Proč se katolická církev zbavuje kaplí a kostelů? Kdo se může stát jejich novým vlastníkem? Jakým účelům mohou církevní stavby sloužit? A podle čeho církev vybírala, jaké svatostánky už do svého majetku nechce započítávat? Vladimír Kroc se ptal litoměřického biskupa a bývalého generálního sekretáře České biskupské konference Stanislava Přibyla.

Na nedávném setkání hospodářských ministrů Evropské unie – nad návrhem rozpočtu pro roky 2028 až 2034 –, by musel čtenář talmudu, záznamu židovské moudrosti, plného zcela rozporných a protichůdných postojů, mít pocit déjà vu. Zaznívaly tu hlasy vzájemně se popírající, sporné až hádavé, zřídkakdy spolu souhlasící, většinou jen zdánlivě. Jako by mluvčí jen číhali, kdy dostanou možnost říct tu svoji pravdu, aniž sobě vzájemně naslouchali.

V Česku jsme si zvykli mluvit o tom, že je naše společnost rozdělená. Obvykle tím myslíme hlavně naše postoje k různým společenským otázkám, potažmo aktérům na politické scéně. Málokdy si však už uvědomujeme, že lišící se postoje vyplývají zejména z toho, jak rozdílné životy u nás lidé v závislosti na svém postavení vedou. Způsob našeho přístupu k různým problémům zkrátka nevzniká ve vzduchoprázdnu.

Prohrané volby před téměř dvěma měsíci – tehdy neuspěl prezidentský kandidát polské vládní koalice –, byly pro její tábor traumatický šok. Nikdo najednou nevěděl, jak dál, nebyl plán B. Vrátil jsem se před pár dny z Polska a tuto bezradnost ve společnosti bylo cítit na každém kroku. Jako by byla ta tam naděje, kterou přineslo vítězství liberálních sil pod vedením Donalda Tuska před dvěma lety.

Ukrajina na středečním jednání v Istanbulu navrhla ruské delegaci uspořádat schůzku lídrů obou bojujících zemí: Volodymyra Zelenského a Vladimira Putina, a to ještě do konce srpna, řekl podle agentury Reuters vedoucí ukrajinské delegace Rustem Umerov. Prohlásil také, že Ukrajina je připravena k okamžitému příměří.

Vyprázdněnost politiky je oblíbený slogan moudrých osobností, které věrně popisují společenské dění. Kde jsou obsahově hutné debaty o udržitelnosti světa, jaký se zrodil po roce 1989? Chceme, aby byl především bezpečný, zelený, genderově a rasově spravedlivý? Má mu dominovat jeden superstát, nebo je správné, aby se mocenské siločáry rovnoměrně rozložily po celé planetě?

Šéf Fed bude trpět. Byl na Trumpovi příliš nezávislý. Schůzka Zelenskyj-Putin? Zeman a Klaus opět ve hře. Tusk chce novou vládou zvrátit dosavadní dynamiku. Evropský rozpočet a otázka soudržnosti. Nerozumný pacient, nebo jen těžce pracující?

Na podmínkách vzájemného obchodu se Spojené státy v úterý dohodly s Japonskem, jedním ze svých největších obchodních partnerů. Japonsko se díky tomu zčásti vyhne 25% clům, kterými Trump asijské zemi vyhrožoval ještě před několika týdny. „Pro Evropu je to další signál k tomu, aby se vzájemně pokusila s USA dohodnout na obchodních pravidlech,“ míní ekonom Richard Hindls, emeritní rektor VŠE. V pořadu Jak to vidí... rozebírá také vyhlídky německého průmyslu.

Osm měsíců zimy, čtyři měsíce léta a přece šťastni. To je napsáno křídou na stařičkých vratech jednoho z domů, jež připomínají koráby se soustavou ráhen, bidel, kůlů, žebříků a sítí, jen vytáhnout plachty a vyplout.

Když u Moháče padl král Ludvík Jagellonský, tenhle dřevěný dům v Lichtenštejnsku už osm let stál. V době, kdy Napoleon táhl Evropou, byl dokonce starý tři sta let. A pořád stojí. Dnes se mu říká Biedermannův dům a patří k vůbec nejstarším selským usedlostem na světě. Paradoxně ho před chátráním nezachránili památkáři, ale vášeň pro jídlo. Jak se to stalo? Poslechněte si reportáž.