A proč je podle ní zásadní humor? I o tom v pořadu Až na dřeň mluvila herečka Lenka Termerová.

Ve Francii mě nejvíc překvapilo, jak jsou tam lidé laskaví, nápomocní, že v sobě vůbec nemají žárlivost, pomlouvačnost a podezřívavost, říká režisérka, scenáristka, střihačka i spisovatelka Andrea Sedláčková. Která léta bez váhání označuje za nejkrásnější ve svém životě? Jak vzpomíná na Josefa Škvoreckého? A co má společného se Scarlett O'Harovou z románu Jih proti severu?

Architekt Miroslav Masák se po studiích ČVUT stal spolupracovníkem a následně i přítelem Karla Hubáčka, který je autorem ikonického televizního vysílače a hotelu Ještěd. Oba architekti sdíleli progresivní, často experimentální přístup k navrhování staveb. Společně utvářeli pověst libereckého okruhu jako "laboratoře moderní architektury" v Československu.

Název knihy budí pozornost a podle autora je to dobře. „Chtěl jsem, aby byl stejně drzý jako tón celého příběhu. Aby dal jasně najevo, že ta knížka ukazuje vztahy bez obalu, tak, jak doopravdy jsou,“ říká. A dodává, že jde vlastně i o malý test: „Pokud někoho pohorší samotný název, tak by tu knížku na straně 150 stejně spálil.“ soudí v Blízkých setkáních s Terezou Kostkovou.