„Poprvé jsem Filipa poznal v roce 1979 na Jazzových dnech. Tenkrát v Lucerně přišel mladej kluk, co mě naprosto ohromil svým nasazením. Dal do piana všechno,“ vzpomíná v dokumentu Václav Koubek. Stejně jako Topolova zapálená interpretace vlastní tvorby pojila jej s Václavem Koubkem i společná vášeň pro pití. „V tý době jsme měli všichni strach a alkohol pomáhal se ho zbavit, až se to stalo normou. Alkohol byl znak protestu,“ uvažuje Koubek o rysech undergroundové scény.

Po více než dvaceti letech se herec David Matásek rozhodl odejít z Národního divadla. „Nepohádali jsme se, jsem rád, že to proběhlo v klidu a že tam můžu dohrávat bez nějaké hořkosti. Protože jsem zažil i velké odchody, kde lítala omítka kolem zárubní,“ směje se. Své pracovní tempo nezpomalil, objeví se ve filmu Bojovník či seriálu Bratři a sestry. Společně s Jenovéfou Bokovou hraje v komorním divadle Viola.

„Sny a ambice rodičů převažují. Jen jedno dítě z padesáti se skutečně chce stát hercem. A poznáte to ve chvíli, kdy vejde do dveří,“ popisuje castingová režisérka v Blízkých setkáních Michaely Maurerové. „Překvapuje mě, když děti, které tak touží po herectví a hlásí se do castingových agentur, často ani nechodí do dramatického kroužku.“ Lze se stát hercem i v pozdějším věku? Záleží na prvním dojmu? Hledá talenty na ulici?

Vystavovala s Yoko Ono a její díla si koupil vnuk Pabla Picassa, známý sběratel. Ženy a práce s pamětí jsou dlouhodobě jejími tématy. Přála bych si být z kamene je zase název její výstavy v olomoucké Telegraph Gallery. „Možná bych byla silnější, kdybych byla z kamene. Možná bych i tvořila lépe,“ zamýšlí se ve Vizitce, kde Karolíně Koubové přiznává, že by snad i dění na Slovensku či ve světě prožívala lehčeji.

Začnete-li se prý bavit s nějakým Afričanem o osobnostech, symbolizujících boj za nezávislost, nejčastěji padnou dvě jména: Nelson Mandela a Patrice Lumumba. Příběh toho prvního je známý díky tomu, že žil 95 let a dožil se i cesty ze zamřížované cely do křesla prezidenta Jihoafrické republiky. Život Patrice Lumumby (1925–1961) byl kratší. Poštovní úředník, který občas psal do novin a v Léopoldvillu, dnešní Kinshase, stál u zrodu Konžského národního hnutí (MNC). (Repríza,)

„Neustálé opakování slov a příběhů nás může změnit. Často se mi stalo, že jsem něco napsala a později jsem to i zažila. Jako kdybych si to vymodlila,“ popisuje zpěvačka v Blízkých setkáních. „V písních se taky snažím vyhnout patosu, i když se to dělá blbě.“ Neomrzely ji už některé písně? Co si odnesla ze spolupráce se skupinou Jelen? Nesestříhaný záznam rozhovoru Michaely Maurerové z Radiocafé Vinohradská 12 včetně písniček najdete jako podcast v aplikaci mujRozhlas.

Lékárník Stanislav Havlíček (Starostové) spolupracuje s Lékaři bez hranic a je autorem několika knih. V úvodu knihy Lékárníci mění svět píše: Věnováno lékárníkům a lékárnicím pro inspiraci, jako záchranný kruh pokaždé, kdy začnou o smyslu svojí profese pochybovat. „Čas od času lékárníci pochybují, zda jsou dostatečně společností vnímáni a oceněni. Naše práce je vnímána jako podání krabičky a napsání ‚3x denně‘ na obal. Ale je za tím spoustu úsilí i neviděné práce,“ popisuje.

Léta pořádá žánrově rozkročený Colour Meeting festival v Poličce. Letošní 22. ročník bude ale poslední. „Nejdojemnější okamžiky festivalu jsou, když vám někdo řekne, tuto kapelu jsem neznal a je přitom skvělá. Děkuju, že jsem ji objevil,“ říká ve Vizitce. Je také booking agentem a manažerem, který se z hudebníků snaží vytáhnout to nejlepší. Jak přesně? Nakolik ho ovlivnil hudební underground ve Valašském Meziříčí? A proč tedy končí Colour Meeting? Ptá se Ondřej Cihlář.

U příležitosti 40. narozenin nahlíží Vojtěch Dyk na svou kariéru nikoliv jako na sérii milníků, ale jako na prozkoumávání mezí: mezi hudbou a herectvím, veřejnou image a soukromými úzkostmi, a neustálým hledáním vlastní cesty mimo ty vyšlapané. Vydejte se s ním a autorkou dokumentu Terezou Rekovou do zákulisí koncertů, do divadla Radar, kde s Tyjátrem začínal, na chodby DAMU, kde studoval, do míst, které ho formovaly, ale i za přáteli, kteří s ním vyrůstali, nebo k němu domů.

„Stezka Českem není o kilometrech, ale o zážitcích a překonání vlastních strachů,“ vypráví v Blízkých setkáních o dálkové trase vedoucí po hranicích naší republiky její zakladatel Martin Úbl. Jak vznikl nápad propojit značení Klubu českých turistů do přechodu podobného slavným světovým trekům? Proč je důležité se někdy ztratit? Jak Stezka mění životy lidí? A čím je léčivá?