Na uznávaného učitele, hudebníka a propagátora lidových písní vzpomíná herečka, která se s ním seznámila díky představení Ententýky. Dojde nejen na úsměvné zážitky, ale i na jedinečnost jeho osobnosti. „Jeho průvodním rysem byla neskutečná laskavost, dobrota a smysl pro humor. A kdykoliv si zavřu oči a vyslovím jméno Pavla Jurkoviče, pokaždé se mi v duši rozhostí krásný klid a úsměv. Byl to člověk, který obohatil můj život,“ říká v Úžasných životech Taťjna Medvecká.

Začínal jako herec, pak přesedlal na režii. Nikdy nezůstal stát na jednom místě. „Bavila mě změna práce a chtěl jsem mít větší vliv na výsledek, Přechod byl plynulý. Souběžně jsem studoval režii a dohrával své role. Teď nevím, co bude dál,“ přiznává v rozhovoru s Michaelou Maurerovou. Dostává ještě herecké nabídky? Nemíchá se mu občas rodná slovenština s češtinou? Je Othello jeho nejoblíbenější shakespearovská hra? Co připravuje?

Je první ženou v historii České filharmonie s definitivou ve spodních smyčcových nástrojích. Vede jen samé violisty – muže, před kterými si získala umělecký respekt. „Zvuk violy je pro mě moc příjemný. Vytváří vlny, které člověka zpomalují,“ přiznává ve Vizitce. Co přesně obnáší pozice vedoucí skupiny viol? Co pro ni znamená komorní hraní? A co nejvíc funguje na publikum? Ptá se Karolína Koubová.

Dneska grilujeme v Táboře na náměstí společně s šéfkuchařem restaurantu Goldie v Hotelu Nautilus Martinem Košťálem. Kuchařské tradici, kterou má v rodině, se chtěl původně vyhnout, ale přestože studoval průmyslovou školu, kuchařina ho nakonec po vysoké škole „dohnala“. Čím zvítězila? „Je to kreativní, není to monotónní, pořád se musíte učit, není to nic stálého. Musíte se dívat dopředu. Nejvíc mě baví hlavně ta kreativita,“ vypráví.

Byl v mnoha směrech výjimečný. Jako první použil při volební kampani v roce 1910 automobil. Jako jediný byl zvolen prezidentem čtyřikrát. Všechna funkční období trávil na invalidním vozíku. Nejen to byl Franklin Delano Roosevelt (1882–1945). Připomeňte si jeho dějinné zásluhy i chyby v pořadu Portréty. (Vysíláme v repríze, premiéru jste mohli slyšet v roce 2016.)

Herec Josef Trojan měl v dětství jasno: „Chtěl jsem být slavný a ideálně v herectví. V tom je mi dobře.“ Cesta to ale byla pořádně klikatá. V mládí si vyzkoušel kdeco, včetně rozvážení pizzy. „Rozvážíte radost. Lidé na to čekají, jsou hladoví, a já od nich dostanu nazpět lásku,“ směje se syn herce Ivana Trojana a herečky Kláry Pollertové-Trojanové. Má rád dílo Franze Kafky? Byla příprava na roli krasobruslaře Ondreje Nepely fyzicky náročná? Poslechněte si Blízká setkání.

Galerie Jaroslava Fragnera se jako jediná v republice věnuje jen architektuře. Jejím tématem je v posledních letech především architektura zelená, udržitelná, často představuje i příklady dobré praxe ze zahraničí. V jejím čele stojí už jedenadvacátý rok historik umění Dan Merta. Do Vizitky ho pozvala Alena Rokosová.

Pavel Stodůlka je primář a zakladatel oční kliniky Gemini. Na zlínské klinice se mu daří aplikovat metody, které jsou světově unikátní. O úpravě umělé čočky laserem přednášel letos na Světovém oftalmologickém kongresu ve Vancouveru. Proč se nestal chirurgem, jako většina jeho spolužáků? „Vždy mě bavila technika a lasery, které se v oční chirurgii využívají,“ popisuje svoji motivaci Stodůlka. Co všechno v oku vidí? Jak dokázal vrátit zrak ženě, která byla 16 let slepá?

Dokumentaristka Eva Tomanová natočila čtyřdílnou sérii o mužích, kteří bez nároku na honorář darují své sperma neoficiální cestou. „Bylo to to nejemotivnější, co jsem kdy dělala,“ přiznává v Blízkých setkáních. Kdo jsou neanonymní dárci biologického materiálu? A jak těžké bylo přemluvit sperminátory i obdarované ženy k účasti na dokumentu? „Všechny do jednoho obdivuji. Mluvit o tak intimní věci na kameru je hrdinství,“ říká dokumentaristka.

Naposledy zaujala knihou Spojenci, která je nejen o osvobození Plzně Američany. Do textů a ilustrací zakomponovává vždy nějaký vzdělávací prvek. Baví ji, když ilustrace dorozvíjí psaný text. „Každou knihu se snažím dělat jinak, něco nového se naučit, protože technik je spoustu. Nějaký můj rukopis v nich ale je,“ říká ve Vizitce. Kde se u ní vzala touha prostřednictví svých knih vzdělávat? A o čem bude ta další s názvem Koniny? Ptá se Karolína Koubová.