„Sny mám velmi rád a přál bych si, abych si jich pamatoval víc. Teoreticky by si člověk mohl zapamatovat až pět snů, kdyby se během noci pětkrát probudil. Někdo jim věnuje pozornost, jiný je nechává odeznít,“ říká psychiatr a ředitel Národního ústavu duševního zdraví Jiří Horáček v Blízkých setkáních Terezy Kostkové. Podle něj jsou sny fascinujícím světem, který o nás samých prozradí víc, než bychom čekali.

„Šansonové zpívání je taková zprofanovaná věc, že přijde nějaký zpěvák a začne hrát prožitek a hned se tomu říká šanson,“ říká zpěvák Ondřej Ruml. „Ideální je, když si text, který zpíváš, připodobníš k něčemu, co jsi skutečně zažila nebo co jsi viděla. A v ten moment nemusíš nic hrát,“ vysvětluje. Jak bude znít jeho nová deska? Inspirovali ho při tvorbě Pink Floyd? A kdy začal veřit svému hlasu? Poslechněte si rozhovor.

Je čerstvým držitelem Ceny Thálie pro nejlepšího herce do třiatřiceti let a také jedním z představitelů rozhlasové první hrané série o restorativní justici Případ Holečkovi na Vltavě. Ve Vizitce přiznává, že herectví na mikrofon ho baví, protože jde o komorní práci s malým počtem lidí. „Člověk se na pár dní zavře do studia, jsou to pracovní lázně. Vyhovuje mně, když režisér pozná, o co se snažím.“

Tyto Příběhy 20. století nepojednávají jen individuální lidskou paměť, ale také paměť místa: věznice v Uherském Hradišti. Svému účelu přestala sloužit v 60. letech a do dnešních dnů se dochovala v pozoruhodně nenarušené podobě, se všemi otisky soudobých dějin. Brzy by měla projít rozsáhlou rekonstrukcí, jejíž součástí bude i památník – muzeum totality.

Hudebník Martin Chobot vydal nový singl To nejlepší ze skříně, který je předzvěstí alba plánovaného na podzim příštího roku. O nových písních, dětství poznamenaném domácím násilím i hledání sebe sama mluvil v pořadu Až na dřeň.

Školní rozhlas, dramaťák na gymnáziu, reportáž z maturity – a pak už hurá do rozhlasu. Jinak to snad s Robertem Tamchynou ani dopadnout nemohlo. Které z rozhlasových úkolů jeho blízké nejen nepotěšily, ale přímo znepokojily? Co je pro něj nejnáročnějším úkolem v roli rodičovské? A nerozzlobil někdy jako zdatný imitátor někoho z napodobovaných?

Legendární kreslíř Rychlých šípů a bendžista Marko Čermák vzpomíná na svého přítele Honzu Vyčítala, zpěváka, textaře a karikaturistu. Oba sdíleli lásku k trampingu a country hudbě. V roce 1965 založili skupinu Greenhorns. Marko Čermák vzpomíná nejen na společné hudební začátky, ale i na Vyčítalův jedinečný humor.

„Nerada bych dělila profese na typicky mužské a ženské,“ říká novinářka a moderátorka Barbora Černošková, autorka knihy Na svém místě. Původně ji chtěla nazvat V mužském světě, ale nakonec od názvu ustoupila. „Řekla jsem si, že svět přece patří nám všem. Proč by ženy nemohly dělat to, co je baví a v čem jsou dobré,“ vysvětluje v Blízkých setkáních Terezy Kostkové. „Úspěšných žen jsou mraky… Nakonec jsem vybrala ty, které jsou pro mě něčím výjimečné a které sama obdivuji.“

V zákulisí divadel se pohybuje mnoho lidí, které divák nevidí, ale bez kterých by se žádné představení neobešlo. Jednou z takových profesí je nápověda. Do zákulisí této práce můžete nahlédnout v rozhovoru s Jitkou Janečkovou ze Slováckého divadla v Uherském Hradišti.

Dřív pracovala Renata Karásková v sociálních službách. Před 20 lety se začala potýkat s vážnou nemocí a poslední roky už tráví jen doma, upoutaná na lůžko. Bolest jí nedovoluje ani sedět, natož chodit. Na konci října její dcery uspořádaly sbírku na speciální auto, aby jejich maminka mohla ven, uvidět zase nebe a přírodu. Mezi lidmi zvedla vlnu solidarity. „Je to úžasné! Dobro je všude, jen si ho kolikrát nevšímáme. Lidi jsou přející, je to hrozně dojemné,“ usmívá se Renata.