O tom, jak budeme napřesrok rozdělovat peníze ze státního rozpočtu, vám ještě nic neřeknu. Zhruba tak znělo pondělní poselství ministryně financí Aleny Schillerové daňovým poplatníkům této země. Zákon to přece říká jasně. Ministerstvo financí musí vládě předložit návrh rozpočtu do konce srpna a jednatřicátého je až příští pondělí.

„Myslím, že nic neohrožuje to, aby koncepce byla včas schválena a my jsme potom mohli budovat schopnosti tak, jak potřebujeme,“ říká náčelník Generálního štábu Armády České republiky Miroslav Hlaváč. Potřebujeme v zemi čtvrtou vojenskou nemocnici? A díky čemu přibývá vojsku nad očekávání nových rekrutů? Poslechněte si rozhovor.

Vláda ohlásila přípravu nové koncepce výstavby armády. Proč stále není hotová, když termín dodání dávno uplynul? Nekomplikuje to vedení armády práci? Moderuje Vladimír Kroc.

Určitě znáte Hedu Margoliovou-Kovályovou. Českou spisovatelku a překladatelku, která měla tak těžký život, že její memoár Na vlastní kůži, vydaný v Torontu v exilovém nakladatelství manželů Škvoreckých, 68-Publishers, vyšel v angličtině pod názvem Pod krutou hvězdou.

Má česká společnost k armádě vztah spíše vlažný? I když už ne jako v časech totality. Možné to je, ale přesto jsme si takřka paradoxně zvolili hlavou státu vojáka. Jemuž jsme mimochodem uvěřili, že se dokázal odstřihnout od své kariéry v oné vysmívané totalitní armádě.

Předmětem politického boje může být cokoli, třeba vrak na dně moře. V Izraeli dvacet kilometrů od pobřeží našli vrak lodi potopené v červnu roku 1948. Spolu s jejím objevením se vynořují i traumata, která s ní kdysi klesla na dno.

Senát krátce před obměnou třetiny křesel ukázal, jak umí potrápit vládu i poslance. Aspoň dvě procenta na obranu bez vytáček. Izraelci pod mořem objevili minulost. Nebo přítomnost? Německo se chce stát dospělé i u tajných služeb. A co mají společného Heda Kovály a africký slum. Poslechněte si všechny úterní komentáře, pořadem provází Petr Hartman.

Podíváme na oslovení v současné elektronické komunikaci. Proč může v e-mailu znít „Vážený pane“ až příliš odtažitě, zatímco „Dobrý den, paní doktorko“ působí přirozeněji? A proč na některé adresáty nevlídně zapůsobí i zdánlivě uctivé oslovení „Vážení“?

„Nejnověji, a to je asi morálně nejpokleslejší záminka, Kanadu zasáhly ničivé požáry. Donald Trump ji ztrestal 50procentními cly mimo jiné na dřevo a podobně – kvůli tomu, že šel do Spojených států kouř,“ upozorňuje bývalý velvyslanec České republiky v Kanadě Bořek Lizec. Jak může postup Kanady vůči USA ovlivnit referendum v provincii Alberta? Budou nacházející „midterms“ testem pro Donalda Trumpa? A proč se mu nedaří ukončit válku s Íránem?

Žijeme v době, kdy – zdá se – se od nás očekává, že budeme neustále růst. Zlepšovat se, vzdělávat, efektivně žít. Vlastně nejenom my. Neustálý růst je určitou mantrou posledních dekád vůči ekonomice, kvalitě života a lecčemus dalšímu. Máme být výkonnější zaměstnanci, pozornější rodiče, inspirativní partneři, zodpovědní občané.