Při pohledu na kampaň před referendem se místy zdálo, že otázka možného připojení Islandu do unijního klubu stojí a padá s makrelami. Přesněji řečeno, zda je tamní rybáři budou moci nadále lovit a vyvážet podle svého, nebo se budou muset podřídit unijním kvótám. Ve skutečnosti však bylo v sázce mnohem více, a to pro obě strany.

Spojené státy uzavřely s Venezuelou historickou smlouvu. Mají z jihoamerické země v následujících letech získat závratných 65 miliard barelů a prakticky tak vyrovnat objem svých vlastních ropných zásob, a to i přesto, že největším ropným producentem v současnosti jsou právě USA.

Platí zásada, že kdo nemá víru ve svoji budoucnost, tak do ní také odmítá investovat. Jedna z investic do budoucnosti, která platí odnepaměti, bylo, že lidé na svět přiváděli děti. I když byli chudí jako kostelní myši. Naopak více dětí pro ně znamenalo jistější zajištění v budoucnu, a to navzdory úsloví, že jeden otec uživí deset dětí, ale deset dětí neuživí jednoho otce.

Čas váhavých střelců brzy skončí. Islandské referendum o EU je prohrou pro místní vládu i pro unii. Výpalné v hávu daru. V Evropě začínáme postupně vymírat. Tak proč tam bydlí?

„Částka pro Českou televizi a Český rozhlas by měla být povinná ze státního rozpočtu, to znamená, že by se nemohla měnit z roku na rok, maximálně by se zohlednila inflace. Tento rozpočtový automat je podle vlády dostatečnou pojistkou nezávislosti, ale podle mě to tak není,“ říká v pořadu Jak to vidí… mediální analytik Filip Rožánek. Proč ministerstvo zahraničí omezuje přístup některých novinářů na tiskové konference? A jaká budoucnost čeká televizi Barrandov?

Češi milují houby a je to znát i v jazyce. Bedle říkáme palazor, křemenáči janek a hřiby dokonce skloňujeme jako živé tvory. Proč? Téma pro našeho bohemistu.

Je paradoxní realitou současného přeinformovaného světa, že nás sebekvalitnější fakt, poznání, dokonce i pravda zároveň obohacují a zároveň ochuzují. V životě asi neexistuje nic jednoduše přímočarého, vše se rozpadá na různě se proplétající a mnohdy protikladné aspekty. Je nejspíš správné říct, poznat, přijmout, že když je něco nebezpečné, je lepší se tomu vyhnout.

Katolická a evangelická církev v Německu přišly jen loni o více než milion členů. Mnoho kostelů zůstává nevyužitých, a to platí i v průmyslovém Porúří. Putovní výtvarné bienále Manifesta si tam vyhlédlo dvanáct církevních staveb v šedé zóně a zaplnilo je uměním. Jeden takový kostel, kam chodí před domácími zápasy hlavně fanoušci Schalke, navštívil v Gelsenkirchenu německý zpravodaj Tomáš Havlín.

Přestože podle čerstvého volebního modelu agentury Kantar zeslábla od června podpora babišovců o čtyři procenta, věštit z něj tenčení tábora příznivců vládní koalice by bylo předčasné. Hnutí ANO je pořád nad 30 procenty a vyhlídky jeho spojenců se nemění: Motoristé zůstávají na pětiprocentní hranici a hnutí SPD o půldruhého procenta nad ní.

„Jsme v situaci pozvolného růstu se stále nízkou nezaměstnaností, do jisté míry rostoucí inflací, ale pořád to není tak, že by se muselo utrácet způsobem, jakým se k tomu vláda rozhodla,“ míní bývalý vicepremiér a ministr financí a vysokoškolský pedagog Pavel Mertlík. Jak vysoký schodek rozpočtu na příští rok lze ještě považovat za obhajitelný? A v čem spočívá nebezpečí rozvolňování rozpočtových pravidel? Poslechněte si rozhovor.