Umělecky jsou podle ní absolventi DAMU skvěle vybavení. Na zběhlosti v praktických profesních věcech se musí ještě zapracovat. Celoživotně ji zajímá francouzské divadlo založené na vybroušeném stylizovaném jazyce. Její srdeční záležitostí je překládání a taky Bretagne. Jak vnímá specifikum vysokých uměleckých škol? A jak ji změnilo život rozbité divadelní kukátko? Ptá se Karolína Koubová.

Na piano hraje od čtyř let a první skladbu složila v šesti. Ostravská hudebnice a herečka zvaná NIKA se inspiruje jazzem, popem, soulem i klasickou hudbou a právě vydává druhé autorské album Elsewhere. Jak se se svou introvertní povahou srovnává s extrovertním hudebním světem? A dostane se ještě ke komponování klasické hudby, kterou vystudovala na konzervatoři? Ptá se Tomáš Klement.

Je výrazným zástupcem současné středoevropské malby. Jako první český tvůrce vystavoval v renomované Kátáře v Dauhá, kde musel dodržet veškerý islámský úzus. I tak se ale podařilo vystavit figurativní obrazy. „Umění by mělo narušovat náš automatismus vnímání,“ říká ve Vizitce. Kdy v tvorbě používá náznak? A jak přistupoval k realizaci památníku obětem šoa na pražském Chodově? Ptá se Karolína Koubová.

Je jedním z nejvýraznější scénografů mladé generace. Jeho práce rezonují v Národním divadle v Praze nebo v Národních divadlech v Brně a Ostravě. „Scénografie je specifický, v něčem velmi úzký obor. Vypadá to, že je to architektura, v divadle ale fungují jiná pravidla,“ říká ve Vizitce. Jaké jsou současné trendy ve výtvarných podobách inscenací? A kolik výprav za sezónu zrealizuje? Ptá se Daniel Jäger.

Česko ho odjakživa přitahovalo. Přijel sem hned po studiích herectví v Torontu učit angličtinu. Poznával divadelní scénu a osudným se mu staly nezávislé projekty. Dnes vede takto zaměřený Bazaar festival. Letos se divadelní a taneční akce ptá, nakolik se naše tělo může stát rukojmím současného světa. Jak umělci téma uchopili? A jak vzpomíná na spolupráci s Ypsilonkou? Ptá se Ondřej Cihlář.

Nejprve byla asistentkou režie. Z této profese se pak vyprofilovaly další, třeba koordinátor intimity nebo castingový režisér. „Když hledám herce, dívám se po filmových typech,” říká ve Vizitce. S herci pracuje také jako jejich agentka a je pro ni zásadní, aby se s rolí dokázali poprat před kamerou. Co nabízí vznikající mapa talentů? A proč jsou důležité dobře zahrané epizodní role? Ptá se Ondřej Cihlář.

Je první laureátkou Ceny literární kritiky za prózu. Ve svém románu Narušení děje uvažuje hlavně nad tím, co v našem životě znamenají příběhy. „Čtenáře házím do vody, věci předestřu a čekám, jestli se jich chytí nebo ne,“ říká ve Vizitce. „Zatímco v psaní jsem organizovaná, v životě funguju o dost víc nahodile.“ Co autorovi přináší pseudonym? A v čem spočívá magie literární tvorby? Ptá se Ondřej Cihlář.

Ve své tvorbě často řeší transgenerační přenos traumatu v souvislosti s holokaustem. Je tomu tak i v její poslední sbírce Všude pak viděla husy. „Od mala jsem poslouchala příběhy o svých zmizelých příbuzných,“ říká ve Vizitce. Literatuře se věnuje v socioekonomických souvislostech. Proč potřebujeme komerční i nezávislý knižní trh? A proč ji zajímají velryby? Ptá se Karolína Koubová.

Na sítích tráví kvůli výzkumům spoustu času. To jí pomohlo vytvořit si od nich odstup. „I kdyby byly algoritmy sociálních platforem, tedy toho, jak fungují, veřejné, stejně bychom jim nerozuměli,” říká ve Vizitce. „Vědci by je ale mohli zkoumat a předat informace srozumitelněji.“ V čem je Taylor Swift dokonalým produktem dneška? A je přístup k internetu lidským právem? Ptá se Karolína Koubová.