Vystoupit před 120. tisíci diváky s Michaelem Jacksonem si rozhodně netroufne každý. Když ale před mikrofonem a na podiu vyrůstáte, může se tréma dostavit až o desítky let později. Z Dismanova souboru vzešlo už několik generací uznávaných umělců. V páté epizodě uslyšíte mluvit Václava Postráneckého, Denisu Barešovou, Kryštofa Hádka nebo Marka Ebena. Ne vždy byste je ale po hlase poznali.

Ne každé Dismanče se v dospělosti stane reportérem nebo hercem. A je to tak dobře. Poznávat svět skrz rozhlasový mikrofon se hodí každému. Záchranářům, sociálním pracovníkům i spisovatelům. I přesto ale má Dismanův soubor mezi svými absolventy řadu rozhlasových ikon, které si ve čtvrté epizodě také připomeneme.

Broučkov byste na mapě nebo v navigaci hledali marně, přesto by ho ale řada členů Dismanova souboru označila za nejkrásnější místo na světě. Legendární letní tábory byly pro soubor útočištěm v těžkých totalitních časech, natáčení rozhlasových her a rozebírání poezie v lesích ale děti nepřestalo bavit ani ve svobodě. Vypravte se na Broučkov s námi.

Dokážete si představit, jaké to je vyhrát v deseti letech prvního Oscara pro Československo a nesmět si ho převzít? A co se stalo, když Dismančata vyběhla z rozhlasového studia bojovat na barikády při Pražském povstání? Druhá světová válka a turbulentní politický vývoj po ní Dismanův soubor poznamenaly v mnoha různých směrech. Tvrdé rány se cyklicky střídaly s pocity naděje a zahraničním úspěchem.

Děti hovoří špatně česky. Čti s nimi, uč je české básničky. Právě tomuto výroku, který kdysi slyšel pedagog a režisér Miloslav Disman od svého otce, vděčí tisíce lidí za výjimečné dětství. V Dismanově rozhlasovém dětském souboru se už 90 let učí jeho členové prožívat umění, mluvit před mikrofonem, pracovat jako profesionálové. Má to ale háček. Do souboru se ze dvou set přihlášených dostane každý rok jen zhruba sedm dětí.

Nástup sychrava volá po odpovídající dece, především té sonické. S vrcholící spooky season špíní kalendárium vytahuje eso z rukávu. Zpěvačka a hudebnice Zola Jesus slaví letos patnáct let od vydání stěžejního alba Stridulum (II). Chmurná a gotická atmosféra chladných lo-fi synťáků její rané tvorby nás přiměla k jedinému: neotřele provětrat katalog a projít se po milnících jejího osobního příběhu.

S uměním v Dismanově rozhlasovém dětském souboru učili Václav Postránecký, Alena Vránová, Kryštof Hádek nebo Marek Eben. Zkušenosti od rozhlasového mikrofonu a divadelních prken ale zužitkovaly i stovky dalších absolventů, kteří se profesně vydali jiným směrem. Všechny zásadní úspěchy, radosti, ale i nezdary a tragédie shrnuje podcastová série Dismančata.

Saša Michailidis se ptá kulturního publicisty Štěpána Šandy z magazínu Full Moon a redaktora deníku Alarm a publicisty Karla Veselého. Hudebním hitparádám vládne nostalgie a neochota opustit osvědčené hity, alespoň to napsal Karel Veselý ve svém článku. Vypadá to, že streamovací platformy mění strategii a už necílí na příznivce hudby, kteří hledají něco nového, ale na milovníky retra. Může se tedy stát, že budoucností hudebního průmyslu bude jeho minulost?

Ohlédneme se za koncertem Nedivoč ve Studiu 1. Konkrétně se Sváťou Tulejem a Vojtou Šňupárkem. Jsou to muzikanti, kteří jdou velmi zajímavou cestou na české hudební scéně. Kam se posunuli? Co je naplňuje? Jaká je atmosféra našeho rozhlasového studia?

Aleše Ulma lákala hudba od mala. Studoval zpěv v LŠU a později poctivě obrážel talentové soutěže. Když pak prorazil, vyměnil kariéru zpěváka za televizní dramaturgii.