Podle prezidenta Petra Pavla je členství v NATO a v Evropské unii nejlepší garancí bezpečnosti a prosperity. Prezident to řekl po schůzce s lídry všech parlamentních stran s tím, že naše členství nikdo z nich nezpochybnil. Proč se vůči tomu parlamentní SPD ohrazuje? „Prosperitu zatím vůbec žádnou nevidím. Co se týče záruky bezpečnosti, tak tím si také nejsem úplně jist,“ říká v pořadu Dvacet minut Radiožurnálu poslanec a bývalý diplomat Jiří Kobza (SPD).

Ve sněmovních kuloárech i ministerských kabinetech se v posledních dnech a týdnech intenzivně vymýšlí, jak ještě do říjnových voleb zavést v Česku plnohodnotný a především funkční institut zaměstnaneckých akcií. Jde o něco, po čem startupy a podnikatelé volají už dlouho a co tady dávno mohlo být. A je tak nějak symbolické, že současná pravicová vláda to dosud nedokázala zařídit.

Paní Anička váží 35 kilogramů, svůj den nejraději tráví stáním ve dveřích a dirigováním všech ostatních. Pan Václav je na vozíku a rád na něm přijede k jinému podobnému stroji a ukradne jen. Arnošt s radostí chodí do ženského pokoje nakukovat. Zkrácené příběhy obyvatel domu pro lidi s pokročilou kognitivní poruchou mohou vyznít i jinak.

Už několik měsíců probíhá ve vládě i na veřejnosti debata o platech policistů, hasičů a vojáků. Chtějí víc, než dnes berou. Server iRozhlas nedávno zjistil, že nejsou sami. O vyšší platy pro své zaměstnance usiluje také Bezpečnostní informační služba (BIS), tedy civilní kontrarozvědka, tajná služba působící na našem území.

Vláda zatím nepředstavila reálný způsob, jak financovat vyšší obranné výdaje. Eutanázie není řešením špatné péče. Pokud vláda přidá peníze na platy vojákům a policistům, musí přidat i špionům BIS. Dočkáme se zaměstnaneckých akcií?

Zajímavost hned na začátku. Pokud slyšíte to, co slyšíte, znamená to, že jsem v Japonsku. Mám totiž dlouhodobé lapálie s bolestmi v zádech a o Velikonocích mě to vzalo tak, že jsem se ocitl v Motole na kapačce. Takže hrozilo, že pojedu leda na Macháčkův palouk a ne na císařský turnaj v zápase sumo v Tokiu – ale taky nepojedu do Ósaky a Kjóta, jsme se chystali s Davidem, mým synem.

Polsko má za sebou první kolo prezidentských voleb. Rozhodovat se bude mezi kandidátem vládního občanského bloku, proevropsky orientovaným varšavským starostou Rafałem Trzaskowskim a historikem Karolem Nawrockim, kterého podporuje opoziční strana Právo a spravedlnost. O co všechno se v Polsku hraje? Politolog Lubomír Kopeček ještě prozradí, jak probíhá předvolební kampaň v Česku, i to, co překvapivého přinesly poslední průzkumy.

Nacházím si kout v zahradě, kam svítí slunce a přitom je chráněno několika keři. Periferní pohyb jejich šťavnatých dlanitých listů v slabém větru, vůně pryskyřice z blízkých borovic, ševel větví a zpěv ptáků, to jsou ideální kulisy dopoledního bloumání nad stránkami několika knih.

Je dobře, že vláda Petra Fialy přijala aspoň nějaký závazek zvyšovat výdaje na obranu, protože svět se stává velmi nebezpečným a zodpovědné členství v NATO je bytostným zájmem České republiky. V plánu je zatím přidávat k letošním dvěma procentům HDP ročně 0,2 a dojít tak v roce 2030 ke třem procentům.

Byla jsem tam taky. Kde? Na projekci filmu Mission Impossible – Poslední zúčtování na filmovém festivalu v Cannes. Musela jsem vyjít dřív, aby se moje návštěva kina nestala misí nemožnou kvůli davům proudícím na film. Ano, není to žádné hlubokomyslné umění, o jehož smyslu mají filmoví kritici přemýšlet týden, nebo aspoň do dalšího rána. Ale ať si kdo chce co chce říká, i takové filmy na velký festival patří.