Ve věku 93 let zemřel ve středu malíř, výtvarník a scénograf Theodor Pištěk. Za kostýmy k filmu Amadeus režiséra Miloše Formana získal v roce 1985 americkou cenu Oscar. Oblékl herce ve filmech Marketa Lazarová, Údolí včel, Postřižiny, Pane, vy jste vdova! nebo v pohádkách Tři oříšky pro Popelku či Ať žijí duchové. Připomeňte si ho v rozhovoru s Lucií Výbornou z karlovarského festivalu z roku 2013.

Nový snímek scenáristy Marka Epsteina a režiséra Jiřího Stracha s názvem Máma vypráví příběh mentálně postižené matky, která se zoufale brání odloučení od své malé dcery. Elizaveta Maximová prý do titulní role vložila všechno. „Ležela jsem dva dny doma na podlaze a uvažovala, že je to nehratelná role. Strašně jsem se styděla za ten strach,“ říká v Blízkých setkáních Terezy Kostkové. „Hlavou mi běželo všechno možné. Včetně toho, že zavolám, že mě přejela tramvaj,“ žertuje.

„Byl tam hezký kontrast petrostátu, do kterého se Spojené státy oficiálně na federální úrovni stylizují, a nastupujícího elektrostátu, Číny, která jde po hlavě do všech nových technologií,“ popisuje dění na 30. klimatické konferenci OSN zpravodaj Českého rozhlasu Jan Kaliba. Proč se dějištěm COP30 stal brazilský Belém? Jak se na něj dívali místní obyvatelé? A v čem bylo důležité vystoupení islandského ministra? Poslechněte si rozhovor.

Proslul celou řadou intervencí do veřejného prostoru, kterými provokuje občany i instituce. Graffiti scéna, kde se v devadesátých letech pohyboval, ho přivedla k zájmu o veřejný prostor také v souvislosti s bezdomovectvím. „Spousta věcí dravého kapitalismu se ve východní Evropě projevila ve velmi dravé míře. Takovým příkladem jsou billboardy,“ říká ve Vizitce.

Vztahy zásadně ovlivňují náš život, ať už jde o vztahy milenecké, rodinné nebo pracovní. Co ale dělat, když se nám s druhou stranou nedaří komunikovat a dostaneme se do sporu? Je soud vždycky tou jedinou správnou cestou? Kdy může pomoct mediátor? „V mediaci mají lidé šanci vymyslet si takové řešení, které je win–win pro oba,“ říká v Blízkých setkáních v rozhovoru s Adélou Gondíkovou mediátorka Lucie Lamačová. Který příběh s dobrým koncem ji nejvíce potěšil?

Velká kolážovitá výstava v Tančícím domě byla prodloužena. Jaké je dívat se na svou vlastní výstavu? „Nemůžu se na to koukat, protože já bych tam dal jiné věci. Ale všichni to chválí, možná je dobré. Já pořád vystavuji to samé, řekli mi, takže teď to vybrali ti mladí,“ přibližuje fotograf Robert Vano. Jak vzpomíná na hnutí hippies v New Yorku šedesátých let? Co je ďábelské ve světě módní fotografie? A co tvoří ranní rituál dnes již osmdesátiletého fotografa?

Hostem Na pohovce Jožky Kubáníka byla herečka a zpěvačka Kristýna Daňhelová.

Společně tvoří tvůrčí duo Divadla Kozel ve fraku. Hrají pro dospělé, děti i mládež. „Máme touhu si vychovat diváky, kteří se budou vracet,“ vysvětlují ve Vizitce. Na pantomimě je podle nich krásné také to, že neexistuje učebnice, která by udávala, jak se má přesně dělat. „Každý má svůj vyjadřovací pantomimický prostředek.“ Kam se posunula moderní pantomima od té klasické? A jak se pracuje s jediným pantomimickým libretem Václava Havla? Ptá se Ondřej Cihlář.

Cesta k sobě je její čtvrtou knihou. Píše v ní o mateřství, dietní kuchyni i cestování. A právě láska k cestování ji zavedla zpět do Japonska, kde natáčela nový klip. Země vycházejícího slunce ji uhranula už dávno. „Byla jsem tam poprvé v sedmnácti jako modelka, ale teď k tomu mám úplně jiný přístup. Zajímá mě jejich způsob života.“ Se synem se dokonce učí japonsky. „Učím se psát a chtěla bych tam odjet studovat,“ svěřuje se moderátorce Tereze Kostkové v Blízkých setkáních.

Odložit šaty je název její publikace básní v próze, které ovlivnilo přes dvacet výtvarných uměleckých děl českých malířek a malířů. „Je to emoční krajina, do které jsem se pokládala. To odkládání je i mým odložením věcí,“ popisuje ve Vizitce. Sama je kurátorkou několika galerijních prostor včetně toho v Nemocnici Motol a připomíná, že umění ve veřejných prostorách nemocnic je trendem i ve světě.